Září 2015

Stránka jedné knihy - 1. kapitola, část 1

30. září 2015 v 9:39 | Lola Kiss |  MY NOVELS Stránka jedné knihy
Pokud stále dokola opakujeme stejnou lež, začneme jí sami věřit.
Stává se pak ta lež pravdou?


1. Den, kdy to všechno začalo


Dívala jsem se na malou prosluněnou kancelář, která skýtala pohled na řeku a rozprostírající se město po obou březích. Stočila jsem pohled zpátky na široký ořechový stůl, kde se krčila nad hromadou papírů moje agentka, Anna Sýkorová.

Bude tomu už šest let, kdy jsem se s ní poprvé setkala na křtu knihy. Chodila jsem tenkráte se svým profesorem na literaturu. Oficiální spolupráce s Annou začala před nedávnou dobou, kdy jsem se přestěhovala. Potřebovala jsem utéct před svou vlastní rodinou, především před matkou.

Co znamená být nahoře

29. září 2015 v 0:04 | Lola Kiss |  Ošklivá pravda
Ramsey seděl na zeleném lehátku, potažené sametem. Miloval výhled z horní terasy, kdy mu všichni leželi u nohou. Jeho sídlo se tyčilo do výšky dvaceti metrů, že by klidně mohl rozmlouvat s bohy na Olympu.

"Konečně." Řekl Ramsey a nabral si rukou sušené datle.

"O-omlouvám se, že to tak trvalo. V kuchyni-"

"Mlč." Ramsey pokynul rukou a bič přistál na rameni Nausia, nejnižšího otroka.

"Neskuhrej nebo ti přidám." Ramsey kývl na věrného vojáka a ten Nausia vykopl z místnosti.

Ramsey přemýšlel, co s tím odporným zvířetem má udělat. Měl by z něho udělat hračku pro své vojáky? Nebo obětního beránka pro ostatní otroky? Ne. Pořád se mu to nezdálo dostatečně ponižující. Vymyslí něco-

"Ramsey, drahý."

Ramsey přivítal svou krásnou manželku. Pro ni by udělal cokoliv. Neexistovalo nic, co by jí nedopřál. Ona byla jeho sluncem a důvodem k dýchání. Ani Ramseyho politická kariéra v senátu nic neznamenala v porovnání s ní.

Zůstali spolu celý den a povídali si. Dokázala, že zapomněl na celý svět. Smáli se a její smích mu rezonoval v duši.

"Hej, ty špíno! Vstávej!" Ramsey ucítil v boku palčivou bolest, nemohl se nadechnout a zalapal po dechu.

"Slyšíš, ty bezcennej šmejde!" Další kopnutí nesměřovalo do žaludku, ale do žeber.

"J-jsem v-vz-vzhůru." Vykoktal Ramsey a postavil se. Pořád se nemohl nadechnout, ale vojákovi to bylo jedno.

"Pán Nausius tě volá." Voják tentokrát Ramseyho nekopl, ale udeřil ho rukojetí dýky do hlavy. To bylo jen slabé pobídnutí k chůzi.

Ramsey se začal šourat k terase, kde každé ráno jeho pán snídal. Záda ho štípala a s každým nádechem, krokem cítil, jak se čerstvé rány od biče otírají o hrubou látku tuniky. Bylo to jako přejíždět drátěnkou po spálené kůži od slunce.

"Ale! Tak se nám konečně uráčilo dostavit se." Nausius se ušklíbl a Ramsey nedokázal pochopit, jak mu může něco takového dělat. Nechal své vojáky, aby na něm trénovali s bičem. Ramsey si přál, aby se nenarodil. Přál si, aby nebyl synem otrokyně, aby nebyl Nausiův nevlastní bratr.

POD ZNAKEM ORLA - SIMON SCARROW

28. září 2015 v 13:00 | Lola Kiss |  Beletrie
První díl série historických románů zaobírající se tématikou Říma, dobývání, společenskými zvyky a tradicemi. Vybrala jsem si román od Simona Scarrowa s názvem Pod znakem orla. Důvodem mi byla jiná kniha, a sice jiný díl (ano, opět to nebyl první, jak je u mě zvykem - a proto jsem se rozhodla ten "zlozvyk" změnit).

Pod znakem orla je první díl, který uvádí scénu do římského tábora v Gálii, kde jsou Římané ve válečné rozbroji s germánskými kmeny. Je jasné, že vojenské hodnosti a pravomoce mi byli cizí, a to hodně, ale díky krátkému úvodu na začátku, tomu nebylo těžké porozumět. Co mě však dostalo do kolen, bylo zjištění, že vojenská služba trvala dvacet pět let! Dvacet. Pět. Let.

Hlavní postavy jsou především centurion Lucius Cronelius Macro a mladý rekrut, šestnáctiletý Quintus Licinius Cato. Dalšími výraznými osobnostmi jsou legát Vespasianus, tribun Vitellius, legionář Pulcher, legátova manželka Flavie, legionář Pyrax, pravá ruka císaře Claudia Narcissus.

Macro je ve vojenské službě čtrnáct let a nedávno byl povýšen do pozice centuriona, která kromě jiného obnáší i administrativu. Macro je negramotný, takže většinu všeho papírování přenechává svému zástupci/písaři. V knize prokazuje, že přestože nemá potřebné kontakty nebo vědomosti pro vedení intelektuální konverzace o filozofech a dějinách historie, na bitevním poli je ve svém živlu - jeho pravé nadání se prozrazuje.

Cato býval otrokem v paláci, a z otroctví se dostal především díky přímluvě svého otce, aby mohl odejít do armády. V šestnácti letech je velmi vysoký a ční nad ostatními rekruty. To, a jeho věk z něho dělaly terč posměchu, dokud si ho pod křídla nevzal centurion Macro. Cato je jeho pravým opakem, protože se mu dostalo vzdělání a při pobytu ve společenských kruzích se naučil umění konverzace.

Z těchto dvou se stanou dobří přátelé, a aniž si to uvědomují, mají na sebe vliv v tom pozitivním směru. Cato učí Macrona číst a psát, a Macro mu na oplátku pomáhá pochopit, co to znamená, být legionářem a sloužit císaři.

Na konci knihy se splňuje jedno hezké rčení: "Za vším hledej ženu." Vyplyne to z poslední kapitoly, kde spolu mluví Vespasianus a Vitellius, legát a tribun, o společenských stycích v Římě a o spiklencích proti císaři Claudiovi. Celý sled událostí do velké míry ovlivňovala sama legátova žena Flavie. A on jako správný, láskou zaslepený muž její činy neviděl.

Božský cizinec

28. září 2015 v 12:06 | Lola Kiss |  Beletrie
Božský cizinec od Christiny Lauren je druhým volným pokračováním Božského bastarda.
Celkově se jedná o trilogii, z nichž poslední díl nese název Božský hráč. Christina Lauren je pseudonym dvou autorek, které se spojily svá úsilí.

Jak je kniha propagována?

Okouzlující playboy s neodolatelným britským přízvukem.
Dívka, která si chce konečně pořádně užít.

A tajný poměr plný lehce perverzního sexu, odhalený se všemi detaily.

Perverzní sex? Oba se u toho fotili, popřípadě to dělali na střeše domu nebo v tajném pokoji, kde je u toho mohli pozorovat jiní lidé.

Sara Dillon pracuje jako finanční ředitelka ve firmě Ryan Media. Šest let žila s přítelem, který ji podváděl na každém kroku. Chtěla změnit život, a tak Andymu dala kopačky, přestěhovala se do New Yorku a vzala nové místo u Bennetta Ryana. Konečně se mohla volně nadechnout.

Max Stella pracuje ve stejné sféře jako Sara, se kterou "konverzoval" v klubu na oslavě Chloeiných zásnub. Jeho postelí prošlo více žen, ale Sara ho upoutala svou osobností plnou protikladů. Tisk ho miluje a sleduje na každém kroku kvůli jedné staré aféře s jistou ženou před x- lety.

Jak se odvíjí jejich příběh? Potkají se večer v klubu, Sara má upito a chce začít jako nová holka v novém městě. Max ji rovnou řekl, o co mu jde, a tak spolu skončili u zdi v klubu. Sara neřekla své jméno, ale Max ji našel podle svého kamaráda Bennetta. Dohodli se na schůzkách za jediným účelem. Žádný vztah nebo city.

Je to jako sledovat postupný úpadek. Sice čtete příběh, který byl dobře rozvrhnut,ale stala se z něj pouhá spojka mezi jednotlivými pasážemi, kdy se oddávají nevšednímu sexu. (Proti gustu žádný dišputát, řekl slepý a šel na němý film.) Postavy se prokousávali svou prací, popřípadě si vyměňovaly dialogy, občas vtipné, hlavní však zůstávalo rychle se dostat k jejich fyzickým aktivitám.

Ukázka z knihy:

Otočila se, ale v momentě, kdy mě uviděla, jí zmizel úsměv z tváře.

"No, taky tě zdravím," prohodil jsem.

Než na mě promluvila, dlouze se napila šampaňského: "Jak se dnes máte, pane Stello?"

Řekla: pane Stello? Usmál jsem se. "Vidím, že sis o mě něco vyhledala. Musel jsem udělat dojem."

Oplatila mi zdvořilý úsměv: "Google dívkám vyplivne dost informací."

"To ti nikdo nikdy neřekl, že internet je plnej pomluv a falešných informací?" přiblížil jsem se a konečky prstů ji pohladil po paži. Byla jemná a hladká a všiml jsem si, jak jí naskočila husí kůže. "Mimochodem, dnes vypadáš úchvatně."

Setkala se s mým pohledem. Měřila si mě. Maličko se ode mě odtáhla a zamumlala. "Taky nevypadáš špatně."

Předstíral jsem šok: "Opravdu jsi mi právě složila kompliment?"

"Nejspíš."

"Byla by velká škoda pro nás oba, kdybychom se tak vyfikli a ani si spolu nezatančili. Nemyslíš?" Rozhlédla se po zahradě, a tak jsem dodal: "Jen jeden tanec, Poupátko."

Dopila skleničku, a když kolem procházel číšník, odložila ji na podnos. "Jen jeden tanec."

Položil jsem ruku na její drobná záda a odvedl ji do spoře osvětleného koutu tanečního parketu.

"Ten oběd jsem si užil," vzal jsem ji do náruče. "Možná bychom to mohli zopakovat. Dát si něco trochu jinýho?"

Uchechtla se a odvrátila obličej.

Přitáhl jsem si ji silou k sobě, přimhouřila oči přesně tak, jak se mi to na ní začínalo líbit. "Tak co říkáš na New York?"

"Je jiný. Větší. Hlasitější," naklonila hlavu a konečně se na mě podívala. "A chlapi jsou tu trochu nedočkaví."

Zasmál jsem se: "To zní, jako by to bylo něco špatnýho."

"To záleží na konkrétním chlapovi, jestli je to dobrý nebo špatný."

"A co se týká tohoto muže?"

Podívala se jinam a zase se zdvořile usmála. Uvědomil jsem si, že se chová jako žena zvyklá na pozornost veřejnosti.

"Podívej, jsem poctěna tvým zájmem, Maxi. Ale proč se o mě vlastně tolik staráš? Nemůžeme si přiznat, že jsme si hezky užili, a nechat to být?"

"Líbíš se mi," pokrčil jsem rameny. "Líbí se mi tvoje perverznost."

Zasmála se: "Perverznost? To mi nikdo nikdy neřekl."

"To je škoda. Pověz mi, o čem jsou tvoje sexuální představy? Jsou jenom o něžném, romantickém sexu v posteli?"

Zadívala se na mě a v jejích očích jsem rozpoznal výzvu. "Někdy ano."

Sklopit hlavu a jít

25. září 2015 v 8:30 | Lola Kiss |  Ošklivá pravda
"Alexandro?" Otcův hlas se rozléhal halou.

Jen to ne. Modlila se Alex a se sluchátky na uších si zesílila hudbu na maximum. Nechtěla ho slyšet.

Dveře do pokoje se rozletěly a Alexin otec v nich stál jako bůh pomsty. Hrdý a rozzuřený. Nic ho nedokázalo zastavit, když byly věci v jeho nejlepším zájmu. A bohužel, součástí jedné té věci byla Alexa.

"Ty si úplně ohluchla?!" Zařval a vytrhl jí růžový iPod.

"Promiň, otče." Alexa se přikrčila, ale pak se hbitě postavila. Její otec nenáviděl slabost, a zvlášť nesnášel ty, kteří ji projevovali.

"No, mám pro tebe novinky." Spokojeně mlaskl.

Alexa si dovedla ty novinky představit, konečně podepsal smlouvu svého života a jeho dcera se stala jakýmsi symbolem oficiálního spojení byznysu a rodin.

"Dnes budeme pořádat večírek, na kterém se představíš s Antoniem jako snoubenci." Usmíval se na Alexu a ona by nejraději zalezla pod postel. Když jí bylo dvanáct let, pochopila, že ji otec nikdy nebude milovat tolik, jako by miloval syna.

"No, máš radost? Je výborný chlapec." Chlapec? Otcův slavný Antonius byl o šest let starší než ona a rozhodně radost nemá. Kdyby mohla, spolykala by celou tubu prášků na depresi.

"Zajisté." Řekla sarkasticky a otec napřáhl ruku. Zarazil se a svěsil ji.

"Nepokoušej mě. Moc dobře víš, že potřebuju, abys vypadala krásně, bez modřin."

Alexa sledovala jeho odchod. Jasně, dokud se mu hodí, nevztáhne na ni ruku. Přece neponičí své obchodní aktivum. Alex slyšela o Antoniovi, jak je nelítostný byznysmen, nemá rád zvířata, nechodí do klubů a prostě je jako kopie pana Buzzkilla. Alex odmítala přijmout, že ho matka popisovala jako otce. To ne!

Večer se rozběhnul a Alex mohla díky počtu hostů zmizet a oddálit tak setkání s otcem, který by ji dotáhl k tomu Antoniovi. Sakra! Vždyť ho ani neviděla. Nadávala si, že ji nenapadlo si ho vyhledat.

"Koukám, že nejsem jediný, kdo by nejradši zdrhnul."

Alex se otočila a usmála se.

"Také Vás čeká veřejný prodej?"

"Proboha to ne." Ten muž vypadal polekaně.

"Věřte mi, tak nemáte takovou motivaci jako já. Kdyby to šlo, vyskočila bych oknem a pádila pryč." Alexa se tvářila vážně a byla ráda, že to mohla někomu říct. A nebo těch pár skleniček začalo působit.

"Co Vám brání?" Vypadal pobaveně, ale úsměv nebyl úplný.

"Jsme ve druhém patře, to zaprvé. A za druhé, můj otec by mě sem dotáhl za vlasy, kdyby to zjistil." Alexa pokrčila rameny a dívala se do cizincových očí. Čokoládové, mňam. Alex dostala chuť na čokoládu.

"Jsem Tony."

"Alex." A během téhle chvíle je načapal její otec.

""Alexandro. Vidím, že ses seznámila s Antoniem."

OTROKYNĚ

23. září 2015 v 14:33 | Lola Kiss |  Beletrie
Otrokyně od Johanny Lindsey popisuje příběh z devátého století, kdy se země dělily na bojechtivé národy a mír přinášel pravidelné splátky v podobě zlata. Sice skončily početné nájezdy za ukořistěním majetku, ale jedna taková nepovedená výprava odstartovala celý slet událostí.

Kristen je dcerou Vikinga a Keltky. Přestože se její rodina věnuje obchodu, její bratr Selig se rozhodne neplout za obchodními záležitostmi, ale za bohatstvím, které by mohl získat. Kristen se tajně vyplížila na bratrovu loď. Nechtěla se vdávat za nějakého muže od nich, ale chtěla někoho jiného a především chtěla poznat nové dobrodružství. Kristen je postavou vysoká po svém otci a měří skoro 180 centimetrů a má i jeho zlatavé blond vlasy a proměnlivou náladu. Mezi Vikingy není nejvyšší, ale mezi ženami ano. Po matce získala její ženské rysy v obličeji. "Jestli si myslíš, že se o sebe neumím postarat sama, tak jsi idiot. Proč jinak si myslíš, že jsem přivázaná?"

Selig byl nepříčetný, když zjistil, že se na lodi ukryla jeho sestra. Bohužel se nemohli vrátit domů a Kristen uhodla, že obchodní cesta nebude pravým cílem. Kristen poznala celou pravdu, když se pokoušela zachránit bratra v boji se Sasy. Kristen, její přátelé a příbuzní, ti, co přežili skončili jako zajatci. "Při Odinovi, Kristen, jednou tě uškrtím."

Royce nenáviděl Vikingy, Dány i jiné severské národy z osobních důvodů. Jako lord byl také oprávněn je pozabíjet, ale jeho bratr, který byl v boji zraněn, mu to rozmluvil. Raději je využili pro stavbu opevnění. Problém nastal v momentě, kdy si všiml, že se k jednomu muži chovají jinak. Podezíral je, že je to jejich velitel. Nakonec se ukázalo, že tím mužem, je žena. Kristen byla odhalena. "Jsi moje otrokyně, to znamená můj majetek. A kdokoli se pokusí sáhnout na to, co je moje, za to zaplatí."

Kristen a Royce spolu tvořili dynamické duo, protože se oba uměli rozzuřit a stát si za svým. Kromě povahy měli společné také to, že byli oba tvrdohlaví. Royce byl každou chvíli z Kristen vedle, protože se chovala úplně jinak než jak byl u žen zvyklý. Kristen by Royce nejraději nenáviděla, ale nemohla, protože se jí líbil víc, než jakýkoli jiný muž. Oba si uměli dobře porozumět, a protože byl Royce vyšší než Kristen, jejich souboje odpovídaly síle a temperamentu.

Ukázka z knihy:

Kristen byla vyčerpaná a strachy téměř bez sebe. Royce se z posledních sil držel v sedle. Jednou zastavila, aby mu opět ovázala zraněné rameno, ale ztratil příliš mnoho krve. Nyní téměř v bezvědomí padl na krk koně.

Její úzkost se nezmírnila, ani když se před nimi objevila palisáda Wyndhurstu. Obloha se zbarvila úsvitem a hlídka zahlédla jejich příjezd. Brána se otevřela a ven se vyřítili ozbrojenci. Další skupina na koních, která po nich pátrala, vyjela z lesa. Už brzy bude Royce moct odpočívat a dostane se mu řádného ošetření. Přesto ji strach neopouštěl. Co když už to nebude nic platné, co když mu pomohla málo a on stejně zemře?

Když spadl z koně, vykřikla. Seskočila a rozběhla se k němu. Zvedla mu hlavu. Otevřel oči a vypadal omámeně.

"Musel jsem - usnout."

Ach, Bože, vždyť on už ani neví, o čem mluví. Srdce se jí svíralo bolestí. Ležel před ní tak slabý a bezmocný. Neuvědomovala si, že má tvář zalitou slzami.

"Tiše, Roycei. Nemluv. Za chvilku tu budou a pomůžou ti."

Podíval se na ni. "Přiznáš se už konečně, že mě chceš, Kristen?"

Proboha! Jak teď, když málem vykrvácel, může myslet na takové věci?

"Kristen?"

"Ano, chci tě. Přísahám."

"A začínáš mě milovat - trošku?"

Neváhala. "Ano, to taky."

Jednou rukou vklouzla pod jeho krk a sklonila k němu hlavu. Jeho horké a suché rty ji jemně políbily, ale jen napoprvé. I přes své zoufalství si uvědomila, že ji jeho ruka drží příliš pevně a v jeho polibku se odráželo příliš vášně.

Odtáhla se od něj a oči se jí zúžily, jakmile viděla, že se na ni usmívá. "Ty neumíráš!"

"A ty sis myslela, že ano?"

"Ach, to není čestné!"

Málem ho uhodila, zejména v okamžiku, kdy se začal smát. Místo toho vstala a utekla.

"Krásný" podzim

17. září 2015 v 15:01 | Lola Kiss |  Ošklivá pravda
Předpověď počasí hlásila maximálně třicet stupňů. To bylo v pořádku, dokud jsem se dle zpráv ranní rosničky neoblékla. Ráno bylo chladno a šla mi pára od pusy, při čekání na vlak pohodička. Vlak měl 10 minut zpoždění.

Krátká sukénka, na nohou sandálky, sáčko a tílko. Ideální do vlaku, kde lidé nosí zimní bundy a čepice?! Co na tom, prostě jsem to překlepala a snesla silné aroma alá přirozený muž.

Dopoledne zavřená v kanceláři, málo čerstvého vzduchu a dostatek papírování. Pauza na oběd a počasí... Ano - třicet stupňů, ale zataženo s větříkem. Celou cestu k vlaku jsem si držela len sukně, abych díky větru nevypadala jako Marylin Monroe.

A co je nejlepší? Pan průvodčí, srandista, povzbuzující, abych si sukni nechytala, určitě mám hezké kalhotky.

Kdo je to?

15. září 2015 v 21:11 | Lola Kiss |  Ošklivá pravda
Bývala to taková dětinská hra, stejně jako hra Marco Polo. Všichni známe ta slovíčka, která uváděla do pohybu salvy výbuchů smíchu a legrační slovní hříčky. Vzpomenete si, jak taková hra začíná? "Ťuk, ťuk." řekne první a druhý mu odpoví: "Kdo je tam?" Dětská hra, která měla kromě jediného účelu pobavit, zcela neškodný charakter. A jak si hrají odrostlé děti na hru Kdo je tam?

Neexistují hranice, které by se nedaly překročit. Za každé překročení přijde trest, pokud se dáte chytit. A dnešní hra? Je to něco jako hra na schovávanou, akorát máte místo pikoli seznam chatujících lidiček, a schovávanou poskytují uživatelské účty. Založit si účet a pořídit k němu fotografii umí kde kdo. Zvládne to i osmi leté dítě, jestliže vyrůstá se starším sourozencem nebo má ve třídě kamarády akčních rodičů. A jak pokračuje tahle hra pro "velké děti"?

Jít si popovídat s kamarády ven do parku už není co bývalo, a všichni chtějí zkoušet nové věci. Říká se, že cizinci povíte i soukromé věci, které tíží vaši hlavinku. Jsou věci, které nechcete říct ani rodině nebo kamarádům. Ale komu to říci, aby se pak z toho všeho tajemství nezamotala hlava? Někoho si vybrat, podívat se na fotku na profilu a hned budete vědět, s kým si píšete. Tady bych poukázala na další dětskou hru - nepřihořívá, ale mrzne! Povídat si s cizími lidmi je určitě zábava, pokud tedy máte jistotu, že dotyčný vypadá jako na fotce a není to jen slátanina z photoshopu. Odvaha vyzrazovat soukromí? Ne. Hloupost? Hoří!

Jestliže si myslíte, že být upřímný a otevřený k někomu, kdo se chová jako váš nejlepší kamarád a znáte ho podle fotky nebo webové stránky, je to jako jízdenka do Průšvihova. Být inkognito má jistě své kouzlo, ale vylévat si srdíčko se může obrátit proti vám. Co kdyby to byl jen nějaký kamarád, který vás nesnáší? Příklad ze seriálu Ulice. Nikdy není nic zadarmo a být na chvíli v tom oparu blaženého pocitu nebojácnosti a nepřemožitelnosti, jaký poskytuje internet, si vybere svou daň.

Malá rada nakonec? Nehrajte si, nebo se spálíte. A tahle hra neskončí jako popálenina od ohně, časem se nezahojí mastičkou od doktora. Co je na internetu není nikdy pryč, nikdy nevíte, kdy by se vaše "statečnost" mohla zjevit a kousnout vás do zadku.

Zamilovaná - 17. kapitola. část 2

14. září 2015 v 17:58 | Lola Kiss |  MY NOVELS Zamilovaná
"Běž, a kdyby se tě policajti ptali, co víš o mých obchodech, o ničem nevíš."

"Gabrieli."

"Jdi." Gabriel ani nezvedl hlavu a stále sledoval tmavě zelený vzor na podlaze.

"Sbohem." Otočila jsem se, ale Gabriel byl pryč.

Nedalo mi spát to jeho "sbohem". Znělo tak konečně a ledově.

Až venku na chodbě mi oznámili, že to s Gabrielem nevypadá dobře. Mluvila jsem s jeho právníkem a ten mi řekl pravdu. Gabriel nemá šanci soud vyhrát. Půjde do vězení. Možná na doživotí. Přesné podrobnosti mi nemůže sdělit, dokud soud není u konce.

Zamilovaná - 17. kapitola, část 1

10. září 2015 v 16:28 | Lola Kiss |  MY NOVELS Zamilovaná
17. MILUJU TĚ

Seděla jsem na umělohmotné a nepohodlné žluté židli, když mě policista vyzval, že smím vstoupit. Udělalo se mi špatně od žaludku, ale potlačila jsem to.

"Ahoj. Jsem moc rád, že tě tu vidím. Ale neměla jsi sem chodit." Gabriel vypadal strašně. Pod pravým okem měla slabý náznak modřiny a trochu pohubl. Jinak vypadal, a choval se jako by se nic nestalo.

Darkness Avenged - Alexandra Ivy

10. září 2015 v 16:19 | Lola Kiss |  Zahraniční literatura
Tenhle díl Darkness Avenged je něco jako spojnice mezi předešlým a budoucím. Bylo to jako sledovat skládačku, jak se autorka Alexandra Ivy snažila propojit příběh hlavních dvou aktérů s příběhem, který se odehrával okolo nich. Působilo to dojmem, že je to jako zaplácnutí díry nějakými plky. Bylo to psáno způsobem jako při zkoušení ve škole, kdy podáváte co nejvíce omáčky a k jádru věci se dobíráte velmi pomalu, protože nevíte o tom jádru, co by se za nehet vešlo.

Santiago je člen Viperova klanu, a jako takový má post jeho nejdůvěrnějšího zaměstnance, a vede jeden Viperův klub. Život pro něj býval jednoduchý a plný radostí. Všechno pro něho byla hra, dokud nepotkal Nefri. Prastarou upírku, co žije za Závojem - v jiné dimenzi.

Nefri se před mnoha staletími společně s jinými stejně smýšlející upíry přemístili za Závoj, kde se mohli věnovat studiu rozjímání a podobným nesmyslům. Vzdali se všech tělesných požitků a radovánek.

Sledovat tuhle dvojici, jak se protloukají zmatkem a novými nástrahami bylo vyčerpávající. Byla to skoro kronika, která říkala, co se kde stalo. Prostě se vyměnil jeden úhel pohledu za jiný. A kam vedla všechna nebezpečí? Ke konci světa, kterému museli zabránit... ZASE.

Postava draka Bainea byla zmíněna velmi krátce, ale jak se ukázalo, Baine měl hodně dračích kvalit. Jednou z nich bylo, že svou mocí mohl vytvořit stejný pokoj jako má Nefri za Závojem, použitím své moci zaměřit se na věci, které má dotyčná osoba velmi ráda.

Roztomilé malé lhářky 2 Nevinné

10. září 2015 v 16:04 | Lola Kiss |  Beletrie
Začíná to flashbackem s Alison a pak skokem na Ariu, kontrolující Meredith. A pak...

Jo, rozhodně to bylo matoucí. Takže jsem se začetla a dávala dvě a tři dohromady. Jestli jsem byla někým překvapena, tak to byly Hanna a Mona. Líbilo se mi, že je jejich kamarádství víc viditelné. Stalo se toho moc během krátké doby. A pověstné A? Nezklamal/a.

Aria Montgomery studuje, ale její vztah k učiteli angličtiny neuspěl. Namísto Ezry se "kamarádí" se Seanem, bývalým Hanny. Kromě muchlování v autě mu stihla říct o Meredith. Tolik k udržení hrozného rodinného tajemství.

Spencer Hastings chodí s Wrenem a škola je na vedlejší koleji. Je úplně rozhozená, protože kromě Wrena se její rodiče a sestra chovají, jakoby neexistovala. Nemluvit s ní u společného stolu? Trest za přebrání Wrena, Melissina ex-snoubence. Přebrání? Na moc dlouho ne.

Emily Fields se přiznala Tobymu, že je lesba a nakopla bývalého kluka Bena, co jí obtěžoval. Emilyina matka je trochu rasistka a Emily bude kromě bojování se sebou samou, mít i panické záchvaty. Potlačování přirozenosti nevede k ničemu dobrému. A špatně vyslovené domněnky můžou někoho připravit o život.

Hanna Marin už nezvrací, ale opijí se, vyvolává scény a trpí halucinacemi. Z odborného hlediska je krok před totálním zhroucením a potřebovala by psychologa a nikoli ukradené bobule oxycodonu. Hannina praxe na klinice pro léčbu popálenin jako náhrada za Seanovo auto nepřináší zrovna kladné přednosti.

Děj se pohnul až na plese, kde Hanna udělala scénu, Aria se muchlovala se Seanem, Spencer tušila, že Toby je A, a Emily utekla z Tobyho auta do kukuřičného pole. Věci se zamotaly. Hanna zjistila, jak dlouho u nich policajt Darren Wildem spí a fakt, že Toby nezabil Alison. Spencer byla Wrenem odkopnuta, protože se Wren vrátil k Melisse. Emily měla na trávníku policejní auta, protože se ráno našlo Tobyho tělo. A Aria? Její otec odešel za Meredith, protože se mají rádi a rodinu opustil.

A si nechalo jako vždy poslední slovo, které řeklo mnoho, ale nenaznačilo nic.

SUN-C´ - Umění války

9. září 2015 v 8:08 | Lola Kiss |  Citáty
Proto obratný válečník vnutí
svou vůli nepříteli a nedovolí,
aby mu nepřítel diktoval.

Božské je umění důmyslného
klamání a skrývání. Jím se stáváme
neviditelnými i neslyšitelnými, a proto
osud nepřítele leží v našich rukou.

Provokuj ho, abys poznal, co jej
uvede do pohybu a co jím nehne.
Přinuť ho, aby ukázal, jaký je,
a tys mohl odhalit jeho slabiny.

Kdo dostatečně nepromýšlí své
kroky a bere nepřítele na lehkou
váhu, upadne do zajetí.

Je-li nepřátelské vojsko velmi
početné a již se řadí k útoku,
pak radím: Zmocni se něčeho,
čeho si protivník velmi cení,
a pak jej snadno přinutíš
postupovat podle tvých plánů.

A teď tady velím já

8. září 2015 v 21:01 | Lola Kiss |  Ošklivá pravda
Ne, tohle není jednoduché. Tohle je naprosto příšerné. Horší to být ani nemohlo, myslel si Daniel.

Katy zavrtěla hlavou a sledovala Daniela.

"Pořád toho nechceš nechat?" Zacvrlikala Katy.

"Sakra ženská, nech mě!" Zavrčel Daniel a za chvíli následovala rána kovu o dlažbu.

Katy se hryzala do rtu, aby se nesmála. Vůbec nebylo vtipné, jak Daniel, velehlava podniku roku, klečí v modrácích na zemi a pokouší se sestavit nejmodernější grilovací set.

"Já to vidím." Houkl na ni.

"Nic nedělám." Pronesla Katy a stopa po smíchu byla schovaná.

"Směješ se." Obvinil ji Daniel a otočil se.

Přistižena. Katy se usmála.

"Běž se projít."

"Venku prší." Poukázala Katy na trávník pod nezastřešenou verandou.

"Tak jdi do kuchyně." Daniel si začínal zoufat, v krámu to vypadalo jako práce na deset minut. Jak mohl vědět, že dát tenhle kus šrotu dohromady je taková dřina.

"Kuchyně? Co je to za místo?" Zeptala se Katy a nepokoušela se zakrýt smích. Jediné, co v kuchyni dokázala, bylo podpálit utěrku, zlomit vařečku a z bábovky byla nepoživatelná hmota vhodná pro demoliční čety.

"Tak se koukni na televizi."

"Ta by nebyla tak zábavná." Katy zbožňovala, když se Daniel přestal chovat jako hodný chlapeček z nedělní školy.

"Ach jo." Daniel si povzdechl. Ten plánek byl debilní, montérky nesnášel a celou dobu ho rozptylovala Katy. Ty modré šortky byly až moc krátké.

Katy se pohodlně usadila a rozhoupala přehozenou nohu. Dává mu ještě deset minut a pak...

"Katy, řekl jsem, ať toho necháš." Daniel se na ni frustrovaně zamračil. Cítil, jak mu pohledem vypaluje díru do zad.

"Já? Já jsem přeci tak hodná." Katy předvedla dokonalého andílka. Nebo hodného ďáblíka.

"Nepovídej." Blýskl Daniel tím úsměvem.

"Život není fér, Danieli." A s tím byl plánek na grilovací set zapomenut.

SUN-C´

6. září 2015 v 10:53 | Lola Kiss |  Citáty
Lze-li nepřítele snadno vydráždit,
dráždi ho. Předstírej slabost,
aby si vedl zpupně.

Vrcholem není svést spoustu bitev
a vyhrát je, vrcholem je zlomit
odpor nepřítele bez boje.

Proto se říká: Znáš-li nepřítele
i sám sebe, můžeš bez obav svést
sto bitev. Pokud znáš sebe,
ale nikoliv nepřítele, jednou
vyhraješ a podruhé prohraješ.
Jestliže neznáš ani sebe ani
nepřítele, prohraješ v každé bitvě.

Dosáhnout vítězství jen v případě,
že je cesta k němu osvědčená,
není znakem skvělého vojevůdce.

Vítězný stratég si proto přijde
pro vítězství, které si již předem
zajistil, zatímco ten, jehož údělem
je porážka, nejprve útočí a pak
přemýšlí, jak by zvítězil.

Jak vykročit do podzimu

5. září 2015 v 14:12 | Lola Kiss |  Co nosit/nenosit
Barvy jara, kvalitní teplé látky, vrstvení, svetry... Vezměte si teplé barvy, které vám připomenou léto. Zkuste vrstvy, ať vás nepřekvapí studené počasí. A bla bla bla. Ale no tak! Proč nezkusit francouzskou eleganci?

Jednoduché a trochu extravagance navrch.

Můj tip?

Oblíbená krátká sukně do poloviny stehen v meruňkové barvě z New Yorkeru, bílé triko s tříčtvrtečním rukávem a černými pruhy z F&F, květinové sako Maxi, lodičky tělové barvy OD a kabelka Oriflame. Jo a šperky? Obejdu se bez výrazných, stačí třeba diamantové pecičky Komodo. A pokud si někdo musí vzít barevné šperky, měl by si pamatovat, co pronesla Coco. Před odchodem z domu si sundejte jednu věc, jeden šperk.

Francouzská móda je hodně diskutované téma a každý vám na otázku, co to znamená, odpoví jinak. Sofistikovanost. Elegance. Výrazný prvek. Neexistuje špatná odpověď. Záleží, jak se na den alá j'dore Francie oblékneme.

Burned by Darkness - Alexandra Ivy

5. září 2015 v 10:12 | Lola Kiss |  Zahraniční literatura
Burned by Darkness od Alexandry Ivy je název prvního dílu spin-offu k Strážcům věčnosti (Guardians of Eternity). Nová série nese název Dragons of Eternity a podle autorčiných webových stránek bylo hlavním důvodem tvorby spin-offu její okouzlení postavou Bainea, draka (poprvé se objevil v Darkness Avenged). Baine byl tenkráte načrtnut jako drak, k němuž se Nefri a Santiago uchýlili pro pomoc. Alexandra Ivy ho popsala velmi krátce, a jeho schopnosti trochu naznačila.

Jako první díl je to docela slabé, protože Dragons of Eternity jsou spin-offem, a tudíž by to mělo být čtení chytlavé, a ne jako ach ano, docela zajímavé čtení.

Baine je pět set let starý drak, který má podobu tmavovlasého muže, ale jeho jiná forma je drak okolo 30-ti metrů. Po těle má tetování, a když se naštve, běhají po jeho kůži plamínky ohně. Další projev jeho pravé podoby draka je teplota těla, čím víc se dere na povrch jeho zvíře uvnitř, tím je vzduch zahřátější.

Tayla je skřítek, což znamená, že má dlouhé vlnité zlaté vlasy a zářivě zelené oči, celkově je jako její rasa dokonalá. Vybudovala si vlastní podnik, kde prodávala a pořádala čajové dýchánky. Ve svém domě otevřela něco jako kavárnu.

Nejlepším přítelem Tayly je Levet, francouzský chrlič a KISA (Knight in Shining Armor - Rytíř v lesklé zbroji). S Taylou se seznámil, když utekl z Chicaga před Viperem. Levetův podnik, kde pomáhá hledat pravou lásku, se opravdu rozjíždí.

Tayla kdysi utekla Baineovi, který ji koupil od svého otce v den. kdy Taylu dali Baineovu otci jako splátku za dluhy. Tayla sice utekla a skrývala se před Bainem, ale nezapomněla. A ani Baine.

Levet se rozhodl najít pravou lásku i pro Taylu, a když seslal menší kouzlo, Baine byl schopen Taylu vystopovat. Bohužel pro Taylu, Baine ji bere jako věc, kterou koupil. A to se nikomu nelíbí a zvláště ne Tayle, která zjistila, že její vlastní otec ji tenkráte prodal Baineovu otci.

Jak se ukázalo, dračí komunita je velmi zvláštní a má zvyky jako ze středověku. Nedivím se, když žijí tak dlouho. A Baine? Jako drak má touhu schraňovat krásné předměty, cenné knihy a tuny zlata. Jeho otec je král, takže Bainova povýšenost a právo mít ve všem pravdu je samo sebou. A Tayla? Bez matky, otec ji prodal, jediný přítel Levet, její původ je trochu nejistý, protože ona není obyčejný skřítek, ale napůl Chatri.

Roztomilé malé lhářky

4. září 2015 v 12:09 | Lola Kiss |  Beletrie
Pretty Little Liars se stalo hitem stejně rychle jako sága Stmívání, Upíří deníky a Super drbna. Prolhané krásky jako název seriálu a Roztomilé malé lhářky jako název knižní série od Sary Shepard.

První díl Roztomilé malé lhářky je jako popis celého prvního dílu, který odvysílala televize. Tato kniha od Sary Shepard vyšla v roce 2006 a i dnes se dají najít nové příběhy o dívkách - Arii, Alison, Emily, Hanně a Spencer -, které věděly víc než by měly a zároveň míň na to, aby se mohly ochránit.

Kniha je psána z pohledu všech dívek, ve 3. osobě, čísla jednotného. Je to vzrušující, zejména proto, že nemusíte hádat, co si tom či onom ta druhá myslí. Na začátku jsou dívky s Alison v šesté třídě a Alison má také svoje chyby. Rozhodně to není holka, se kterou byste chtěli být nepřátelé. Ani přátelé to s ní nemají jednoduché - šikana nikdy neomrzí, pokud se díky ní cítíte lépe (Alison).

Jako epilog je psána stranečka z pohledu A. A její oblíbenou činností je... Budu se dívat. A

Emily plave závodně, chodí s klukem jménem Ben a v době, kdy se kamarádila s Alison, se chovala jako poslušná a hodná holčička. Po ztrátě Alison - kdy zmizela - po třech letech se věci daly do pohybu právě díky Maye, nové sousedce. Emily zjišťuje, že celou dobu byla někým, kým být nechtěla. Maya funguje jako startovní bod, protože vytáhne Emily z ulity.

Aria se vrátila s rodinou z Islandu, plete čepičky, rukavice, svetry a její styl je jako bohémka a hippie? Proboha! Jestli mě něco překvapilo, byla to Ariina vrtkavá osobnost. Její nálady a chování se měnilo jako počasí na podzim. Chvíli je slunce a pak dostanete pořádnou sprchu. Její vztah s Ezrou je na začátku a Aria ho v jedné minutě kousla?! Jo, kousla v záchvatu vzteku a zoufalství.

Spencer je naprosto dokonalá ve všech ohledech, má starší sestru Melissu, která je ještě dokonalejší, dva psy a rodiče, kteří ji vnímají jako cenný předmět na trhu. Kromě toho, že je dokonalá, má také OCD, obsedantně kompulzivní poruchu, a skládá knihy podle žánru, oblečení věší podle barev a pro uklidnění řadí bankovky podle hodnoty, pak podle sériového čísla.

Hanna je královnou školy a společnost jí dělá Mona. Obě byly dříve nepopulární, hlavně Mona, která nosila brýle, culíčky a kvůli stylu oblékání by jí měli zavřít. Hanna shodila nadbytečná kila, oblékla velikost 34, dostala vytouženého kluka. Jaká byla cena? Porucha příjmu potravy, kdy mít kartáček po ruce vyvolá asociace záchodové mísy, úlevy a pocitů sebelítosti.

Black & White

3. září 2015 v 7:57 | Lola Kiss |  Co nosit/nenosit
Před rokem se k nám do Čech dostal nový trend, který nazvali černo-bílý, soudě podle názvu je vše jasné. Barvy jsou dvě jako základ, ale nabourat je můžete tělovou barvou. Jinak by to nevypadalo dobře. No, v tomhle se spletli.

Černobílá a tělová, ano. Ale tím jsem neskončila. Černobílé sáčko Mohito, černé balerínky Deichmann, kabelka Oriflame v tělové barvě a růžové šaty New Yorker. Výsledek? Jednoduchá elegance s kapkou extravagance. Je jedno, jakou barvu zvolíte, ale stejně jako růžová, musí to být výrazná barva. A šperky? Žádné nebo jako v mém případě dlouhý stříbrný náhrdelník s vážkou s růžovými kamínky.

Je fajn být neviditelná? Jasně že ne! Žádná nuda a hurá do barev. Nikdo nechce vypadat jako zaměstnanec v řadách stejně oděných. Všichni chceme vyniknout, a proto je na nás, jaký přístup k tomu zvolíme.

Každá firemní uniforma se dá nabourat. Oděv zdravotní sestry? Výrazné, peckovité náušnice bez prstenů či náramků a náhrdelníků - ochrana a čistota především. Kostýmek do práce? Jistě s výraznou kabelkou nebo šátkem. Nikdo nepotlačí touhu v nás, touhu být viděn.