Zamilovaná - 9. kapitola, část 1

5. května 2015 v 18:24 | Lola Kiss |  MY NOVELS Zamilovaná
ŘEŠENÍ

Ahoj! Jak bylo u moře?"

"Čau. Bylo tam fantasticky." Napsala jsem a potvrdila odeslání Entrem. Rozhodla jsem se, že nebudu meškat čas a rovnou napíšu Pavle.

"To jsem ráda. Jak jste si to užili?"

"Celý pátek pršelo, a pak dopoledne v sobotu měl Gabriel jednání."

"Měl na tebe vůbec čas?"

"Jasně. Celý pátek, pak sobotu odpoledne a neděli." Zavzpomínala jsem na jeden okamžik, který opravdu stál za to. Gabriel byl na balkoně a já jsem byla v ložnici, kde jsem si rovnala oblečení ve skříni. A pak jsem ho uslyšela.

"Tady je nějaký zvíře?!" Měl takový trochu vylekaný hlas.


"Tak já to tady dodělám a půjdu tě zachránit." Oba jsme se zasmáli.

"A večery s tebou netrávil?" Hodila za větu smutného smajlíka.

"Večery byly ty nejlepší. Samozřejmě ti nemusím říkat, že jsme z hotelového pokoje skoro nevycházeli." Usmála jsem se a vzpomněli si na hodiny a hodiny ve výhřivce.

"Jasně. To mi došlo. Poslyš, s partou jsme plánovali, že bychom mohli jet na Vánoce na hory. Klidně bys s sebou mohla vzít i Gabriela. Co ty na to?"

"Natáčet budu čtyřicet dní, takže bychom to mohli zvládnout. Kdy pojedeme?" Ten akční film dlouho trvat nebude.

"Jeli bychom týden před Vánocemi. Do Krkonoš. Asi do Pece pod Sněžkou. Do hlavního centra dění." Další smajlík.

"Super. Tak platí." Prázdniny budu potřebovat.

"Tak se měj. Za chvíli mi dorazí klientka."

"Tak jo."

"Pa." Poslala mi pár smajlíků a odhlásila se.

Ani jsem jí nestihla odpovědět. Odhlásila jsem se a šla se chystat na večeři s Gabrielem.

Dneska večer spolu jdeme na večeři. Je sice pár hodin po poledni, ale to nevadí. Potřebuju se připravit, abych vypadala kouzelně. Úsměv mi zamrzl na rtech. Zapomněla jsem na poštovní schránku. Účty! Vyděsila jsem se. Večeře teď šla stranou.

Schody jsem brala dolů doslova po dvou. A překvapení. Schránka mi překypovala obálkami se složenkami. Rozbalila jsem první, abych zjistila, jak na tom jsem. Mám dost času, abych je zaplatila. Vrhnu se na to asi tak někdy zítra. Byla jsem tak zabraná do otevírání a kontrolování složenek, že jsem přeslechla druhou osobu.

"Vidím, že nejsem jediný, kdo nedává přednost internetu." Škubla jsem sebou a upřela pohled na Michaela.

"Ahoj." pozdravila jsem suše a zabouchla schránku.

"Klaudie, počkej! Co kdybychom sousedské hádky nechali být."

"Myslíš, že by to mohlo fungovat? Oba dva dobře víme jak to s námi ve skutečnosti je. Ani jeden z nás nevynechá šanci toho druhé vytočit. A …"

"To je dávno. Zapomněla jsi, jak jsme se bavili v cateringu?"

"Hm." Nezapomněla jsem, ale ze zcela jiného důvodu. Cítila jsem se tak trapně. Málem jsem vyletěla, ale Michael se ujal slova. Jistě poznal, na co v danou chvíli myslím.

"Svezeš se se mnou výtahem?" Očima se usmíval a rukou mi nabídl volnou cestu.

"Tak dobře." Později budu určitě litovat, ale to nevadí. Nastoupili jsme mlčky a Michael pak stopl výtah v mezipatře.

"Co to provádíš?" Natáhla jsem nazlobeně ruku po knoflíku, ale zastoupil mi cestu.

"Nehodlám riskovat, že mi utečeš dřív, než se domluvíme." Opřel se o stěnu čtvercové kovové místnosti.

"Neutekla bych."

"Oba dva víme, že ano. Utekla bys." Zpříma se mi podíval do očí. Zbytečně jsem zadržela dech. Poznal to.

"Dobře. Co potřebuješ probrat?" Odmítavě jsem si založila ruce.

"Nabízím ti přátelství. Nic víc a nic míň." Natáhl ke mně ruku.

"Přijmu tvou nabídku, ale mám jednu podmínku." Vzala jsem ho za napřaženou paži.

"Poslouchám." Viděla jsem, jak usilovně přemýšlí. Zarytě se snažil přijít na tu podmínku.

"Přijala jsem nabídku na přátelství, ale z nás hned tak přátelé nebudou. Takže kamarádi?" Přistoupila jsem k němu blíž a podívala se mu do očí stejně jako on před pár minutami. Ve vzduchu viselo napětí, které by se dalo krájet nožem.

"Ujednáno." Potřásli jsme si rukama a drželi se déle, než bylo nutné.

"Měli bychom výtah zprovoznit." promluvila jsem a uvolnila sevření.

"Jasně." Otočil se, zmáčkl tlačítko a výtah pohybem zacukal. "co takhle se domluvit na nějakém obědě nebo kávě?" S nevinnýma očima a s ještě nevinnějším úsměvem mě pustil z výtahu jako pravou dámu.

"To by šlo. Domluvíme se po emailu. Mám teď hodně práce. Pamatuj si Klaudie.Ledova@seznam.cz." V očích se mu najednou objevil výraz nechuti.

"Co je?" Urazila jsem se a naštvala. Měla jsem sto chutí být protivná a už jsem hodlala začít s křikem, ale jeho tvář se najednou vyjasnila.

"Nic. Vzpomněl jsem si, že jsem dole zapomněl pár dopisů." Uzavřel a přejel mi rychle po paži. Nastoupil znovu do výtahu.

Otočila jsem se a připadala si jako politá ledovou vodou. Gabriel se opíral u mých dveří. V očích mu kmitaly blesky. Pochopila jsem Michaelův výraz.

"Ahoj." Přivinula jsem se k němu a snažila se ho rozmrazit.

"Co s ním máš? Já vůl jsem si myslel, že ho nenávidíš!" prskal slova a choval se jako cvok.

"Koukej toho nechat! S Michaelem jsme kamarádi. A jestli hodláš se svým výstupem pokračovat, začni venku." Tohle si ke mně dovolovat nebude.

Ostře se nadechl. Další proud žárlivých slov jsem mu zatrhla. Je u mě doma a chovat se takhle nebude.

"Sice spolu chodíme, ale nevlastníš mě! Nepleť si to! Budu mluvit s kým chci a kdy chci!" Zvedla jsem varovně prst a obešla ho ke dveřím.

"Jestli mi dál hodláš dělat žárlivý scény, tady jsou dveře." Abych potvrdila svoje slova, otevřela jsem a dala mu na výběr. Buďto půjde nebo se uklidní a může zůstat.

"Promiň." Gabriel zprudka odfoukl. "Už ti nebudu nic vyčítat. Omlouvám se. Máš pravdu. Nevlastním tě." Sklopil zrak, a když se znovu podíval nahoru, byl vyrovnaný.

Mrzutě jsem práskla dveřmi. Zloba mě nepřešla, ale vrhla jsem se mu do náruče. Pevně mě objal. Znovu se mi neverbální komunikací omlouval.

"Promiň. Moc mě to mrzí a omlouvám se." řekl a políbil mě do vlasů.

"Tak snadno z toho nevyvázneš." Zakřenila jsem a odtáhla ho za ruku na pohovku. Ochotně mě následoval.

"Proč jsi dneska přišel? Vždycky napíšeš, že se stavíš. Co se změnilo?" Sedla jsem si naproti němu a pohrávala si s pramínkem vlasů.

"V pondělí odlétám na služební cestu do Miami. Napadlo mě, jestli bys neletěla se mnou. Bylo by to na pár měsíců."

"Gabriely, ráda bych s tebou odletěla. Moc ráda, ale mám práci a navíc jsem kamarádům slíbila vánoční prázdniny."

"To nevadí. Stejně bych asi neměl tolik volného času, který si zasloužíš." Položil mi ruce kolem pasu.

"Tak mě napadlo, že máme pro sebe dnešní večer a …"

"To ne. Přišel jsem se znovu ujistit, jestli platí ta večeře." Nepochopil, co jsem měla na mysli.

"Jasně, platí to. V kolik mě vyzvedneš?" Opřela jsem se zpátky do polštářů a rozpustila vlasy.

"V šest." Podíval se na hodinky.

"Máme dostatek času." Usmála jsem se, shrnula si ramínka a přejela mu bosou nohou po stehně. Gabriel jasně pochopil a s dalším nádech mě přimáčkl do polštářů. Zachvěla jsem se při dotyku jeho horkých rtů ve výstřihu. Líbil se mi způsob jeho hlazení a líbání. Vyhrnula jsem mu triko. Obratně si ho svlékl a odhodil na zem. Vychutnávala jsem si Gabrielův žhavý dech na mé kůži a přitáhla si jeho rty na své.

Byl celý rozpálený a hladově mě zkoumal centimetr po centimetru. Líbal mě jako smyslů zbavený. Projel mnou další záchvěv, když jsme se dotkli špičkou jazyka.

Trvalo dlouho, než jsem poslala Gabriela domů. Takovou přípravu na večeři jsem neplánovala. Rychle jsem si vlezla do sprchy. Přemýšlela jsem, co si vezmu na sebe.

Nakonec jsem usoudila, že to nechám na černých šatech, na zádech s překříženými ramínky.

Dokonale upravená a nalíčená jsem mohla vyrazit. Gabriel mě prozvonil a já vyrazila. Zamkla jsem a byla dole co by dup. Těšila jsem se, až budeme spolu.
Jak jsem předpokládala, Gabriel byl z mých šatů unesený. Ještě víc, když jsem si v restauraci svlékla kabát. Rychle se ke mně naklonil.
"Ty nemáš podprsenku." Konstatoval. Jenom jsem mu na to kývla. "Kdybych teď mohl, schovali bychom se támhle za rohem." řekl a živě mě políbil.
"A my nemůžeme?" Vydechla jsem, když přesunul své rty na krk.
"Myslím, že by …" Nestihl odpovědět.
"Ty si asi myslíš, že neberu svoje řeči vážně?!" procedil Michael skrz zuby a pohledem probodával Gabriela.
"Prohrál jsi. Tak dej laskavě pokoj." Zasyčel stejně jedovatě. Děsily mě ty jejich býčí postoje. Přikrčení a připravení po sobě vystartovat. Chyběl jen červený praporek. Doufala jsem, že s ním nebude zamáváno.
"Vůbec jsem neprohrál." Zavrčel Michael a já si všimla zaťatých pěstí, které se uvolnily. Kolem naší trojice prošly dva páry lidí.
"Prohrál jsi na celé čáře!" pošeptal Gabriel výhružně a podíval na odcházející starší pár. Michael počkal s odpovědí, až budeme sami.
"Možná jsem prohrál bitvu, ale válka teprve začíná." Co to mezi nimi je?!
"Stejně skončíš jako druhý. Prohraješ znovu." Možná se mi to zdálo, ale v Gabrielově hlase jsem slyšela pohrdání?
"Tsss." Michael trochu zkřivil obličej.
"Ráda jsem tě viděla, Michaeli, ale s Gabrielem právě odcházíme." Zatahala jsem Gabriela za ruku a snažila se odlehčit atmosféru.
"Máš pravdu, půjdeme." Vrhl poslední vražedný pohled na Michaela. Myslela jsem si, že odejdeme, ale to byl jen pouhý sen. To, co řekl Gabriel, jsem neměla slyšet.
"Ještě se uvidíme, ty zmetku!" Stačilo a všechno bylo rázem jinak. Nestačila jsem se divit. Gabriela a Michael, nabití testosteronem, se na sebe vrhli jako psi.
Michael přiskočil a vpálil Gabrielovi ránu k oku. Gabriel se rozmáchl a udeřil Michael do břicha. Michael sykl bolestí, ale vrhl se na Gabriela. Nabral ho a vpadli do salónku pro boháče. Prosklené dveře se zničily a já viděla celou hrůzu sypajícího se skla. Michael odhodil Gabriela na stůl, a když ho chtěl znovu udeřit, Gabriel ho odkopl nohou na starožitný stolek s vázou. Obojí se rozpadlo. Drahý porcelán zazvonil o zem.
Pár, který seděl u daného stolu, z kterého se zvedl Gabriel, se nestačil divit. Strnule seděli.
Gabriel s Michaelem ale byli znovu v sobě a dokonce se váleli po zemi. Vedli naprosto vyrovnaný souboj. Přemýšlela jsem, jak bych je měla zastavit, ale myšlenky mi zpřetrhala další rána. Gabriel rozbil Michaelovi o hlavu další vázu s květinami. Michael si to nenechal líbit a Gabriel skončil několik metrů od něho na starožitném stolku s dezerty. Zuřivě se vyhrabal ze zákusků a s Michaelem se znovu prali. Byla to velmi ostrá rvačka.
"A pro příště máte zakázaný vstup, pánové!" Vysoký svalovec si promnul ruce a Gabriel s Michaelem v porovnání s ním vypadali jako trpaslíci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama