Ty, to ty jsi na vině!

26. března 2015 v 9:57 | Lola Kiss |  Ošklivá pravda
Neexistuje lepší probuzení do reality, než křik člověka, kterého máte bezpodmínečně rádi. Člověk, který by vás měl podporovat, říkat vám věci, které potřebujete slyšet, pomáhá vám vybudovat si život. To si myslela i Aneta.

Jako starší sestra to neměla jednoduché, ale jako dcera, to neměla o nic lehčí. Její sestra Klára byla dítě štěstěny. Byla rozmazlovaná, hýčkaná, milovaná všemi, protože to byla ta roztomilá holčička podobná Shirley Temple.

"To ty! Ty jsi to udělala!" Křičela matka na Anetu, div že jí tím nevypíchla ukazováčkem oko.

"Mami. Já-"

"Přestaň! Podívej, cos provedla své sestře! Kvůli tobě teď sedí na vozíku!"

Aneta jí chtěla říct, že to není pravda. Ona nemohla za toho řidiče, který v opilosti sedl za volant a smetl jejich auto. Ona nemohla za to, že je Klára na vozíku. Nemůže za to... Tohle není její vina.

Ale matka potřebuje viníka, potřebuje někoho vinit, potřebuje ze sebe dostat tu bezmoc, že nic nemůže pro své dítě udělat.

"Sval si věci a vypadni!" Zařvala na svou osmnáctiletou dceru a výhrůžně se před ni postavila. "Nechci tě tu ani vidět. Nechci tě v blízkosti své dcery. Běž pryč!"

Aneta sebou cukla, jako by ji dala facku a rychle odešla z matčina dohledu. Nechtěla, aby ji matka viděla brečet. Ne, pokud by ji seřvala i za to.

Tohle neskončí dobře, protože odstrčením Anety dosáhne několika událostí: Aneta ji bude nenávidět, bude se stranit rodině a časem by ji napadlo, že matka má pravdu. Opakovaná lež se stává pravdou. Pravda má tři strany, tu vaši, toho druhého a tu mezi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama