Nejneoblíbenější otázka vůbec

9. března 2015 v 17:44 | Lola Kiss |  Moje téma týdne
Dnes je tomu přesně jedenáct let, kdy se mě jedna velmi chytrá a na druhou stranou hloupá paní učitelka zeptala: "Čím chceš být až vyrosteš?" V ten moment jsem uvedla to, co každý puberťák s tou trochou mozku. "Dospělou." Ano, vím. Velmi geniální odpověď, že? Ale co jiného by taky mohla holka odpovědět, když ani sama neví, na jakou by chtěla střední, nedej bože vysokou! Takže jsem si vysloužila smích ve třídě a vzdechnutí od paní učitelky.

Po dvou letech se nás ptali znova: "Kam půjdete na střední školu?" Odpověď se tentokráte lišila. Sice se vás ptali, kam chcete, ale když jste měli samé jedničky, v podstatě za vás bylo rozhodnuto. "Ta je chytrá, ta půjde na gymnázium." Jo, na tohle neexistovala správná odpověď, pokud jste nechtěli někoho zklamat. Známky rozhodnou za vás. Můžete se vzbouřit, ale proč? V mém případě se jednalo o naplánovanou záležitost od druhé třídy, kdy jsem složila talentové zkoušky na balet a malování.

Za rok, kdy jsem nastoupila do druháku, se nás ptali učitelé také, ale přesto jinak. "Vyberte si předměty, ze kterých chcete maturovat a zapiště si semináře." Tímto nám v podstatě řekli, vyberte si už teď, na jakou vysokou se chcete dostat. Žádné čtyři roky na rozmyšlenou, kam pak půjdu. Ani omylem! To nehrozilo. Jak zcestně jsem si tenkráte říkala, že na gymplu budu mít čtyři roky čas, než se rozhoupu pro jednu vysokou.

Nastoupila jsem na vysokou školu a říkala si, jak to bude super, že se začnu připravovat na budoucí povolání. Hm, nadšení ze mne vyprchalo rychleji než vzduch z prasklého balónku. Kromě toho, že na vás nasypali spoutu předmětů až vám šla hlava kolem, jste se v podstatě během jednoho týdne museli naučit drtící režim buď to chápeš nebo letíš. Do té doby jsem nevěděla, že nějaký syndrom vyhoření existuje.

Za rok jsem odešla z pajdy a vrhla se na novou vysokou školu, no spíše na vyšší odbornou, kde můžu prohlásit, že jsem si lépe vybrat nemohla. Víte, je mezi nimi rozdíl, protože na výšce je jedno, jestli nechodíte na určité přednášky, ale tady to sakra není jedno. Musím splňovat 80% docházku a také chodím na praxe. Za dva semestry stihnu dvě praxe a pokaždé slyším, že ti kteří srudují na školách jako já, mají daleko větší přehled. A důvod? Naučenou teroii si ověříme hned a nečekáme několik let než nás pustí do světa na zkušenou.

A životní poslání? Nepřemýšlejte o tom hned, to totiž nevymyslíte. Vlastně na to přijdete v průběhu, dokud si pár věcí nevyzkoušíte, nebudete najisto vědět, co to je. To pravé.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama