Zamilovaná - 14. kapitola

25. července 2015 v 11:38 | Lola Kiss |  MY NOVELS Zamilovaná
NOVÉ OTÁZKY

Mám. Nemám. Mám. Nemám. Nechala jsem mezi prsty klouzat svazek klíčů a dumala. A dumala.

Při poslední návštěvě u Gabriela jsem dostala nečekaný dáreček. Klíče! Od jeho domu! Stále mi to vrtá hlavou a nejsem si jistá, co bych měla cítit. A jak se chovat.

Tím, že mi dal klíče, mi vlastně dal najevo, že mi věří. A také to znamená závazek. To proto mě to tolik vyvádí z míry.


Zastrčila jsem klíč do zámku a ozvalo se vítězné cvaknutí. Společně s ním mnou projela vlna nadšení. Nemusím se hlásit u vrat. Nemusím zvonit a čekat až mi otevře dveře.

Stoupala jsem po schodišti nahoru a doufala, že zastihnu Gabriela ještě v posteli. Koneckonců je teprve kolem devíti hodin dopoledne. Pro většinu lidí, tedy ráno.

Představa Gabriela v khaki kalhotách s rozkošně rozcuchanými vlasy. Wow! Potichu, v botách s deseti centimetrovými podpatky, jsem ťapkala k ložnici.

Překvapeně jsem se zarazila. Gabriel nebyl v posteli, ale slyšela jsem jeho tlumený hlas v pracovně za posuvnou stěnou. A s ním ještě někoho.

To se mi snad zdá! Pomyslela jsem si a potichu se připlížila blíž. Byla jsem si stoprocentně jistá. První hlas patřil nepochybně Gabrielovi, hluboký a autoritativní. A ten druhý hlas, přidrzlý a melodický, jednoznačně vlastnil Michael.

Hlavou projížděla jedna nesouvislá myšlenka za druhou. Až poslední mi říkala, že bych měla zavřít ústa, a přestat polykat mouchy. Obrazně řečeno.

"…Ty! Nemám slov, pro to cos provedl!" Poznala jsem Michaela.

"Jsem prostě dobrej. A v tom je mezi námi veliký rozdíl."

"Máš pravdu. Ty jsi sice dobrej, ale já jsem skvělej." V hlavě se mi promítla představa dvou goril jak se buší do prsou.

"Přestaň mě provokovat ty jeden…"

"Neopovažuj se to dokončit!" Michael zřejmě něco shodil na zem. Ozvala se hrozná rána.

"Pche! Měl by sis na to zvyknout, ba…"

"No, jen do toho. Ty bys to nesvedl. Ani za milion let." Rozhostilo se zvláštní ticho.

Dostala jsem strach. Měla jsem pocit jako by věděli, že je někdo poslouchá. Velmi potichu jsem se vrátila na chodbu a zavolala Gabrielovo jméno.

"Hned jsem u tebe, miláčku!" Slyšela jsem a zněl naprosto nevzrušeně.

Za těch pár vteřin jsem stihla dojít do pokoje před jeho pracovnu a vidět, zavírající se zadní vrátka.

"Ahoj." řekla jsem a políbila Gabriela. "Nevyrušila jsem tě?"

"Ne. Ty? Nikdy." Odtáhl mě za ruku na sedačku. "Jsem rád, že jsi přišla."

"To já taky." Chtěla jsem ho políbit, ale Gabriel odtáhl. "Co je?"

"Co bys řekla na návrh, ty a já a bazén?" Pohladil mě po stehně a přidrzle se usmíval.

"Řekla bych, že to zní slibně, ale já tu nemám plavky." Sedla jsem si mu na klín a pohrávala si s knoflíky u jeho košile.

"Já ale nemluvil o plavkách, v celém domě jsme teď sami."

"Velký, zlobivý kluk." Zasmála jsem se. "Myslím, že potřebuješ zchladit." Sundala jsem si lehký růžový trenčkot a zamířila na balkon a pak na schodiště vedoucí k bazénu s altánkem.

Gabriel se držel těsně za mnou, ale pak byl ve vodě jako první. Rozesmála jsem, když jsem viděla, že je oblečený.

"Pojď." Gabriel ke mně natáhl ruku.

"Oblečená? Jsi blázínek." Smála jsem se a začala se svlékat. K mé smůle to ale myslel vážně. Nevěděla jsem jak, ale v mžiku byl u mě a skočil se mnou v náručí do vody.

"Ty… Já…tě… zabiju." Kuckala jsem.

"Ale no tak." Gabriel si mě přitiskl, ale odtáhla jsem se.

"Vážně se zlobím." Otřela jsem si oči a smyla šmouhy od řasenky. A než jsem stihla reagovat, políbil mě.

"Stále se zlobím." Následovala další a další pusa, dokud jsem neřekla, že se vzdávám.

V bazénu jsme strávili další dlouhou chvíli, protože Gabriel nedomyslel, že to mokré a těžké oblečení půjde tak špatně sundat.

Doma jsem se na webu setkala s Pavlínou. Později jsem toho zalitovala. Celou dobu, co jsme spolu komunikovaly přes meebo.com, každá její věta obsahovala slovo Tereza. Jakoby to znamenalo něco naprosto významného. Vypadalo to, že Pavlína chytila nemoc a jejím projevem bylo nacpat do každé věty slovo Tereza.

Po hodině a půl mi došla trpělivost. Rozebírat jak je Tereza skvělá a co všechno bychom spolu mohly podniknout? Naprosto nepřípustný.

Abych se zbavila problémů, rozhodla jsem se pro jednoznačné řešení. Nákupy. Co jiného by mi v tuhle chvíli pomohlo jinak než obohacování šatníku.

V nákupním centru nebylo nic nového a nic co by mě zaujalo na první pohled. Radši jsem si koupila novou kabelku a k tomu dvě DVD.

Měla jsem vědět, že nedočkavý soused Michael se nenechá připravit o pizzu. Jaká škoda, že mi ji poslíček dopravil přímo v tu chvíli, kdy se Michael vracel s letáky v ruce.

"Mňam. Pochutnal jsem si." Michael snědl poslední kousek pizzy a rozvalil se na křesle. Přesně jako tenkrát, když jsem měla naražený nos. Ale teď to bylo jiné.

"Jo. Taky jsem si pochutnala, ale myslím, že bych už měla jít spát." Falešně jsem zívla a zabralo to. Michael se zvedl k odchodu.

"Vyprovodíš mě?"

"Jasně." A kam se poděla má odpověď: Cestu ven znáš? Nejradši bych se plácla přes pusu.

"Vlastně, měla bych ještě pár otázek." Otočila jsem se a narazila do Michaela. Stál tak blízko. Až moc blízko.

"Co jsi dělal u Gabri…" Protivný zvonek mě přehlušil v půlce Gabrielova jména.

Neunikl mi Michaelův výraz, ale musela jsem otevřít.

Litovala jsem, když se Michael kolem mě protáhl ven a zmizel u sebe v bytě, zatímco jsem si přebírala balíček od Gabriela. Na svou otázku musím dostat odpověď někdy jindy.

Zabouchla jsem dveře a pak mi něco docvaklo. Ten pohled mezi Michaelem a tím poslíčkem. Jakoby se znali. Nic příjemného. Co to má všechno znamenat? Michael a Gabriel se nemohou ani cítit. Ale proč?

Potřebovala jsem změnu a kyslík. Vytočila jsem číslo na Pavlínu a domlouvala se s ní na diskotéku. Zlom nastal ve chvíli, kdy kamarádka Pavla začala švitořit o Terezce.

K vlastnímu vzteku a zmatku jsem to prostě nevydržela a jako malá holka se z toho vymluvila. Zapomněla jsem si něco vyřídit s jedním kamarádem z natáčení. Tak zněla oficiální výmluva.

Hm. Dumala jsem u televize nad nějakým nevkusným béčkovým hororem. Nějaká holka tam klepala na dveře a bylo jasný, že ji za nimi něco zakousne. V tom momentu mě to napadlo. Přece jenom bych mohla volný večer využít ve svůj prospěch.

Gabriel a Michael mi lžou.

Pevné rozhodnutí padlo. Kostky jsou vrženy. Narovnala jsem záda, a zazvonila. Ta minutka čekání se zdála být věčností.

"Čau. Co potřebuješ?" Opřel se o rám dveří. Jasný vzkaz pro mě. Dál ani krok!

"Ahoj. Můžu dál?" Na kladnou odpověď jsem nečekala. Proklouzla jsem mu pod rukou.

"Jasně. Pojď dál." Zahučel a zavřel dveře. Nadšení z něho jen sálalo.

"Máš to tu…pěkný." Vkus naprosto žádný.

"Podruhé a naposledy se Tě ptám. Co potřebuješ?" Založené ruce na prsou znázorňovaly odstup a nelibost.

"Mám pár otázek." Otočila jsem se od okna a opřela o kuchyňský stůl.

"Můžeš to upřesnit?" Začal být ostražitý.

"Co máš s Gabrielem?"

"Nic." Procedil a přenesl váhu na druhou nohu.

"To ti nezbaštím." Postavila se před něj.

"Tak co spolu máte, hm?" Dala jsem ruce v bok a vynutila si jeho oční kontakt.

Michael uvolnil napětí a sklonil se. "Tohle mi nedělej."

"Co?" Zamrkala jsem a odmítala si připustit, že mi jeho arogantní společnost není nepříjemná.

"Jsi můj kamarád. Řekni mi to. Prosím." Nasadila jsem výraz roztomilého štěňátka.

"Nemůžu být tvůj kamarád." Vypadal jako by se vzdával. "Nemůžu, když každou minutu, sekundu bojuju s touhou Tě políbit." Údivem jsem otevřela pusu.

Michael se velmi pomalu sklonil. Držel mi obličej jako křehký květ. Měla jsem si promyslet, co udělám. Ale mozek jsem měla otupělý jeho vodou po holení.

Poslední kmitnutí očí a výsledek byl jasný. Nenucený polibek jsem mu opětovala. A něžné nutkání se přerodilo v něco víc. Úžasný pocit jako tenkrát na zámku. Nechtěla jsem si to připustit, ale rozvášnila jsem se.

A nebylo to poprvé. Vzpomněla jsem si na tajemného kluka z hor. A … Gabriel!

Odtáhla jsem se a zamumlala cosi, co znělo jako promiň. Michaelovy oči říkaly to samé, ale i pravý opak. Chci Tě. Ďábelsky si protiřečily.

"Neměli jsme tohle udělat." Sáhla jsem si na rty jakobych mohla smazat to, co jsem právě udělala.

"Nelituju toho." Michaelovy oči zářily jako hvězdy. Sakra! Mozek mi musel přepnout na jinou frekvenci. Co mě to napadá za slova? Za výrazy?!

Nestačila jsem udělat ani dva kroky, když mě Michael chytil za ruku a přivinul do náruče. Kratičký okamžik a znovu jsme se líbali.

Nedokázala jsem myslet. Hlavou se mi prohánělo jediné. Toužím po něm. Chci ho.

Michaelovy paže se napjaly, přitiskly mě k němu a pak odnesly do ložnice.

Ani na sekundu jsme se nepřestaly dotýkat. Ta spalující touha a divokost nás pohltily.

Oblečení se povalovalo po zemi a vypadalo to jako po řádění tornáda.

Ale s každým tornádem se projeví i následky. Katastrofální následky. S provinilým pohledem jsem se podívala na Michaela. Pozorovala jsem ho a nemohla uvěřit tomu, že jsem tak nevšímavá. Je opravdu kus. V mém pozorování mě přerušil hluboký hlas.

"To bylo úžasný." Opřel se o čelo postele.

"Jo. To bylo." Usmála jsem se a přetáhla kolem sebe přehoz jako tógu.

"Co takhle…" Zelené oči se upřely na mě. "Lituješ?" Pod sebejistým úsměvem jsme poznala náznak nejistoty.

"Já… Musím jít." Začala jsem se hrabat z postele.

Michael si natáhl kalhoty a podal mi tmavě modrou podprsenku z lampičky.

"Dík." Zamumlala jsem a cítila se trapně. A vztekle sama na sebe.

Michael mě u dveří chtěl políbit, ale ucukla jsem jako by mi chtěl dát facku. Zatvářil se ublíženě, ale schoval za masku tvrďáka.

Zaklapla jsem dveře od bytu a mrskla boty na komodu.

Sakra! Sakra! Sakra! Zanadávala jsem si a cítila se hrozně.

Věděla jsem, že potřebuju svého oblíbeného kamaráda. Pan plnohodnotná pizza s extra sýrem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama