Srpen 2015

Neříkej to

31. srpna 2015 v 13:59 | Lola Kiss |  Ošklivá pravda
Když provedete něco hrozného, nechte si to pro sebe. Pokud vás nechytí přímo při činu, nemají šanci vám dokázat, že jste to byli vy. Když uděláte něco špatného, řekněte to jediné osobě, která udrží tajemství. Bude to, jako by se na tom podílela i ta dotyčná osoba, vlastně z ní uděláte spolupachatelku.

Simone se podívala do očí své nejlepší kamarádky. "Nesmíš to nikomu říct."

"Jasně, spolehni se." Potvrdila jí Bethany a stiskla ji ruku. "Nikdo to nezjistí."

A jestli chcete, aby s vámi soucítila na maximální možné míře, popište jí do detailů, co jste udělali. Všichni chceme slyšet detaily. I ty, které nás děsí v noci a máme o nich noční můry.

"Díky, žes mě vyslechla." Simone se pousmála a sledovala, jak její nejlepší kamarádka sbírá odvahu. Jak roztomilé, že se snaží být silná i za ni.

"Od čeho jsou přátelé, ne?" Bethany si oddychla a změnila téma předtím, než se omluvila a pospíchala domů za svou matkou.

Simone věděla, že nemohla jít domů za matkou, protože její matka byla v tuhle dobu ve škole, kde řešila problém své dcery. Drahá Bethany totiž spala se svým profesorem výměnou za známky. A jak to dopadne? Pravděpodobně bude profesor vyhozen a Bethany z toho vyjde jako oběť. Vlastně ne tak docela jako oběť, protože tajemství se neudrží dlouho, když ho má v rukou ta špatná osoba.

"Simone, ráda tě vidím." řekla Bethanyina matka a pustila ji do domu.

"Slyšela jsem, co se stalo. Je nahoře?" Simone se soustrastně usmála a vešla do domu.

"Ano, je u sebe."

"Díky."

Simone vyšla nahoru po schodech a zaklepala na dveře Bethanyina pokoje.

"Simone!" Bethany se k ní nešťastně vrhla s brekem.

"Chudáčku Bethany, slyšela jsem, co se stalo. Je mi to tak líto." Simone ji hladila po vlasech.

"Nechápu, jak to mohli zjistit." Fňukala Bethany a hledala u Simone oporu.

"Víš, volala jsem do školy a řekla jim, že jejich profesor tě k tomu nutil." Simone uhladila Bethany vlasy za ucho.

"Cože?" Bethany se postavila a mrkala, jak se snažila vstřebat, co slyší.

"Ano. Musela jsem to udělat. Vždyť ses tolik trápila." Simone se postavila, ale Bethany její ruku odstrčila.

"Jak si mohla! Moje nejlepší kamarádka."

"Ale no tak Bethany-"

"Ne!" Vykřikla Bethany a začínala se hystericky smát.

Simone se na ni podívala a čekala, kdy jí Bethany řekne svou pomstu. Nemýlila se.

"Všem řeknu, co jsi udělala. Půjdu na policii a řeknu jim to."

"Ano? Všechno?" Zeptala se Simone a klidně si prohlížela Bethanyin obličej, oteklý od pláče.

"Úplně všechno." Bethany se narovnala a vztyčila hrdě bradu. Tohle bude její pomsta. Bude se kochat pohledem na Simone v krásném pruhovaném mundúru.

"Do všech detailů?" Zeptala se Simone zvědavě.

"Jo, neměla jsi mi to říkat." Bethany nedocházelo jedno podstatné.

"Ale, ale ale. Bethany, zlato, vážně čekáš, že ti to uvěří, právě po tom skandálu, který kolem tebe vyvstal? A když jim řekneš ty podrobnosti, proč si myslíš, že ti budou věřit, že jsi to neprovedla ty?" Bethany na ni zůstala v šoku zírat.

"Neměla bys to dělat, bude to slovo holky, která se zhroutila, protože její profesor ji používal jako sexuální hračku, i když vím, že ty sis to užívala." Bethany od sebe Simone odstrčila a nebyla schopna slova.

"Tak, uvidíme se zítra na obědě." Rozloučila se Simone a poslala Bethany vzdušný polibek. Možná se uvidíme, dodala v duchu.

Další den ráno seděla Simone na policejní stanici a její kamarádka Bethany na ni ukazovala prstem a křičela.

"Chudák, je to moje nejlepší kamarádka. Tohle se nemělo stát." Řekla Simone a utírala si kapesníkem oči.

"Dostala doporučení navštívit psychologa. Měl by ji pomoci." Utěšoval Simone jeden starší policejní úředník.

"Snad ji bude lépe." Simone se rozloučila a odcházela hlavními dveřmi, zatímco Bethany museli držet dva policisté.

Zítřejší noviny toho budou plné. Mladá a nadějná dívka, kterou zneužíval profesor se zhroutila, když se odhalila podstata jejich vztahu. Obvinila svou nejlepší kamarádku a premiantku třídy z vraždy.

When Darkness Ends - Alexandra Ivy

28. srpna 2015 v 21:07 | Lola Kiss |  Zahraniční literatura
Poslední díl ze série Guardians of Eternity (Strážci věčnosti) od Alexandry Ivy se nese v duchu nostalgie. Vzpomínky na začátky, vkusně připomenuté - což trochu napovídalo, že to bude poslední kniha.

When Darkness Ends uzavírá příběhy točící se okolo světa upírů a vlkodlaků a víl. Hlavní soustředění proběhlo právě zde, v tomhle světě.

Cyn je upír irského původu, bývalý beserker a hédonista. Neváhá si užívat radosti života ať už večírky nebo krásné ženy, démonky. Slovo jako nemožné pro něho neexistuje.

Fallon je sestrou Sally Grace (Hunt the Darkness), jejím otcem je král víl. Fallon je princezna z rodu Chatri, nejstarší rasa - něco jako bohové pro víly. Celý život musela poslouchat, jak se má chovat, co říkat, koho si vzít.

Upír a princezna dostanou společný úkol od Komise - zjistit, kdo se snaží ohrozit jejich svět, už zase. Cyn je naštvaný, protože se ledová princezna chová tak povýšeně a navíc má snoubence. Fallon nechápe přitažlivost k Cynovi, a tak se k němu chová nadřazeně.

Věci se urovnají, když Fallon odmítne návrat domů se snoubencem Magnusem a Cyn málem nechal své beserker-já, aby Magnuse rozsápalo při pomyšlení na Magnusovo tvrzení, že Fallon je jeho.

Cyn a Fallon společně pomohli zastavit kletbu, která by zničila veškerou magii a nedalo by se cestovat mezi dimenzemi - veškeré nadpřirozené bytosti by zemřeli.

Protože můžu

27. srpna 2015 v 12:52 | Lola Kiss |  Ošklivá pravda
To snad není pravda! Pomyslela si Katy a podívala se na Daniela. On si doopravdy myslí, že to je správný? Je to idiot. Jiný důvod neexistuje. Musel se pomátnout. Jo, je to idiot.

Katy si povzdechla. Mozek jí v jeho přítomnosti nefunguje tak, jak by měl.

"To mi ani neřekneš díky?" Daniel se pokusil přiblížit ke Katy, ale ona ho zastavila pohledem.

"Mám ti poděkovat? Vždyť bych to zvládla sama. Toho chlapa v bance bych si podala." Řekla Katy a namířila ukazováček Danielovým směrem. "Přehnal si to."

"Ten chlap chtěl víc než vyplnit formulář." Zabručel Daniel.

"Nejsem hloupá, vím o co mu šlo." Katy se na něj podívala zkoumavě, nechápala, o co jde. Proč po tom úředníkovi vystartoval.

"Vím, že nejsi hloupá. Udělal jsem to proto, že tě-"

Katy mu skočila do řeči. "Že mě máš rád?" Nechtěla, aby řekl to, co chtěl. Bylo by to... Ne! Tam se myšlenky ubírat nebudou.

"Já tě-" Katy ho znovu nenechala domluvit, trvala na svém.

"Takže odhodlání porvat se s chlapem kvůli tomu, že mě máš rád, je dostatečný motiv? Nestálo to za to. A navíc, víš že se umím bránit." Katy se snažila vybruslit z tématu, ale obchodník Danielova kalibru se odradit nenechal.

"Mám rád svou rodinu, zvířata, koníčky i práci. Kvůli tomu bych se neporval, ale ty za to stojíš. Katy, tebe nemám jenom rád, tebe miluju. V tom je rozdíl." Daniel ji tentokrát přitáhl k sobě do objetí.

"To neznamená, že souhlasím s tvou akcí pračlověka." Zamumlala Katy a odmítala si připustit, že jisté části jejího já se to líbilo. Popírala dokonce i ten pocit, že se cítí v bezpečí a může mu důvěřovat.

"Mám ti ukázat jiné kvality chování pračlověka?"

"Hm, to je rozhodně něco, co bych ráda... viděla."

Zamilovaná - 16.kapitola, část 3

25. srpna 2015 v 9:57 | Lola Kiss |  MY NOVELS Zamilovaná
Stála jsem po kolena ve sněhu a šla se podívat, odkud přichází to jasně pronikavé světlo. Následovala jsem vyšlapané stopy, abych nezapadla do hluboké bílé pokrývky.

Víc než cokoli jiného mě přitahovalo světlo a teplo. Zbývalo jen pár kroků. Vešla jsem do malé a tmavé komůrky, kde jsem v jednu chvíli neviděla skoro nic. A pak jsem uviděla stín, který se pohyboval, a náhle se z něho vyloupla postava člověka, muže. Neviděla jsem mu do tváře.

Hunt the Darkness - Alexandra Ivy

23. srpna 2015 v 11:39 | Lola Kiss |  Zahraniční literatura
Zmátlo mě, když se přestaly vydávat další díly ze série Strážců věčnosti od Alexandry Ivy. Těšila jsem se, že tahle série bude něco nového a nebroušeného, ale nebyl tak vysoký zájem čtenářů. Knihy se přestaly vydávat.

Hunt the Darkness od Alexandry Ivy je předposledním dílem Guardians of Eternity.

Sally Grace si myslela, že je obyčejná čarodějnice. Využívala magii a zaklínadla, dokonce utekla a skrývala se před vlastní matkou, která ji chtěla zabít. Na Sallyiny 16-té narozeniny se ukázalo, že její matka není nejmocnější čarodějnice, jak si myslela.

"Něco tě obtěžuje?"

"Můžeš to říct takhle." Sevřels rty a pohledem ulpívala na ohořelém kusu stěny. "Tohle je to přesné místo, kde se mě moje matka pokusila zabít."
Sally a Roke

Roke je upír a šéf klanu v Nevadě. Kvůli apokalypse byl Styxem - králem upírů - povolán do Chicaga, aby dohlédl na čarodějnici Sally. Ta čarodějnice spolupracovala s Temným lordem, ale pak se rozhodla zachránit vlastní život a pomoct porazit Temného lorda.

Sally chtěla pomoct zneškodnit Temného lorda, ale kvůli své dřívější spolupráci s ním byla ve Styxově sídle uvězněna a hlídána upírem jménem Roke.

Roke kromě své arogance dávál Sally najevo, jak moc nesnáší čarodějnice. Sally byla zoufalá, a tak pro svůj útěk použila magii, sílu, která musela pocházet od jejího neznámého otce.

Skončili spolu svázaní jako partneři. Roke zuřivý a Sally nešťastná.

"Moc dobře víš, že nemá cenu zkoušet lhát upírovi. I kdybych k tobě nebyl připoutaný, zaznamenal bych zvýšený tep srdce a závan adrenalinu." Jeho prsty zlehka sledovaly slabý stín krční tepny, jeho tesáky chtěly ochutnat. "Samozřejmě se můžu mýlit."

"Ty a mýlit?" pokusila se mu vysmívat. "Šokující."

Sally v nestřeženém okamžiku utekla a Roke jako spoutaný muž, ji šel hledat. Jako pomocník mu přispěchal na pomoc Levet, francouzský chrlič - a stejně jako jiní před Rokem - byl Levet pro Rokea velmi "nevítaným" návštěvníkem.

Levet rozhodil rukama v bezmocném gestu. "Jsem muž."

Yannah vzdychla. "A?"

"A nemám dávat smysl."

Pouto, které Sally nevědomky uvalila na ně oba, má zvláštní vlastnosti. Roke by mohl přísahat, že je to opravdové, ale čarodějnice Sally to odmítá. Je to iluze. Sally je tvrdohlavá, spoléhá se jedině na sebe a nechce si nikoho připustit k tělu. Roke vystihuje význam slova chladný, a jeho hlavním požadavkem na partnerku je poslušnost. Jako vůdce klanu je zvyklý rozkazovat a následně sledovat, jak jsou jeho rozkazy do puntíku splněny a bez odmlouvání. Sally je pravým opakem toho, co Roke chtěl od partnerky, pokud se na to uráčil myslet.

Během hledání Sallyina otce se oba musí vyrovnat s tím, že pouto nebude jen nějaká iluze vyvolaná magií, a že Sallyin otec nebude obyčejný démon.

Zamilovaná - 16.kapitola, část 2

23. srpna 2015 v 11:38 | Lola Kiss |  MY NOVELS Zamilovaná
"Ano, rozumím. Jsem nadšená." Hlas, chladný jako ocel.

Vídeň, Práter, Mozartovy koule a shopping! Hurá! Menší dovolená s pracovní náplní. Přesně tohle jsem v danou chvíli potřebovala.

Usínala jsem s blaženým úsměvem na rtech. Na Michaela jsem si vzpomněla jen jako noční můru. Úryvek trval jen minutu.

Řekni mi, co potřebuju slyšet

21. srpna 2015 v 13:36 | Lola Kiss |  Citáty
Lidé se mění, ale zapomínají si to říkat.
- Lilian Hellman -

Říct sbohem je jako částečně umírat.
- Raymond Chandler -

Básník je někdo, kdo stojí venku v dešti a doufá, že bude oslněn.

Mám něco, co musím udělat, a bojím se toho, to neudělat.

Představivost je jako sval. Zjistil jsem, že čím více píšu, tím větší se stane.

Oh, zemi, jsi natolik úžasná, aby si to mohl někdo uvědomit.

Neexistuje jedna věc, která je pravdivá. Všehcny jsou pravdivé.

Až moc z nás se zaobírá tím, co nemáme, nemůžeme mít nebo nebudeme mít. Trávíme tolik energie tím, že jsme na dně, když můžeme tu stejnou energii - pokud ne méně - využít nebo pokusit se využít na věci, které opravdu chceme.

Zamilovaná - 16.kapitola, část 1

21. srpna 2015 v 13:16 | Lola Kiss |  MY NOVELS Zamilovaná
16. TRABLE

Trvalo mi týden, než jsem byla schopná normálně uvažovat. A další týden, než jsem byla schopná pracovat, logicky uvažovat a soustředit se.

Agent mi našel prácičku v seriálu Svět jako Ty, podle knižní předlohy od Stelly. Nebo to byla Shelly? Opravdu nevím.

Znovu jsem si pečlivě přelouskala úlohu mé postavy a její přínos. Moje ideální představa to zrovna nebyla, ale líbila se mi.

Víkend v Danielově režii

20. srpna 2015 v 17:04 | Lola Kiss |  Ošklivá pravda
"Řekni mi to," pokoušela se Katy smlouvat.

"Ne, protože kdybych to udělal, začala by sis namáhat hlavu s nepotřebnými detaily." odpověděl Daniel, a Katyin sladký úsměv ho neobměkčil.

Katy si zkřížila ruce na prsou a dumala, jak by ho mohla přimět k odpovědi. Bohužel ji nic nenapadalo. Jak věděla z dřívějška, když si Daniel něco usmyslel, dosáhl toho.

Daniel se na ni podíval a bylo mu jasné, že nedá pokoj, dokud se nedozví víc podrobností. Jenomže to nepůjde. Chtěl vědět, jak bude reagovat, když nebude mít dobře vymyšlený plán.

"Nepotřebné detaily? To nemyslíš vážně!" Zkusila Katy a mračila se na něj. "Jak můžeš říct, že délka pobytu a místo pobytu jsou nepotřebné detaily!"

Katy musela vědět, kde budou trávit víkend, aby si prošla možnosti úniku, kdyby hrozilo, že se jí situace vymkne z rukou. Tedy, ne že by se tohle někdy stalo. Ujišťovala se.

Daniel schoval úsměv. Jak se mu líbilo, když ji uměl zpracovat. "Jasně jsi mi řekla, že mi věříš, tak v čem je problém?"

"Musím vědět, co si mám zabalit a kolik si toho mám vzít sebou. Nebo si mám vzít celý svůj šatník?" zeptala se Katy jedovatě.

"Klidně si ho zabal. Moje auto je dost veliké, ale stejně si nemyslím, že toho na sobě budeš mít moc, až tam budeme." Daniel sledoval, jak jí spadla brada. Ano, obvykle to byla ona, kdo začal s dvojsmysly, ale tentokrát jí chtěl dokázat, že není jediná hráčka na desce.

"V tom případě si nezabalím nic." Katy odsekla a doufala v malou nápovědu.

"Taky možnost." Daniel pokrčil rameny.

"A až v tom ničem půjdeme někam ven, kde budou lidé, hm chlapi-"

"Přestaň myslet." Vyhrkl Daniel a opřel se rukama po stranách Katyiny hlavy.

Katy se narovnala na gauči a propichovala ho očima. Ano, skoro se jí povedlo, aby ztratil kontrolu. Bohužel skoro, bylo klíčové slovo.

"Vím, o co ti jde, ale nic ze mně nedostaneš." Daniel jí lehce políbil do vlasů a zamířil do kuchyně.

Katy prudce vydechla a mrštila polštařem jeho směrem.

Daniel se jenom hlasitě zasmál a zvedl vítězně pěst do vzduchu.

Žádné plánování, žádné přemítání o tom, co kdyby. Nemá myslet? Do háje!

"Nesnáším tě!" zavolala na něj Katy a sáhla pro sklenku s vínem.

"Ne, miluješ mě!" zavolal na oplátku Daniel.

Sakra! Měl pravdu, pomyslela si Katy.

Uspěchaná svatba

19. srpna 2015 v 17:40 | Lola Kiss |  Beletrie
O prazdninách děláme různé věci, a na některé nejsme zrovna pyšní.

Nevzala jsem si knihu ke čtení, říkala jsem si, že ji nebudu potřebovat, ale spletla jsem se. Vzala jsem tedy za vděkem tím, co bylo po ruce. Harlequin. Průhledné příběhy, kde není místo pro fantazii. Přečetla jsem jednu a pak se vzdala potěšení z čtení knížek. Jedna Harlekýna je víc než dost.

Přečetla jsem Uspěchanou svatbu od Lucy Gordon, z edice Harlequin Desire.

Reva Hordenová je fotoreportérka, která se žene do nebezpečných akcí, leze přes ploty a dělá věci, které ji mohou stát život. Je to impulsivní a temperamentní žena, která se do něčeho zakousne a nepustí.

Demetrio Corelli je považován za italského "boha", patří mu skoro celé Miláno. Jako obchodník a muž s dlouhými prsty chce mít vše pod kontrolou - kromě své výbušné povahy. Sice má přehled o moderním světě a jeho zvyklostech, ale co se týče osobního názoru, miluje starou tradici, kdy žena sedí doma a čeká na manžela, stará se o děti - sám sobě to nepřizná.

Reva narazí na Demetria při pronásledování zkorumpovaného politika, který ukradl miliony a zmizel. Reva sledovala politika a nevšimla si auta. Po nehodě slovo dalo slovo, a Demetrio pomohl Revě s pátráním po politikovi. Jemu se líbilo její zaujetí pro věc, jí se zamlouvala jeho rozhodnost. Během týdne se vzali. Vydrželi spolu rok, než Reva utekla od Demetria - začala ho nesnášet.

Za půl roku po útěku se Reva vrací do Milána kvůli práci, ale problém byl v tom, že práce byla díky konexím uzavřena jejím manželem - chtěl ji zpět. Reva zuřila, ale souhlasila, že zůstane kvůli Demetriově sestře, Nicolettě.

Nicolleta je zamilovaná do Guida, syna z italské aristokratické rodiny Torvini. Ti dbají na staré rodinné tradice a zvyky ze středověku. Reva zůstane po boku Demetria, aby se Nicoletta dočkala štěstí.

Čtení hádek bylo jako sledování kopání hluboké propasti. Věci mezi nimi fungovaly hlavně v ložnici - tam jim to klapalo. Že spolu skončí v posteli bylo jasné, ale to, že by jejich vztah měl fungovat ne. Ani jeden nechtěl ustoupit od svých požadavků a představ, jak by mělo jejich manželství vypadat. Když spolu mluvili, oba prosazovali svou - žádný kompromis.

Zlom nastal, když Revě vyhrožovali smrtí kvůli práci a Demetrio při její záchraně života málem umřel. Reva si v tu chvíli uvědomila, že ho - jaké překvapení - miluje! A Demetrio si uvědomil, že nebude mít manželku, jakou si představoval. Verdikt: ona ho chce a on ji odmítá.

Druhý zlom nastal v konci knihy, kdy Reva vyslechla Demetriův proslov na její obranu, kdy Demetrio řekl, že ji miluje. Jaká ironie, že to musela slyšet zprostředkovaně přes telefon. Demetrio říká, co pro něj Reva znamená všem kolem sebe, kromě ní - to Reva potřebovala slyšet. A tímto skončilo čtení Uspěchané svatby od Lucy Gordon.

GUARDIANS OF ETERNITY #5

10. srpna 2015 v 10:42 | Lola Kiss |  Beletrie
Strach z temnoty (Fear the Darkness)
- Cassandra je vlkodlačice, čtvrtá sestra Darcy, Regan a Harley. Kromě toho že byla třicet let držena v naprosté izolaci v jeskyni Temným lordem, je Cassie také prorokem. Z jeskyně ji zachrání Caine, pes - jako člověk byl kousnut vlkodlakem. Cassandra je jako prorok často vtažena do svých vizí, které nemůže ovládat, a kdyby jí Caine nepomáhal, byla by chycena a nejspíš zkoumána v lidské laboratoři.
- Caine býval psem, dokud nezáchránil Cassie život při útoku Temného lorda, a nestal se vlkodlakem. Od té doby na ni dává pozor, jako prorok je neocenitelnou bytostí a jedinečnou. Temný lord před tisíci lety všechny proroky zabil. Caine nebyl zářivým a dobrým vzorem, ale Cassandra ho změnila.
- Cassie musí zabránit apokalypse a s pomocí Cainea luští své vize. Jejich nepsaná dohoda nepočítá s tím, že Cassandra bude opětovat Cainův zájem o její osobu. A kdo hraje klíčovou roli v boji? Oblíbená postava u žen a nesnášená muži - Levet. Jedna vize strašila Casiie nejvíc - vize, ve které viděla, že byl Caine zabit. Ale ona to nehodlá dopustit a udělá to jediné, co považuje za správné - opustí ho.

GUARDIANS OF ETERNITY #4

7. srpna 2015 v 7:12 | Lola Kiss |  Beletrie
Spolu v temnotě je oficiální název v České republice, v zahraničí to má jiná jména. Kniha je rozdělena na tři povídky, které fungují jako doplnění ostatních romancí.

Where Darkness Lives Kde sídlí temnota je první povídka, která je o vlodlačici Sofii, matce Darcy, Regan, Cassandry a Harley. Sofie se přestěhovala do domu na předměstí, kousek od místa, kde má své sídlo Styx s Darcy. Aby povyku nebylo málo, Sofie se rozhodla rozjet striptýzový klub s nejvíc sexy mužskými, ať už vlkodlaky nebo skřety. Rozhodně dostojí své pověsti potvory, a neomlouvá se za to. Jediné, co jí chybí ke spokojenému životu, je poslat Salvatora s jeho starostlivostí do háje. Bohužel pro Sofii, někdo ji chce zabít. Malé nehody přerostly v život ohrožující situace, a Sofie si proto najala bodyguarda Luca. Kromě problému s neznámým atentátníkem bojuje Sofie i s přitažlivostí k Lucovi, mohlo by se stát, že právě on bude její životní druh. Luc by měl říct Sofii pravdu o sobě, ale nějak mu to nejde na jazyk, zvláště když si až bolestivě uvědomuje, jak ho Sofie přitahuje.

Taken by Darkness Překvapení temnotou zahrnuje vůdce upíří klanu v Londýně - Viktora - a Juliet, která si pohrává s magií. Viktor by chtěl dostat Juliet, ale ona odmítá, a když se po několika staletích znovu setkají, oba nesmrtelní, skončí jako partneři. Juliet je naštvaná a Viktor si z toho těžkou hlavu nedělá. Vlastně je spokojený s faktem, že Juliet je jeho pravou družkou. Juliet názory svého druha nesdílí, ale musí s ním spolupracovat, aby se postavili džinovi a zachránili člena Viktorova klanu.

Darkness Eternal Temnotou navěky uzavírá tuto knihu Spolu v temnotě povídkou o Urielovi, členu Viktorova klanu, a o Katy, čarodějnici a matce Layly. Uriel zachránil Katy z vězení, kde byla dvě stě let držena v kómatu. Jediný problém představoval džin, Laylyin otec a pak také fakt, že Katy bude stárnout jako obyčejná smrtelnice. Což byl velký problém, protože Uriel ji nehodlal ztratit.

JAN NERUDA

6. srpna 2015 v 13:32 | Lola Kiss |  Taháky na literaturu
JAN NERUDA (1834 - 1891)
- novinář v Národních listech
- milenkou byla Karolína Světlá
- většinu času strávil na Malé Straně U Dvou sumců

Fejeton
- převzal z francouzštiny fejeton (= lístek)
- fejetony vkládal do novin pod čáru nebo je umístil bokem
- fejeton jako kratší publicistický žánr, není objektivní, protože obsahuje názor autora na aktuální společenské téma
- psal hodně o cestování
- nepoužíval své jméno, ale signoval trojúhelníkem
- odtud vznikla Nerudova otázka: Kam s ním?
-- O odpadcích
---- píše o slamníku, do kterého chce novou slámu
---- Co s tou starou?
---- popsal několik způsobů - jáma na odpadky, oheň, podestýlka pro koně
-- Žerty, hravé a dravé

Hřbitovní kvítí
- pesimismus z okolí - zvečera, poroba, šero, chladný
- vyneslo to špatnou kritiku
Knihy Veršů
- Kniha Veršů výpravných
-- epika
-- sociální téma - chudoba
-- př. Dědova mísa
---- mísa jako koryto, což je špatně, protože koryto je pro prasata
---- děda je korytem ohodnocen za dosavadní život
- Kniha Veršů lyrických
-- milostná, o pocitech
-- př. Vším jsem byl rád
---- refrén pro zvýraznění
---- složitější rým ABBA
- Kniha Veršů časových a příležitostných
-- Bachovský absolutismus, vlastenectví

Písně kosmické
- Jak lvové bijem o mříže (lev jako symbol Čech)
- Seděly žáby v kaluži
- trvalo deset let je vydat
- obsahuje optimismus, modernost v technice a víru v pokrok, vesmír x země, optimistická budoucnost českého národa

Balady a romance
- lyrika a epika
- tragický konec a milostná témata
-- Romace o Karlu IV.
---- trpké víno jako příšerní Češi (paličatí, mdlí), musí si zvyknout a získat druhý dojem
-- Romance o Černém jezeře
---- ve skutečnosti je to balada
---- autor nerespektuje pravdidla a uzpůsobuje si to pro sebe (romance x černý)

Prosté motivy

Zpěvy páteční
- Velký pátek na Velikonoce (ukřižování Krista, zmrtvých vstání, na Český národ)

- poezie má reálné vidění, obsahuje sociální témata, básně jsou srozumitelné, vtipné


Arabesky- próza
- arabeska jako ornament - zaměřeno na detaily s drobnokresbou (v povídkách jsou detailně popsány postavy)
-- Byl jsem darebákem
-- Malostranské povídky
---- 13 povídek
---- příběhy zvláštních lidí
---- pohrává si s jejich osudem
----- Hastrman (1876)
------- krátké postřehy z dětství a mládí autora týkající se pana Rybáře (přezdívka hastrman kvůli svému oblečení - zelený kabát s šosy, široký klobouk)
------- pan Rybář se rozhodne zjistit, jestli jeho kameny jsou drahokami a jakou mají cenu
------- kameny nemají velkou cenu, a když je pan Rybář vyhazuje z okna, jeho zeť mu řekne, že pro něj je to bohatství a ať si je nechá
------- autor poukazuje, že bohatství nespočívá v majetku, ale v dobrých rodinných vztazích
----- Doktor Kazisvět (1876)
------- podivínský doktor Heribert, který se vyhýbal lidem a neprovozoval svou praxi
------- na procházce potkal smuteční průvod, a když rakev s nebožtíkem spadla, doktor zjistil, že je živý a zachránil ho
------- rodina nebožítka měla dědit jeho značný majetek, ale nakonec z toho nebylo nic a doktorovi proto říkali doktor Kazisvět
------- autor poukázal na lidskou přetvářku a užitečnost člověka, odstrčeného společností
----- O měkkém srdci paní Rusky (1875)
------- vdova, která se bavila chozením na cizí pohřby, kde o lidech říkala ošklivé věci
------- na jednom pohřbu na ni byla zavolána policie a ona dostala zákaz chodit na pohřby, paní Ruska se tedy přestěhovala do domu, kolem kterého chodil vždy smuteční průvod a ona pak vyšla před dům
----- Pan Ryšánek (1875)
----- U tří lilií (1876)
----- Týden v tichém domě (1867)
----- Přivedla žebráka na mizinu (1875)
----- Večerní šplechty (1875)
----- Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku (1876)4
----- Svatováclavské mše (1876)
----- Jak přišlo, že dne 20. srpna roku 1849, o půl jedné s poledne, Rakousko nebylo rozbořeno (1877)
----- Psáno o letošních dušičkách (1876)
----- Figurky (1877)

Zamilovaná - 15.kapitola

4. srpna 2015 v 16:55 | Lola Kiss |  MY NOVELS Zamilovaná
PROSTĚ TO ŘEKNI

"Jo. Beru to." Dotelefonovala jsem se svým agentem. Našel mi roli v nějakém romantickém filmu.

V hlavě mám děsný zmatek. A to nejen kvůli Gabrielovi, ale i kvůli Michaelovi.

Michaela jsem několik dní nepotkala a ani po tom netoužím. A Gabriel? Věřím, že jsem udělala správnou věc, když jsem se s ním rozešla.

No, vlastně jsem se s ním nerozešla tak úplně. Řekla jsem mu, že by bylo fajn dát si na chvíli pauzu.

"Ahoj Pavlo. Něco od tebe potřebuju." Vyložila jsem jí celou svou situaci a ona souhlasila.

Když mě Gabriel ten den doprovodil ke dveřím, řekl, že Michael odjíždí do New Yorku a pravděpodobně se nevrátí. Jako správná herečka jsem na sobě nedala nic znát.

Rozhodla jsem se. Michael nesmí odletět. A jelikož mám auto v servisu a potřebuju se dostat na letiště, musela jsem poprosit Pavlu. Ona jediná je ve městě a má auto.

Během deseti minut jsme vyrazily. Pavlína zářila optimismem, ale nepromluvila. Jen se soustředila na cestu.

"Takže, na letiště?"

"Jedeme tam, protože jeden můj kamarád odjíždí a já se s ním chci rozloučit."

"Aha. Znám ho?"

"Myslím si, že ne." Snad to stihneme.

"Aha."

Pavlína pustila rádio a já byla vděčná. Přiblížily jsme k odbočce na letiště.

Konečně jsme zaparkovaly. Navrhla jsem Pavlíně, že tu na mě může počkat, odmítla. V patách s kamarádkou jsem vešla do hlavní haly. Tolik lidí.

Rozhlížela jsem se kolem dokola a přestávala doufat.

"Nedáme si něco v občerstvení? Nesnídala jsem."

"Támhle je!" vypískla jsem, když se Pavlína posadila s táckem naproti mně.

Opravdu to byl on. Seděl v čekacím křesle pod letovou tabulí. Ulevilo se mi. Pavlíně jsem řekla něco jako počkej tady a vystřelila jsem ze židle.

"Ahoj." Usmála jsem se a posadila se naproti němu.

"Co tady děláš?" Chladný.

"No já…. Vlastně ani sama nevím."

"Aha." Podíval se na hodinky.

"Neleť." hlesla jsem.

"Co? Proč?" Předklonil se a složil rozečtený časopis.

"No… Prostě neleť."

"Promiň, ale mám práci." Opřel se do křesla a podíval se na tabuli.

"Já nechci, abys odjel." řekla jsem a podívala se mu zpříma do očí.

"A proč?" Znovu jsem opřel o kolena.

"Protože to chci. Teda nechci, abys odjel. Teda…" Zamotala jsem se do toho.

"Tvrdíš mi, že víš, co chceš, ale pravdou je že to netušíš." Usmál se a posbíral si věci.

"Odcházíš." Nebyla to otázka.

"Sbohem. Sbohem navždy." Políbil mě na čelo a zmizel.

Pavlína mě podpírala a odvedla do auta.

"Bylo to správné." řekla, i když neměla páru o tom, co se stalo a co se se mnou děje.

Pravdu jsem si uvědomila až příliš pozdě. Touhle dobou je Michael na cestě na opačnou polokouli a měla bych mít jiné pocity. Ale nemám. Chybí mi, protože… protože… protože ho… miluju. Sakra!

Tak dlouho mi trvalo si to uvědomit. Ta zatracená dvě slova, vážící snad tunu. Teď to dává smysl. Ten pocit prázdnoty, že mi něco chybí. Sakra! Pořádně jsem to zvorala.

Pavlína nepromluvila jediné slovo. Poslouchala jsem nějakou zamilovanou písničku z rádia a bylo mi hůř. Sakra!

Podívala jsem se do bočního zrcátka a raději uhnula pohledem a uklidnila se. Viděla jsem děsný obličej. Mračící se ústa, lesklé oči a tak strhaný výraz. Sakra! Žádná sebelítost! Ne! Jsem hrdá a tohle si nesmím dovolit. Nebudu a nechci vypadat jako želva. Ne. A dost! Sakra!

V poslední době nějak více nadávám. To musí přestat. Sak.. Okřikla jsem ten protivný hlas v hlavě, a podívala se okýnkem ven do slunného dne.

Pavlína mě vysadila doma a jako správná kamarádka, kterou se snažila být, mi nabídla svou společnost, ale odmítla jsem ji. Neměla jsem na nikoho náladu.

Zabalila jsem do deky a lehla si na pohovku s kávou a scénářem. Zítra mám natáčení. Budu moct předstírat, že jsem někdo jiný. Kdo nemá tyhle problémy.

"Hahahahaha!" Hystericky jsem se zasmála, že si právě pročítám list, kde se dva spolu rozchází. Paráda. Víc ironie tu být ani nemohlo. Moje práce je vážně někdy legrační.

Začetla jsem se tak pilně až jsem usnula. Probudila jsem se v deset hodin večer. Hladová.

S lehkým zeleninovým salátem jsem zamířila k pohovce a zapnula televizi. Spát se mi nechtělo a doufala jsem, že dávají nějaký horor. Ale nic.

Rozhodla jsem se pro večerní zprávy. A OMG! Gabriel! Byl ve zprávách. Byla jsem natolik ochromená. Viděla jsem, jak Gabriela odvádí v poutech.

Zůstala jsem dlouho civět na televizi, i když už dávali nějaký pořad. Pro mě byl důležitý fakt, že Gabriel byl v televizi. Byl odváděn v poutech jako nějaký zločinec. Sak… Ne, klít jsem si zakázala.

Do rána jsem nemohla dospat. Hodlala jsem se jít na něj podívat, ale práce volala.

V práci jsem nebyla výkonná. Hlavu jsem používala na něco jiného než na opakování replik z papíru. Všimli si toho a dostala jsem pauzu na pět minut.

Popíjela jsem si kafe a přemýšlela, co udělám. Ale bylo rozhodnuto za mě.

"Slečna Klaudie Ledová?" To mě podržte. Policajt. S pravým odznakem. Sakra!

"Pojďte s námi."

"Co se děje?" Věděla jsem to, ještě než mi odpověděl.

"Jde o Gabriela Hrstku." Víc ani říkat nemusel.

Rychle jsem se převlékla a nechala být ty pohledy od mých kolegů.

Cestou na policejní stanici jsem přemýšlela, jak zlé to může být a co po mě můžou chtít.

Překvapilo mě, že to není jako ve filmech, kde si Vás chtějí podat. Ne. Bylo to docela příjemné, dokud ty otázky nebyly příliš… Lhala jsem a to byste policajtům neměli. Ale já jsem to udělala kvůli Gabrielovi. On sám jim řekl, že jsem nevěděla nic o jeho aktivitách. No a já jsem to prostě jenom odkývala.

Pak přišla otázka, která mě odrovnala.

"Znáte pana Michaela Tmavého?" Jako pro idiota mi poslal po stole jeho fotku.

"Ano. Je to můj soused. Proč? Co on s tím vším má společného?" Nechápala jsem, co by Michael mohl udělat… Sakra! Co když on věděl co Gabriel doopravdy dělá?! To proto se tak neměli rádi. Sakra!

"Znáte ho dlouho?" Další otázka, na kterou bych raději neodpovídala.

"Ani ne." Poškrábala jsem se na ruce a musela se zeptat znovu. "Co s tím má on společného?"

"Pan Michael Tmavý je bratr pana Hrstky."

Myslím, že byl ten pan policajt spokojen. Můj výraz hovořil jasně, že jsem o ničem nevěděla. Totálně ohromená jsem zůstala sedět na zadku s pusou dokořán.

"To je vše. Můžete jít." Jako ve snu jsme vstala a nevnímala okolí. Hlava se mi snažila ta předložená fakta popřít. Ale dávalo to smysl.

Ty hádky. Ty nadávky. Žádná slova nebyla volena jen tak. Oni si nenadávali, oni se uráželi a ponižovali. Jak to, že jsem na to nepřišla už předtím? Jak to, že jsem neznala Michaela jako Gabrielova bratra? Sakra! Je to jeho bratr. Oni jsou bratři! Udělalo se mi špatně od žaludku.

Na vzduchu se mi udělalo o něco lépe, ale cítila jsem se stejně hrozně. To je jako ze špatného filmu. Nepodařeného filmu. Sakra! Sakra! Sakra! A je to tu znovu. Zase začínám klít.

Zavolala jsem si taxi a jela rovnou domů. Tohle mi musí pořádně vysvětlit. Proč mi to neřekl?! Ani Gabriel ani Michael nic neřekli. A to se přitom dušovali, jak mě mají rádi. No, dobře tohle zrovna není to, co mám na mysli. Ale zůstává neměnnou pravdou, že Gabriel mě to měl říct jako první.

Jsem tak naštvaná, že jsem schopná udělat jakoukoli blbost. Sakra! A do toho všeho začínám znovu klít. Paráda!

Promyslím si to, ale musím mluvit s Gabrielem. A to co nejdřív. Abych si nelámala hlavu s dalšími otázkami, přesvědčila jsem samu sebe, že výhodnější bude rabovat ledničku. Přeci jenom jsem byla nedávno nakupovat a jídlo, jak je všeobecně známo pomáhá v takovýchto vypjatých situacích.

Telefon zazvonil a plechová konzerva mi vyletěla z ruky. Vážně nemám špatné svědomí.

"Prosím. U telefonu Klaudie Ledová." řekla jsem a odpověď se mi líbila i nelíbila.

"Ahoj. Volám Ti… Zkrátka byl bych rád, kdybys za mnou přišla. Právník to zařídí." Gabriel.

"Taky bych si s tebou ráda promluvila osobně. A taky bych chtěla…"

"Počkej. Povíme si to z očí do očí. Mám povolený hovor jenom na pár minut. Musím končit. Takže přijď zítra na stanici a tam na tebe bude čekat můj právník. Dobře?"

"Fajn. Budu tam na osmou."

"Těším se. Ahoj." A telefon ohluchl. Opravdu pospíchal. Nebo si myslel, že náš telefon odposlouchávají a myslel si, že s ním chci mluvit o jeho práci? Začínám být paranoidní.

Naštěstí mi práce začíná až od desíti. Měla bych to stihnout. Každopádně jsem moc ráda, že mám co dělat. Učit se scénář.
Byla jsem utahaná, ale zároveň jsem nechtěla usnout. Tolik očekávání.

Ráno jsem opravdu vstala velmi brzo. A vzhledem k volnému času jsem surfovala po internetu a hledala nějaké články ohledně Gabriela. A našla. Popisovali ho jako největšího zloděje, kterého práskl jeden bývalý klient. A samozřejmě ho nejmenovali.

Gabrielova právníka jsem poznala snadno. Toho chlapa jsem u něj už jednou viděla. Jsem si jistá, že i on mě tenkrát viděl. Po spoustě formalit a půlhodině čekání jsem se setkala s Gabrielem.

"Ahoj." řekl a políbil mě slušňácky na tvář.

"Ahoj."

"Jsem rád, že jsi tady. Rád bych ti něco řekl."

"Začnu první, mám na tebe několik otázek." Složila jsem si ruce na stole a přemýšlela, čím začnu. "Proč jsi mi neřekl, že Michael je tvůj bratr?"

"A… Nemáme mezi sebou dobré vztahy."

"Toho jsem si všimla sama. Kdy jsi mi to hodlal říct? Nebo spíš chtěl si mi to vůbec říct?"

"Ne. Nechtěl jsem ti to říct." Hnědé oči se na mě upíraly.

"Co? Proč?"

"Prostě jsem nechtěl, abys to věděla."

"Tss. Prostě ses rozhodl, že mi zamlčíš tak podstatnou věc, jako je bratr?" A protože Gabriel nic neříkal, sebrala jsem se a odešla.

Sakra! Byla jsem pořádně naštvaná. Všechno, co se stalo, je jako z nějakého slaboduchého hororu.

Byla jsem totálně vytočená na Gabriela, který mi tolikrát říkal, že mi nelže.

A byla jsem taky naštvaná na Michaela. Ten… Nebudu sprostá, protože to není hezké.

Sakra! Asi to bude moje oblíbené slovo dne. Potřebuju kofein a pak posilovnu. Musím ventilovat svoje emoce, jak nejlépe to půjde? Kafe a posilování. Potřebuju pár těch hormonů štěstí, které se uvolňují při sportu.

GUARDIANS OF ETERNITY #3

4. srpna 2015 v 16:55 | Lola Kiss |  Beletrie
Pohlceni temnotou (Devoured by Darkness)
- Layla je míšenka, je napůl džin po otci a její matka je podle všeho čarodějnice. Vyrůstala u tety, ale ta zemřela dřív než řekla Layle pravdu o jejím původu. Layla je hledaná Komisí, protože míšenci od džinů jsou velmi nebezpeční. Layla nad svými schopnostmi nemá úplnou kontrolu, protože během momentu dokázala usmažit psa - člověka kousnutého vlkodlakem.
- Tane je upír, který je svým králem - Anassem - Styxem pověřen, aby zabil každého upíra, který bude ohrožovat jejich existenci. To je také důvod, proč žije sám a jeho upírští bratři se mu vyhýbají. Za svou další povinnost pokládal dopadení džina nebo míšence, který bleskem usmrtil jednoho psa (to, že Levetovi zůstal na zadku otisk ruky, roli nehrálo).
- Děj se rozběhne, když Tane zjistí Laylinu totožnost a pronásleduje ji. Musí zjistit, proč ho fascinuje a co se snaží tak zoufale schovat. Layla se snaží dostat pryč od Tanea, ale on ji odejít nenechá. Layla chce ochránit dítě, mimino, které našla mezi dimenzemi. Jenomže věci nejsou tak jednoduché, jak si oba plánovali. A to dítě není obyčejné...

Spoutáni temnotou (Bound by Darkness)
- Jaelyn jako upírka ovládala výjimečné schopnosti, a proto ji v elitní akademii vyučili být tím nejlepším vojákem, žoldákem, zabijákem, stratégem. Komise si ji najala, aby dopadla uprchlého Sylvermysta, prince, který uprchl z Avalonu po té, co byl zničen Annou Randalovou. Jaelyn to považovala za lehký úkol, a když Sylvermysta dopadla, všechno se zvrtlo.
- Ariyal jako princ Sylvermystů strávil na Avalonu několik staletí tím, že jeho přítomnost a přítomnost jeho bratrů představovala pro Morganu le Fay zdroj zábavy - včetně mučení. Po té, co se Ariyal dostal ven a zjistil, že hrozí apokalypsa - už zase - hodlal to zastavit. Jediný problém se objevil spolu s lovkyní Jaelyn.
- Kromě Leveta, který doprovází všechny postavy v předešlých knihách, se tu vyskytují další známé postavy jako Salvator, Styx, Dante, Viper. Levet dostojí očekávání a přívádí Ariyala na hranici příčetnosti, kdežto Jaelyn ho shledává velmi okouzlujícím. Jaelyn unesla Ariyala a on pak zase ji, až zasáhla Komise. Jaelyn ho měla ochraňovat a pomáhat mu. Kromě očividného faktu, že Jaelyn by neměla mít žádné pocity nebo touhy bojují i s Ariyalovou všetečnou povahou a schopností poznat, kdy mluví pravdu. Jaelyn může se svou prací, která nedovoluje druhy, skončit mrtvá.

Hádka na druhou

4. srpna 2015 v 16:36 | Lola Kiss |  Ošklivá pravda
Zita sledovala Roberta a odmítala jako první uhnout pohledem. Žádnou slabost neprojeví.

Robert si překřížil ruce na hrudi a mračil se. Ta ženská se dočista pomátla!

Zita napodobila jeho postoj. "Měl bys to udělat."

Robert se uchechtl. "A to jako proč?"

Zita udělala jeden malý krok dopředu a zvedla bradu. Pořád se kontrolovala, ikdyž měla pocit, že každou chvíli vybuchne jako sopka nebo s něčím praští. Nebo někoho praští.

"Protože to je tvoje vina."

Robert se zatvářil nevěřícně. Jo, je padlá na hlavu. "Moje vina? Moje vina?!"

Zita příkývla a neustoupila, když Robert zkrátil vzdálenost, jež je dělila na centimetry.

"Co jsem měl podle tebe dělat? Chytit ho pod krkem a přimět ho zůstat?" zeptal se výhružně.

Zita protočila oči. Typické. Nikdy to nebyla jeho vina. Nemohl za to, že další klient přešel ke konkurenci chvíli poté, co mluvil s ním. "Ne, měl jsi ho vyslechnout a soucítit s ním."

"Soucítit?!" Robert si prohrábl rukou vlasy. Vůbec netušila, o co jde.

"Chápu, že je to pro tebe nové slovo, ale naneštěstí ti pomůže slovník." Po chvíli dodala: "Ty se totiž ani neumíš vcítit do něčí situace." pokračovala Zita a unikalo jí, že Robert se drží jen tak tak.

"Jasně, že jo." zabručel Robert a v duchu viděl, jak by ji nejraději přetrhl.

"Ale! Tak mi to předveď. Dokaž mi, že nejsi sociopat."

"Sociopat?"

"Však víš, sociopat je ten, kdo se neumí vcítit." pronesla Zita učitelským tónem, o kterém věděla, že Roberta dráždí. Sice byla mladší než on a měla méně zkušeností, ale jeho prokoukla.

"Znovu ti opakuju, abys nedráždila hada bosou nohou." Varovně pronesl Robert a prstem namířil na její obličej. "Nechtěj vědět, jaký umím být."

Zita to věděla moc dobře, protože si musela připustit, že jsou si až moc podobní. V některých situacích jim to skvěle klapalo, ale ztráta klienta k nim nepatřila.

"Tohle je ta část, kdy se mám ustrašeně stáhnout?" Zamrkala Zita řasami a hrála vystrašenou.

Robert přimhouřil oči. Ona si o to doslova koleduje!

"Chceš slyšet pravdu?" Robert se nadechl. Nebude hrát její hru. Začne s vlastní.

"Jsem jedno ucho."

"Pokaždé, když jsem s těmi debily jednal. Víš, na co mysleli především?" Robert ztišil hlas a znovu nabourával Zitin intimní prostor.

"Řekla bych, že mě o tom hodláš poučit."

"V minutě, kdy jsi odešla z místnosti, měli plnou hlavu toho, jak tě dostat do postele. Měl jsem toho plný zuby a dal jsem jim najevo, že se k tobě ani nepřiblíží." Robert sledoval, jak Zitin pokerový výraz vystřídalo překvapení.

A pak se její výraz změnil na škodolibý. "Že by tě popadla žárlivost?"

"Máš s ní vlastní zkušenost, že?"

"Jsi idiot." Zita práskla dveřmi a v uších jí burácel Robertovo smích.

KAROLÍNA SVĚTLÁ

4. srpna 2015 v 11:52 | Lola Kiss |  Taháky na literaturu
- česká literatura 50. let (R-U)
- vyznačuje se nespokojeností s literaturou, politikou, hledá se nová literatura s pravdou, příklon k realismu, inspiraci hledají u zahraniční literatury, hlášení k Máchovým odkazům

Karolína Světlá (1830 - 1899)
- pravé jméno je Johanna Rottová
- obchodnická rodina, manžel na vesnici
- ovlivněna smrtí dcery
- hodně se stěhovala a psala
- vliv Boženy Němcové
- psaní mělo dvě skupiny:
1, z městského prostředí, z Prahy
2, Ještědské romány, o měšťanské společnosti (pokrytectví, ktirika, výchova)

Černý Petříček
- povídka
- Černý Petříček je lehce snědý
- většina děje se odehrává u něho v plechové boudě, kam si lidé chodí k němu pro radu
- Petříček má mladšího bratra, z kterého má být kněz, jelikož ho k tomu Petříček vede
- Stázička - vdává se za boháče (odkaz na naplánovanou budoucnost od rodičů)
- Petříček a Stázička jsou zamilovaní a utečou

- kontrast vnímání společnosti - vesničané x měšťané
- kontrast realismu a idealizování postav
- popisování dokonalosti fiktivních postav
- hlavní postavou je žena - obětování štěstí a lásky pro někoho jiného

Skalák
- povídka

Vesnický román
- čeledín si vezme statkářku, mají spolu nešťastné manželství, ona je totiž nesnesitelná
- dívka Sylva je do čeledína zamilovaná, ale odmítne ho, protože je ženatý (obětování lásky)

Kříž u potoka
- první Potocký měl zabít snoubenku a bratra
- genius loci = duchová atmosféra
- o prokleté rodině, která nebude mít fungující manželství
- Eva je zamilovaná do jednoho z nich, ví o té pověsti, přesto si ho vezme, a prokletí funguje
- nakonec se tedy obětuje a manžela dostane na správnou cestu

Kanturčice
- vesnická dívka se zamiluje do městského studenta
- student chodí do hospod namísto studia
- dívka ho obrátí na dobrou cestu (nepravděpodobné)
- vyskytuje se zde slovesnost, léčitelství a přírodní motivy

Frantina
- rychtářka na vesnici, má se vdávat, její vyvolený je loupežník
- kontrast mezi zákonem a trestem
- rychtářka zjistí, kým je a den před svatbou ho zabije

Flitry, flitry... všichni je milujeme

3. srpna 2015 v 13:59 | Lola Kiss |  Co nosit/nenosit
Před měsícem jsem se vypravila na zdolání nakupovací horečky, jež mě sužovala posledních pár týdnů. Musela jsem se vrátit z dovolené a s ještě nevybalenými kufry v pokoji, jsem letěla do Plzně... a hurá! Horečka byla pryč. A úlovky? Ó, ano. Velmi uspokojivé.

Jedním úlovkem jsem byla nadšená nejvíce. Je to flitrová sukně, s pruhy, kde se střídá zlatá, černá a bílá. Olalá! Samozřejmě jsem si ji v Lindexu vykoušela a nepustila z ruky. Když objevím něco, co je na první pohled úžasné, beru to.

Rozhodně bych si ji nekoupila jen proto, abych ji nosila po večerech do barů nebo na letní festivaly. Br! Takové klišé. Kdepak! Vzala jsem tuhle sukni, přidala k ní bílé volné tričko a jemnou, jednoduchou světle hnědou koženou bundu. A doplňky? Zlatobílý náramek, černá kabelka a hnědé botičky na podpatku. Trochu extravagantní? Jasně. ;-)

Věci by se měly kombinovat, a platí to pro barvy, oblečení, práci i zábavu. Nikdy se nemá dát na všeobecný názor, že věci jsou černobílé. Na světě nikdy není nic bílé nebo černé. Možná kromě černého inkoustu na bílém papíře knížek. Šedá barva, šedá zóna se hodí pro kohokoli, kdo umí to kouzlo v ní objevit. Přidáte se k takovým lidem?

EMMA - JANE AUSTEN

2. srpna 2015 v 21:13 | Lola Kiss |  Beletrie
Stejně jako u jiných autorů (př. R. Mead, J. Deaver, J. Probst, K. Petrusová, A. Dumas, atd...) i u Jane Austenové jsem se rozhodla pokračovat a přečíst si další ukázku její tvorby.

V Železné Rudě na Šumavě jsme nakupovali v Coopu a u časopisů a novin, jsem objevila kromě Oty Pavly - Jak jsem potkal ryby, Smrt krásných srnců - i Jane Austenovou - Emma.

Děj se odehrává v Anglii v Highbury (Surrey), a pokud bych to rozdělila na panství, byla by to panství Hartfield, Donwell a Randalls. Jane Austenová popisuje, jak tráví život lidé na tak malém místě. Náplň dne tvoří návštěvy přátel, plánování večeří, pravidelná docházka do kostela nebo schůzka se švadlenami či přípravy na příjezd příbuzných. Není toho mnoho, co by lidé mohli dělat, aby si nevynesli odsudek od sousedů a veřejné ponížení. Velmi omezené možnosti pro ty, kteří nemají postavení nebo dostatek prostředků.

Na panství Hartfield žije hlavní hrdinka slečna Emma Woodsová se svým otcem. Ve svých jednadvaceti letech se stará o celou domácnost a o otce, který připomíná, že v každém výletě ven číhá nebezpečí pro zdraví a každé otevřené okno je past, jak zajistit smrtelnou nemoc.

Panství Donwell patří sedmatřicetiletému panu Georgi Knightleymu, jehož bratr John si vzal Emminu sestru Isabellu za ženu, a bydlí s ní i s dětmi v Londýně. Pan Knightley pravidelně navštěvuje Hartfield a trpělivě snáší mudrování pana Woodse, dokud toho není příliš.

V Randallsu bydlí pan Weston a jeho nová manželka paní Westonová, která pracovala dlouhá léta na Hartfieldu jako vychovatelka, slečna Taylorová. Pan Woods její svatbu označil jako neblahou událost. Chudinka slečna Taylorová.

Emma vystupuje jako silná osobnost, která vidí jen to, co sama vidět chce. Po svatbě slečny Taylorové se rozhodla, že vezme pod svá křídla Harriet Smithovou a hodlá ji dát do kupy s místním farářem, panem Eltonem. Bohužel to dopadne tak, že se pan Elton ucházel o Emmu. Ta ho odmítla. Emma byla rozhořčena, ale v úmyslu výhodně provdat Harriet, se nevzdávala.

Děj se rozhoupal, když do města přijel syn pana Westona z prvního manželství. Emma si Franka Westona Churchilla idealizovala a zprvu si myslela, že se do něho zamilovala, ale pak zjistila, že by ho více přála Harriet. A aby toho nebylo málo, pan Knightley byl každou větou o Franku Churchillovi rozhořčen. Veškeré Emminy snahy dohazovat, skončily naprázdno. Jak jí pan Knightley několikráte připomenul, neměla by do toho zasahovat. Emma chtě nechtě připustila pravdu.

Emma je hrdá osůbka, a když musí přiznat, že se spletla a nechala se ovlivnit lehkovážností, svěří se s tím jedině panu Knightleymu. Od předchozích knih, které jsem četla (Rozum a cit, Pýcha a předsudek) se Emma liší svým jednáním a smýšlením, neboť její věno třicet tisíc a postavení jí dodávají pocit, že se nad ostatními tyčí.

Často probíranými tématy jsou hudba, ve které ženy mohou vynikat, jejich vzdělání, pokud nějakého dosáhnou a zpěv. Kromě společenské konverzace a tance toho není mnoho. Trochu to připomíná anglickou nudu na venkově, a jak Emma připomene anglická odtažitost je klamný dojem, protože se za tím skrývá vřelost a distingovanost.

Emma není poddajná jako paní Westonová nebo lehce ovlivnitelná jako Isabella anebo hloupá jako Harriet. Soupeřku našla v podobě slečny Jane Faifaxové, která pochází z chudších poměrů, ale kvůli její rodině se těší velmi velké oblibě.

O překvapení se postará syn pana Westona, pan Frank Churchill z Enscombu, když se provalí jeho úmysly se slečnou Fairfaxovou, s níž jsou zasnoubeni.

Pan farář Elton se ukázal jako klasický prototyp sebestředného muže, který hledá vyšší postavení. Své pobouření nad Emminým smýšlením dát ho dohromady s Harriet dal bolestivě najevo. Během měsíce se oženil. Jeho manželka paní Eltonová pocházela z Javornice a pokud mohla, říkala to všem. Pokaždé porovnávala Javornici a Highbury. Harriet si v tu dobu vytrpěla nejvíce ponižování právě od nich dvou. Paní Eltonová byla velmi nepříjemná osoba, se kterou vydržíte v klidu pouze pět minut a pak doufáte, že se vám podaří zmizet.

Harriet Smithová byla na začátku knihy zamilovaná do Roberta Martina, sedláka. Emma jí to rozmluvila a Harriet jeho nabídku k sňatku odmítla. Kromě zamilování do pana Eltona se Harriet také zamilovala do pana Knightleyho, ale ani jeden z nich o ni nejevil zájem. Jane Austenová to však zařídila dobře, protože na konci knihy Harriet kývla na znovu opakovanou nabídku Roberta Martina.

Říká se konec dobrý, všechno dobré. Emma také dojde šťastného konce, když si uvědomí, že pan Knightley je pro ni víc než jen rodinný přítel. Kromě svatby Franka Churchilla a slečny Fairfaxové se slaví svatba i Harriet Smithové a Roberta Martina, a Emmy s panem Knightleym (manželství uzavřena z lásky - rys romantismu). A oddávající? Pan Elton.

GUARDIANS OF ETERNITY #2

2. srpna 2015 v 16:08 | Lola Kiss |  Beletrie
4, Odhalená temnota (Darkness Revealed)
- Anna si myslela, že je obyčejný člověk, dokud nepotkala Cézara. Jak si jinak vysvětlit, že je stará dvě stě let? A kam se poděl Cézar? Šlechtic, se kterým strávila noc, ráno se probudila sama a posléze zjistila, že nestárne. Anna je na jednu stranu schopná se o sebe postarat - je právnička -, ale jakmile má myslet v přítomnosti Cézara, stává se z ní chudinka, co si sama ani nedokáže zavázat tkaničku.
- Cézar je upír a byl potrestán Komisí složenou z nejmocnějších bytostí - Věštců - za to, že kousl Annu, jejich budoucí členku. Jako hrdý upír byl po dvě stě let držen v zajetí Komise jako jejich služebník, a nyní ho propustili, aby mohl na Annu a její síly dávat pozor.
- Jejich příběh začne, když Anna hodlá konfrontovat Cézara otázkou, proč nestárne. Co se vlastně stalo a co ve skutečnosti je? Ale to by byly moc jednoduché otázky. Annu chce někdo zabít, Cézar by ji chtěl znovu nejen kousnout, a co bude pak s Komisí? A kromě jiného se rozvíjí i dějová linie související s Morganou le Fay - královnou víl - a pokrevní linií krále Artuše.

5, Rozbouřená temnota (Darkness Unleashed)
- Regan je vlkodlačice, která byla třicet let držena a týrána skřetem, který využíval její rychle se hojící schopnosti ve svůj prospěch. Salvator, král vlkodlaků, ji osvobodil a Regan zjistila, že má ještě tři sestry z nichž je jednou Darcy. Jediné, co ji zajímá je pomsta, takže uprchne Salvatorovi z Chicaga a hledá skřeta.
- Jagr byl za svého lidského života vizigótským vládcem. Jeho lid kdysi vnikl do upířího doupěte a Jagr byl zajat. Upíři ho proměnili a pak ho víc než tři sta let mučili. Jednou se Jagr osvobodil a dal průchod svému vražednému já. Není divu, že se ho bojí i ostatní upíři. Tři sta let mučení zanechalo trvalé brutální jizvy na kůži i na duši.
- Styx by pro svou družku Darcy udělal cokoli, a tak pověřil Jagra, člena Viperova klanu, aby Regan vystopoval a dopravil do Chicaga. Samozřejmě se to neobešlo bez důkladného ujištění, že se s Regan bude zacházet v rukavičkách. Jagr vystopoval Regan a nabídl jí dvě možnosti, buď ji sváže a dopraví za sestrou nebo jí pomůže v honbě za pomstou. Regan souhlasí s pomstou, ale pak se jí to začne jevit jako špatný nápad. Jagr a Regan mají víc společného než si mysleli.

6, Za hranicí temnoty (Beyond the Darkness)
- Harley byla vychována od mimina Cainem, psem, který byl kousnut vlkodlakem. Díky své kousavé a temperamentní povaze se stala nebezpečnou pro všechny, kdo by jí chtěli ublížit. Nejvíce si brousí drápy na Salvatora, který podle slov Caina zavraždil její sestry. Jestli se jí dostane do spárů, má v plánu ho zabít.
- Salvator uvízl v podzemním tunelu s Levetem, když stopoval Caina, pomateného psa, který věří, že se může stát čistokrevným vlkodlakem díky vědě. V tunelu dělal společnost Salvatorovi Levet, který se ve snaze dostat je ven, jim na hlavu málem shodil celý tunel - štěstí, že umí rychle běhat.
- V momentě, kdy Salvator spatřil Harley, mu bylo jasné, že ona bude jeho královnou - začaly mu totiž odcházet jeho vlkodlačí síly. A to se děje jen v případě, kdy vlkodlak potká svého životního partnera. Kromě Harleyina přesvědčení, že je vrahem jejích sester musí dokázat, že je pravý král a poslat svého soka vlkodlaka s černou magií na smrt, už podruhé.