Zamilovaná - 13. kapitola, část 1

29. června 2015 v 9:39 | Lola Kiss |  MY NOVELS Zamilovaná
TEREZA A JÁ

Po druhé jsem stála uprostřed Gabrielova honosného paláce a byla stejně ohromená jako předtím. Nejsem nafoukaná nebo tak něco, ale věděla jsem, že v něčem takovém bych dokázala žít. Zvyknout si je velmi jednoduché a pohodlné.

"Na co myslíš?" pošeptal mi můj miláček do ucha. Schoulila jsem se mu do náručí a vychutnávala si jeho vůni. Nechtěla jsem odpovědět hned. Hrozilo, že plácnu nějakou blbost.

"Přemýšlela jsem, že se mnou dneska zábava nebude." No to jsem se tedy trefila.


Gabriel se hlasitě zasmál. "Jsi dneska roztomilá." Políbil mě lehce na tvář a naše prsty se propletly. "Co bys chtěla dneska dělat?"

"Nejraději bych si zajela někam do lázní." Zasmála jsem se a obrátila se čelem k němu. Jeho rozzářené oči a sexy usměv mě odrovnaly. "Ale myslím, že bych raději dala přednost domácímu prostředí." Políbila jsem ho.

"Nejsem proti, ale trochu to vylepším. Pojď se mnou." Ruku v ruce jsme vyšli nahoru do prvního patra. Za posuvnou stěnou vykoukla koupelna.

"Jak to, že jsem si jí předtím nevšimla." Přivřela jsem oči a zajela mu rukou pod košili.

"Měli jsme důležitější věci na práci." Sevřel mě do náručí a nepouštěl.

"Vidím, že moje líbací technika tě stále vyvádí z rovnováhy." Vykouzlil trochu přidrzlý úsměv a na důkaz svého tvrzení mě znovu políbil.

"No, celkem to ujde." Cvrnkla jsem ho do nosu a přešla k napuštěné výhřivce.

"Ty potvůrko." Gabriel byl v okamžiku u mě a znovu mě drtil v medvědím objetí.

"Dopovíme si to potom." Políbila jsem ho a nechala se unášet touhou.

Čas strávený ve výhřivce neměl chybu. Nechtělo se mi vylézat za žádnou cenu

"Takhle bych nejraději zůstal navždy." Gabriel mi vtiskl polibek do vlasů a zasmál se.

"Navždycky je dlouhá doba, víš to?" řekla jsem a pomalu se mu protočila v objetí. Dívala jsem se mu do očí a přemítala, co bude s námi dál.

"Jasně. Ale…" Gabriel ztuhnul a podíval se nade mě.

"Hmf. Už musíš jít?" Položila jsem se mu na hrudník a poslouchala srdce.

"Jenom na chvilku." Přejel mi prstem po holých zádech.

Jasně s Gabrielem spolu chodíme. Skvěle nám to klape v posteli, rozumíme si spolu, máme podobný vkus, shodneme se. Skoro se nehádáme, a když k tomu dojde. Usmíření je pak fantastický. Prostě…

"Zlato, musíš mě pustit." Gabriel mě pomalu odsunul stranou a vylezl z vody.

"Měli bychom si jít někdy zaplavat." Prohodila jsem a dál zírala, jak se obléká do županu. Kdybych se nebála pádu na kluzkém povrchu, skočila bych po něm.

"Bude to jenom na deset minut." Naklonil se ke mně.

"Dobře." Pusa na rozloučenou. Natáhl si suché džíny a odešel.

Ponořila jsem se naposledy do vody a odhodlala se konečně vylézt. Nevšimla jsem si, že se vrátil. Jasně, že jsem se lekla.

Gabriel se hlasitě zasmál.

"To nebylo vtipný." Zašklebila jsem se.

"Promiň." Předvedl sladký úsměv a volnou rukou se natáhl pro župan. "Ať ti není zima." Přehodil mi ho přes ramena.

"Nechceš mě zahřát ty?" Zvedla jsem ruce a přitáhla jsem si jeho obličej. Župan samozřejmě sklouzl na zem.

Pusu mi ochotně oplatil, ale stejně se odtáhl. "Za chvilku budu zpátky."

"Já vím. Deset minut." řekla jsem a pustila ho.

Ve dveřích se otočil a přejel mě pohledem. "Pět minut." Poslední přidrzlý úsměv a zmizel za dveřmi.

Zasmála jsem se a zahalila do županu.

Suchá a zabalená do županu jsem se šla podívat do černobílé ložnice. Postel ladila se stolky a komodou v tmavé barvě. Koberec byl do zlata a závěsy také. Žádné fotografie, jenom obrazy s krajinkami a loděmi.

Zvědavost převládla a tak jsem se podívala do knihovny. Nedokázala jsem si představit Gabriela s knihou. Už jenom ta představa byla komická.

Obsah mě nepřekvapil, až na jednu knihu. Božská komedie od Danteho. Uchechtla jsem se a vytáhla knihu z poličky. Zajímalo mě, v které pasáži se nachází. Výsledek mě překvapil. Vlastně jsem byla na vteřinu jako zmrzlá.

Kniha odhalila víc, než jsem čekala. Pistoli. Malou pistoli. Černou malou pistoli. Nevěřícně jsem na ni zírala. Neovládla jsem se a sáhla si. Musela jsem se ujistit, že se mi to nezdá. Nezdálo!

Kniha mi vypadla z ruky, ale zbraň ukrytá v knize mi zůstala v ruce. Vzpomněla jsem si na Michaela a podívala se na ni jako profesionál. Otáčela jsem jí ze strany na stranu a zkusila zamířit. Přesná.

Zcela zaměstnaná pistolí v ruce a pocitem moci a jistoty, jsem přehlédla důležitý fakt. V ložnici se mnou byl ještě někdo.

"Vypadáš táák sexy." Gabriel se pomalu odlepil od rámu dveří a přešel ke mně.

"Promiň, ale zajímalo mě, co čteš." Spustila jsem ruku s pistolí a provinile se usmála. Jak snadno jsem zapomněla, že jeho práce není zrovna dvakrát v souladu se zákonem nebo dokonce se zákony. Tohle si s ním budu muset ještě prodiskutovat.

"Nemáš se za co omlouvat. Já před tebou nechci mít tajemství." Přešel ke mně a upřeně mi hleděl do očí.

Jaká škoda, že já jsem to říct nemohla. Raději jsem zvolila úhybný manévr. "Máš povolení?" Pozvedla jsem pistoli.

"Na tuhle ano." Neuniklo mi slovo tuhle. A než jsem stihla něco namítnout, hladově se na mě vrhl. Příval urputných polibků mi na chvilku zatemnil mozek. Reagovala jsem tak jako jindy. Nalepila jsem se na něho a za chvilku jsme padali na postel. Pistoli jsem stále držela v ruce.

Rozepínala jsem Gabrielovi košili jednou rukou a v druhé jsem stále měla pistoli. Jemně se na mě překulil a sám nedbale odhodil košili někam do rohu místnosti.

"Nechtěla bys tu bouchačku už dát pryč?" Navrhl a rukou chytil tu pistoli také. Nepřestali jsme se líbat a tak jsem chvíli nemohla promluvit.

"Vadí ti snad, že ji mám?" Podívala jsem se na naše ruce a pistoli.

"Ani v nejmenším." Další příval polibků mi zpřetrhl myšlenky. Rozcupoval je na malinkaté kousíčky. Znovu jsme se převalili.

"Myslím, že se shodneme, že nám překáží v zábavě." Přejela jsem prstem po vypracovaném hrudníku a zdviženou ruku s pistolí jsem spustila přes okraj postele. Pistol dopadla na koberec a Gabriel se se mnou opět převalil.

"Jakou zábavu máš přesně na mysli?" řekl udýchaně a líbal mě na krku.

"Hned ti to ukážu." Znovu jsme se převalili na posteli. Gabriel si mě teď rozbalil jako vánoční dáreček. Župan odcestoval stejným směrem jako jeho košile a kalhoty.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama