Božský cizinec

28. září 2015 v 12:06 | Lola Kiss |  Beletrie
Božský cizinec od Christiny Lauren je druhým volným pokračováním Božského bastarda.
Celkově se jedná o trilogii, z nichž poslední díl nese název Božský hráč. Christina Lauren je pseudonym dvou autorek, které se spojily svá úsilí.

Jak je kniha propagována?

Okouzlující playboy s neodolatelným britským přízvukem.
Dívka, která si chce konečně pořádně užít.

A tajný poměr plný lehce perverzního sexu, odhalený se všemi detaily.

Perverzní sex? Oba se u toho fotili, popřípadě to dělali na střeše domu nebo v tajném pokoji, kde je u toho mohli pozorovat jiní lidé.

Sara Dillon pracuje jako finanční ředitelka ve firmě Ryan Media. Šest let žila s přítelem, který ji podváděl na každém kroku. Chtěla změnit život, a tak Andymu dala kopačky, přestěhovala se do New Yorku a vzala nové místo u Bennetta Ryana. Konečně se mohla volně nadechnout.

Max Stella pracuje ve stejné sféře jako Sara, se kterou "konverzoval" v klubu na oslavě Chloeiných zásnub. Jeho postelí prošlo více žen, ale Sara ho upoutala svou osobností plnou protikladů. Tisk ho miluje a sleduje na každém kroku kvůli jedné staré aféře s jistou ženou před x- lety.

Jak se odvíjí jejich příběh? Potkají se večer v klubu, Sara má upito a chce začít jako nová holka v novém městě. Max ji rovnou řekl, o co mu jde, a tak spolu skončili u zdi v klubu. Sara neřekla své jméno, ale Max ji našel podle svého kamaráda Bennetta. Dohodli se na schůzkách za jediným účelem. Žádný vztah nebo city.

Je to jako sledovat postupný úpadek. Sice čtete příběh, který byl dobře rozvrhnut,ale stala se z něj pouhá spojka mezi jednotlivými pasážemi, kdy se oddávají nevšednímu sexu. (Proti gustu žádný dišputát, řekl slepý a šel na němý film.) Postavy se prokousávali svou prací, popřípadě si vyměňovaly dialogy, občas vtipné, hlavní však zůstávalo rychle se dostat k jejich fyzickým aktivitám.

Ukázka z knihy:

Otočila se, ale v momentě, kdy mě uviděla, jí zmizel úsměv z tváře.

"No, taky tě zdravím," prohodil jsem.

Než na mě promluvila, dlouze se napila šampaňského: "Jak se dnes máte, pane Stello?"

Řekla: pane Stello? Usmál jsem se. "Vidím, že sis o mě něco vyhledala. Musel jsem udělat dojem."

Oplatila mi zdvořilý úsměv: "Google dívkám vyplivne dost informací."

"To ti nikdo nikdy neřekl, že internet je plnej pomluv a falešných informací?" přiblížil jsem se a konečky prstů ji pohladil po paži. Byla jemná a hladká a všiml jsem si, jak jí naskočila husí kůže. "Mimochodem, dnes vypadáš úchvatně."

Setkala se s mým pohledem. Měřila si mě. Maličko se ode mě odtáhla a zamumlala. "Taky nevypadáš špatně."

Předstíral jsem šok: "Opravdu jsi mi právě složila kompliment?"

"Nejspíš."

"Byla by velká škoda pro nás oba, kdybychom se tak vyfikli a ani si spolu nezatančili. Nemyslíš?" Rozhlédla se po zahradě, a tak jsem dodal: "Jen jeden tanec, Poupátko."

Dopila skleničku, a když kolem procházel číšník, odložila ji na podnos. "Jen jeden tanec."

Položil jsem ruku na její drobná záda a odvedl ji do spoře osvětleného koutu tanečního parketu.

"Ten oběd jsem si užil," vzal jsem ji do náruče. "Možná bychom to mohli zopakovat. Dát si něco trochu jinýho?"

Uchechtla se a odvrátila obličej.

Přitáhl jsem si ji silou k sobě, přimhouřila oči přesně tak, jak se mi to na ní začínalo líbit. "Tak co říkáš na New York?"

"Je jiný. Větší. Hlasitější," naklonila hlavu a konečně se na mě podívala. "A chlapi jsou tu trochu nedočkaví."

Zasmál jsem se: "To zní, jako by to bylo něco špatnýho."

"To záleží na konkrétním chlapovi, jestli je to dobrý nebo špatný."

"A co se týká tohoto muže?"

Podívala se jinam a zase se zdvořile usmála. Uvědomil jsem si, že se chová jako žena zvyklá na pozornost veřejnosti.

"Podívej, jsem poctěna tvým zájmem, Maxi. Ale proč se o mě vlastně tolik staráš? Nemůžeme si přiznat, že jsme si hezky užili, a nechat to být?"

"Líbíš se mi," pokrčil jsem rameny. "Líbí se mi tvoje perverznost."

Zasmála se: "Perverznost? To mi nikdo nikdy neřekl."

"To je škoda. Pověz mi, o čem jsou tvoje sexuální představy? Jsou jenom o něžném, romantickém sexu v posteli?"

Zadívala se na mě a v jejích očích jsem rozpoznal výzvu. "Někdy ano."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama