Pod postelí, ve skříni i na střeše

29. července 2015 v 0:02 | Lola Kiss |  Moje téma týdne
"Ha! Fakt legrace." Utrousila Crista. Její smějící se sestry utíkaly do kuchyně a nechaly ji na zemi v noční košili.

Víte, jak dospělí říkají, že pod postelí jsou bubáci kvůli strašení malých dětí? Věřte jim. Je to totiž pravda. Jak to vím? Dětem se totiž nelže.

Crista se zvedla z podlahy a rozsvítila lampičku. Její sestry se překřikovaly v kuchyni a dohadovaly se, kdo půjde dnes jako první ven. Hádka gradovala, když se Crista shýbala pod postel, aby odtamtud vytáhla vyčchra, černého chlupatého běsa. Ta malá potvora byla velká asi jako mops, a přesto dokázala vydávat zvuky jako stádo rozzuřených býků.

"Vypadni." Vyhodila běsa ven z okna a vrtěla hlavou, že se sestrám znovu podařilo ji nachytat. Na takové žertíky je přeci stará. No, sice je nejmladší, ale vždyť za měsíc oslaví pětisté narozeniny, krucinál!

Crista se převlékla do svých oblíbených šedých džín a bílého tílka, a pomalu šla za zvukem rozjívených sester.

"Crist, pojď, přidej se!" volala na ni Crystal, nejstarší sestra.

"Honem nebo to zmeškáš." Mávala na ni rukou Corin a oči nespustila z pultu v kuchyni.

Crist se k nim přidala a dívala se, jak se její další dvě sestry perou. Jak předpokládala, Cathy a Cleo se přetahovaly o poslední dřívko. Crystal, Corin a Celesta ujídaly z mísy popcorn a sázely se, kdo dostane šanci na prvního hixeho. Cathy i Cleo zrovna rozbily čínský porcelán, když se Crist usadila u sester a vzala si popcorn.

"Jo!" zařvala Cleo a mávala nad hlavou dřívkem.

"To je toho." zabručela Cathy a práskla dveřmi na verandu.

Crist, Crystal, Corin i Celesta se svíjely smíchy, zatímco si Cleo zatančila vítězný tanec.

"Jdete?" houkla na ně z venku Cathy. Crist se sestrami byla vmžiku v ostražitém módu a vyběhly ven, aby doběhly Cathy.

Crista se usmívala, protože cítila, že tenhle večer to bude ono. Konečně jí sestry dovolí, aby šla na prohlídku sama. Nebude muset mít nikoho za zadkem, aby na ni dohlížel jako neviditelný stín. Milovala svoje sestry, ale toužila potom, aby ji přestaly brát jako malou holčičku.

Dorazily na kraj města, bylo teprve deset hodin, ale všichni lidé a jejich takzvaní bubáci slídili venku. "Šťastnou jízdu." Všem se zaleskly oči jasně zelenou barvou a pak se každá rozběhla opačným směrem.

Crista se tentokráte rozhodla pro východní část, kde měla svou první jízdu před téměř čtyřista lety. Zavrtěla hlavou nad označením jízda, i když by spíš použila slova jako lov nebo hon. Sestry se jí smály, že se dívá na samý blbý horory a čte nesmysly, ale Crista se odradit nenechala. Tak se jí prostě líbilo, když lidé psali o světě nadpřirozena, kde byli vlkodlaci a upíři a čarodějnice. Připadlo jí to všechno velmi legrační.

Crista se právě procházela po ulici s kavárnami, když postřehla, že něco není v pořádku. Sakra! Zase se zapomněla. Tolik k tomu, jak chce být samostatná a nezávislá.

Soustředila se a cítila, jak se jí mění barva očí z fialové na jasně zelenou. Každá ze sester měla jinou barvu očí, která odpovídala jejich povaze. Přesně jak čekala, dvacet metrů před ní seděl godron, a hodoval na steaku. Nesmrtelná bytost, která vypadala jako člověk, voněla po mandlích a její doménou bylo dovádět k šílenství.

Crista se plížila podél zdi a pomalu vytahovala meč, připoutaný na zádech. Co naplat, byla staromódní. Pistole používat uměla, ale nelpěla na nich tolik jako její sestry. Navíc se nemůže stát, že by jí s mečem došly náboje.

Ještě pět metrů, čtyři, tři...

"Doprdele!" zařvala Crista než na ní přistál hix, soudě podle pomerančové vůně. Další nesmrtelná bytost, která se specializovala na strach.

Ozval se praskot kostí, jak Cristina hlava narazila na asfalt chodníku.

Miluju pomeranče. Bylo poslední, na co Crista myslela.

Jako nesmrtelnou ji tohle zabít nemohlo, ale rozhodně ji to poslalo na pár dní do bezvědomí. Když se probírala zpátky k sobě, cítila bolest. Něco jako kocovina, akorát vnímáte všechny zvuky jako na Silvestra a pachy jsou stejně odporné jako hromada shnilých jablek.

Crista se protáhla a prsty sevřela měkkou chlupatou deku. Tak moment! Chlupatou? Deku?

"Sakra!" Crista se prudce posadila a chytila se za hlavu. Ta bolest! Bylo to ještě horší než naposledy, kdy si s Cathy hrály na honěnou a ona to napálila to pouličního sloupu.

Ale tentokrát to bylo jiné. Něco je jinak. Ta deka? Crista zamrkala a otevřela oči. Trochu si oddychla, její oči se přizpůsobily příšeří a rozzářily se jasnou zelenou. Teď viděla všechno.

A doprdele! Nebyla tu sama. Přímo naproti ní seděl na bedně "důvod", proč skončila na chodníku s rozbitou hlavou. Hix. Velký, černovlasý a... spící? Crista se zkusila pohnout a žaludek ji ujistil, že jakýkoli prudký pohyb a večeře skončí vyklopená na zemi.

Crista provedla rychlou prohlídku okolí, no, takže stejně neví nic. Bedny, holé zdi, nějaké plechy a jedny dveře.

Žádná zbraň.

Napočítala do tří a pak se pomalu posunula na kraj. Musí zdrhnout a to fofrem. Sice slyšela, jak Cloe vypráví, že zabila hixeho, ale Crist to nikdy nezkoušela a ani žádného dosud nespatřila. Byli docela vzácní. Asi jako žraloci bílí.

"To bych nedělal." Crista sebou trhla, když se hix "probudil" a jeho černé oči ji probodávaly.

Crista se snažila potlačit zběsilý tlukot srdce a střípky strachu, které by ho vyprovokovali. Zírala na něj, dokud se nepohnul a ona nepopadla klacík? Zamračeně tu tenkou třísku upustila na deku a postavila se zády ke zdi, čelem k němu. Žaludek a bolest o sobě daly vědět. Ruka jí bezděčně vyrazila k puse.

Pak položila tu jedinou otázku, jejíž odpověď neznala. "Proč jsem naživu?"

Hix se postavil. "Miluju pomeranče."

"Cože?" Crista strnula a zírala na něho. Je pomatený?

"To jsi řekla než jsi odpadla." Jasně. Je to magor. Jak to má vysvětlit, proč je ještě naživu?

"Protože jsi mi praštil hlavou o chodník." vyštěkla na něj.

Hix se zachmuřil a udělal dva kroky vpřed. Nemusel mluvit, aby jí bylo jasné, proč jsou hixové spojováni se strachem. Černé oči, postava rugbyového hráče a dovednosti, které zahrnovaly i mučení.

"Ty mě budeš mučit?" Crist se donutila čelit tomu, co dávalo jako jediné smysl. Mučení, strach a možná i informace.

Hix udělal další krok a Crist se narovnala. Nelíbilo se jí, že se na ní kouká jako na svačinu. Ještě udělá krok a Crist ho sejme. Buď ona nebo on.

"Tak to bychom-" Udělal ten krok a Crist po něm vystartovala. Ne nadarmo byla ze sester nejlepší v boji beze zbraní. Jak se ukázalo, nebyla jediná.

Kdo mohl vědět, že hixové jsou rychlejší než bexije? Sestry jí měly říct, že v boji s hixem potřebuje zbraň. Pokusila se o poslední fígl, ale skončila jako poražená. Žaludek ji zradil a ona se pozvracela. Tolik k udatnosti a důstojnosti.

Crista zvedla hlavu jen okamžik předtím než zjistila, že její zrak je horší, protože oči mají její normální barvu a hix se na ní řítí plnou rychlostí.

Takže Crista skončila už podruhé na zemi, zase ji srazil jako rychlík. Se zavřenýma očima čekala ránu do hlavy a smrt, ale nic. Zmateně otevřela oči a zaostřila na hixův obličej.

"Ty jsi bexie."

Crist byla šokovaná a zmatená. Nechápala, proč má jeho ruku pod hlavou, takže neutrpěla další ránu a zlomeninu kosti týlní, a proč na ni pořád tak divně zírá.

"Páni, tobě to ale myslí, hixi." řekla sarkasticky a odmítala přiznat si, že se jí líbí. To tak!

"Sadrien." Odrazil její pokus o kopnutí a zápěstí jí drtil na hlavou.

Crist se cukala, ale s ním to ani nehlo. "Co chceš?"

"Tebe." Crist se lekla a zkoušet zakrýt strach ji nenapadlo. Cože? Asi se praštila víc než myslela a ještě se neprobrala.

"Tak to máme problém, já tebe ne." Nemohla se ani pohnout, ale i tak si mohla dovolit zdání, že je nad věcí.

Hix, vlastně Sadrien se naklonil blíž až se dotýkali nosy. "Ne. Nemáme."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama