POSLEDNÍ NOC V CHATEAU MORMONT

21. června 2015 v 8:25 | Lola Kiss |  Beletrie
Důvodem ke koupi byl film Ďábel nosí Pradu. Nevěděla jsem, že je knižní předloha i v češtině, dokud jsem nečetla anotaci této knihy Poslední noc v Chateau Mormont, a odstavec o autorce Lauren Weisberger. Poslední noc v Chateau Mormont je další knihou od Lauren Weisberger.

Hlavními protagonisty Poslední noc v Chateau Mormont jsou zpěvák Julian a jeho manželka, výživová poradkyně Brooke. Žijí spolu přes pět let a ona ho za tu dobu podporuje, obzvlášť v době, kdy Julian podepsal smlouvu se Sony.

Julian se díky svému talentu stane hvězdou a během jedné noci, jednoho vystoupení v show, se proslaví. Brooke vidí změny, které se s jejím manželem dějí, a zprvu si nalhává, že je vše v pořádku. Ale není. Pronásledují je paparazzi, v práci dostane Brooke výpověď a Juliana skoro nevidí, protože ten jezdí po turné a navíc je hlavně v L.A., a Brooke zůstává v New Yorku. Julian na začátku nechápe postavení Brooke, a tak situaci i zlehčuje.

Zvrat nastane v momentě, kdy Brooke přijde i o druhou práci a během Grammy se Julian přizná, že ty fotky s jinou ženou vypadají jinak než ve skutečnosti. On s ní nespal.

Aspoň že jsem se na konci knihy dočkala happy endu. Vychválit knihu nemohu, protože jsem se dostala do rozpoložení, kdy mi bylo opravdu na nic. Ne kvůli stylizaci nebo pohledu, jakým autorka představuje postavy, ale jde hlavně o způsob vývoje děje.

Ukázka z knihy:

Vtom na rameni ucítila něčí dlaň, a ještě předtím, než se otočila, než stihla říci jediné slovo, věděla, že patří Julianovi.

"Rook?" V hlase měl tázavý a nejistý podtón. Nebyl si jistý, jak bude reagovat.

Neotočila se hned - znervóznilo ji to, že se může mýlit, a že to není on - ale když to udělala, nápor emocí ji zasáhl jako rozjetý kamion. Stál přímo před ní ve svém jediném obleku a plaše se usmíval s nervózním pohledem, jímž jako by říkal: Obejmi mě, prosím. A přes to všechno, co se stalo, i přes tu vzdálenost, která mezi nimi za těch několik posledních týdnů narostla, nabídl jí to jediné, co Brooke chtěla udělat. Nedalo se to popřít: reflexivně a instinktivně byla u vytržení z toho, že jej vidí.

Zhroutila se mu do náručí a téměř třicet sekund nedokázala mluvit. Byl teplý a správně voněl a objímal ji tak pevně, až se rozplakala.

"Doufám, že to jsou slzy štěstí?"

Setřela je a uvědomovala si, že spolu s nimi stírá i řasenku, ale ani v nejmenším jí to nevadilo. "Radosti, úlevy a asi milionu dalších věcí," řekla.

Když se od sebe konečně odtáhli, všimla si, že k tomu obleku má na nohou tenisky Converse.

Všiml si, že pohledem sjela k jeho botám. "Zapomněl jsem si zabalit boty k obleku," řekl s nepatrným pokrčením ramen. Potom si ukázal na hlavu bez čepice. "A taky vlasy mám celkem katastrofální."

Brooke se k němu přitiskla a znovu jej políbila. Bylo to tak dobré, tak normální! Chtěla se zlobit, ale stejně byla zatraceně ráda, že ho vidí. "Toho si nikdo nevšimne. Všichni budou jenom rádi, že jsi tady."

"Pojď se mnou. Musíme najít Trenta a Fern. Potom si můžeme promluvit."

Něco na tom, jak to řekl, ji uklidnilo. Byl tam, převzal velení, a ona byla natolik šťastná, že uposlechla. Vedl ji chodbou, kde na ně několik návštěvníků svatby nevěřícně zíralo - s potěšením zaznamenala, že mezi nimi je i Isaac se svou přítelkyní - a potom vešli rovnou do stanu. Kapela měla pauzu a všichni si dávali dezert, takže neexistovala možnost, že by mohli dovnitř proklouznout nepozorovaně. Změna atmosféry v místnosti byla po jejich vstupu přímo hmatatelná. Lidé zírali, šeptali si a jedna holčička ve věku deseti nebo jedenácti let dokonce na Juliana ukázala prstem a zakřičela jeho jméno na matku. Tchyni Brooke dřív zaslechla, než ji uviděla.

"Juliane!" zasyčela Elizabeth, která se tam prostě najednou zhmotnila. "Co to máš na sobě?"

Brooke zavrtěla hlavou. Tchyně ji nikdy nepřestane ohromovat.

"Ahoj, mami. Kde je-"

Doktor Alter se za ní opozdil jen o sekundu. "Kde jsi sakra byl, Juliane? Nebyl jsi na zkušební večeři vlastního bratrance, celý víkend jsi tu nechal svou ubohou ženu samotnou, a teď si sem přijdeš a vypadáš takto? Co to do tebe vjelo?"

Brooke se připravila na konflikt, ale Julian jen řekl: "Moc rád, vás zase vidím, mami a tati. Ale budete mě muset omluvit."

Julian ji navigoval k Trentovi a Fern. Ti měli plno práce s obcházením stolů, a když se ke šťastnému páru blížili, Brooke cítila, jak se na ni s Julianem upírají stovky očí.

"Trente," řekl Julian tichým hlasem a položil bratranci ruku na záda.

Když se Trent otočil, mohli jste v jeho tváři zaregistrovat šok, a hned potom radost. Objali se. Fern se na Brooke usmála, a veškeré její obavy, jestli na ně kvůli Julianovu náhlému zjevení bude nebo nebude zlobit, se náhle rozplynuly.

"Tak za prvé a především vám oběma gratuluju!" řekl Julian, znovu Trenta poplácal a natáhl se, aby Fern políbil na tvář.

"Díky brácho," řekl Trent, evidentně rád, že ho vidí.

"Fern, vypadáš úžasně. Nevím, co ten chlap udělal pro to, aby si tě zasloužil, ale má zatracené štěstí."

"Díky, Juliane," odpověděla Fern s úsměvem. Pak se natáhla a vzala Brooke za ruku. "My jsme tenhle víkend s Brooke knečně mohly strávit nějaký čas spolu, a řekla bych, že ty máš taky docela štěstí."

Brooke jí pevně stiskl ruku.

Julian se na Brooke usmál. "Taky bych řekl," přiznal. "Poslyšte, vy dva, moc se omlouvám za to, že jsem všechno prošvihl."

Trent jenom mávl rukou. "S tím si nelam hlavu. Jsme rádi, žes to zvládl."

"Ale ne, měl jsem tady být celý víkend. Je mi to vážně líto."

Julian chvilku vypadal, že by se mohl i rozplakat. Fern si stoupla na špičky, aby ho mohla obejmout, a řekla: "Není to nic, co by nemohlo vyřešit pár vstupenek do přední řady na tvém přístím koncertu v L.A. Co říkáš, Trente?"

Všichni se smáli a Brooke viděla, jak Julian Trentovi pokradmu předává složený list papíru. "To je můj přípitek na zkušební večeři. Omlouvám se, že jsem ho včera nemohl přečíst."

"Tak to můžeš udělat teď," řekl Trent.

Julian se zatvářil zaraženě. "Chceš, abych to přečetl teď?"

"Je to tvůj přípitek, ne?"

Julian přikývl.

"Řekl bych, že budu mluvit za nás oba: moc rádi bychom ho slyšeli. Jestli ti to nebude vadit..."

"Samozřejmě nebude," pospíšil si Julian. Téměř okamžitě se objevil někdo s mikrofonem a stan po několika cinknutích na sklenici a pár tišících zvucích utichl. Julian si odkašlal a zdálo se, že se hned uvolnil. Brooke napadlo, jestli celá místnost také přemýšlí nad tím, jak přirozeně s mikrofonem v ruce vypadá. Úplně vyrovnaně a zároveň rozkošně. Pocítila nával hrdosti.

"Ahoj všichni," řekl s úsměvem, který mu ve tvářích vykouzlil dolíčky. "Jmenuji se Julian a s Trentem jsme bratranci, vlastně jsme se narodili jenom asi šest měsíců po sobě, takže si myslím, že můžu říct, že se známe už hodně dlouho. Omlouvám se, že přerušuji zábavu, ale chtěl jsem svému bratrnaci a jeho krásné novomanželce jenom popřát všechno štěstí celého světa."

Na chvíli se odmlčel a pohrával si s papírem, ale když očima přelétl pár slov, pokrčil rameny a zase jej schoval do kapsy. Vzhlédl a odmlčel se.

"Trenta znám už hodně dlouho, a můžu s jistotou říct, že jsem ho nikdy, nikdy v životě neviděl tak šťastného. Fern, jsi do naší bláznivé rodiny vítaným přírůstkem a taky závanem čerstvého vzduchu."

Všichni, kromě Julianovy matky, se zasmáli. Brooke se zašklebila.

"Co si ale možná všichni neuvědomujeme, je to, jak moc jsem Trentovi dlužen." Julian zakašlal a místnost ztichla ještě víc. "Před devíti lety mě seznámil s Brooke, mou ženou a láskou mého života. Nedokážu vystát ani představu, co by se stalo, kdyby jim to rande na slepo tehdy večer vyšlo." Další smích. "Ale budu mu navždycky vděčný za to, že nevyšlo. Kdybyste mi o mé svatební noci řekli, že svou ženu budu dnes milovat ještě víc, nevěřil bych, že je to možné, ale když tu dnes večer stojím a dívám se na ni, můžu vám říct, že to je pravda."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama