Dokonalý svět - 6. kapitola

22. března 2015 v 9:44 | Lola Kiss |  MY NOVELS Dokonalý svět
Seděla jsem na zemi, nohy v tureckém sedu a s šálkem u pusy poslouchala Elenu, jak básní o novém objevu, svém Surfaři. Na jméno si nemohla vzpomenout - no spíše si nebyla jistá, a tak mu raději říkala přezdívkami.

Na mě tedy potom zůstalo se s ním potkat a představit se mu, aby Elena mohla zaslechnout jeho jméno. Rozhodně nebyla jedna z těch, která by se ho normálně zeptala, protože spolu byli už týden.

"A co ty a ten idiot?" Šlehla po mně Elena očima a vypadala jako rarášek.

"Jiří." Opravila jsem ji v první řadě. V poslední době se naše vztahy zlepšily, především za to mohli společné obědy. Ta holka, co je vařila, je génius.


"Ale, co ta změna?" Škádlila mě.

"Zjistila jsem, že se sním dá mluvit i na inteligentní úrovni." Vzala jsem si sušenku azkoušela ignorovat její rozjařenou náladu.

"A jaký byl sex?"

"Cože?" Zakuckala jsem se a Elena se rozesmála.

"Vy jste to ještě nedělali?"

"Všechno není jen o tom." Řekla jsem a rychle se napila.

"Hele, je to snadné. Líbí se ti a podle popisu je to fešák. Takže, včem je problém? Ty za to rozhodně stojíš."

Dokázala jsem na ni jen oněměle zírat. Páni! Musela jsem se zatvářit hrozně, protože se Elena dala do hrozitánského záchvatu smíchu. Přímo se válela po podlaze.

"A víš co, máš pravdu. Je to jednoduché." Řekla jsem a pokývala hlavou.

"To je ta holka, co znám." Pozvedla hrníček a připila mi.

A v tom byl ten problém. Nebyla jsem tou holkou, kterou znala. Ta holka umřela před měsícem, když myslela, že se domů nikdy nevrátí.

Elena ve mně pořád viděla svoji nejlepší kamarádku, která vymetá večírky jeden za druhým, láme klukům srdce a nezastaví se před ničím. Vždycky dostane, co chce a ani se nemusí namáhat.

Pořád jsem její nejlepší kamarádka a důvěrnice, ale věci se změnily a ona je neviděla. Nechtěla je vidět. To je jedna z věcí, která mi na Eleně nevadila, ale v poslední době ano. Odmítá uznat existenci věcí, pokud se jí nehodí a nelíbí.

Elena se pak znovu rozpovídala o Surfařovi, musela se vypovídat a já jí ochotně vyhověla. Sama jsem v duchu přemítala, jestli bych mohla udělat, co mi Elena svým způsobem navrhovala - radila mi.

Pravdou bylo, že jsem and tím neuvažovala. Jiří byl změna, která mi pomáhala a mohla jsem normálně fungovat. Měl zajímavé nápady a dobrý smysl pro humor. A jídlo, které mi nosil, bylo vynikající.

Jenže podle Eleniny fráze, abych na něj skočila, jsem si nebyla jistá. Vůbec by mě to nenapadlo, takže jsem teď nad tím uvažovala. A výsledek? Nevím.

Jedno jsem si ujasnila hned v práci. Elena se mnou zamávala. Celý týden jsem se dívala na Jiřího jinýma očima a nedokázala jsem přestat myslet na Eleninu poznámku.

Ve čtvrtek mě Jiří přišel pozdravit a posunout oběd, tak že z toho byla večeře, a jediné na co jsem dokázala myslet, bylo, že vypadá dobře a líbí se mi jeho krátké strniště, a jak hezky voní.

Zatracená Elena! Co mi to provedla?! Brala jsem ho jako přítele a teď? Naštvaně jsem kopla do odpadkového koše.

Vrhla jsem se do práce, abych zapomněla na podobné nebezpečné fantazie. Soustředila jsem se na poslední detaily a zpoždění stěhováků s novým stolem a židlemi. A ještě mi navíc přivezli velké čtyřiceti kilové rostliny, když nebyla dodělaná podlaha.

A navíc jsem chtěla stihnout práci i za zítřek, abych si dopřála volno v lázních. Jak Elena podotkla, nutně potřebuju wellness služby.

Volala jsem několika dodavatelům látek a ujistila se, že mi vzorkovníky pošlou ještě ten den a dostanu od nich i slevu. Očekávala jsem, že se slevou pošlou i jejich podmínky, takže jsem se tím přestala zabývat. Tady peníze nehrály problém, bylo jich dost.

Podepisovala jsem schválené faktury a odkládala je stranou pro Moniku zúčtárny. Věděla jsem, že si pro ně má přijít zítra ráno, ale to tady nebudu, tak jí je nechám na stole. Složila jsem je na hromádku a spočítala, jestli mám všechny.

Nezamykala jsem, protože se blížil konec pracovní doby a spousta lidí, jako například uklízečky a opraváři.

Před Moničinou kanceláří jsem narazila na opraváře, takže jsem ho jen letmo pozdravila a fofrem se odtamtud klidila. Běhal mi z něj mráz po zádech, rozhodně jsem nechtěla být v jeho blízkosti.

U dveří jsem se srazila s Jiřím, který držel v rukou tác s jídlem.

"Čau." Pousmál se a já mu nervózně odpověděla. Proklatá Elena!

"Vezmi to sem." Ukázala jsem mu na starou pohovku vrohu místnosti a urovnala si věci do kabelky, hlavně svoje myšlenky.

Jiří se rozpovídal o úspěchu oběda a novém kontraktu a pak začal mluvit o té kamarádce Libuši a její přítelkyni. Měly mít spolu páté výročí, byly spolu pět let. Pět let byl pro mě rekord, nejdelší vztah mi trval asi rok.

"Dobře pro ně." Napila jsem se a užívala si chuť jahodového džusu.

"Copak jsi snad nezažila výročí?"

"Do toho ti nic není." Řekla jsem až příliš chladně.

"Fajn. Co takhle trapná historka?" Nadhodil téma jako obvykle, když jsme se dostali na nebezpečnou půdu.

Problém byl, že jsme nevěděli, kde je bezpečná hranice, tak jsme každou chvíli umlkli a Jiří nadhodil téma. Jedno téma jsme vlastně vynechávali úplně, téma, co se stalo před dvěma měsíci, kdy nastoupil do firmy, a já byla držena šílencem a nemluvili jsme i o mém zhroucení.

"Trapnou ne, ale bude tě zajímat." Opřela jsem se o pohovku loktem a přemýšlela, kde začnu.

"Zajímat? To ať stojí za to." Na chvíli jsem se zarazila a přemítala, proč mě tolik fascinovala jeho pusa.

"Ehm, takže. Jednou jsem vycházela zdomu a venku přede dveřmi do mě vrazil jeden hulvát."

"Nepovídej." Ano, tohle ho zajímalo.

"Ano, a navíc mě polil kafem." Pokývala jsem hlavou.

"Které bylo studené." Doplnil Jiří a nenechal mě dokončit.

"Ne, nebylo studené. A nech mě domluvit. To polití nebylo tak hrozné, ale on, ten hulvát mi zničil šaty! A neomluvil se!" Mluvila jsem s vážným výrazem ve tváři, ale při pohledu na Jiřího cukající koutky jsem měla menší potíže.

"Neomluvil?"

"Ne." Zavrtěla jsem hlavou a sledovala jeho zadumaný pohled. Něco chystal.

"Taky mám dobrou historku. Vracel jsem se do práce zjednání mimo firmu a upíjel studený kafe. Moc mi ale nechutnalo."

"Nebylo studený." Skočila jsem mu do řeči, a tentokrát jsem si vysloužila zdvižený ukazováček já.

"Já vyprávím."

"Fajn." Svěsila jsem ramena a pohodlně se opřela.

"Chystal jsem se vyhodit kelímek do koše hned vedle dveří, ale nějaká rozčilená ženská do mě vrazila."

"Rozčilená?"

"A neomalená. Nazvala mě idiotem." Doplnil a hrály mu pobavené jiskřičky v očích, já měla co dělat, abych se udržela sedět a nevystartovat po něm.

"Až tak neomalená, že tě nazvala idiotem?" řekla jsem sarkasticky.

"Jo." Kývl hlavou a o něčem se zrovna rozhodoval.

"Nebudu se omlouvat. Zničil jsi mi šaty."

"Taky se nehodlám omluvit, vyštěkla jsi na mě, že jsem idiot."

Cítila jsem to napětí, které se utvářelo, ale nemohla jsem přijít na to, jak se zachovám. Odmávnu to a předstírám, že se nic nestalo nebo…

Jiří to rozhodl za mě. Pomalu ke mně natáhl ruku a jemně zatahal za propletené prsty. Nadechla jsem se a bez přerušeného očního kontaktu jsem se mu obkročmo posadila do klína a opřela se o jeho pokrčené nohy.

Srdce mi tlouklo a další profesionální hranice padla.

Pomalu mi zajel prsty volné ruky do vlasů a nepřestával se mi dívat do očí. Četl každou reakci, která by mu naznačila, aby vycouval.

Vyprostila jsem svou ruku a přejela mu oběma nahoru po hrudníku až na krk, sklonila jsem se a přitáhla se k němu. Nejdřív to byla jen lehká pusa, takové to oťukávání a za krátko se z toho stalo mnohem víc.

Zamlouvaly se mi jeho zkoumavé doteky a krátké nagelované vlasy, které držely tvar i po mém pomuchlání. A jak voněl, bylo to neodolatelné.

Na chvíli jsme se odtrhli a dívali se jeden druhému do očí. Pousmála jsem se a Jiří převzal víc kontroly nad vzniklou situací a pořádně si mě přimáčkl do náruče. Další polibky rozhodně nebyly vhodné pro mládež do osmnácti let.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama