Hádka na druhou

4. srpna 2015 v 16:36 | Lola Kiss |  Ošklivá pravda
Zita sledovala Roberta a odmítala jako první uhnout pohledem. Žádnou slabost neprojeví.

Robert si překřížil ruce na hrudi a mračil se. Ta ženská se dočista pomátla!

Zita napodobila jeho postoj. "Měl bys to udělat."

Robert se uchechtl. "A to jako proč?"

Zita udělala jeden malý krok dopředu a zvedla bradu. Pořád se kontrolovala, ikdyž měla pocit, že každou chvíli vybuchne jako sopka nebo s něčím praští. Nebo někoho praští.

"Protože to je tvoje vina."

Robert se zatvářil nevěřícně. Jo, je padlá na hlavu. "Moje vina? Moje vina?!"

Zita příkývla a neustoupila, když Robert zkrátil vzdálenost, jež je dělila na centimetry.

"Co jsem měl podle tebe dělat? Chytit ho pod krkem a přimět ho zůstat?" zeptal se výhružně.

Zita protočila oči. Typické. Nikdy to nebyla jeho vina. Nemohl za to, že další klient přešel ke konkurenci chvíli poté, co mluvil s ním. "Ne, měl jsi ho vyslechnout a soucítit s ním."

"Soucítit?!" Robert si prohrábl rukou vlasy. Vůbec netušila, o co jde.

"Chápu, že je to pro tebe nové slovo, ale naneštěstí ti pomůže slovník." Po chvíli dodala: "Ty se totiž ani neumíš vcítit do něčí situace." pokračovala Zita a unikalo jí, že Robert se drží jen tak tak.

"Jasně, že jo." zabručel Robert a v duchu viděl, jak by ji nejraději přetrhl.

"Ale! Tak mi to předveď. Dokaž mi, že nejsi sociopat."

"Sociopat?"

"Však víš, sociopat je ten, kdo se neumí vcítit." pronesla Zita učitelským tónem, o kterém věděla, že Roberta dráždí. Sice byla mladší než on a měla méně zkušeností, ale jeho prokoukla.

"Znovu ti opakuju, abys nedráždila hada bosou nohou." Varovně pronesl Robert a prstem namířil na její obličej. "Nechtěj vědět, jaký umím být."

Zita to věděla moc dobře, protože si musela připustit, že jsou si až moc podobní. V některých situacích jim to skvěle klapalo, ale ztráta klienta k nim nepatřila.

"Tohle je ta část, kdy se mám ustrašeně stáhnout?" Zamrkala Zita řasami a hrála vystrašenou.

Robert přimhouřil oči. Ona si o to doslova koleduje!

"Chceš slyšet pravdu?" Robert se nadechl. Nebude hrát její hru. Začne s vlastní.

"Jsem jedno ucho."

"Pokaždé, když jsem s těmi debily jednal. Víš, na co mysleli především?" Robert ztišil hlas a znovu nabourával Zitin intimní prostor.

"Řekla bych, že mě o tom hodláš poučit."

"V minutě, kdy jsi odešla z místnosti, měli plnou hlavu toho, jak tě dostat do postele. Měl jsem toho plný zuby a dal jsem jim najevo, že se k tobě ani nepřiblíží." Robert sledoval, jak Zitin pokerový výraz vystřídalo překvapení.

A pak se její výraz změnil na škodolibý. "Že by tě popadla žárlivost?"

"Máš s ní vlastní zkušenost, že?"

"Jsi idiot." Zita práskla dveřmi a v uších jí burácel Robertovo smích.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marsi Marsi | Web | 4. srpna 2015 v 19:35 | Reagovat

hodně dobré :) ...a taky se mi moc líbí vzhled blogu, ukládám si tvoji stránku a určitě se tu ještě objevím :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama