Duben 2015

Jak zvládnout zkoušku z ANJ

30. dubna 2015 v 13:15 | Lola Kiss |  Ošklivá pravda
1, Máte rádi angličtinu? Pokud je odpověď ano, máte vyhráno. Pokud je odpověď ne, v pohodě. Dívejte se na filmy nebo oblíbené seriály s titulky, poslouchejte anglické texty u pomalých písní a ... Výsledek se dostaví.

2, Naučte se nadávat anglicky. Buďme jako cizinci, kteří po příjezdu do Čech se naučí jako první slova nadávky. To vás pěkně procvičí, ale POZOR! Vynechte tenhle slovníček u zkoušky, ne všichni mají pochopení pro holy shit.

3, Vyberte si oblíbené scénky ze seriálu nebo filmu a zkoušejte zachytit jednotlivá slova. A pak vám ty věty uvíznou v hlavě. Vždycky se hodí umět říct: "I am not sure, I think I wasn't there."

4, Mám výbušnou povahu, a když mě někdo naštve po velmi dlouhém dni, tak není nic lepšího než si zanadávat. Věřte mi, že tu angličtinu, kterou na to použijete se nenaučíte ve škole a tudíž ten druhý nebude mít páru, jak že jste ho nazvali. Slova: "You are an idiot.", budou velmi laskavá.

5, Tady přichází ta těžší část. Myslet anglicky. Je jedno, jestli máte našprtanou slovní zásobu, protože pokud ji neumíte použít ani v duchu, jste namydlení. Co pomáhá? Stáhněte si dětskou knížku v angličtině. Jednoduchá slova a věty, víte, co máte od toho čekat.

6, "Yes, I did it! I've got the exam! I GOT A!"

Politické důsledky jednoho směru

29. dubna 2015 v 12:46 | Lola Kiss |  Ošklivá pravda
Už samotné slovo komunismus vyvolává v lidech představu o zastaralém a neprogresivním směru, kterým se České republika ubírala od roku 1921, kdy vznikla KSČ (Komunistická strana Československa). Zlom a radikální změna nastaly až o šest let později, kdy se Klement Gottwald stal předsedou KSČ, strana přebírala ideály "stalinismu" a "sovětského smýšlení".

Tahle data jsou samozřejmě pozůstatkem z hodin dějepisu, a nemůže se jim přisuzovat velký důraz. Proč? Jednou jsem se zeptala své babi na dějepisnou otázku, která se týkala významné události o Sokolském sletu a, babi odpověděla: "To se opravdu stalo?" Z toho jednoduše vyplývá, že učebnicové názory nejsou zrovna ideálním zdrojem pro posuzování dobrých a špatných ideálů komunismu.

Komunismus a dnešní doba? KSČM (Komunistická strana Čech a Moravy, založena v roce 1990) je třetí nejsilnější stranou v Poslanecké sněmovně ČR, předsedou KSČM je JUDr. Vojtěch Filip (v roce 2014, nevím jak teď). Moc této strany je velmi snadno vysvětlitelná, protože valná část populace v ČR spadá pod věkovou kategorii 65+. A právě tito lidé, kteří na vlastní kůži zažili pravidla a směr KSČ, mohou potvrdit, že ne všechna rozhodnutí tehdejší vlády, byla špatná.

Jednou z věcí, kterou považuji za diskriminující a společensky nevhodnou, byl jejich zvolený systém vzdělávání. Kladl se důraz na bezúhonnost rodiny - žádný člen se nemohl stavit proti nařízením, nebo otevřeně vystupovat proti komunismu. Příklad této nespravedlnosti byli a jsou například lidé, jejichž rodiče nebo i vzdálení příbuzní se dopustili podobného prohřešku. Mladí lidé pak za to nesli následky, což znamenalo, že si nemohli vybrat školu, podle svých vědomostí či prospěchu, ale byli nuceni studovat jim přidělené obory, určené pro "politicky nevhodné občany".

Navzdory tomu je dnes spousta občanů, co zastávají názor, že se jim pracovalo za komunistů dobře. I tohle může být pravda, neboť neměli problémy splnit podnikem stanovené normy. Lidé nepodléhali v práci přísné kontrole, např.: počet hrníčků kávy, polední přestávka, striktní postoj mezi nadřízeným a podřízeným.

Nejnovější průzkum, jehož výsledky zveřejnil portál http://www.novinky.cz, kde většina Čechů hodnotí dění na politické scéně jako nejhorší a období po roce 1989 je jedno ze správných. S tímto názorem souhlasím i já sama, přestože jsem tuto dobu nezažila. Souhlasím, že se Sametovou revolucí - dne 17.11.1989, přišla i změna v režimu jak politickém tak sociálním.

Do dnešní doby se zachovaly různé kluby, zakládané už v "Komunistickém období u nás" - jak říkají učebnice -, ale jen jeden si zachoval největší reputaci. Jedná se o Sokolské slety, sice v menším měřítku a s odlišnými cíli, ale ve své podstatě se opírá o lidskou spolupráci a dobrý pocit z cvičení za zdravého ducha.

Jestliže se lidé poučili z minulosti, jak by také ostatně měli, prokázali to po přelomovém roce 1989. A jestli se poučili i lidé, kteří nezažili rapidní změny v politickém směru, to je dnešní otázkou, která možná bude někdy v budoucnu zodpovězena.

Nezaměstnanost u mladých lidí podle mě

28. dubna 2015 v 8:58 | Lola Kiss |  Ošklivá pravda
Kromě civilizačních chorob je veřejnost ohrožena i dalšími nežádoucími společenskými jevy, jako je např. nezaměstnanost. Nezaměstnanost je velmi nebezpečná, a to nejen z hlediska sociálních důsledků, dále je také často podceňovaná. Lidé, kteří přišli o práci, svou situaci berou na lehkou váhu, protože věří, že novou práci najdou díky své kvalifikaci a zkušenostem brzy.

Ve společnosti převládá názor, že být nezaměstnaným, bez práce, bez finanční jistoty, se týká pouze určité skupiny obyvatel, přestože rozeznáváme dva základní druhy nezaměstnanosti - dobrovolnou a nedobrovolnou. Dobrovolná nezaměstnanost je stav, kdy je na trhu dostatek pracovních míst, ale občané si přesto práci nehledají, nabízené možnosti ignorují. Nedobrovolná zaměstnanost je tedy situace, kdy je na trhu nedostatek nabídek volných pracovních míst, a občané s touhou uplatnit se v aktivní ekonomice, nemají šanci.

Nezaměstnaností jsou nejvíce ohroženy znevýhodněné skupiny jako absolventi středních a vysokých škol, těhotné ženy, občané se zdravotním postižením, občané nad 50 let, mladiství bez dokončené střední školy, občané pečující o dítě nebo člena rodiny, evidovaní uchazeči na ÚP déle než 5 měsíců, a jiné.

Na tyto zmíněné skupiny občanů se zaměřuje politika státu, a to finanční podporou, kterou poskytuje krajská pobočka ÚP ( Úřad práce České republiky) podle bydliště občana, dále také ÚP nabízí pomoc při rekvalifikaci nebo účast na vzdělávacích kurzech. V případě neshod nebo jiných nesrovnalostí mají občané možnost se informovat u nadřazeného orgánu a to u MPSV (Ministerstvo práce a sociálních věcí). Stát pomáhá v oblasti poradenství, kde zřizuje Poradny (např.: Finanční a kariérní poradenství, Poradna pro občany v nesnázích, atd.).

Každá skupina se potýká s různými a stejnými problémy. K takovýmto skupinám patří právě absolventi středních a vysokých či vyšších odborných škol a občané nad 50 let. Tyto dvě skupiny toho mají nejvíce společného. Absolventi se stanou často "pohodlnými" a nejeví snahu nebo zájem hledat si práci. Jako nejčastější důvody uvádí, že jejich dosažené vzdělání neodpovídá nabídkám práce, nechtějí pracovat na pozici, která je podle jejich mínění pod jejich úroveň, nebo absolventi žijící v domě rodičů, kde nemají žádné vysoké finanční výdaje. Občané nad 50 let by chtěli pracovat, ale vzhledem k jejich věku, jsou omezeni. Pokud se jim naskytne pracovní příležitost, je to výjimečné.

S tímto souvisí také další zásada, kterou upravuje zákon 435/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů, zákon o zaměstnanosti. Čerpání podpory v nezaměstnanosti je kromě podmínek pro získání omezena i časově. Maximální výše podpory v nezaměstnanosti je různá, závislá podle výše měsíčního výdělku, ale jedno má stejné - časové období, kdy je poskytována. Občan s věkem do 50-ti let má nárok na podporu po dobu 6 měsíců, od 55-ti let se doba prodlužuje o čtyři měsíce, tedy na 9 měsíců a při překročení 55-ti let, se podpora připisuje na necelý rok. Výše podpory se samozřejmě mění, klesá podle počtu uplynulých měsíců, kdy je čerpána. První tři měsíce je to 50% průměrného čistého výdělku, posléze je to 45%.

Pro rok 2014 byla maximální výše podpory v nezaměstnanosti stanovena na 14 281,- Kč. Bereme v úvahu doložené příjmy.

A právě absolventi mají s tímto problém, protože někteří nemají na podporu nárok, jelikož nesplňují podmínky, aby před zápisem do evidence uchazečů a sepsáním žádosti o podporu, pracovali déle než 12 měsíců. Nezbývá jim tudíž tolik možností a uchylují k nejlepšímu řešení, podle jejich úhlu pohledu. Zůstanou u svých rodičů, na které převedou svou zodpovědnost nebo se chovají jako "příživníci", kdy každý týden pobývají u svých kamarádů, kde nemusí platit jak za jídlo, tak za nocleh. V nejhorším případě se mladí lidé bez prostředků dostanou na ulici.

U občanů nad 50 let se setkáme nejčastěji s nedostatkem informací, to znamená, že například podepíší výpověď s tím, že se vzdávají nároku na další finanční odškodnění, neví si rady, jak správně postupovat při sepisování ukončení pracovního poměru dohodou, nekontrolují náležitosti stanovené zákonem (262/2006 Sb. zákoník práce), jež má obsahovat výpověď, neověřují si platné znění zákonů. Své chování obhajují tím, že nové moderní vymoženosti jako počítače, mobily a internet jim nic neříkají, nerozumí tomu a nechtějí se s tím učit pracovat.

Jak řešit nezaměstnanost je dobře zpracováno - ano, politika zaměstnanosti funguje-, ale to jediné, s čím nelze počítat při zkoumání výsledků ze statistik, jsou lidské osobnosti. Ať máme napsáno, jak by se mělo postupovat, co by lidé měli dělat, aby nezůstali bez prostředků a nemuseli klesnout na hranici existenčního minima, nikdy to nebude podle představ litery zákona. Jediné, co můžeme dělat je postarat se sami o sebe, a pak teprve se snažit pomoct jiným, aby "prohlédli" a nevzdávali se.

TA dívka

27. dubna 2015 v 18:18 | Lola Kiss
Bylo nebylo...

Once upon a time...

Es war einmal...

Pohádky pohánějí vymyšlené bytosti, které vždy dojdou šťastného konce. Tedy, alespoň ti kladní hrdinové. Padouši na druhou stranu skončí mrtví nebo poraženi. Jak jednoduché vidění dobra a zla. Černobílý svět, který má jasná pravidla: dobro musí zvítězit a zlo musí být poraženo.

Jak by pohádky vypadaly dnes, aby se na ně dalo dívat v televizi, číst si o nich v knihách, aniž bychom si připadali jako "pitomečkové", co ve svém věku čtou knížky pro děti?

Jak bychom ty pohádky mohly změnit?

Jak budou pohádky vypadat dnes, když nám je nebude vyprávět pra-prababička?

Proto mě napadlo, že existují i jiné pohádky, pohádky, které se mohou zvrtnout.

Bylo nebylo jedna malá holčička se přestěhovala se svými rodiči na jiný kontinent a jako pravá puberťačka si nezvolila tu správnou partu holek. Její takzvané kamarádky byly zářným příkladem těch "zlých". A jak si ta holčička poradila? Stejně jako v pohádce i tady musí být zlo poraženo. A jak nejlépe zvítězit? Holčička se s pomocí pravých "kladných" kamarádů infiltruje do party "zlých" holčiček. Že jsou pohádky jednoduché? Ano, kromě této pohádky. Holčička se stane "zlou", protože pokušení té moci je neodolatelné. A jak zní konec? Dobro vítězí.

Bylo nebylo jedna umíněná mladá tanečnice žila se svou macechou a nepěknými sestrami. Bohužel nebyla tím milovaným dítětem, takže v domě pracovala jako služebná. Známé? Tak tedy, tanečnice se nám zamiluje do tanečníka a zpěváka, kterého milují všechny dívky. A jak svého "prince" dostane? Uchýlí se k intrikám, lžím a trochy manipulace? Ano, konec konců i dobro potřebuje výpomoc.

Bylo nebylo na střední škole to není med, pokud jste neoblíbená, ale je to ještě horší, jestliže máte matku jako tato stydlivka. Její matka je považována za náboženského pošuka a stydlivka je šikanována. Rozhodně to nemá ani jedna z nich v hlavě v pořádku, protože matka ji zavírá do malinkaté komory a chudák stydlivka nemá žádné kamarády. Ani je nepotřebuje, protože má něco, co nikdo jiný. Každá hranice má své meze, i pohár jednou přeteče, tak dlouho chodíte s džbánem pro vodu až se ucho utrhne. A jak se pomstí stydlivka? No, maturitní ples je přesná volba. Červená barva nebude vidět pouze na šatech.

Uhádnete dnešní pohádky?

A jaká dívka si vždy najde cestu na vrchol, přestože v realitě by spadla na dno?

London Road - Samantha Young

24. dubna 2015 v 17:22 | Lola Kiss |  Beletrie
Je skvělé mít kamarádku, se kterou si rozumíte, ale už to tak skvělé není, když vás donutí přiznat, že se vám styl, jakým píše autorka Samantha Young líbí. A donutí vás k tomu nahlas na velmi ne-soukromém místě jakou je nacpaná tramvaj. Ano, je fajn mít i takovéhle kamarády.

London Road je druhý díl z trilogie románů (eng. Dublin Street #2), a také druhá kniha v pořadí, kterou jsem přelouskala za asi tak dva dny? Jop, čte se to rychle a dobře. Samantha Young umí psát s citem, protože její příběhy nejsou jen o sexu na každé stránce, kdepak! Jde o vývoj vztahu, který se potýká s reálnými problémy a jako bonus knihy prostupují humorem.

Camerone - Cam - pracoval jako grafik, ale musel si najít novou práci. Práci barmana získal díky ženě, kterou na první pohled odsoudil jako zlatokopku. Díky Johanně, zkráceně Jo.

Jo bydlí se čtrnácti-letým bratrem Colem, na kterého dohlíží, protože s nimi také bydlí jejich matka alkoholička. Jo vydělává sama a také chodí s milionářem, v životě hledá finanční jistotu.

Cam po několika týdnech zjistí, že kromě očividné vzájemné přitažlivosti s Jo, se v ní velmi mýlil. Soudit knihu podle obalu se nevyplácí, a stigma se také těžko odstraní.

Jo si uvědomí, že to co provádí se svým životem, je ničení sebe sama. Jestli by tak dál žila, skončilo by to s ní velmi špatně. A kdo jí popostrčil, aby si to uvědomila? Ten, kdo se spřátelil s jejím bratrem Colem, byl to Cam.

Ukázka:

Dveře byly otevřené a já s vykulenýma očima pozorovala, jak dva muži nesou konferenční stolek nahoru na podestu.

"Narazil jsi nohou do schodu." Vyšli do mezipatra a mimořádně vysoký tmavovlasý muž v ragbyovém tričku se na svého společníka ušklíbl.

Ten druhý byl o něco menší, se širokými rameny a rozcuchanými vlasy vykukujícími zpod čepice. Když se obrátil, aby se na přítele vesele usmál, pochopila jsem, že jsem v přítomnosti sportovce a hráče. Byl úžasný a jeho úsměv mi napovídal, že ví co s tím. "Nevšimne si toho."

"Dřevo je trochu naštíplé."

"Aspoň má osobitý ráz."

Popošla jsem o další krok a přitáhla tak jejich pozornost. Letmo jsem pohlédla na otevřené dveře bytu a žaludek se mi neklidně stáhl. Měli jsme nového souseda. Souseda, který bude muset snášet matčino opilecké kvílení.

Skvělé.

Muž s čepicí se uznale usmál a přejel mě pohledem od hlavy až k patě. Rychle jsem se zadívala na jeho přítele a zjistila, že podléhám jeho charismatu. Znovu se ve mně probudila koketa. Opětovala jsem jejich úsměv a zamávala prsty. "Ahoj."

Muž v čepici podepřel svou stranu konferenčního stolku a zeptal se: "Bydlíte tady?"

"V bytě nad vámi."

Rozmrzele zabručel, zavrtěl hlavou a obrátil se k svému příteli. "Cam měl vždycky štěstí."

Při zvuku toho jména jsem se napjala.

"Proč se s tím pářete tak dlouho?" ozval se z bytu hluboký a důvěrně známý hlas.

Právě, když jsem otvírala ústa, když Cam vyšel přátelům v ústrety.

"Came?" vyjekla jsem nevěřícně.

Překvapeně na mě pohlédl a rysy mu ochably úžasem. "Jo?"

"Ehm..." Vysoký přítel odvrátil hlavu ode mě a od Cama a zadíval se na svého společníka s čepicí. "Ten šťastlivec ji už zná."

Nevšímala jsem si jich. Srdce mi bušilo v hrudi a očima jsem probodávala Cama na podestě. Stál přede mnou v obnošeném tričku a džínsech, motorkářských botách, s rozcuchanými vlasy a kruhy pod očima. I když byl zjevně unavený, zdálo se, že překypuje energií, která mě vysávala. Jakmile vstoupil do místnosti, člověk vycítil jeho vitalitu a sílu. Jen málokdo na světě vyzařuje takovou auru. Jedním z dotyčných byl Braden Carmichael a Cameron MacCabe byl nepochybně další.

A stěhuje se zrovna do bytu pode mnou?

Při pomyšlení, jak je Cam blízko ke všem mým tajemstvím a hanbě, jsem nedokázala zklidnit pulz. "Stěhuješ se sem?"

Zalétl očima k podlaží nad námi. "Ty tady bydlíš?"

Jako by se mi v žaludku přesypaly kameny. "V bytě nad tebou."

"Ježíši." Cam vzdychl a vypadal, že ho to odhalení vzalo stejně jako mě. "Svět je malý."

Spíš tohle město. "Velmi malý," přisvědčila jsem. Jak se to mohlo stát? Copak mě osud tak nenávidí? Proč zrovna mně musí předhazovat do cesty takového otrapu?

"Začíná se to pronášet," postěžoval si vysoký muž a kývl na konferenční stolek.

Mrkla jsem na jeho bicepsy a pochybovala, že tu váhu vůbec cítí.

Cam pokynul k bytu. "Vemte to dovnitř, lidi. Díky."

"Kdepak." Muž v čepici zavrtěl hlavou a s očima stále upřenýma na mě se uculil. "Nejdřív nás hezky představ tady Miss Skotska."

Při té chvále mi zrudly tváře a nevrle jsem si uvědomila, že to Camův názor na mě ještě posiluje.

Cam se napjal a založil si ruce na hrudi. "Prostě to odneste."

Panebože, nebyla jsem hodna ani toho, aby mě představil svým přátelům? Potlačila jsem bolest, která mi svírala hruď, a usmála jsem se na muže v čepici. "Jsem Jo."

Oba otevřeli pusu. "Jo?" zeptali se překvapeně, jako by o mně už slyšeli.

Zmateně jsem svraštila čelo a vrhla na Cama tázavý pohled. Viditelně strnul a vrtěl na přátele hlavou.

Ti však jeho narážku odmítali pochopit. "Z baru?"

Cam o mně mluvil? Nepohodlně jsem se zavrtěla, poněvadž jsem si nebyla jistá, v jakém světle mě vylíčil. "To jsem já."

Široce se usmáli a muž v čepici na mě kývl. "Já jsem Nate a tohle je Peetie."

Nevěřícně jsem po mohutném obrovi pokukovala. "Peetie?" U někoho jeho velikosti člověk takové jméno neočekával.

Peetie měl milý, přátelský a upřímný obličej. "Gregor. Moje příjmení je Peterson."

"Chápu."

"Cam nám o vás všechno pověděl," pokračoval Nate, aniž si všímal přítelova zamračení.

Otřáslo mnou, že o mě Cam vyprávěl, a byla jsem zvědavá jak. Proto jsem usoudila, že je na čase odložit plachost a smířit se s tím, že je to můj nový soused.

Teď, když jsem o tom přemýšlela, došlo mi, že mluvil s Joss o tom, že hledá levnější byt.

Ale proč se musel nastěhovat zrovna do mého domu?

Nasadila jsem bezstarostný úsměv. "Nevěřte mu ani slovo." Nevšímavě jsem kolem Cama prošla a usmála se na jeho přátele. "Má politováníhodný zvyk vytvářet si názor dřív, než někoho opravdu pozná."

Nate přikývl. "Říkal nám, že se k vám zachoval hnusně."

To mě zastavilo uprostřed kroku. Obrátila jsem se a pohlédla na Cama.

S kamenným výrazem pokrčil rameny. "Omluvil jsem se ti."

Zalétla jsem očima k jeho rozesmátým přátelům a potom zpátky k němu. "No, v tom případě ti asi můžu věřit. Sousede." A s kývnutím na rozloučenou jsem opatrně začala scházet ze schodů.

"Vážně je to Jo?" zeptal se Nate hlasitě, když jsem zmizela z očí. Jeho hlas se za mnou linul dolů a já se neubránila tomu, abych nastražila uši.

"Sklapni," sykl Cam. "Radši odneseme ten zbytek věcí dovnitř."

"Bože všemohoucí, tak ty sis nedělal legraci. Jak dlouhý ty nohy má, krucinál?"

"Nate..."

"Vůbec se ti nedivím, kamaráde. Taky bych do ní byl blázen."

Ozvěna Camova zavrčení se donesla až ke mně. "Běž už, sakra, do toho pitomýho bytu!"

Práskly dveře a já, stojící v posledním mezipatře, jsem nadskočila. Co to mělo znamenat? Co jim o mě Cam navykládal?

Ideální čas pro tajnou misi

21. dubna 2015 v 17:15 | Lola Kiss |  Ošklivá pravda
Patrik se převaloval v posteli, a říkal si, že zvládne odolávat. Ale bylo to zbytečné. Sakra! Je chlap a tohle prostě není v jeho povaze. A dost! Překulil se na bok a podíval se na svou drahou polovičku Dominiku, která by spala jako andílek, kdyby neslintala. Což Dominika popírá, protože holky neslintají, že jo.

Nakonec se vyhrabal z postele, a nazul si pantofle. Pak si to rozmyslel, a nechal je u postele. Namísto pantoflí se rozhodl jít bos. Jo, půjde potichu jako nějaká baletka. Do prdele! Bude se doma chovat jako nějakej zloděj. To mu ještě chybělo. Tolik k tomu, co je chlap ochotný přetrpět pro svou ženskou.

Podíval se na hodinky na nočním stolku a poprvé byl vděčnej za svítivej ciferník. Kolikrát na něj nadával, že je to otravný a neusne přitom, a teď? Nedá na něj dopustit. Bylo těsně po dvanácté, to znamená, že odolával asi tři hodiny. No, potěš koště.

Dominika se převalila na druhý bok a v klidu slintala na druhou stranu polštáře. Jasně, že neslintá, uchechtl se Patrik a zavrtěl hlavou. Spala dál a on se tak mohl vyplížit z ložnice. Pro jistotu za sebou zavřel dveře a pomalu se sunul ke svému cíli.

Ještě dva kroky a... Jo! Chtělo se mu zařvat, když nahmatal kliku a otevřel ledničku. Ostré světlo ho zalilo a Patrik se hladově usmíval. To je ono.

Vyndal z ní krůtí šunku a hořčici. Rychle vzal plátek chleba, namazal ho a pak na něj dal pořádnou vrstvu salámu. Ukousl první sousto a blaženě zavřel oči. Ach bože! Jak mu chybělo maso. To se ví, že mu to Dominičino "zdravé jídlo" chutnalo. Jasně, že mu nevadilo, že to neobsahuje maso. Do háje! On není žádnej kůň, aby žral trávu, že jo. Jen správnej chlap a jako takovej chlap potřebuje maso.

Patrik spokojeně přežvykoval a opřel se zadkem o linku. Asi si dá ještě jeden sendvič. A určitě udělá z ledničky svého druhého nejlepšího parťáka.

Pravda, lež a to mezi

17. dubna 2015 v 10:10 | Lola Kiss |  Ošklivá pravda
Její příběh: Petra třískla dveřmi od ložnice a posadila se na postel. Ten idiot Marián, její manžel, prostě zapomněl, že měli jít na večeři k její matce, která má narozeniny. Jako by mu to neříkala dneska ráno u snídaně! A on jí odpověděl, že jo. Ví to. Věděl to a teď? Přišel domů o 35 minut později a ještě se usmíval jako ten debil! A jako vrchol všeho se zeptal, jestli se někam chystá, když je tak vyfiknutá. Petra padla na posteli na záda a koukala do stropu. Ozvalo se zaklepání na dveře: "Běž pryč!" Zakřičela na něj a hodila na dveře polštář.

Jeho příběh: Marián se díval na dveře a přemítal, jestli to byl polštář, co právě slyšel. Nechápal, o co jí jde. Sice domů přišel pozdě, sakra, vždyť trčel v zácpě! Na třetí bylo napiclé auto a policajti svedli dopravu do jednoho pruhu. "Co se děje?" Zkusil to a odpovědí mu byl další řev: "Ty se ještě ptáš?!" Marián se podrbal na hlavě, ráno bylo všechno v pohodě. Jeho manželka mu udělala snídani a on si četl noviny a okrajově Petře odpovídal, že ano. Sakra! Na co jí řekl ano! Do prdele! Tolik se začetl do ekonomické přílohy, kde psali o propadu a... A do háje. Marián nechal Petru být a odešel se navečeřet.

Pravda a lež:Kdyby Marián přiznal, že ji neposlouchal, a jestli by mu to mohla zopakovat, Petra by po něm vystartovala, že si jí nevšímá a neposlouchá ji. Kdyby mu Petra otevřela dveře a řekla, proč je tak naštvaná, když se konečně dostal domů, musela by si říct, že je jako jiné ženy, které vše musí zopakovat dvakrát. Takhle se Marián uklidí do kuchyně a pak k televizi. Petra ho potrestá mlčením, což on nezaregistruje, a nakonec mu řekne důvod hádky. Mariánovi to po té době bude jedno, už by tu večeři nestihli a on už večeřel.

"Ups!" - "Jejda!"

13. dubna 2015 v 18:20 | Lola Kiss |  Moje téma týdne
Aneta si vykračovala v nových botičkách Tamaris, když se seznámila s jejich novou schopností. Přišla na náměstí a chtěla ho přejít rovnou čarou do své oblíbené kavárny na rohu, když pocítila, že dlažební kostky "kočičí hlavy" a tenké podpatky nejdou dohromady. Podpatek se zasekl v mezeře - dokonale tam pasoval -, a Aneta si z výšky 175cm kecla na zadek do prachu v bílých kalhotách. Co bolelo víc - pošramocené ego nebo pád?

V půl třetí jely Romana a Michaela z centra tramvají, a v tom návalu lidí se musely mačkat. Dýchat se ani nedalo, okénka být otevřená nemohla, protože venku máme aprílové počasí a pořádně stát se také nedalo. Přestože obě děvčata milují podpatky, v téhle tramvaji se na nich stát zdálo nemožným, neboť řidič byl neurvalý a jeho jízda připomínala styl jízdy v bouracích autíčkách. Do poslední zatáčky měl řidič zelenou a namísto zpomalení si to švihnul, a Romana přistála na hrudi chlápka vedle, šlápla mu na nohu a zjistila, že padesátiletý pán nezná slovo d-e-o-d-o-r-a-n-t.

Parta spolupracovnic se rozhodla uspořádat si večer v místní restauraci dámskou jízdu. Ve čtyřech se posadily ke stolu a objednávaly degustace vín z jejich zásoby. Nakonec si po večeři vychutnávaly i koktejly, když čajová svíčka v červeném stojánku jasně zaplála a plameny vyšlehly přes okraj. Co se stalo? Monika měla v plánu použít párátko, ale vzhledem k alkoholu se jí nepovedlo vzít si jedno zabalené, ale rovnou tři, no a ... ta dvě párátka skončila omylem jako podpalné třísky ve svíčce. Duchem přítomná - spíše nepřítomná - Klára se chopila sousedčiny, Tereziny sklenice, ve které jak se ukázalo nebyla voda. Plamen zaplál a než ho stihly spolupracovnice uhasit, číšník jim přispěchal na pomoc s nechápavým výrazem. Číšník odnesl až-moc-plápolající svíčku a Dominika rychle přikryla vypálený důlek od stojánku svíčky jídelním lístkem.

Pavel se svým synem Pavlem přijel na návštěvu za svou sestrou Anežkou, ale bohužel si zapomněl zabalit trička na domácí nošení - na chalupě se Armani nenosí. A aby mohl alespoň v něčem chodit, prohrabal se v kufru svého syna. Pavel vylezl ven z chalupy v jeho tričko a naprosto ignoroval fakt, že je mu malé v ramenou, tím pádem ho vytahá synovi. Ignoroval i fakt, že mu jeho zakulacené břicho vykukuje z pod dolního lemu trička a tak nějak mu zvýrazňuje partie, které by si měl raději nechávat schované. Panáčka Michelina máme rádi jenom jako obrázek.

Na dovolené se manželé Nestráňovi rozhlíželi po novém apartmánu v Řecku, ke kterému patřil i balkón. Pan Nestráň se šel pokochat výhledem na moře a za malou chvíli ho jeho manželka slyšela křičet: "Tady je nějaká zelenohnědá divná ještěrka!" Paní Nestráňová zavrtěla hlavou a otevřela na posteli kufr, načež volala na manžela: "Tak chvíli počkej a já tě přijdu zachránit."

Když něčeho litujete

12. dubna 2015 v 21:04 | Lola Kiss |  Ošklivá pravda
Terka seděla na kameni a dívala se na rozčeřenou hladinu řeky, jak vlnky narážejí na vyčnívající mega kámen. Proč se tenkrát otočila a nešla tam? Odpověď znala, v tu chvíli tam nechtěla jít a čekat, až otevře. Nechtěla čekat na něj a být u něj a čekat.

Sakra! Pořádně ji to žere.

Tomáš jí řekl, jestli s ním půjde na stezku odvahy a Terka řekla ano. Jenže pak z toho ten večer vycouvala. Nedošla k němu k domu a nezaklepala a nepočkala, až vyjde, aby mohli jít.

A další den? Zjistila, že měl na konci stezky odvahy připravené pití, stezka odvahy končila u jezu.

Terka si ponořila nohy do vody a dumala nad tím, co ji tak žere. Ach, ano! To co by mohlo být, kdyby... Nenáviděla to slovo kdyby.

Zaskřípala zuby a hodila plochý kámen, ideální pro žabky. A jako na potvoru se kámen zachoval jako kámen, a udělal to jediné - žbluňk! A padá ke dnu.

Tak dost! Nejsem žádná ufňukaná troska, která lpí na minulosti.

Zatracené kdyby!

Kdyby...

Robinson Crusoe - Daniel Defoe

10. dubna 2015 v 18:45 | Lola Kiss |  Beletrie
Všichni viděli Robinsona Crusoea v podání Pierce B., a kdo říká, že to neviděl - lže! Ten film byl stejně populární a pamětihodný jako Bondovky. A ty známe, dobře. :-)

Kniha od Daniela Defoea, je spíš taková dětská knížečka, kde dobro vítězí nad zlem a člověk je ve své podstatě dobrý, nebo se být dobrým může naučit. Ano, Robinson stejně jako jeho stvořitel Daniel Defoe je zastáncem behaviorismu, směru, kteří říká, že skupinu různých lidských povah a vlastností dokážeme převychovat, aby byla tato skupinka lidí stejná. Ale má to jednu podmínku, převýchova/výchova musí proběhnout v přírodě, kam se má člověk navrátit a hledat se.

Robinson opustí Anglii kvůli rozepři s rodinou a skončí na pět let v Africe jako otrok, kde se jeho nebližším kamarádem a bratrem stane černoch Xury. Později se dostane na Ohnivý ostrov, kde stráví jedenáct let, 5 měsíců a skoro třicet dní. Na tomto ostrově se naučí vařit, vyrábět svíčky, poznávat jedlé plodiny, pěstovat rostliny, chovat zvířata, stavět dům, najít si bylinné medikamenty, postavit loď,... Ano, Robinson je úžasný. Pětatřicetiletý Robinson takový je, ale ten před desítkou let? Jeho úplný opak.

Pátek, indián, kterého Robinson potkal na svém ostrově, kde ho chtěli sníst kanibalové neskončil mrtvý, zastřelen. Pátek odjel s Robinsonem do Anglie, Londýna, kde spolu pracovali v obchodě jako partneři. Oba se také oženili a měli děti. Jak milujeme happy endy! :-)

A jak se dostali z ostrova? Robinson a Pátek zachránili zajatce - kapitána a pár důstojníků -, kteří přišli o loď, když vypukla vzpoura a piráti loď obsadili. A pak díky důmyslnosti Robinsona se léčkou zmocnili lodi zpět a mohli odjet do Robinsonovi země. A to je konec pohádky.

22. TIME UNTIME

9. dubna 2015 v 12:29 | Lola Kiss |  Zahraniční literatura
Renegade a Kateri, jsou další dvě jména, která Sherrilyn Kenyon spletla dohromady v knize The Time Untime. Děj má tentokráte zaměřuje na indiánskou tématiku, jako tomu bylo u příběhu Sundowna a Abigail v knize The Retribution.

Renegade se stal temným lovcem, kterého se bojí ostatní lovci víc než Zareka, a to je co říct: "Zabiju vás a zatančím si na vašich hrobech." (Zarek, The Dance with the Devil). Ren nemá pouze schopnosti lovce, ale také své vlastní, protože se kdysi kvůli ženě zaprodal démonovi ona ho zradila. A kromě téhle ženy ho zradila i rodina.

Kateri měla vždy zvláštní sny, a o svém dědictví strážkyně nevěděla, dokud se nedostala k Renovi. Temní lovci spolu drží a kdo lépe zvládne situaci než Acheron - atlantský bůh osudu a "zabiják bohů" (doslova), a Ren - polobůh s démonními schopnostmi a temný lovec?

Kateri a Ren to nebudou mít jednoduché, protože ona musí dokázat, že je dost silná, a on musí dokázat všem, že není tím zrádným a bezcitným bastardem. A navíc, můžou vytvořit společný život, když je Renova důvěra v druhé otřesena?

Dokonalý svět - 9. kapitola

8. dubna 2015 v 6:20 | Lola Kiss |  MY NOVELS Dokonalý svět
Zamrkala jsem po druhé a odehnala mlhu, která se mi rozprostírala před očima. Rozhlížela jsem se po neznámém pokoji a v hlavě se mi rojily všemožné scénáře, které nezahrnovaly nic dobrého. Ach ne!

Pokoj byl zařízený v šedé a nějaké divné hnědé, která se sem vůbec nehodila. Otočila jsem se na posteli a zadržela křik, který se dral ven.

"Ahoj." Pousmál se Jiří a posadil se ke mně na postel.

"Jak… Co… Kde?" Hlava se mi trochu motala, jak se můj mozek snažil vzpamatovat.

"Vzal jsem tě ke mně. Když jsem tě totiž šel ven hledat, viděl jsem, jak ses opřela o strom a pak se svalila na zem." Pokrčil rameny.

Hra na kočku a myš

7. dubna 2015 v 17:45 | Lola Kiss |  Moje téma týdne
Víte, jak se říká, že my ženy jsme zvědavé a do všeho strkáme nos? Je to pravda, pomyslela si Katy, a s našpulenou pusou sledovala Daniela, který marně potlačoval zvedající se koutky. Není nic horšího než chlap, který si myslí, že překvapení je vždy děsná sranda. Katy frustrovaně zavrčela ledabylou odpověď na Daniela.

Daniel se uchechtl, když zaslechl, jak Katy - ta, co potřebuje mít nad vším kontrolu - se doslova kroutí na sedadle. Jediná věc, kterou si nebyl jistý bylo, jestli se tak kroutí proto, že je nedočkavá nebo by mu raději zaútočila pěstí na obličej. A vzhledem k tomu, že ji znal, vsadil by vše na druhou možnost. Sakra, jak ho bavilo ji provokovat! Jak se to říká? Když kocour není doma, mají myši pré?

"Víš, je to směšné, prostě to vyklop a já pak budu hrát překvapenou." Katy začala smlouvat a držela se, aby po něm nevystartovala a nedonutila ho zpívat.

"Ty se bojíš." Oznámil jí Daniel a tentokrát se nepokoušel skrýt smích.

"To není vtipný." Utrousila Katy a kdyby ho mohla pohledem zabít, byl by teď Daniel mrtvý.

"Ale jo. Je." Daniel si musel přiznat, že má sebevražedné tendence. Moc dobře věděl, co by se mu mohlo stát, zažil to. Jednou. Ale to bylo předtím, než se víc poznali.

Katy se nabroušeně dívala z okýnka a odolávala nutkání vyhodit ten jeho zbožňovaný nový mobil z okýnka.

Daniel se podíval na Katy a její úsměv ho vyděsil víc, než ten den, kdy se Katy pokoušela upéct bábovku, protože prohrála sázku. Zatraceně!

"Danieli," zapředla Katy a vysloužila si jeho tiché zamumlání do prdele!

"Co?" řekl Daniel a doufal, že to vyznělo lhostejně, i když se cítil jako na trní.

"Máš poslední šanci si to rozmyslet." Kdyby to bylo kdykoli jindy, Daniel by strhl volant na stranu a ochotně by souhlasil se sváděcími metodami. Ale ne teď. Na dálnici nemůžete zastavit.

"Ne. Mě nezlomíš." Odhodlaně sevřel volant a Katy stejně odhodlaně jeho stehno.

Motor auta zařval, když se Daniel snažil soustředit na řízení a ne na Katy. Ta ženská byla neuvěřitelná! Její změny nálad nemohl nikdy předvídat.

Katy se usmívala a pak se křenila ještě víc, když jí Daniel popadl za ruku a prudce odstrčil. Cesta do města je dlouhá a ona si hodlá pořádně hrát.

JAMAICA LANE

6. dubna 2015 v 13:21 | Lola Kiss |  Beletrie
Jamaica Lane od Samanthy Young je třetí knihou v pořadí, která spadá do kategorie erotických romancí, podle seznamu bestsellerů. Předchozí díla od této autorky, na něž navazuje Jamaica Lane, se jmenují London Road, Dublin Street.

Děj navazuje na předchozí knihy, a tak nějak - no, určitě - počítá s tím, že znáte jména postav, která se v knize objevují. Takže jsem na začátku měla z tolika jmen v hlavě mišmaš, protože předchozí díly jsem nečetla. A jestli si je budu chtít přečíst? Hm...

Nate a Olivie (Liv), jsou jména hlavních postav pro tuto knihu. Osmadvacetiletý Nate pracuje pro jeden časopis jako recenzent filmů a počítačových her. Šestadvacetiletá Olivie se stala knihovnicí na Edinburské univerzitě, a má zcela opačný problém na rozdíl od svého kamaráda Natea. Nate je sukničkář, Olivie je stydlivka. Kamarády jsou od té doby, kdy se Olivie přestěhovala z Ameriky sem, do Skotska. Jejich přátelství je upřímné a nekomplikované, dokud se Olivie na svatbě své kamarádky neopije a nenavrhne Nateovi, aby ji učil jak flirtovat a být dobrá v posteli.

Je jasné, že na začátku jejich výukové hodiny probíhají v mezích. Jsou to kamarádi a Nate i Olivie si nepřipouští nic jiného, dokud Olivie neotestuje s Natem, jestli umí líbat. A od toho večera se věci změnily.

Olivia se potřebovala naučit věřit si, protože se jí líbil postgraduální student Benjamine z knihovny, a Nate to bral jako výzvu - sukničkář, který bude věrný jedné ženě. Jestli tohle nezavání průšvihem, přidám dodatek: společní přátelé, jedna parta - co když se jejich vztah nepovede?

Ukázka:

"Byla to katastrofa, Nate. Požádal o knížku, která se jmenuje Sexuální zločiny, ctnost a právo v raném Španělsku, a já zrudla až po kořínky vlasů."

Nate sebou trhl.

"Pokoušel se se mou dát do řeči, ale já se styděla, že jsem se červenala, i když jsem si jen koukala na nohy. Jako když se pětiletá holka zamiluje do desetiletého kluka od sousedů."

"Do prdele, proč?" Pokrčila jsem rameny. "Asi nějaký mentální blok."

"Blok?"

No opravdu. Nebylo tak těžké pochopit, proč neumím s Benjaminem flirtovat. Šlo o stejný důvod, kvůli němuž jsem se posledních pár dní vyhýbala myšlenkám na celou tuhle záležitost. Bylo to prostě moc depresivní. "Mentální blok," zopakovala jsem. "Mentální blok mi způsobí až to, co následuje po flirtování." Sklopila jsem oči a nervózně si propletla prsty. "Kdyby flirtování zabralo a já se nějak propracovala k rande s Bejaminem... To by mě děsilo."

"Děsilo?"

"Jde o tu nezkušenost, Nate. Připadám si pak neschopná, málo sexy. Je jedno, jak moc mě přesvědčuješ, že jsem přitažlivá, nebo jak moc pracujeme na hloupém flirtování, ta nezkušenost tady vždycky bude a pošklebuje se mi. A to mi zabrání v čemkoli dalším." Cítila jsem, jak mi rudnou tváře, ale byla jsem odhodlaná vysvětlit mu, jak vážná situace je. "Líbala jsem se se dvěma kluky, Nate. Dva večery s líbáním. O to jde. A z toho jednou jsem ke všemu byla pěkně opilá a přišla o panenství. Dva kluci za celý můj šestadvacetiletý život na téhle planetě. Já vlastně ani nevím, jestli umím líbat."

V bytě se rozhostilo ticho, až na tichý šum z filmu. Ztlumila jsem předtím zvuk, když Nate zazvonil.

"Nate?"

Posunul se ke mně trochu blíž a pátravě se na mě zadíval. "To se dá snadno zjistit."

"Jak to myslíš?"

"Polib mě."

Ucukla jsem. "Cože? To ne!"

Pousmál se. "Zkusím si to nebrat osobně."

"Ne," rychle jsem ho chtěla uklidnit. "Nejde o to, že bys nestál za líbání, vždyť víš, že stojíš, ty hezkej mizero, ale jsi to ty, Nate. Jsme kamarádi. Bylo by to divné."

Zazubil se. "Liv, jsme dospělí. Myslím, že zvládneme trochu experimentálního muchlování, aniž bychom se zjančili nebo to vykecali všem našim kámošům."

Zašklebila jsem se. "Moc vtipný."

"No tak." Podíval se na mě s výrazem, na co jako čekám. "Dej mi pusu."

Tep na krku mi začal bušit. "Myslíš to vážně?"

"Naprosto."

Sklonila jsem zrak k jeho rtům. Měl krásná ústa. Vlastně poměrně dokonalá. "Teď hned?"

"Hned."

Roztřeseně jsem se posunula po pohovce, až se naše kolena dotýkala. "Prostě ti mám dát pusu?"

Zahlédla jsem jeho dolíček, ale ignorovala jsem skutečnost, že se mi směje. Měla jsem dost práce s tím, abych rozdýchala obavu, jestli mám, či nemám poskytnout Nateovi Sawyerovi ten nejhorší polibek v životě.

Hruď se mi zdvíhala a zase klesala, jak jsem se snažila popadnout dech.

"Klídek." zamumlal Nate.

Zhluboka jsem se nadechla a ucítila ovocnou vůni jeho šamponu. Nepoužil obvyklou kolínskou, místo toho voněl svěže, čistě.

Kdoví proč jsem si ho kvůli tomu představila nahého.

Bože, nahý Nate.

Kůže mi hořela a v Nateových očích jsem viděla otázku - jako kdyby věděl, že mám nemravné myšlenky, a chtěl zjistit, o co přesně jde.

Abych utnula tyhle domněnky, naklonila jsem se a přitiskla svoje rozechvělé rty na jeho.

Na okamžik se celý napjal a zdálo se, že chce, aby iniciativa byla na mé straně.

Měl teplé měkké rty. Když jsem si uvědomila, že on nic neudělá, dokud ho doopravdy nepolíbím, naklonila jsem se blíž, ňadry se přitiskla k jeho hrudi, přitlačila rty a jazykem jemně přejela po mezírce mezi rty.

Otevřel ústa, pustil mě dovnitř a najednou jsem v tom už nebyla sama. Pohnul rty, zlehounka mi olízl jazyk, až jsem ucítila jen cukr, pivo a Natea. Polibek se prohloubil.


Ztracené písmenko

5. dubna 2015 v 13:43 | Lola Kiss |  Moje téma týdne
Už tomu budou dva roky, kdy si Hanky děda koupil notebook. Dneska skypuje se svou neteří, stahuje filmy a hudbu, objednává rybářské potřeby, píše emaily, ... Jo, je to úžasný člověk, ale stejně jako jiní by i on rád zapomněl na začátky.

Ten den seděla Hana v houpací síti a pila čerstvé jahodové koktejly, když k ní přišla matka, celá vysmátá.

"Nebudeš věřit tomu, co mi řekla tvoje babička." Hýkla matka a posadila se na křeslo u stolku.

Hana si dolila druhou sklenici a pobídla ji, ať začne.

"Volala mi a říká, že bych si na to měla sednout. Tak jsem si sedla a v duchu se hrozila, cože se stalo. Načež mi řekla, že si děda koupil malý notebook i zaplatil internet. To nebylo to, co mi chtěla."

Hana přimhouřila oči a sledovala matku, která se musela nadechnout a zklidnit. Málem dostala další záchvat smíchu.

"A dál?" Hana se napila.

"No, a když děda ten notebook otevřel a zapnul, chtěl začít psát, ale zjistil, že mu dali nějaký špatný počítač, a že ho půjde vyměnit, protože na klávesnici chybělo písmeno CH."

Hana se v ten moment zrovna napila a začala se dusit, když ji limonáda sklouzla do jiné trubice. Její matka se znovu rozesmála.

Sociální politika

5. dubna 2015 v 13:23 | Lola Kiss |  Odborná literatura
Jestli nevíte nebo nechápete, co vám povídají ve škole na přednášce sociální politiky, tahle kniha je volbou číslo 1. Obsahuje všechno? Ne. Pomůže mi? Ano, jako odrazový můstek i jako přehled, kterým směrem se ubírat.

Seděla jsem v lavici a koukala na přednášející a vrtěla v duchu hlavou. Chápu z toho něco? Ne. Daří se její sokratovská metoda? Absolutně ne. Potřebuju nějakou knihu? Ano, a fofrem!

Sice tahle učebnice byla tou samou přednášející, která to neumí vysvětlit, zkritizována, ale! Pomohla mi a pochopila jsem všechno to, co mi mělo dojít z jejích hodin. Sice profesorka mluvila, ale...

Nebyla jsem to pouze já, kdo měl problémy a musel vyhledat podporu u knihy Sociální politika: Učebnice pro sociální obory. Jak to vím? Celá třída si ji koupila. :-D

NICHOLAS SPARKS

4. dubna 2015 v 16:33 | Lola Kiss |  Spisovatelé
Nicholas Sparks patří k nejpopulárnějším americkým spisovatelům, jehož knihy se umisťují na předních příčkách seznamu bestsellerů. Všichni Nicholase Sparkse znají a všichni četli jeho knihy nebo o nich slyšeli. A pro ty z nás, méně zaměřených na literaturu, se vysílají celovečerní filmy.

Jeho knihy jsou překládány do více než 35-ti jazyků.

Děj knih, od kterých jsem se nemohla odtrhnout, se odehrával v prostředí, kde autor a jeho rodina žijí, tedy v Severní Karolíně.

Co jsem přečetla:
1, Co s láskou
2, Zápisník jedné lásky
3, Vzkaz v láhvi
4, Bezpečný přístav
5, Nejdelší jízda
6, Útěk do samoty
7, Volba
8, Poslední píseň
9, The Lucky One (Talisman)
10, Ve tvých očích

Luxus, který si nemůžeš dovolit

1. dubna 2015 v 10:21 | Lola Kiss |  Ošklivá pravda
Anna psala seminární práci na zeměpis, pardon, geografii, jak říkávala paní profesorka T. Ano, už střední škola si potrpí na tituly a správné označení vědní disciplíny. Na téhle práci strávila asi týden.

Klikla na tlačítko Odeslat a čekala. Anna ví, že není nejlepším odborníkem na sloh a stylistiku, tak svěřila svou práci k opravě nejlepší kamarádce, která chodí do vedlejší třídy, tedy třídy 3.C.

Za hodinu se dočkala odpovědi, práce měla zvýrazněné části k úpravě. Anna práci opravila a vytiskla.

V kuchyni narazila na matku, která jí na otázku ohledně školného klidně odpověděla: "Zapomněla jsem." A vrátila se k časopisu.

Na chodbě se od bratra dozvěděla, že jí ty půjčené peníze vrátí jindy. Tohle jí říkal už půl roku.

Šla za otcem, ale ten jen něco zamumlal a zavrtěl hlavou. Tolik k jeho ochotě jít se podívat na lyže, co jí slíbil na začátku školního roku.

Anna se vrátila do pokoje a raději si dělala úkoly na další týden. Nechtěla si připustit, že je všem kolem sebe ukradená. Všem kromě sebe. Matka se o ní zajímá, pokud po ní Anna nic nechce a nemá problémy. Otec s ní promluví sotva větu, protože je to holka. Bratr ji vidí jako malé dítě, a proto neexistuje do té doby, než potřebuje půjčit.

Větší ránu dostala Anna ve škole. Paní profesorka T. ji obvinila z plagiátorství a dala jí 5 bez možnosti opravy s váhou 4, takže měla v podstatě těch 5-ek čtyři. Jediná myšlenka byla: "I ty?"

Její nejlepší kamarádka ze 3.C tu práci vydávala za svou a poslala ji paní profesorce T. jako vlastní. Věřit někomu nese rizika a důvěřovat někomu je tou největší chybou, jaké se lze dopustit. A to je něco, co si nemůžete dovolit...

Pochopila, jak se cítil Caesar, kterého překvapilo, že i ten jeho přítel mu bodl dýku do zad. Ostatní členové senátu nebyli překvapením, neboť jako moci chtiví muži nesnesli pohled na muže ovlivněného ženou. Ano, pokud Caesarovi nestačí triumvirát jako doposud, musí zemřít.

Dokonalý svět - 8. kapitola

1. dubna 2015 v 9:55 | Lola Kiss |  MY NOVELS Dokonalý svět
Do pokoje prosvítalo šero a já byla vzhůru. Ležela jsem na zádech a dívala se na tmavé pruhy, které měnily barvu z černé na šedou a pak růžovou. Konečně bylo ráno. Čas kdy lidé vstávají do práce.

Posadila jsem se a odkopla na stranu nákup, který jsem včera rozmetala po pokoji. Cítila jsem i slabý závan alkoholu, když se ta pitomá sklenka roztříštila o zeď a ten mokrý flek, který ne a ne uschnout.

Otevřela jsem dveře pokoje a zařvala, že potřebuju v pokoji uklidit. Nenamáhala jsem se se jménem, protože v patře, kde mám pokoj, je jenom jedna nová, ta mladá dívka.

Klepání na dveře, žádné řeči a rovnou se pustila do práce.