Zamilovaná - 13. kapitola, část 3

20. července 2015 v 9:31 | Lola Kiss |  MY NOVELS Zamilovaná
Zapotácela jsem se a s výkřikem dopadla na naaranžovaný stůl. V místnosti bylo chvíli naprosté ticho. Byla jsem stále trochu v šoku, když ke mně zavolali doktora a obklopil mě hlouček lidí.

"Klaudie, jste v pořádku?" Neodpověděla jsem a sáhla si na nos. Velmi opatrně, ale i tak jsem vyjekla bolestí. Ta bolest byla tak ostrá a pronikavá. Cítila jsem krev, ale neviděla jsem ji.

"Kapesník!" Někdo zařval, ale doktor zasáhl.


"Nos není zlomený, sice vypadá hodně ošklivě, ale budete v pořádku." Kdybych nebojovala s bolestí, vřískala bych na toho doktora. Jak si může dovolit říct, že budu v pohodě?!

"Omlouvám se. Vážně je mi to líto." Terezin protivný hlas přehlušil i bolest a pulzující nos. Měla jsem toho akorát po krk.

"Dost! Končím!" zařvala jsem. "Mám toho po krk!" Protlačila jsem se šokovaným davem do šatny a rychle se převlékla.

"Zavolejte mému agentovi!" houkla jsem na ně naposled a nechala je stát. Odmítala jsem přijmout větu typu: "To se přeci stává."

Volnost a lehkost. To jsem pocítila venku na chladném vzduchu. Léto nezačínalo zrovna nejlépe. Snad nebude pršet.

S dobrým pocitem, že jsem odešla a udělala správnou věc, se ulevilo mi. Vypnula jsem mobil a rychle naskočila do taxíku.

Toužila jsem být doma. Nos mě bolel ještě víc než předtím. Potřebovala jsem si vzít nějaké prášky a chladící polštářek.

Taxikář protestoval a chtěl mě vzít do nemocnice, ale jasně jsem mu vysvětlila, že to nic není. "Vypadá to hůř, než to doopravdy je."

Dál se nevyptával. Potlačovala jsem slzy a snažila se o to samé s bolestí.

Doma jsem práskla dveřmi a prohrabala celou lékárničku. Ale nic jsem neměla. Naštvaně jsem ji shodila na zem a sebrala chladící polštářek. Strčila jsem ho do mrazáku a šla do koupelny.

V zrcadle na mě číhala děsivá skutečnost. Odlíčila jsem se, jak jen to šlo, a převlékla se.

S chladícím polštářkem jsem dopadla na pohovku a opatrně si ho přitiskla. V první vteřině jsem myslela, že omdlím, ale pak se to zlepšovalo.

Nejraději bych si sundala tu hloupou náplast do toho doktora, ale další bolest nechci podstoupit. Co jsem prožívala, bych nepřála nikomu. Možná Tereze, ano. Jí ano.

Volnou rukou jsem nahmatala ovladač a stiskla Power. Uvědomila jsem si, co poslouchám po prvních tónech. Cédéčko, které jsem dostala od Niny. Skladby pro piano. Různé, od filmových melodií až po Beethovena.

V jednu chvíli jsem poslouchala duet na piano z Mrtvé nevěsty Tima Burtona a pak vyzváněcí tón mého telefonu. Vůbec spolu nešly dohromady. Zalitovala jsem, že jsem ho znovu zapla. Ale chtěla jsem vymazat zmeškané hovory.

"Ahoj. Půjdeš s námi večer do klubu?" Pavlína volala. A zeptat se jak se mi daří, jí nenapadlo.

"Ne. Není mi dobře. Jděte beze mě." To bylo chabé vyjádření mého stavu.

"Aha. Tak to se uzdrav." Neslyšela jsem, že by ji to nějak trápilo. Mluvila, jako bych jí právě řekla, že obědvám. Naprosto nudně a nezaujatě.

"Pozdravuj partu, až ji uvidíš. Pa…" A mobilní telefon ohluchl.

Vybavila jsem si obličej Pavlíny, té mrchy, která si říká má kamarádka.

Z bolesti a z Pavlínina chování mi bylo na zvracení. S bouřícím se žaludkem jsem vstala, zavrávorala a dopadla na pohovku. Motala se mi hlava.

Natáhla jsem se zpátky a poslouchala Viktorovo sólo na piano, opět z Mrtvé nevěsty. Nemohla jsem si pomoct, ale pocítila jsem takové porozumění. Melodie mi příjemně obalovala nervy.

"CRRR!" Nesnesitelný zvonek mě vylekal.

"Pojď dál." Mávla jsem vágně rukou a nechala ho, ať třeští oči.

"Co se Ti proboha stalo?" Zavřel dveře a rázně přešel k pohovce.

"Tereza. Pamatuješ?" Znělo to dvojsmyslně, i když jsem to tak nezamýšlela. Michael neodpověděl.

"Chceš s něčím pomoct?" zeptal se a poprvé se na mě upřeně podíval. "A sakra. Ty potřebuješ pomoc."

Pohlédla jsem do jeho vytřeštěných očí. A aby mu vypadly oči z důlků, sundala jsem si ledový obklad a odkryla místo činu. Reakce odpovídala mému odhadu.

"Nepotřebuješ doktora?" Michael se konečně ovládl a sklapl pusu.

"Ne. Je to jen naražené." Připlácla jsem si polštářek zpátky a zalitovala. Zranění bolelo jako čert. Obličej jsem zkřivila bolestí, ale to vyvolalo jen další bolest.

"Ošklivě naražené, vážně. Zavolám doktora." Natahoval se pro telefon.

Ne." Skoro jsem na něj zařvala. "Žádného doktora nepotřebuju." Ucedila jsem. Rozhodně tam nepojedu s tebou. Pomyslela jsem si a sklopila oči.

"Měla jsi večeři?" Bez dovolení kontroloval ledničku a posléze se zaměřil na spižírnu. Musela jsem se pousmát a zastydět.

Potraviny, potřebné pro přípravu pokrmu chyběly. Jakékoli. Z BeBe sušenek a ovesné kaše toho moc nevykouzlí.

"Našel jsem akorát zeleninu na svíčkovou." Zamával zeleným igelitovým sáčkem.

"Přísahám, že nevím, jak se sem dostala."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama