Dokonalý svět - 7. kapitola

26. března 2015 v 8:01 | Lola Kiss |  MY NOVELS Dokonalý svět
Procházela jsem se po městě a užívala si polední paprsky slunce. Cítila jsem se jinak, zvláštně, dobře zvláštně. Přemítala jsem, proč jsem na Jiřího neskočila dřív, když to bylo včera tak… velmi uspokojující. V tomhle ohledu měla Elena pravdu.
Domů se mi vracet nechtělo, ale byla jsem utahaná a nutně jsem se potřebovala podívat na nově nakoupené spodní prádlo. Pousmála jsem se a ujasnila si jednu věc - ne, nekoupila jsem si to jen kvůli němu.

Vracela jsem se domů a hned jsem zaslechla matčin a otcův rozhovor. Potichu jsem se přiblížila ke dveřím, kde jsem vyslechla konec debaty.


"Ne, nelíbí se mi to. Mít tady spoustu cizích lidí." Otec byl jako obvykle nabroušený, pokud šlo o matčiny večírky nebo akce pořádané pro charitu.

"Drahý, myslím, že je to skvělá příležitost, jak ukázat naši perfektní rodinu." Matka uměla používat hlas jako tekutý med, když se jí to hodilo.

Jenže na otce to nezabíralo. "Ne, už jsem se rozhodl."

"Pozvu hodně fotografů, uvidí, že se naše dcera dala dohromady, udělají pár fotek. A možná dokonce v časopise Life Style článek o naší rodině."

"Hm, to zní zajímavě. Publicita by se mi hodila a pomohla by v podnikání." Zase to bylo jen o něm. Na tuhle strunu reagoval vždy.

"No vidíš, že mám dobré nápady." Cukrovala matka.

Jak to, že jsme si toho dřív nevšimla? Jak jsem mohla přehlížet skutečnost, že otec kývne téměř na cokoli, co se týká jeho osoby nebo je v jeho nejlepším zájmu? Proč mi unikalo, že když mluví, ve větě se objeví pokaždé slovo já? Až moc otázek, na které připadaly nepříjemné odpovědi.

Ano, můj otec je egoista a naprosto a kompletně citově založený jako kámen.

"A pozvi i Jiřího Nekonečného." Neušlo mi, že to znělo jako příkaz a matka jen radostně něco zaševelila. Dostalo, co chtěla a mohla předvést svého báječného manžela přede všemi.

Bylo zajímavé, jak si člověk uvědomí, co se tady doopravdy děje. Matka má otce jako trofej a vystavuje ho. A otec je ten, který je rád opěvován a vystavován na odiv. Tohle bylo tak absurdní, že jsem se musela uchechtnout.

"To je ten, co jsem ho přetáhnul od Erika, dalo mi to hodně zabrat."

"Ty jsi můj hrdina." Zavrtěla jsem hlavou nad matčiným hlasem jako tekutý karamel.

Znovu jsem se odplížila ke schodům, a pak do svého pokoje bez toho, aby mě zpozorovali. Ano, chodit tiše jako kočka jsem se naučila už jako malá a pak mohla vydírat Karinu, aby mi večer dávala sladkosti. Jenže u ní jsem neuspěla, a tak jsem vyhrožovala, že to povím rodičům, ale ona se jen zasmála. A já stejně nic neřekla, respektovala jsem, že to mít nemůžu, byla to vítaná změna. Karina se mě snažila držet nohama na zemi, no v jistých mezích.

Hodila jsem tašky na postel a probírala se obsahem. Perfektní, musím se stím pochlubit Eleně a pak Jiřímu. Vzpomněla jsem si na čtvrtek a došlo mi, že vlastně ani tolik nezáleželo na tom, co jsem měla na sobě, protože jsem to na sobě dlouho neměla.

Ještě pořád jsem nemohla uvěřit tomu, že jsem to dělala v otcově firmě, už zase. Nejdřív to bylo s otcovým řidičem Paulem, asi byl z Itálie, a pak s jedním poslíček, který tam nosil kancelářské archy papírů. Na jeho jméno si nepamatuju, protože jsem se vracela z flámu a byla trochu jetá. Ten den jsem si od otce vysloužila zamračený pohled a deset tisíc jako kapesné.

No, nebyla jsem hodná a poslušná holčička, ani jsem se to nesnažila předstírat. Měla jsem naprostou volnost a podle toho jsem jednala. Nebála jsem se následků, můj otec byl Teodor Frederick Durhoff. Stačilo říct jeho jméno a policajti vám odpustili cokoli, i trávu v autě nebo nadýchané promile.

Možná bych taková zůstala, kdyby se nestal ten únos. Zachvěla jsem se a rychle si odešla pro skleničku tvrdého alkoholu. Dneska už moje pátá, mírnila jsem se.

To byla další věc, kterou nikdo nevěděl, ani Elena. Poté, co jsem se vrátila, začala jsem holdovat na alkoholu, pomáhalo mi to se uklidnit. Pokaždé jsem si říkala, že je to medicína proti zhroucení.

Ten den, kdy mě viděl Jiří na dně, jsem se nenapila a jak to dopadlo. Proto jsem si musela dát každý den alespoň pár pohárků, aby se to neopakovalo.

Posadila jsem se s poloplnou skleničkou k počítači a přihlásila se na ch-a-t a ejhle, Elena byla zase on-line a zase si změnila nick. SexyE.

Vivi/diva: Neuvěříš, co jsem si koupila za sexy prádýlko.

SexyE: Ale, ale, tak jsi na něj konečně skočila? Povídej! A opovaž se něco vynechat! :-D

Vivi/diva: Hej, já na nikoho neskákám. :-D

SexyE: Jasně, ty neviňátko. Tak co, jakej byl?

Vivi/diva: To bys mi neuvěřila.

SexyE: Pche! Chceš se trumfovat? :-D Odpověz.

Vivi/diva: Bylo to ve firmě, po večeři, co dones.

SexyE: Zase firma! Co to s ní máš? :-D Jídlo vynech a mluv konečně!

Vivi/diva: Patří rozhodně před Dominika.

SexyE: Ale ne! Vždycky jsi říkala, že na něj nikdo mít nebude! O_o

Vivi/diva: No jo, to jsem ještě nepotkala Jiřího. Klidně bych si to zopakovala i dneska, ale mám volno a byla jsem nakupovat. ;-)

SexyE: Jiří jako ten idiot s kafem?

Vivi/diva: Jo a neříkej mu tak.

SexyE: Jasně, ale co tvůj plán?

Vivi/diva: Jakej myslíš?

SexyE: No přece konfrontace s tvým otcem, to kvůli tomu jsi šla do firmy. A teď jsi to odsunula na druhou kolej, už zase. Nejdřív to bylo kvůli pomstě tomu idiotovi a teď?

Vivi/diva: Cože?

SexyE: No sama jsi mi říkala, že tohle jen tak nenecháš a dáš mu to sežrat.

Vivi/diva: To se nezměnilo.

SexyE: Jen říkám, že dřív by si to jen tak nenechala a ztropila pořádnou scénu, klidně i před svědky, vlastně hlavně před svědky.

Vivi/diva: Já nejsem jako dřív!

SexyE: Toho jsem si všimla. Nejsi taková jako dřív.

Vivi/diva: A už nikdy ani nebudu! Co sis to sakra myslela?!!!!!

Rozzuřeně jsem udeřila do klávesnice a odhlásila se. Prudce jsem dýchala a v rukou drtila skleničku. Klika, že nepraskla, protože jsem měla pocit, že vybuchnu.

Začala jsem přecházet po pokoji, rázovala jsem si to sem a tam. Vztekle jsem shodila nákup na zem a pochodovala. Elena říká, že jsem zapomněla na svůj plán? Fajn! Ukážu jí, že se plete!

Nikdo mi nebude říkat, že nedržím slovo, to ne! Tohle je hranice, kam nikoho nepustím, ani Elenu. Každý má hranice a ona tu svoji právě přeskočila. Jak mi může něco takového říct a čekat, že to nebude mít následky?!

Podívala jsem se na vyzvánějící telefon a zmáčkla tlačítko ignorovat. Jasně, že se mi Elena bude snažit dovolat nebo mě navštívit. Ale to má teda zatracenou smůlu.

Sklenice se roztříštila o zeď a nechala mokrý flek. No paráda! Teď mám navíc hnusný pokoj. Fakt super, Eleno!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama