Zamilovaná - 12.kapitola, část 2

4. června 2015 v 8:23 | Lola Kiss |  MY NOVELS Zamilovaná
"Vadí?" Aby mě přesvědčil, přitiskl si mě ještě více k sobě a zasypal mě polibky.

"Ani v nejmenším." Uchichtla jsem se a přitáhla si ho k sobě.

Vnímala jsem Gabriela, ale koutkem oka jsem zachytila pohyb jeho paže. Něco, co leželo na stole, shodil na zem. Plesklo to na plovoucí podlahu.

Užívali jsme si na jeho pracovním stole a zapomněli na okolí. Takže jestli bylo něco slyšet… Gabriel nic nenamítal. Takové rozptýlení jsem potřebovala. V pracovně jsme strávili pár velice příjemných chvilek. Ani jednomu se nechtělo opustit teplo objetí toho druhého.


"Co takhle koupel?" Přetáhla jsem si přes sebe jeho košili. Voněla po kolínské, kůži a ještě něčem.

"Nejsem proti." Zasmál se a odhrnul posuvné dveře.

"Díky." Prošla jsem jako dáma a nestihla udělat další krok, když jsme se s Gabrielem znovu políbili.

Délka polibku se prodlužovala a Gabriel mě v náručí odnesl do koupelny s výhřivkou. Po celou dobu jsem se od něho nehnula ani na krok. Museli jsme si vynahradit tu věčnost, kdy jsme byli tak daleko od sebe.

Litovala jsem odchodu, ale domů jsem se vrátit musela. Doma jsem zjistila, že mám zmeškaný hovor do Pavlíny. Tipovala bych to na další párty a nejsem proti.

Moje předtucha se vyplnila. Pavlína, a hlavně Lukáš, se rozhodli pořádat další sjezd v klubu.

Gabriel mi nabídl společnost na celý večer, ale mile jsem odmítla. Musím se vyspat do krásy. Odpočinout si, abych byla čilá na pracovní dny. Gabriel nenaléhal.

Stejně jsem hned neusnula. Dokola jsem si v hlavě přehrávala celý den s Gabrielem. Není divu, že jsem pak měla velmi divoké sny. Ráno jsem se probudila s úsměvem na rtech a věděla - dnešek bude perfektní.

Vypravila jsem se do práce a po dlouhé době jsem se konečně cítila spokojená a klidná. Měla jsem vytušit, že moje štěstí nebude mít dlouhého trvání. Nic nebylo takové, jak se na začátku podmračeného dne zdálo.

Od první klapky na place jsem se nezbavila dotěrných pohledů a jízlivých komentářů od pana asistenta Jana Zikmunda.

"Nechápu, proč se po mě ten chlap vozí." Sklesle jsem padla na skládací židli a dívala se do zrcadla. Specialistka na make-up hned přiskočila, ale bez odpovědi. To co jsem řekla, nebyla řečnická otázka.

"S tebou je totiž těžké pořízení, věř mi. Mám své zkušenosti." Tereza se nenuceně posadila na židli proti mně a spokojeně si kroutila vlasy.

"Já se o tvůj názor neprosila." vyjela jsem na ni a pohledem ji poslala do…lesa.

"Někdo ti musí říct pravdu." Protočila oči a já měla sto chutí po ní něco hodit. Něco hodně těžkého a velkého.

"Jestli těmhle poznámkám říkáš pravda, nedivím se, že nemáš přítele." Šlehla jsem po ní zlým úsměvem. Tohle by ji mělo odradit. Zahrát na citlivou stránku. Snad ji ještě má.

"Ha! Mám přítele a ty ho dobře znáš." Vítězně se narovnala a pohupovala volně přehozenou nohou.

"Neznám takový moulu, který by tě chtěl. Takovou protivnou, nesnesitelnou, uječenou husu!" Ani náhodou jsem jí to nebaštila. Kdo by s ní proboha dokázal vydržet?

"Ty sama jsi husa!" vypískla a zlostně rozhodila rukama.

"Kdo je ten moula?" zeptala jsem se a odmítala uvěřit, že by někdo mohl být tak hloupý.

"Lukáš. Ano, ten Lukáš, co má sestru Pavlínu." Kývala hlavou, když jsem vyvalila oči. Vítězně se narovnala a uvolnila. Opět byla královna, jako tenkrát na plese.

"Jak dlouho?" Nemohla jsem pochopit, že by chodila s Lukášem. Taková absurdita.

"Skoro rok." Brada mi spadla. Tomu jsem odmítla uvěřit.

"To je nesmysl." Opřela jsem se a vzpomněla na tu noc, kdy jsem se parádně opila a skončila s Michaelem ve sprše a pak ten Lukáš.

"Není!" Znovu pištěla jak siréna a poznala jsem, že mi nelže.

"Ještě nedávno mi vyznával lásku." Usmála jsem se a doufala, že jí zasadím slušnou ránu, aby mě nechala na pokoji a odprejskla.

"Ha ha ha ha ha! Kdybych mu to neřekla, neudělal by to!" Bavila se na můj účet výborně. Vřelo to ve mně. Chyběl malý kousek a vrazila bych jí facku.

"Co?" znovu jsem na ni vykulila oči a ona je znovu protočila.

"Jo. Slyšela jsi dobře. Chtěla jsem vědět, jestli jsi ulovila toho milionáře a pak také jsem chtěla pár rolí ve filmu, kde budeš hrát i ty, hlavně jsem chtěla ty, které jsi chtěla získat pro sebe." Nepřestávala spokojeně pohybovat nohou sem a tam jako kyvadlo. Vytáčela mě. Srovnala jsem si to a došla k jasnému závěru. Mám jí tak akorát dost!

"Ty…" Pusu jsem sice otevřela, ale slova ven nevyšla. Do místnosti v ten okamžik vešel pan asistent Zikmund.

"Konec pauzy! Jdeme na to!" zavolal.

Nejraději bych na místě propukla v děsný řev, abych ze sebe všechno dostala. Ale uklidnila jsem se s vědomím, že si tu bojovou scénu vážně užiju.

Jednu věc jsem si před klapkou vyjasnila. Lukáš není takový, jak se zdá. Po tom rozhovoru jsem si to vryla do paměti. Netušila jsem, že to se mnou cloumá víc než vztek a chuť vybuchnout. Lukášovi jsem věřila. Celé mě to donutilo vážně se zamyslet, s kým se to kamarádím. Člověk se může spolehnout jenom sám na sebe.

Padla poslední klapka dne a já vystřelila směrem domů. Rozhodla jsem se jít pěšky a všechen ten vztek proměnit v adrenalin.

Nohy mě rozbolely před domem. Ignorovala jsem tu bolest a vyběhla nahoru po schodech. Brala jsem je po dvou a byla velmi ráda, že mám dobrou kondičku.

Cestou mi volala Pavlína, aby mi potvrdila párty. Souhlasila jsem a pak mi to došlo. Dneska je ta párty, kterou chtěl pořádat hlavně Lukáš. To znamená problémy.

Dám si pozor na Lukáše a uvidím, jak se bude chovat.

Doma jsem dlouho nevydržela. Těšila jsem se na kamarády a to na všechny. Včetně Lukáše. Chodí sice s Terezou, ale to neznamená, že je stejný jako ona.

Jakmile jsem vešla do klubu, bylo mi jasné, že se něco děje u našeho obvyklého stolu. Srdce mi nadšeně poskočilo, když jsem neviděla Terezu.

S nádechem jsem si to ke kamarádům nakráčela jako královna a posadila se vedle Pavlíny. Ta ihned spustila vodopád slov. Byla děsně naštvaná. Všimla jsem si, že na malé hromádce před sebou má rozcupovaný bílý ubrousek.

"Představ si, Lukáš zařídí celou dnešní schůzku, aby nám představil svou přítelkyni, a ona si klidně nepřijde!" Pavla zuřila a chystala se na devastaci dalšího ubrousku.

,,Páni. To je opravdu vrcholná drzost." V duchu jsem se smála. Tereza to nebude mít lehké. Její přijetí do party nedopadne dobře. Pokud se vůbec nějaké bude konat.

Pavla udělala z dalšího ubrousku novou kupu malých kousíčků. Rozhlédla jsem se a uviděla Zdeňka a Ninu na parketu. Lukáše jsem neviděla.

Pavlína zdecimovala třetí ubrousek a konečně se odhodlala povyprávět, co se stalo. Poslouchala jsem ji na půl ucha. V příhodných okamžicích jsem s ní souhlasila. Vyjadřovala jsem se jednoslabičnými slovy. Překvapilo mě, že já a Pavlína máme stejný názor na Terezu. A to ji ještě nepoznala.

Pařili jsme až do ráno a o Tereze nebo Lukášovi nepadlo jediné slovo. Za to jsem byla kamarádům vděčná. Skvěle jsme si užívali v klubu až do dvou hodin do rána. Pavlína mě odvezla domů, protože jak jsem vypozorovala, Zdenda a Nina se někam vytratili.

Doma jsem nemohla usnout a pak už nevím, jak se mi to vlastně podařilo. Spala jsem jenom pár hodin, když jsem dostala ten super nápad.

Nevěřila jsem, že to opravdu dělám. Pár vteřin jsem počkala přede dveřmi s prstem namířeným na zvonek.

Tak do toho. Nebuď srab. Pomyslela jsem si a zhluboka se nadechla. Stiskla jsem knoflík zvonku a doufala, že Michael nebude doma.

Při zdlouhavém čekání, jestli mi otevře, jsem proklínala Gabrielovu práci. Musel odjet za klientem na několik dní. Navíc se se mnou loučil po telefonu.

Dveře se k mému údivu otevřely. Zůstal v nich stát ospalý Michael v teplácích a neforemném triku.

"Ahoj. Mám malý nápad. Nechtěl bys…"

Michael mě přerušil v půli věty. "Klaudie, víš kolik je hodin?" Zívl a pozvedl pravé zápěstí k očím.

"Ou. To netuším." Zalhala jsem pohotově. Bylo něco kolem páté hodiny ráno. Ale já prostě nemohla znovu usnout nebo se o to alespoň pokusit.

"Je za pět minut čtvrt na šest. Nemůže to tak hodinku nebo dvě počkat."Opřel se o rám dveří a promnul si oči.

"Co kdybych ti udělala kávu a ty bys vyslechl moji nabídku?" Z usmívání jsem přešla do roztomilého vrtění a pokukování. To musí zabrat.

"Ehm. Tak dobře." Michael znovu zívl a obul si boty.

"Super!"

"Hlavně ať to kafe stojí za to." Michael zabouchl dveře a poslušně mě následoval.

"Tak o co jde?"

"Točím film a jeho hlavní náplní jsou bojové scény a no, napadlo mě… Neovládáš něco podobného?" Podívala jsem se na něho a doufala, že mu ranní ospalost nezabrání vidět, že se tvářím jako andělíček.

"Tys mě vytáhla z postele kvůli takové hlouposti?"

"Promiň." Vemlouvavě jsem mu pod nos podstrčila kávu.

Říkat mu o Gabrielovi, by nemělo cenu. Zbytečně by se naštval. Gabriel by mě to naučil, je přece mafián. Ale on tu není.
,,Umíš vynikající kafe." řekl a upoutal mou pozornost.

"Díky." Posadila jsem se naproti němu a vzala si svou ranní porci kofeinu.

"Takže, co jsi to po mě chtěla?" Zvedl oči od hrnku a konečně vypadal dostatečně při smyslech.

"Naučil bys mě pár triků ohledně střelby a boje?" Opřela jsem se lokty o stůl a tvářila se pokud možno co nejmileji.

"Ty si myslíš, že to umím?" Obočí mu vylétlo vzhůru a cítila jsem, že v sobě něco přemáhá. Něco se snaží ukrýt.

"Doufám, že to umíš. Vypadáš na to." podotkla jsem směrem na jeho figuru a zazubila se.

"To jsi nesehnala někoho jiného?" Napil se a pomalu přejížděl prstem po žlutém okraji hrnku.

"Nechci, aby to někdo věděl." Pokrčila jsem rameny a uhnula pohledem.

"Jenom kvůli filmu nebo kvůli někomu?" záludně se usmíval a z jeho zkoumavého pohledu jsem se cítila nesvá.

"Už jsem ti to řekla. Kvůli filmu." odsekla jsem, ale pocítila nutkání říci mu pravdu. "No, dobře, ve filmu se má i střílet a já bych ráda trumfla svého protivníka." Narovnala jsem se a podíval mu zpříma do očí.

"Hm…"

"Prostě chci být lepší." uzavřela jsem. Nelíbilo se mi, že hledá důkazy o lži.

"Dobře. Jsem pro." ukončil svoji analýzu. "Za hodinku budu čekat před vchodem." Michael mi vrátil prázdný hrnek a sám se vyprovodil k odchodu.

"Díky." zavolala jsem, než klaply dveře.

S nadšením jsem poskakovala po bytě a přemýšlela, co si mám vzít na sebe. V mžiku jsem se rozhodla a znovu stepovala před Michaelovými dveřmi.

"Copak?" Vylezl ven s mokrou hlavou a zabalený do županu.

"Co si mám vzít na sebe?" Zrentgenovala jsem ho očima a byla smutná, že nic není vidět.

"To si ze mě děláš legraci?" Vykulil oči a prohrábl si rukou vlasy.

"Ani v nejmenším." Michael byl zaskočený, ale ochotně mi řekl, že to bude jako kdybych šla do posilovny. Déle už jsem se nezdržovala a zacouvala zpátky k sobě domů.

Nevybírala jsem si dlouho. Věděla jsem přesně, co si obléknu. Černé kalhoty, růžové tílko a černo-růžová mikina.

Vypravovala jsem se příliš dlouho. Samozřejmě, že jsem přišla před dům pozdě. Ale jenom o pár minut.

"Jdeš pozdě." utrousil Michael a ukázal daným směrem. Pomalu jsme se rozběhli k zadní části města, k té starší.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama