Zamilovaná - 13. kapitola, část 2

20. července 2015 v 9:31 | Lola Kiss |  MY NOVELS Zamilovaná
Gabriel se se mnou nerad rozloučil, ale odvezl domů. Byla jsem unavená a ospalá, ale tyhle faktory mě nemohly zastavit před večerem stráveným s kamarády.

Divoké rytmy otřásaly nábytkem, ale nikdo si stěžovat nepřišel. Konkrétně ani můj soused ne. Ale neměla jsem nejmenší chuť pátrat po příčině.

Dojedla jsem poslední zbytky večeře a pokračovala ve výběru oblečení. Po jídle jsem se cítila nabitá energií, a tak jsem se rozhodla pro odvážný kousek.


Černá minisukně s tenkým páskem ve zlaté barvě, hnědý zvířecí top, který odhaloval celá záda a boty na vysokém podpatku. Rozpuštěné vlnité vlasy a výrazné oči. Cítila jsem se opravdu skvěle a neodolatelně.

Kývla jsem na sebe do zrcadla a našpulila rty. "Jsi kočka!" řekla jsem si a popadla malou černou kabelku. Vybrala jsem si černý kožený kabát s velkým límcem a vyrazila do čarovné noci.

Na chodbě a ve výtahu jsem nikoho nepotkala. Ani venku zatím nebylo moc lidí.

Stav lidí se ale změnil příchodem do klubu. Bylo jako vždy narváno. Kamarády jsem našla snadno. Hledat jsem je vlastně nemusela. Seděli u našeho stolu a smáli se. Měli už asi něco upito.

"Wow! Dneska to tu žije!" vykřikla energická Pavlína a zamávala na mě.

Zamávala jsem jí, a na baru si vyzvedla drink.

Divoká hudba opustila parket společně se mnou. Vystřídal ji ploužák. Tím pádem jsem si s kamarádkami mohla povídat a nemusela na ně křičet.

"Je tu hodně narváno." řekla jsem a v klidu jsem se posadila na měkkou lavičku.

"To jo, ale nám to nevadí." Zdendovi zasvítily oči a vyzval Ninu k tanci. Když chtěl, uměl se chovat jako normální kluk. Teda, ne že by normální nebyl. Je normální. Jenže většinou mu věci dojdou o chvíli později.

Pavlína mi něco říkala, ale já jsem ji moc nevnímala. Pozorovala jsem Ninu a Zdendu. Tak ráda bych měla u sebe Gabriela. Blýsknout se s ním.

Došlo mi, že vlastně nevím, jestli umí tancovat. Nějaké klasické tance - pro mě tak trochu španělská vesnice - jsem na mysli neměla. Nedokázala jsem si ho představit. V nejbližší době ho proklepnu.

Píseň skončila a Nina se Zdendou se k nám vrátili. Oba se usmívali jako pitomí puberťáci. Slušelo jim to spolu.

"Dámy, musím vám říct, že dneska všechny vypadáte bombasticky." Chytl Ninu za ruku a vlepil jí pořádnou pusu.

"Už nám tu chybí jenom Lukáš." Usrkla jsem Mojita a rozhlédla se po setmělém sále s velkou stříbrnou diskokoulí uprostřed. Tisíce mihotavých jiskřiček zkrášlovaly stěny jako kapky rosy na tulipánech.

"Dneska si přivede přítelkyni." Pavlína se napřímila a přitáhla k sobě naše zvědavé tváře. Kromě té mojí. Vzala mi vítr z plachet. Naštěstí si v té tmě nikdo nevšiml mého výrazu.

"Vidím je!" Nina nadšeně vykvikla a kamarádi následovali její pohled.

To co následovalo během deseti vteřin, mi vyhnalo dobrou náladu na Antarktidu. Štíhlá, blonďatá a hezká Tereza se usmívala jako v reklamě na zubní pastu. Tak ráda bych ji pocuchala tu její fasádu. Štvala mě, a to zatím nepromluvila.

"Hej bando! Tohle je moje Terezka!" Přivinul si ji k boku a majetnicky jí objal kolem ramen. Znovu jsem vnímala dění kolem sebe. Byl to takový moment jako z filmů, kde všechno přestane hrát, a vy vnímáte jenom jednoho člověka. To bylo ono.

"Terezko, rád bych ti představil Zdendu, Ninu, Pavlínu a Klaudii." Kamarádi pokývali hlavou na pozdrav. Kromě mě. Lukáš toho využil.

"Klaudie, vím, že se spolu znáte. A vím, že spolu nemáte dobré vztahy. Nevadí ti doufám, že je tady s námi." Nebyla to otázka.

Tereza se kolem něho ovíjela jako liána. Přesně jako tenkrát kolem Gabriela. Než začalo být ticho nepříjemné, prostě jsem z pusy vypustila lež.

"Ne." Zalhala jsem a snažila se přitom neošívat a nekmitat očima. Prostě se tvářit jako by to byla pravda. V pravý moment mi totiž došlo, že kamarádi vlastně nevědí úplně všechno. Existují některé věci a ty jsem jim vykládat nechtěla. A nikdy nebudu.

Tereza se posadila vedle Lukáše a tak jsem se ocitla naproti ní. Paráda! Ramena mi klesla jako nálada. A situace byla horší, když Tereza otevřela pusu a začala švitořit tím svým otravným hláskem.

To kvílení působilo jenom na mě. Kamarádi na ní viseli očima a doslova hltaly každé její slovo. Kopla jsem do sebe zbytek Mojita a objednala si něco silnějšího. Potřebovala jsem dvojitého panáka. Na tvrdý alkohol moc nejsem, ale na otupění mi poslouží dobře.

Tenhle večer bude katastrofa. Při pomyšlení, co bude následovat, se mi chtělo zvracet. Objednala jsem si další skleničku. Uvědomila jsem si, že se řítím do propasti a nemám se čeho chytit. Do stejné propasti jako před lety. Ven jsem se dostala jenom díky novým kamarádům, a ty teď má ve svých spárech Tereza!

Padám do toho znovu. Ale s jiným pocitem. Nebo spíš takovou zvláštní jistotou, že tohle bude mnohem hlubší než v minulosti.

Rozhodla jsem se přetvařovat. Tereza mi ale vyrazila dech. Otrávila mi poslední kapičku dobré nálady. Začala drbat školní léta.

"A představte si, když si Klaudie měla vybrat tan…" Nedokončila větu, protože jsem se bezděky postavila.

"Copak se děje?" Kamarádi ke mně vzhlédli.

"Musím jít. Zítra mám hodně práce." S falešným úsměvem jako prsa Pamely Anderson jsem pokývala kamarádům na rozloučenou.

Popadla jsem kabát a ani se neohlédla. Prodrala jsem se davem ven a ocitla se na čerstvém chladném vzduchu před klubem Pink Panther.

Zhluboka jsem se nadechla a zavolala si taxi.

Doma jsem si zalezla do horké vany a pak rovnou do postele. Měla jsem všeho po krk. Zkažený večer a blbá nálada. Akorát na pěst. Chtěla jsem usnout a zapomenout.


Silou jsem zavřela oči a tušila, že pokud neusnu, udělám na beton nějakou pitomost.

Ráno jsem se necítila o moc lépe. Pracovní den budu trávit s Terezou. Pro mě to byla rovnice s jasným výsledkem. Další natáčecí den s Terezou se rovná další hádka.

"Nechci s tebou pracovat!" soptila Tereza a já jsem s ní, ke svému údivu, souhlasila.

"Nápodobně. Takové nafoukané ego jako ty, tu nemá co pohledávat!" zakřičela jsem na ni přes bílý stůl a držela se okraje desky, abych po ní něco nehodila.

"Dámy! Své osobní problémy si vyřešte mimo budovu!" Otočila jsem se a uviděla pana asistenta, Jana Zikmunda. Samozřejmě, se po celou dobu díval jenom na mě.

"Fajn." ucedila jsem. O krátké pauze, která nám byla přidělena na uklidnění, jsem zkoušela použít techniku meditace. Mladá dívka mi upravila make-up a mohla jsem na plac.

"Snad to zvořeš." Tereza kolem mě prošla a nezapomněla kroutit zadkem.

Přeju ti to samé. Ty potvoro! Pomyslela jsem si a postavila se na modrou lepicí pásku.

"Všichni připraveni? Jdeme!" Cvakla klapka a věci se daly do pohybu.

"Agentka Brittová, nemám pravdu?" řekla jsem a podívala se na Terezu. Doufala jsem, že vidí tu nenávist. Stála ode mě kousek v nakrčeném postoji.

"Agentka Toranová." Tereza se připravila a já pochopila, že si tuhle rvačku hodlá užít stejně tak jako já.

"To si piš." Připravila jsem se, ale ona uhnula do strany a pak se ničemu nedalo zabránit. Michaelova lekce mi nepomohla. Ne v tomhle případu. Tereza mi srazila útočící ruku a zasáhla mě přímo do nosu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama