DUBLIN STREET

23. července 2015 v 10:08 | Lola Kiss |  Beletrie
Knihy by se měly číst v takovém pořadí, v jakém jsou vydávány. Důvod? Stejný, jako proč se nemá číst poslední stránka knihy po té, kdy si přečtěte první kapitolu. Dublin Street od Samanthy Young, první díl ze série o Edinburghu/Skotsku (v originále On Dublin Street) jsem přečetla jako poslední.

Jocelyn Butlerová, si nechává říkat Joss, je začínající spisovatelka, která se přestěhovala do Skotska z Ameriky. Přišla o rodiče a sestru v 15-ti let a ani nyní, po 8-mi letech se s tím nevyrovnala. Prostě to zavřete na dno železné krabice a nevytahujte to. Joss si vypracovala kolem sebe hradby, které postupně ničí nová spolubydlící, optimistická a romantická Ellie a jeden vtíravý, nesnesitelný Braden.

Braden Carmichael, bratr Ellie, se zabývá stavbami a podnikáním. Jako jediný oslovuje Joss celým jménem, a ta ho kvůli tomu a jejich vzájemné přitažlivosti nesnáší čím dál víc. Jestli se někdo umí dostat lidem pod kůži, pak je to on. Když něco chci, tak to taky dostanu. Je mi jedno, jaké prostředky budu muset použít.

Čtení bylo osvěžující a trochu nečekané, v jeden moment jsem byla zaskočená. Obě postavy mají stejnou výbušnou povahu a drama v minulosti, až jsem se divila, že se drželi tak dlouho než si vjeli do vlasů.

Každý příběh je jiný - Jamaica Lane, London Road - a v každém se najde něco zajímavého, ale podle oficiálních stránek autorky, věnovala nejvíce pozornosti právě tomuto páru - Jocelyn a Braden, jsou párem číslo jedna. Jistě, jako první kniha a jako první pár, který má nejsložitější cestu, jsou patrně miláčci. Vidět věci z pohledu Bradena je velmi dobře napsané a podtrhuje to základní vlastnost, kterou má s Jocelyn společnou. Tvrdohlavost.

Ukázka z knihy:

"Co se děje?" zeptala se Ellie tiše a při pohledu na nás svraštila obočí.

Zamumlali jsme dvakrát "nic".

"No tak!" Ellie se zatvářila polekaně. "Volal doktor?"

Trhli jsme k ní hlavami a okamžitě nás zaplavily výčitky. "Ne." Braden zavrtěl hlavou. "Na schůzku s doktorem Dunhamem jdeme podle plánu dneska odpoledne."

"Tak proč se chováte tak divně?"

Bezvýrazně jsme na ni hleděli, ale možná se jeden z nás prozradil, protože se na nás nedívala ani minutu a sklesle poznamenala: "Rozešli jste se."

Braden to nevšímavě přešel. "Els, měla bys jít do sprchy a dát se trochu do pořádku. Udělá se ti líp."

"Kvůli mně?" Ellie vstala a rozevřela oči. "Rozešli jste se kvůli mně?"

Krátce jsem pohlédla na Bradena, ale díval se vážně na Ellie. Stejně jako já nechtěl její bedra zatěžkávat dalším břemenem. Obrátila jsem se k ní. "Ne, Ellie. Kvůli tobě ne. S tebou to vůbec nesouvisí a už to skončilo. Nedělej si kvůli nám starosti. Budeme v tomhle těžkém období stát při tobě."

Její výraz ztvrdl a umíněně vystrčila bradu. "Přesto zjevně jeden s druhým nemluvíte. Co se stalo?"

Braden vzdychl. "Nemiluje mě a myslím, že je to nespolehlivá a chladná mrcha. Teď se jdi osprchovat."

Protože nestál obličejem ke mně, neobtěžovala jsem se zamaskovat bolest, kterou jeho slova způsobila. Nespolehlivá a chladná mrcha. Nespolehlivá. Chladná. Mrcha. Chladná. Mrcha. Mrcha. MRCHA.

Až když Elliiny oči soucitně ztmavly, uvědomila jsem si, že ona na mě vidí.

"Bradene," pokárala ho tiše.

"Sprchu. Hned."

Znepokojenýma očima zalétla zpátky ke mně. Nemohla jsem uvěřit, že si o mě dělá v takovou dobu starosti. "Ellie, sprchu."

"Jste horší než moji rodiče," ušklíbla se. Přesto usoudila, že se se dvěma nejneústupnějšími lidmi, které zná, nebude hádat, vyšla z kuchyně a nechala nás v napjatém tichu samotné.

Konečně Braden promluvil: "Nechala sis u mě nějaké věci. Tenhle týden ti je přivezu."

Taky měl něco u mě v pokoji. "Ty tvoje ti dám na hromadu."

Opírali jsme se o protější konce kuchyňské linky a mluvili do zdi před sebou, ne jeden s druhým.

Braden si odkašlal. "Vrátila ses kvůli ní?" Opravdu jeho hlas podbarvovala naděje?

"Někdy i nespolehlivé chladné mrchy drží slovo," odpověděla jsem upjatě a usrkla džusu.

Braden zavrčel a třískl hrnkem o pracovní desku. "Nepotřebuje tvou dobročinnost ani pocity viny."

Krucinál.

Zjevně v něm vztek doutnal celou noc a konečně překypěl. Obrnila jsem se a pokusila se k němu přistupovat chápavě, abych ho neranila ještě víc, než už jsem to udělala. "Důvodem není doročinnost ani pocity viny."

"Takže jsem měl včera večer pravdu." Braden přikývl. "Miluješ ji, ale mě ne."

"Bradene..." Zlomil se mi hlas. Očekávala jsem od něj, že se bude chovat jako vždycky - klidně, sebejistě a vyrovnaně, nikoli zranitelně, zahořkle a vztekle. Načasoval si to na úplně nevhodnou dobu. Ale na druhou stranu jsem mu dala kopačky jen několik hodin potom, co se dozvěděl, že jeho mladší sestra má možná rakovinu, takže kdo byl větší mizera? "Ani ty mě nemiluješ, Bradene."

V očích mu zaplálo a chladně jimi přelétl po mém těle od hlavy až k patě, až jsem se zachvěla. Upřel na mě ledový pohled. "Máš pravdu. Nemiluju tě. Jen mě rozčiluje, že musím hledat novou partnerku, i když ta poslední nebyla v posteli vůbec špatná."

Myslím, že jsem dobrá herečka, ale stačil by ještě jeden jeho slovní útok a úplně bych se kvůli té bolesti sesypala. Rychle jsem se odvrátila, aby neviděl co se mnou jeho slova udělala. "Doufala jsem, že zůstaneme přáteli, ale to zřejmě nechceš. Můžeme se alespoň dohodnout, že spolu budeme mluvit kvůli Ellie?"

"Kdyby to záleželo na mně, nakopal bych tě do zadku a řekl ti, ať už nikdy nepošpiníš náš práh. Ale to Ellie zrovna teď nepotřebuje."

Otřeseně jsem zvedla hlavu a nevěřícně na něj pohlédla. "To myslíš vážně?"

Zkřížil silné ruce na hrudi a přikývl. "Nedá se ti věřit. Máš úplně zvrácené představy. A myslím si, že to Ellie neprospívá."

"Včera v noci jsi chtěl, abych se kvůli Ellie vrátila."

"Měl jsem čas si to rozmyslet. Kdybych mohl, zbavil bych se tě, ale Ellie by to ranilo."

"Opravdu bys to udělal?" Skoro jsem sípala. "Jen tak mě vykopl ze svého života?"

"Proč ne? Tys mi to udělala včera večer."

"Ne. Jen jsem se s tebou rozešla. Nezbavila bych se tě nadobro." Zabodla jsem do něj planoucí pohled. "Ale kdybych věděla, jak málo pro tebe znamenám, pravděpodobně bych to udělala."

"Hm." Braden přikývl. "Správně. Sice mě nemiluješ, ale máš mě ráda." Pokrčil rameny. "Mně můžeš být úplně ukradená."

Zatnula jsem čelist a tvrdě se snažila potlačit slzy.

"Vlastně jsem včera v noci ošukal nějakou jinou."

Prolétla vám někdy břichem kulka z brokovnice? Ne? Ani mně ne. Ale mám pocit, že to, co jsem při těchto Bradenových slovech cítila, bylo podobné. Ani ta nejlepší herečka na světě by nedokázala zamaskovat takovou bolest.

Trhla jsem sebou, zaklonila se, podlomila se mi kolena a zděšeně jsem otevřela oči i ústa. A pak se stalo to nejhorší. Rozplakala jsem se.

Přes slzy jsem viděla, jak Bradem sevřel rty a napjatě ke mně o dva kroky popošel. "Já to věděl," vydechl za chhůze.

"Nesahej ně mě!" vybuchla jsem. Nesnesla jsem představu, že by teď byl v mojí blízkosti.

"Nemám na tebe sahat?" zavrčel a v očích mu zuřivě zablýsklo. "Nejradši bych tě zabil!"

"Mě?" Obrátila jsem se, popadla talíř z odkapávače na nádobí, prudce se obrátila a mrštila mu ho na hlavu. Sehnul se a porcelán narazil do zdi. "Já s nikým nešukala dvě vteřiny potom, co jsme se rozešli!"

Sáhla jsem po skleničce, abych ji po něm hodila, ale Braden ke mně přistoupil, přitiskl mi zápěstí k bokům a narazil se mnou do kuchyňské linky. Zuřivě jsem se s ním prala, ale měl moc velkou sílu.

"Pusť mě!" vzlykla jsem. "Tak slyšíš? Nenávidím tě. Nenávidím tě!"

"Pšš. Pšš, Jocelyn," promluvil konejšivě a sklonil hlavu k mému krku. "To neříkej," zaprosil do mojí pokožky. "Nemyslel jsem to vážně. Lhal jsem. Měl jsem vztek. Jsem hroznej pitomec. Byl jsem celou noc u Elodie. Klidně jí zavolej a zeptej se - poví ti pravdu. Víš, že bych ti nikdy neudělal, co se stalo mně."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama