Sklopit hlavu a jít

25. září 2015 v 8:30 | Lola Kiss |  Ošklivá pravda
"Alexandro?" Otcův hlas se rozléhal halou.

Jen to ne. Modlila se Alex a se sluchátky na uších si zesílila hudbu na maximum. Nechtěla ho slyšet.

Dveře do pokoje se rozletěly a Alexin otec v nich stál jako bůh pomsty. Hrdý a rozzuřený. Nic ho nedokázalo zastavit, když byly věci v jeho nejlepším zájmu. A bohužel, součástí jedné té věci byla Alexa.

"Ty si úplně ohluchla?!" Zařval a vytrhl jí růžový iPod.

"Promiň, otče." Alexa se přikrčila, ale pak se hbitě postavila. Její otec nenáviděl slabost, a zvlášť nesnášel ty, kteří ji projevovali.

"No, mám pro tebe novinky." Spokojeně mlaskl.

Alexa si dovedla ty novinky představit, konečně podepsal smlouvu svého života a jeho dcera se stala jakýmsi symbolem oficiálního spojení byznysu a rodin.

"Dnes budeme pořádat večírek, na kterém se představíš s Antoniem jako snoubenci." Usmíval se na Alexu a ona by nejraději zalezla pod postel. Když jí bylo dvanáct let, pochopila, že ji otec nikdy nebude milovat tolik, jako by miloval syna.

"No, máš radost? Je výborný chlapec." Chlapec? Otcův slavný Antonius byl o šest let starší než ona a rozhodně radost nemá. Kdyby mohla, spolykala by celou tubu prášků na depresi.

"Zajisté." Řekla sarkasticky a otec napřáhl ruku. Zarazil se a svěsil ji.

"Nepokoušej mě. Moc dobře víš, že potřebuju, abys vypadala krásně, bez modřin."

Alexa sledovala jeho odchod. Jasně, dokud se mu hodí, nevztáhne na ni ruku. Přece neponičí své obchodní aktivum. Alex slyšela o Antoniovi, jak je nelítostný byznysmen, nemá rád zvířata, nechodí do klubů a prostě je jako kopie pana Buzzkilla. Alex odmítala přijmout, že ho matka popisovala jako otce. To ne!

Večer se rozběhnul a Alex mohla díky počtu hostů zmizet a oddálit tak setkání s otcem, který by ji dotáhl k tomu Antoniovi. Sakra! Vždyť ho ani neviděla. Nadávala si, že ji nenapadlo si ho vyhledat.

"Koukám, že nejsem jediný, kdo by nejradši zdrhnul."

Alex se otočila a usmála se.

"Také Vás čeká veřejný prodej?"

"Proboha to ne." Ten muž vypadal polekaně.

"Věřte mi, tak nemáte takovou motivaci jako já. Kdyby to šlo, vyskočila bych oknem a pádila pryč." Alexa se tvářila vážně a byla ráda, že to mohla někomu říct. A nebo těch pár skleniček začalo působit.

"Co Vám brání?" Vypadal pobaveně, ale úsměv nebyl úplný.

"Jsme ve druhém patře, to zaprvé. A za druhé, můj otec by mě sem dotáhl za vlasy, kdyby to zjistil." Alexa pokrčila rameny a dívala se do cizincových očí. Čokoládové, mňam. Alex dostala chuť na čokoládu.

"Jsem Tony."

"Alex." A během téhle chvíle je načapal její otec.

""Alexandro. Vidím, že ses seznámila s Antoniem."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alka-fejetony Alka-fejetony | 25. září 2015 v 8:47 | Reagovat

Upřímně? Tohle je happyend déčkového filmu.

2 leani leani | Web | 25. září 2015 v 10:35 | Reagovat

[1]: No a? Napsaný je to pěkně, má to hlavu a patu, věty dávají smysl a hned to zaujme :)
Já osobně byla na konci zklamaná, že to končí!

3 Lucie Šišková Lucie Šišková | 25. září 2015 v 13:45 | Reagovat

[1]: Ráda bych řekla, že to má happy end, ale... Můžeš mít ráda člověka, kterého nenávidíš? Můžeš mít ráda člověka, který Ti připomene vše, co na svém otci nenávidíš?
PS: Jsem ráda, že věříš na šťastné konce. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama