Červen 2015

Jak ho vystát a nezabít

30. června 2015 v 8:48 | Lola Kiss |  Moje téma týdne
Trina se posadila na židli a probodávla George pohledem. Jo, kdyby pohledy zabíjely, byl by George mrtvý.

"Jak bylo o víkendu?" zeptala se paní Hbitá, matka Triny.

"Skvělý." odpověděl George a Trina zatínala nehty do dlaně.

"Ano, přímo báječný." Dodala jedovatě Trina a vrhla na nevlastního bratra další vzteklý pohled. George se tím ale bavil. Jak se mu líbilo ji provokovat.

"To jsem ráda, že jste se vy dva sblížili, viď drahý?" Stočila konverzaci k manželovi panu Hbitému, Georgovu otci.

"Ano. Vy jste oba dva stejní. Bylo mi jasné, že si později padnete do noty."

Ani náhodou. Pomyslela si Trina.

Stejní? Vůbec. Ta holka je nemožně tvrdohlavá. Myslel si George a ušklíbl se na ni. Trina mu to vrátila.

"Tatínek a já bychom chtěli odjet na týden na hory, zvládnete to tady?"

"Ovšem, jako starší bratr na ni dohlédnu." Pronesl George bodře.

"Ach ano, málem bych zapomněla jaký jsi staroch. Ale já nepotřebuju chůvu." Vrněla sladce Trina.

"Staroch?" Usmíval se osmadvacetiletý George.

"Za chvíli tvoje výdrž nebude stát za nic." Rýpla si Trina.

"Mladá dámo." Ozvala se výhružně matka, kdežto pan otec se usmíval.

George by nejraději skočil přes stůl a chytil Trinu pod krkem. Co si jako ta holka, do prdele myslí?

Trina se usmívala jako andílek, když viděla George, který se drží stolu tak silně, že má bledé klouby.

Tohle bude zajímavý týden.

MARCO POLO

30. června 2015 v 8:31 | Lola Kiss |  Taháky na literaturu
MARCO POLO (1299 - 13. - 14. st.)
- středověká literatura od 5. do 15. st.
- psal cestopisy (přes Mongolsko do Číny)
- narodil se v rodině obchodníka (15 let neviděl svého otce)
- cestopis vznikal při výpravě s bratrem a otcem
- uměl 4 cizí jazyky, vzdělaný, křesťan
- chán Kublaj - vládce v Mongolsku využíval Marca ve svých službách (správce města)
- při návratu byl uvězněn, následně ve vězení sepsal cestopis

Milión
- původně jako obchodní příručka se zeměpisnými údaji, měnou, výrobky, potravinami na cestu, zvyky lidí, popisoval lidi, zvláštní věci
- próza
- obsahuje glosy = poznámky

Zamilovaná - 13. kapitola, část 1

29. června 2015 v 9:39 | Lola Kiss |  MY NOVELS Zamilovaná
TEREZA A JÁ

Po druhé jsem stála uprostřed Gabrielova honosného paláce a byla stejně ohromená jako předtím. Nejsem nafoukaná nebo tak něco, ale věděla jsem, že v něčem takovém bych dokázala žít. Zvyknout si je velmi jednoduché a pohodlné.

"Na co myslíš?" pošeptal mi můj miláček do ucha. Schoulila jsem se mu do náručí a vychutnávala si jeho vůni. Nechtěla jsem odpovědět hned. Hrozilo, že plácnu nějakou blbost.

"Přemýšlela jsem, že se mnou dneska zábava nebude." No to jsem se tedy trefila.

Alice a Viki

28. června 2015 v 14:22 | Lola Kiss |  Ošklivá pravda
Alice: Proč jsi mi lhala, žes to slyšela v práci, když to není pravda? To bylo tak těžký říct, že to víš od Vendy?

Viki: Vendy mi neřekla, že to bylo kvůli penězům. To bylo ono?

Alice: Ne myslím to, co jsi mi napsala, že ses dozvěděla v nemocnici a přitom to není pravda

Viki: Jak chceš.

Alice: No proč?

Viki: Napsala jsem ti jak to bylo: v práci jsem slyšela to o penězích a chování, Vendy mi řekla, že jsi byla drzá a o penězích nic. Takže takhle. A neřekla jsem o penězích, protože to není dobrý vytahovat - nic mi do toho není. Tak jsem vsadila na to křičení - jo nebyla jsem upřímná.

Alice: Ale v práci jsi nic slyšet nemohla, protože to nikdo nevěděl. Jenom Vendy

Alice: Tak díky, žes mi lhala

EURIPIDÉS

28. června 2015 v 12:11 | Lola Kiss |  Taháky na literaturu
EURIPIDÉS (480 - 406)
- attické obodbí v řecké literatuře (5. - 4. st. p. n. l.)
- mýty ustupují do pozadí a zájem se obrací na rozumové poznání světa
- píší se tragédie, komedie, díla o vědě a filozofii
- jeho tvorba vycházela z mýtů, ale s nadhledem
- "hrdinové si tvoří vlastní osud"

Médea
- hlavní postava je žena Médea, manželka Jásona
- Jáson šel pro Zlaté rouno a Médea mu pomohla rouno získat
- Médea a Jáson spolu mají děti, jsou spokojeni, dokud si Jáson nechce vzít jinou ženu
- Médea je žárlivá, cholerická a plánuje a mluví o pomstě --- otec nevěsty má z Médei strach, a chce, aby byla poslána pryč z města --- Médea dostane dva dny, aby mohla přichystat věci a odjet, během té doby provede Médea svou pomstu
- nevěsta zemře a Médea následně zabije i své děti
- styl deus ex machina - pokud se autoři zapletli do děje, který neuměli rozřešit, zapojili se do děje bohové = nečekané řešení

SOFOKLÉS

27. června 2015 v 19:39 | Lola Kiss |  Taháky na literaturu
SOFOKLÉS (496 - 406)
- attické obodbí v řecké literatuře (5. - 4. st. p. n. l.)
- mýty ustupují do pozadí a zájem se obrací na rozumové poznání světa
- píší se tragédie, komedie, díla o vědě a filozofii

Král Oidipus
- sudičky předpověděly Oidipovi, že zabije svého otce a ožení se s matkou
- otec nařídil sluhovi, aby vzal Oidipa do lesa, kde mu přeřízl šlachy a nechal ho tam umřít
- Oidipa se ujala náhradní rodina
- Oidipus zjistí, jaké je o něm proroctví a opustí svoje "rodiče"
- na útěku potká na cestě svého biologického otce a během hádky ho zavraždí
- v Thébách dostal Oidipus hádanku od sfingy, a když ji vyluštil, mohl se oženit s královnou (jeho matkou)
- Oidipus se pravdu dozvěděl během morové nákazy, když mu sudičky řekly, jak mor zastavit
- Oidipus naplnil proroctví - zabil otce a vzal si matku (i když nevědomky)
- královna spáchala sebevraždu a Oidipus se oslepil a utekl

HOMÉR

27. června 2015 v 16:46 | Lola Kiss |  Taháky na literaturu
HOMÉR
- archaické obodbí Řecka (9. - 6. st. p. n. l.) - vznešený styl
- slepý a údajně epos nenapsal
- antika - rozvoj vědních oborů (filozofie), sochařství, zaujetí pro mytologii (božstva)

Ilias a Odyssea
1, Ilias = illion = Trója
- postavy mají hodně přívlastků
- trojská válka trvala 10 let
- hlavní postavou je rychlonohý Achilles, jehož matkou je bohyně (lesklá zbroj)
- Briseovna - byla získána jako válečný dar, otec ji chtěl vykoupit
- poté, co se Achilles urazil a odmítl bojovat, vojsko prohrávalo
- Patrokles šel do boje místo Achilla, ale Hector ho zabil, Achilles se znovu zapojil do boje a Hector skončil mrtvý
- bohové, kteří se účastní boje, se přiklánějí k určité straně
- zmínka o trojském koni
- zmíněno období 51 dnů

2, Odyssea
- král Odysseus z Itaky
- vracel se z války (zachyceno období 41 dní)
- bůh moře Poseidón mu odmítal umožnit navrát domů na dobu 10 let
- Na Itace měl Odysseus manželku Penelope, za kterou chodili nápadníci, Odysseův syn Telemachos toho měl dost a šel otce hledat
- Athéna přemění Odyssea na žebráka, aby se mohl vrátit bezpečně domů
- soutěž o Penelopu: ten, kdo prostřelí jedním šípem oka všech seker, ji dostane --- Odysseus vyhraje a nápadníky povraždí
- Penelope je symbolem pro věrnost
- děj má hodně odboček

JAK ZAČÍNÁ LÁSKA

26. června 2015 v 14:26 | Lola Kiss |  Beletrie
Meg Cabot patří k mým oblíbeným autorům, a její spisovatelský um předvádí hlavně v románech pro ženy a mladé dívky. Tato kniha Jak začíná láska je předcházejícím dílem pro Jak neztratit lásku. Souvislosti?

Hlavní hrdinka Melissa Fullerová, sloupkařka pro New York Journal pracuje ve stejných novinách jako předchozí hrdinka Kathleen. I tady je postava Amy Jenkinsové z Personálního oddělení, ale přezdívku Svinuš tu nemá. (Jaká škoda.)

Mužský protějšek pro Melissu je John Trent, reportér z New York Chronicle. Problém? John dlužil laskavost kamarádovi Maxovi, a tak se tedy vydával za svého kamaráda a staral se o zvířata jeho tety, která byla v nemocnici. A koho přitom nepotkal? Melissu, dívku, která ukradla jeho srdce.

Kniha je tvořena souborem emailů z práce NY Journal, kde si Melissa se svými přáteli povídá, co se jí přihodilo. Dále jsou tam emaily mezi Johnem a jeho bratrem a kamarády. Celý příběh je v podání emailů a nikdo se u toho nedokáže nebavit! Bez cukajících koutků a hlasitého smíchu bych se neobešla. Rozhodně se těším, že bych si našla i další díly, které by souviseli s podobnou tématikou a hlavně od této autorky.

CHYTRÁ A SEXY

23. června 2015 v 18:45 | Lola Kiss |  Beletrie
Znovu jsem se nechala ukolébat vlnou chválozpěvu na knihu, kterou jsem si koupila v Kosmasovi na Borech. Čím to je, že vždy čekáme něco světoborného a pak je to jedno velké HM? Není to ani špatně ani dobře, je to prostě HM.

Sáhla jsem do regálu a vylovila tuhle knihu Chytrá a sexy od Jill Shalvis, přečetla jsem si anotaci a řekla, že by to mohlo být zajímavé. Nakoukla jsem tedy do první kapitoly, psanou z pohledu muže, Noaha Fishera. Chtěla jsem si přečíst kousek, ale nešlo to. Pořád jsem za sebou cítila jednu z prodavaček, která se mi přímo očima vpalovala zezadu hlavy. Jako by si říkala, že tu knihu snad ukradnu nebo nedej bože, že si ji přečtu tady a pak si ji nekoupím. Jo, podobné blbiny se mi honily hlavou. No, možná jsem byla trochu paranoidní, ale ta ženská mi opravdu dýchala za krk!

Hlavní postavy jsou Noah Fisher, šestadvacetilý muž, který spolu se svými přáteli založili leteckou společnost Sky High Air a Bailey Sinclerová, osmadvacetiletá učitelka a bývalá modelka a vdova. Jak se dali do kupy? Baileyin manžel zpronevěřil peníze a jeho věřitelé vyhrožují smrtí Bailey i jejím nejbližším. Noah se po půl roce, kdy měl leteckou havárii vrací znovu do letadla a odlétá na dovolenou, jaké štěstí být pilotem, že? Během cesty zjistí, že na palubě je s ním i žena s pistolí. Tou ženou je Bailey, která neunesla Noaha s pistolí, ale s fixem. Během cesty se dostanou do menších citových i vzdušných turbulencí a Noah, se jako pravý muž rozhodne zachránit Bailey coby dámu v nesnázích.

Kromě boje o život musí řešit i další potíže. Kde jsou peníze? Je Baileyin bratr do toho zapletený? Co k sobě po dvou dnech vlastně cítí? Mohli by být spolu?



Slováci a čeština?

22. června 2015 v 21:33 | Lola Kiss |  Moje téma týdne
Se sousedy České republiky, ze Slovenska, se setkávám docela pravidelně a bodejť by ne, když se matčin bratr se Slovenkou oženil. Je to něco přes dvacet let a můžu říct, že vždycky ráda vidím bratrance, který k mé smůle mluví česky dobře, a tak ho bohužel nemůžu škádlit jako to dělá on mně, když se pokouším říct slovensky borůvka. Podle mě to zní to normálně, ale on se může smíchy potrhat. Možná k tomu přispěl fakt, že když jsem se o to pokoušela naposledy, měli jsme oba trochu upito.

Setkala jsem se i s nepříjemnou stránkou, kdy se někteří čeští obchodníci chovají ke Slovákům jako méněcenným nebo malomocným. Totéž platí i obráceně. I na Slovensku se najdou tací, kteří když slyší češtinu tak dělají, jako že nerozumí, co se po nich chce. Asi to máme všichni v DNA zakódované, a záleží na spouštěči, který odstartuje averzi vůči něčemu či někomu. Každý by mohl říct, že zná určitě jednoho blízkého člověka, který nemá rád jinou lidskou bytost a ta nelibost se nemusí zakládat na vlastní zkušenosti.

Jestli existuje něco, co by mohlo zmírnit hranice, pak je to právě ono pronikání mezi sférami, kdy se lidé mohou sejít na síti a pokecat a nezáleží na tom, jestli to budou české webovky, nebo slovenské nebo anglické, či německé... no, víte kolik je jazyků. Jsem ráda, když si můžu pokecat i s někým jiným než s dalším Čechem, který se stará o pivo a vepřo-knedlo-zelo. Je zajímavé, když mluvíte například s někým v Sydney a ten vám řekne, že oni nevidí rozdíl mezi Čechem a Slovákem a Bulharem. Pro ně jsme stejní. Češi tohle říkají také, i my máme problémy rozeznat Japonce a Vietnamce a Korejce. Anebo když mluvím s Američan z Chicaga a ten se diví, kde jsem se tak dobře naučila anglicky? Jo, je to i urážka, ale na druhou stranu si nebudeme lhát do karet, co se týče jazyků, je to naštíru.

Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem. Tak si to shrňme: česky, slovensky, německy, anglicky a trochu španělsky. A kde se dobře naučit jazyk? Kromě zájezdů do ciziny jsou to právě lidé, díky kterým se můžeme přes síť potkávat a ohromovat se znalostmi. Co na tom, že je tam přídomek CZ.





POSLEDNÍ NOC V CHATEAU MORMONT

21. června 2015 v 8:25 | Lola Kiss |  Beletrie
Důvodem ke koupi byl film Ďábel nosí Pradu. Nevěděla jsem, že je knižní předloha i v češtině, dokud jsem nečetla anotaci této knihy Poslední noc v Chateau Mormont, a odstavec o autorce Lauren Weisberger. Poslední noc v Chateau Mormont je další knihou od Lauren Weisberger.

Hlavními protagonisty Poslední noc v Chateau Mormont jsou zpěvák Julian a jeho manželka, výživová poradkyně Brooke. Žijí spolu přes pět let a ona ho za tu dobu podporuje, obzvlášť v době, kdy Julian podepsal smlouvu se Sony.

Julian se díky svému talentu stane hvězdou a během jedné noci, jednoho vystoupení v show, se proslaví. Brooke vidí změny, které se s jejím manželem dějí, a zprvu si nalhává, že je vše v pořádku. Ale není. Pronásledují je paparazzi, v práci dostane Brooke výpověď a Juliana skoro nevidí, protože ten jezdí po turné a navíc je hlavně v L.A., a Brooke zůstává v New Yorku. Julian na začátku nechápe postavení Brooke, a tak situaci i zlehčuje.

Zvrat nastane v momentě, kdy Brooke přijde i o druhou práci a během Grammy se Julian přizná, že ty fotky s jinou ženou vypadají jinak než ve skutečnosti. On s ní nespal.

Aspoň že jsem se na konci knihy dočkala happy endu. Vychválit knihu nemohu, protože jsem se dostala do rozpoložení, kdy mi bylo opravdu na nic. Ne kvůli stylizaci nebo pohledu, jakým autorka představuje postavy, ale jde hlavně o způsob vývoje děje.

Ukázka z knihy:

Vtom na rameni ucítila něčí dlaň, a ještě předtím, než se otočila, než stihla říci jediné slovo, věděla, že patří Julianovi.

"Rook?" V hlase měl tázavý a nejistý podtón. Nebyl si jistý, jak bude reagovat.

Neotočila se hned - znervóznilo ji to, že se může mýlit, a že to není on - ale když to udělala, nápor emocí ji zasáhl jako rozjetý kamion. Stál přímo před ní ve svém jediném obleku a plaše se usmíval s nervózním pohledem, jímž jako by říkal: Obejmi mě, prosím. A přes to všechno, co se stalo, i přes tu vzdálenost, která mezi nimi za těch několik posledních týdnů narostla, nabídl jí to jediné, co Brooke chtěla udělat. Nedalo se to popřít: reflexivně a instinktivně byla u vytržení z toho, že jej vidí.

Zhroutila se mu do náručí a téměř třicet sekund nedokázala mluvit. Byl teplý a správně voněl a objímal ji tak pevně, až se rozplakala.

"Doufám, že to jsou slzy štěstí?"

Setřela je a uvědomovala si, že spolu s nimi stírá i řasenku, ale ani v nejmenším jí to nevadilo. "Radosti, úlevy a asi milionu dalších věcí," řekla.

Když se od sebe konečně odtáhli, všimla si, že k tomu obleku má na nohou tenisky Converse.

Všiml si, že pohledem sjela k jeho botám. "Zapomněl jsem si zabalit boty k obleku," řekl s nepatrným pokrčením ramen. Potom si ukázal na hlavu bez čepice. "A taky vlasy mám celkem katastrofální."

Brooke se k němu přitiskla a znovu jej políbila. Bylo to tak dobré, tak normální! Chtěla se zlobit, ale stejně byla zatraceně ráda, že ho vidí. "Toho si nikdo nevšimne. Všichni budou jenom rádi, že jsi tady."

"Pojď se mnou. Musíme najít Trenta a Fern. Potom si můžeme promluvit."

Něco na tom, jak to řekl, ji uklidnilo. Byl tam, převzal velení, a ona byla natolik šťastná, že uposlechla. Vedl ji chodbou, kde na ně několik návštěvníků svatby nevěřícně zíralo - s potěšením zaznamenala, že mezi nimi je i Isaac se svou přítelkyní - a potom vešli rovnou do stanu. Kapela měla pauzu a všichni si dávali dezert, takže neexistovala možnost, že by mohli dovnitř proklouznout nepozorovaně. Změna atmosféry v místnosti byla po jejich vstupu přímo hmatatelná. Lidé zírali, šeptali si a jedna holčička ve věku deseti nebo jedenácti let dokonce na Juliana ukázala prstem a zakřičela jeho jméno na matku. Tchyni Brooke dřív zaslechla, než ji uviděla.

"Juliane!" zasyčela Elizabeth, která se tam prostě najednou zhmotnila. "Co to máš na sobě?"

Brooke zavrtěla hlavou. Tchyně ji nikdy nepřestane ohromovat.

"Ahoj, mami. Kde je-"

Doktor Alter se za ní opozdil jen o sekundu. "Kde jsi sakra byl, Juliane? Nebyl jsi na zkušební večeři vlastního bratrance, celý víkend jsi tu nechal svou ubohou ženu samotnou, a teď si sem přijdeš a vypadáš takto? Co to do tebe vjelo?"

Brooke se připravila na konflikt, ale Julian jen řekl: "Moc rád, vás zase vidím, mami a tati. Ale budete mě muset omluvit."

Julian ji navigoval k Trentovi a Fern. Ti měli plno práce s obcházením stolů, a když se ke šťastnému páru blížili, Brooke cítila, jak se na ni s Julianem upírají stovky očí.

"Trente," řekl Julian tichým hlasem a položil bratranci ruku na záda.

Když se Trent otočil, mohli jste v jeho tváři zaregistrovat šok, a hned potom radost. Objali se. Fern se na Brooke usmála, a veškeré její obavy, jestli na ně kvůli Julianovu náhlému zjevení bude nebo nebude zlobit, se náhle rozplynuly.

"Tak za prvé a především vám oběma gratuluju!" řekl Julian, znovu Trenta poplácal a natáhl se, aby Fern políbil na tvář.

"Díky brácho," řekl Trent, evidentně rád, že ho vidí.

"Fern, vypadáš úžasně. Nevím, co ten chlap udělal pro to, aby si tě zasloužil, ale má zatracené štěstí."

"Díky, Juliane," odpověděla Fern s úsměvem. Pak se natáhla a vzala Brooke za ruku. "My jsme tenhle víkend s Brooke knečně mohly strávit nějaký čas spolu, a řekla bych, že ty máš taky docela štěstí."

Brooke jí pevně stiskl ruku.

Julian se na Brooke usmál. "Taky bych řekl," přiznal. "Poslyšte, vy dva, moc se omlouvám za to, že jsem všechno prošvihl."

Trent jenom mávl rukou. "S tím si nelam hlavu. Jsme rádi, žes to zvládl."

"Ale ne, měl jsem tady být celý víkend. Je mi to vážně líto."

Julian chvilku vypadal, že by se mohl i rozplakat. Fern si stoupla na špičky, aby ho mohla obejmout, a řekla: "Není to nic, co by nemohlo vyřešit pár vstupenek do přední řady na tvém přístím koncertu v L.A. Co říkáš, Trente?"

Všichni se smáli a Brooke viděla, jak Julian Trentovi pokradmu předává složený list papíru. "To je můj přípitek na zkušební večeři. Omlouvám se, že jsem ho včera nemohl přečíst."

"Tak to můžeš udělat teď," řekl Trent.

Julian se zatvářil zaraženě. "Chceš, abych to přečetl teď?"

"Je to tvůj přípitek, ne?"

Julian přikývl.

"Řekl bych, že budu mluvit za nás oba: moc rádi bychom ho slyšeli. Jestli ti to nebude vadit..."

"Samozřejmě nebude," pospíšil si Julian. Téměř okamžitě se objevil někdo s mikrofonem a stan po několika cinknutích na sklenici a pár tišících zvucích utichl. Julian si odkašlal a zdálo se, že se hned uvolnil. Brooke napadlo, jestli celá místnost také přemýšlí nad tím, jak přirozeně s mikrofonem v ruce vypadá. Úplně vyrovnaně a zároveň rozkošně. Pocítila nával hrdosti.

"Ahoj všichni," řekl s úsměvem, který mu ve tvářích vykouzlil dolíčky. "Jmenuji se Julian a s Trentem jsme bratranci, vlastně jsme se narodili jenom asi šest měsíců po sobě, takže si myslím, že můžu říct, že se známe už hodně dlouho. Omlouvám se, že přerušuji zábavu, ale chtěl jsem svému bratrnaci a jeho krásné novomanželce jenom popřát všechno štěstí celého světa."

Na chvíli se odmlčel a pohrával si s papírem, ale když očima přelétl pár slov, pokrčil rameny a zase jej schoval do kapsy. Vzhlédl a odmlčel se.

"Trenta znám už hodně dlouho, a můžu s jistotou říct, že jsem ho nikdy, nikdy v životě neviděl tak šťastného. Fern, jsi do naší bláznivé rodiny vítaným přírůstkem a taky závanem čerstvého vzduchu."

Všichni, kromě Julianovy matky, se zasmáli. Brooke se zašklebila.

"Co si ale možná všichni neuvědomujeme, je to, jak moc jsem Trentovi dlužen." Julian zakašlal a místnost ztichla ještě víc. "Před devíti lety mě seznámil s Brooke, mou ženou a láskou mého života. Nedokážu vystát ani představu, co by se stalo, kdyby jim to rande na slepo tehdy večer vyšlo." Další smích. "Ale budu mu navždycky vděčný za to, že nevyšlo. Kdybyste mi o mé svatební noci řekli, že svou ženu budu dnes milovat ještě víc, nevěřil bych, že je to možné, ale když tu dnes večer stojím a dívám se na ni, můžu vám říct, že to je pravda."

Všechno na jedno brdo

20. června 2015 v 17:04 | Lola Kiss |  Moje téma týdne
Ať už poslední týdny června znamenají konec školního roku nebo čas na dovolenou, všichni budeme dělat to samé. Nakupovat a balit do kufrů, do kterých se to stejně nevejde. Budeme chystat jídlo na cestu a možná to dopadne jako v Hošticích, kde byly řízky a chleba. Přípravy a plány máme dané dopředu, abychom pak mohli v ten den D konečně nasednou do auta, do letadla nebo autobusu a vyrazit pryč z domova jako blesk.

Plánujeme, jak se budeme slunit, podnikat výlety, na které si v nabitém týdnu neuděláme čas, jak budeme skákat do vody "balík" a po večerech popíjet u grilovačky. Jak krásná představa, myslela jsem si před deseti minutami, než jsem se podívala na dlouhodobou předpověď počasí. Pak mě napadlo jedině slovo: Do prdele! No dobře, dvě slova.

Malé městečko, které má blízko přírodní zdroj vody a tudíž i čisté místo na koupání bude celých pět dní v obležení černých mraků, ze kterých se může spustit občasná přeháňka. No, tak bych vynechala to koupání a slunění, ale ta teplota? Do háje s tím! Pod 20°C to není léto, to není vhodný čas a prostředí na dovolenou. S tímhle bych klidně mohla zůstat doma a válet se na gauči.

Ale co, nevěsila jsem hlavu a po zavrhnutí prvního plánu jsem chtěla přesedlat na druhou destinaci, kde bych měla soukromou chatu, a řeku pět metrů od ní, a okolní les, a do obchodního centra by to bylo necelých pět kilometrů. Takže jsem se cítila jako po ledové sprše, kterou bych ocenila v horku a parnu, ale ne teď. Nejenže počasí dopadlo stejně jako u prvního místa, ale tady byly teploty okolo 15°C! Kdybych nevěděla, kolik stál notebook, letěl by na zem a rozbil by se stejně hladce jako televizní ovladač (s ovladačem to byla nehoda, kdo mohl vědět, že ho pouhé "spadnutí" na zem rozdělí na dvě poloviny).

Fakt super! Plán A, selhal. Plán B, selhal. Plán C mi nahání hrůzu, protože nenavštívím žádnou tropickou oblast nebo si neužiju oddych bez sousedů, co mi vidí do talíře. Kdepak! Sice odjedu na celý den, ale stejně se musím vrátit. Jaká to změna od pracovního nasazení.

Asi vymyslím plán D. Klika, že je abeceda tak dlouhá.

Každé rčení má někde základ

17. června 2015 v 20:35 | Lola Kiss |  Citáty
Raději bych šla ve tmě s přítelem, než sama ve dne.
-Helen Keller -

S láskou se nedá manipulovat, lásku nelze odsunout. Odstrčte ji na jednu stranu a vplíží se druhou.
- Louise Erdrich -

Bylo napsáno, že bych měl být věrný noční můře dle mého výběru.
- Joseph Conrad -

Fakta jsou jako krávy. Když se jim dost dlouho díváš do tváře, obecně vzato utečou.
- Doroty L. Sayers -

Vše, co potřebuješ, je láska. Trocha čokolády sem tam neublíží.
- Charles M. Schulz -

Nic není tak bolestivé pro lidskou mysl jako velká a náhlá změna.
- Mary Shelley -

Pokud se ti nelíbí něčí příběh, napiš vlastní.
- Chinua Achebe -

Ten musí jít z kola ven

16. června 2015 v 18:54 | Lola Kiss |  Ošklivá pravda
Helena seděla v první školní lavici a počítala minuty, než zazní poslední zvonění. Budou prázdniny.

Na nové škole se nikomu nezačíná dobře. Zvlášť na škole, kde je hlavním tématem bohatství rodičů a pak hned následují drby. Vlastně drby jsou na prvním místě, protože bohatství rodičů vám zaručí proplutí školou bez dvojky.

A právě do tohoto světa vstoupila Helena, jejíž otec pracoval jako bankéř. Na střední vrstvu to bylo úžasné povolání, ve staré škole byla za královnu. Ale na nové škole? Otcové jako ropní magnáti, celebrity, zpěváci, majitelé hotelových řetězců nebo i developeři. Matky se pyšnily charitou, plesy pro nadace, členstvím v sportovních klubech, v uměleckých kruzích byly nepostrádatelné.

Helena matku neměla, opustila ji i otce před lety. Nikdy jí na tom nezáleželo, protože otec pro ni dělal první a poslední. V jeho životě existovala jediná žena, a to jeho dcera Helena.

"Čau. Sejdeme se ve dvě v 18-tce?" Rita, blondýna s krátkými sukénkami, se usmívala na Helenu.

"Bohužel to nejde. Hned po škole jedu s otcem na Bahamy." Zalhala Helena, která se ve skutečnosti chystala na brigádu do firmy na sváření, tam ji nikdo nezná a spolužačky tam nepotká.

"Bahamy? Nuda." Rita odtančila na vysokých podpatcích.

Helena se zvedla a hodlala prchnout, ale Alena jí zastoupila cestu. Ta holka byla posedlá dietou a se svou výškou 175 cm nevážila ani 50 kilo. "Po škole jdeme do toho nového podniku v Tulej, jdeš? Vstup je jenom za tisícku, takže v podstatě zadarmo."

"Už jsem domluvená s Naďou na Terrasu." Helena jmenovala luxusní restauraci na střeše, ale ve skutečnosti byla Naďa její pes a o té restauraci pouze četla v novinách.

"Sakra! Taková klika, no nic. Až tam budeš, řekni Stevovi ať mi drží místo na zítra, jo?"

Alena odešla a Helena se zmohla na chabé: Jasně."

Všechno to začalo nevinnou lží. Bylo to neúmyslně, protože jí bylo trapné přiznat pravdu. Nemohla říct, že na první pozvaný večírek nepřišla, protože si nemohla dovolit koupit šaty od Dolceho za 50 000,-. To bylo tou pozvánkou, značka Dolce & Gabbana.

Vymluvila se na otce a operu.

Pak to bylo kvůli výletu na Korf.

Později své lži přestala počítat.

Příběh jejich života 2

15. června 2015 v 8:54 | Lola Kiss |  Ošklivá pravda
M se nemohla P dočkat. Vojna stojí za starou belu, to dojíždění 60 kilometrů je na houby. Celé to je nesmysl!

M se rozčilovala, a to jí pomáhalo jít dál. Chyběl jí asi kilometr ke kasárnám, tam totiž autobus nejezdí.

"Byla jsem úplně blbá." Nadávala si v duchu, protože si vzpomněla, jak si sedla do auta k cizímu chlapovi a ten kilometr minule, se svezla v autě. Jasně, že ji nenapadlo, že by to mohl být úchyl. Vůbec nemyslela! V klidu si tam seděla a jela s tím chlapem lesem! Celý kilometr s cizím chlapem a navíc se trochu smrákalo. Jo, byla pitomá. Naštěstí se nic nestalo.

"Tohle se nebude opakovat." Umínila si a přehrávala si v hlavě básničky, které ji P za tu dobu, co se neviděli, napsal.

Usmívala se a došla až k vratům, kde ni P čekal.

"Ahoj." řekli jednohlasně a objali se.

"Chyběla jsi mi."

"Chyběl jsi mi."

Promluvili oba současně.

Rybičky, rybáři jedou!

13. června 2015 v 17:57 | Lola Kiss |  Ošklivá pravda
Jitka si dala hlavu do dlaní a pak to vzdala. Potřebuje svůj lék. Zamířila do kuchyně, kde z mrazáku vytáhla jahodovou zmrzlinu.

"Přesně tohle pomáhá. Ve všech filmech to tak dělají." Říkala si a strčila kopeček do pusy. Jestli jí to pomůže s překonáním rozchodu, budiž.

Jitka se se zmrzlinou přestěhovala na gauč k televizi a nemohla z hlavy dostat jeho důvod pro kopačky.

"Potřebuju trochu prostoru." Vážně?!

Zvonek na dveřích zabránil Jitce mrsknout lžící o stolek.

"Ahoj." řekla Jitka a pustila Terku dovnitř.

"Čau, tak do jaké fáze ses dostala?"

Terka vešla do obýváku a Jitka na ni nechápavě zírala se spadlou čelistí.

"Aha. Fáze dvě." Co?

Jitka pochopila, že bude potřebovat vysvětlení, ale než se zmohla na slovo, Terka pokračovala v rozhovoru.

"Co ti ten debil řekl?"

"Že potřebuje prostor."

"Řekla jsi mu, že tloustne, když potřebuje prostor?"

Jitka se uchechtla. "Ne."

"Ták to bychom měly. Humor se vrátil. Takže vrať tu zmrzlinu do chlaďáku a nelituj sebe nebo cokoli jiného."

"O čem to mluvíš, prosím tě?"

Terka pokrčila rameny. "Není to jedinej kluk na planetě."

Jitka kývla. "V moři plave hodně ryb."



Zamilovaná - 12.kapitola, část 3

7. června 2015 v 19:59 | Lola Kiss |  MY NOVELS Zamilovaná
"Zas tak moc se nestalo." řekla jsem a přidala na tempu. Michael očividně na nic nečekal a vyrovnal se mi.

Cestou jsme oba zrychleně dýchali a snažili se porazit jeden druhého. Poznávala jsem všechno i přes ty změny. Jedna velká hlavní silnice a spousty menších uliček. Stará velká budova, která sloužila jako skladiště, ale teď zeje prázdnotou a chátrá. Další opuštěná budova, kde sídlila společnost na ochranu přírody. V této části města skoro lidé vymizeli.

Za dalším rohem jsem viděla opuštěnou farmu, která je z poloviny zarostlá lesním porostem. Pozemky jsou příliš drahé a tak si je nikdo nekoupil.

Pozorně jsem se rozhlédla a uviděla pár přeživších maloobchodů. Jak se to tu změnilo. Jen příroda se tolik nezměnila. U protější ulice stále stojí čtyři statné duby, zakrývající zašlou vilu.

Zamilovaná - 12.kapitola, část 2

4. června 2015 v 8:23 | Lola Kiss |  MY NOVELS Zamilovaná
"Vadí?" Aby mě přesvědčil, přitiskl si mě ještě více k sobě a zasypal mě polibky.

"Ani v nejmenším." Uchichtla jsem se a přitáhla si ho k sobě.

Vnímala jsem Gabriela, ale koutkem oka jsem zachytila pohyb jeho paže. Něco, co leželo na stole, shodil na zem. Plesklo to na plovoucí podlahu.

Užívali jsme si na jeho pracovním stole a zapomněli na okolí. Takže jestli bylo něco slyšet… Gabriel nic nenamítal. Takové rozptýlení jsem potřebovala. V pracovně jsme strávili pár velice příjemných chvilek. Ani jednomu se nechtělo opustit teplo objetí toho druhého.

Zamilovaná - 12.kapitola, část 1

2. června 2015 v 7:49 | Lola Kiss |  MY NOVELS Zamilovaná
ODHALENÍ

Během posledních několika dní se mi všechno, na co jsem sáhla, pokazilo. Začínala jsem být z toho pěkně mrzutá.

Vracela jsem se loudavým krokem z nákupu a náladu jsem měla příšernou. Opravdu pod psa. Na nic jsem neměla chuť a nikoho jsem nechtěla vidět.

"Ahoj." řekl a omluvně se usmíval.

"Co tady děláš?" řekla jsem a můj hlas zněl naprosto cize. Sama jsem se ho lekla.

"Jdu se ti omluvit." Usmíval se a já cítila, jak taju. Negativní emoce a nálada mě opouštěly.

"Doufám, že máš hodně dobrý důvod, proč ses mi neozval." Přitáhla jsem si nákup k tělu a přešla s klíči v ruce ke dveřím.

Den jako každý jiný

2. června 2015 v 7:23 | Lola Kiss |  Moje téma týdne
Vítejte ve světě podivností!

Byla první myšlenka, co prolétla Chrissy hlavou. Jestli někdo umí vymyslet téma, které u někoho dokáže vyvolat dojem zajímavého psychického stavu, pak je to její kamarád Tad.

Chrissy si strčila do pusy bobuli hroznového vína a znovu se pokusila napsat první větu její slohové práce.

Krucinál! Tužka číslo 2 letěla přes kuchyň a dopadla do odpadkového koše. No super!

Chrissy se zvedla a došla pro tužku. Škoda, že nemá po ruce dezinfekci.

Posadila se ke stolu a zírala na prázdnou stránku. Jak se ocitnout v jiném těle, posmíval se jí nadpis.

Deset minut seděla Chrissy potichu a mučila se přemítáním, co má sakra napsat. Říká se, že vám v hlavě blikne žárovka, rozsvítí se. Chrissy na to šla přes knihy.

Jeden den Ivana Děnisoviče od A. Solženicyna.

Pokaždé, když čtěte příběh, který je psaný v první osobě čísla jednotného, stáváte se jeho součástí. Ať chceme nebo ne, ať si to připustíme či nikoli, stáváme se tou postavou a prožíváme stené věci jako ona. Důvod? Je to stejné jako naše vtniřní řeč, kdy si říkáme: "Nezapomněla jsem na..., Vzala jsem..., Co kdybych...?"

S každou postavou si něco odnášíme, nové poznatky a vědomosti, nové zážitky. Dobrá kniha vám uvízne v paměti, ale skvělá kniha se nedá odložit. Prostě ji čtete, neboť toužíte vědět, co se bude dít dál. Je to tak napínavé, že nedokážete od stránky odtrhnout oči. A proč? Vtáhlo vás to do děje, jste do toho zažraní a napadá vás slovo: "Páni." Na danou chvíli se stáváte tou postavou. Jste v jejím světě, v jejím těle.

Chrissy se uchechtla a došlo jí, že Tad asi nebude tak úplně na hlavu, ale přemýšlí trochu jinak.