Dokonalý svět - 10. kapitola

13. května 2015 v 18:12 | Lola Kiss |  MY NOVELS Dokonalý svět
Zhluboka jsem se nadechla a ne zrovna odhodlaně se pustila do vyprávění. Pořád to bylo moc živé, ale došlo mi, že se na to pomalu začínám dívat jako na příběh, který se stal někomu jinému.

"Hele," začal Jiří a položil mi ruku na koleno. "Klid. Jsem tady s tebou."

"Hm. Já vím. Já jenom. No. Tak jo." Chápala jsem, jak se cítí kroutící žížala na háčku.

"Mimochodem, tenhle gauč je příšerný." Podotkla jsem a stejně slyšela, jak mám nakřáplý hlas.


"Já ho nevybíral. To moje matka." Jo, vím, že neopustíš od toho tématu. Jiří je jako bojový pes, drží se a nepustí. Asi jedna z vlastností, které preferuje Teodor.

"Probrala jsem se na židli, byla to kancelářská židle, na kolečkách. Myslela jsem, že se udusím, protože jsem nemohla dýchat. Měla jsem zalepenou pusu a neviděla jsem. Měla jsem zavázané oči, dusila jsem se a pak jsem najednou mohla dýchat." Jiří mi stiskl ruku, neuvědomila jsem si, že se mi třesou ruce.

"A pak jsem poznala, že nejsem sama. Cítila jsem závan teplého vzduchu na tváři a potom hlasitý smích, když jsem lapala po dechu. Vysmíval se mi. Smál se, když jsem lapala po dechu." Tentokrát jsem zatínala ruce v pěst.

"Nenávidím ho." Řekla jsem a nechala Jiřího, aby si mě přitáhl do objetí.

"Nenávidím ho za to, co mi udělal. Nenávidím to, jak se chovám, já se-"

"Hej. Klid." Jiří mi zvedl bradu a přinutil mě podívat se mu do očí. "To, co sis tam prožila, to co se stalo, to co ti řekl, neměl pravdu, víš?"

"Jak to? Vždyť jsem naprosto nepoužitelná, jsem-"

"Ne. Jsi skvělá. Když jsme se potkali, byla si odhodlaná, nezdolná a šla jsi konfrontovat svého otce. Když jsme se hádali, byla jsi silná. Sakra, myslel jsem si, že si ta nejpaličatější osoba na planetě. Což je pravda." Usmál se a pohladil mě po vlasech. "Přesto, to co se ti stalo a ten strach, který cítíš, ten parchant tě nezlomil. Kdyby ano, neseděla bys tu teď se mnou."

"Hm, jsi lepší než psycholog."

"Jo, snažím se."

Jiří se zazubil a políbil mě do vlasů.

"Nejhorší na tom bylo, že jsem nevěděla, jak jsem tam dlouho, nevěděla jsem ani, kde jsem, a ten parchant si pořád se mnou hrál. Pořád mi opakoval, že nejsem k ničemu, že nestojím za to, aby za mě Teodor zaplatil. Přiměl mě uvěřit, že jsem nula. Já..."

"Hej, to je v pořádku." Jiří si mě přitáhl na klín a nechal mě, abych mu vzlykala do košile.

Nechal mě, abych se mohla dát do kupy. I když jsem tak nějak pochybovala, že se to povede, v ten moment jsem se cítila lépe. Jisté části mého já se ulevilo, když jsem to řekla nahlas.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama