Bezpečný přístav - Nicholas Sparks

8. března 2015 v 9:24 | Lola Kiss |  Beletrie
Když vidíte film a čtete knihu, porovnáváte. Je to dobře? Tahle to být nemělo! A co tohle, mělo to být v ... Nikdo by nemohl být plně spokojen, protože nikdo nenakreslí dům stejně.

Jediný problém jsem měla s Alexovými bílými vlasy (šedivé), hm, cože? No jsem ráda, že se ve filmu od toho upustilo. Určitě se dostávám do bodu, kdy si budu chtít přečíst víc než jednu knihu od Nicholase Sparkse.

Postava Katie nebo-li Erin je propracovanější a dějová linie o něco složitější. Definitivně mě dostalo smýšlení jejího manžela Kevina. Nemyslím jeho omluvy, když Katie zmlátil, že si to zasloužila, to odpovídá přesně domácímu násilí, kde je agresorem chlap. Doslova jsem vyvalovala oči, když jsem četla Kevinovy náboženské pohnutky. Jako věřící si bral až moc doslova Bibli a neustále jsem měla obočí nahoře. Údiv, protože jeho asociace byly pro mě nepředstavitelné. Když jsem se nad tím zamyslela, ano, to se stává poměrně často, že jsou lidé, kteří si slova překroutí podle sebe.

Postava Alexe mi byla symptaická a to hlavně proto, že to byl ten typ muže, kterého by chtěla každá. Ví, kdy má mlčet, kdy poslouchat, kdy mluvit a kdy si má držet odstup. Yup, ideál. Možná za to mohlo jeho povolání - vyšetřovatel v armádě, se zaměřením na trestní právo a jeho hlavními případy bylo týrání, zneužívané ženy.

Ukázka z knihy:

"Zdá se, že jste se dobře bavili," poznamenal Alex.

Když se Kristen převlékala, také jí pomohl s drakem a potom přišel za Katie na břeh. Katie cítila, jak jí vítr čechrá vlasy.

"Josh je moc milý. A mnohem upovídanější, než by člověk myslel."

Alex pozoroval obě děti a Katie cítila, že jeho očím nic neunikne.

"Takže tohle podnikáte o víkendech, když odejdete z obchodu. Trávíte čas s dětmi?"

"Vždycky," přisvědčil. "Myslím, že je to důležité."

"I když se zdá, že vaši rodiče měli jiný názor?"

Zaváhal. "Tak by se to dalo snadno vysvětlit, že? Sám jsem měl dojem, že mě tak trochu přehlížejí, a tak jsem si slíbil, že jako táta budu jiný. I když to není úplně přesné. Popravdě řečeno, trávím s nimi čas, protože mě to těší. Užívám si to. Rád sleduju, jak rostou, a nechci to propást."

Při jeho slovech si Katie vybavila vlastní dětství a marně se pokoušela představit si svoje rodiče, jak sdílejí tyhle Alexovy pocity.

"Proč jste šel po škole do armády?"

"Připadalo mi to tehdy jako správná věc. Lákaly mě nové výzvy, chtěl jsem zkusit něco jiného a taky jsem to bral jako příležitost, abych odjel z Washingtonu. Kromě několika plaveckých závodů jsem nikdy předtím stát neopustil."

"Byl jste někdy...?"

Když se odmlčela, dokončil větu za ní: "Myslíte v bojové akci? Ne. Patřil sem jinam. Studoval jsem trestní právo a pracoval jsem ve vyšetřovacím odboru."

"Co to je?"

Když jí to vysvětlil, podívala se na něj. "Něco jako policie?"

Přikývl. "Byl jsem kriminální vyšetřovatel."

Katie mlčela. Prudce se odvrátila. Její tvář se v mžiku zachmuřila. Jako když se v průvahu zabouchnou dveře.

"Řekl jsem něco špatně?"

Neodpověděla, jen zavrtěla hlavou. Alex na ni upřeně hleděl a přemýšlel, co se děje. Na mysli mu hned vytanulo podezření o její minulosti.

"Co se děje, Katie?"

"Nic," trvala na svém, ale sotva to vyslovila, bylo mu jasné, že neříká pravdu. Možná někde jinde, v jiný okamžik, by pokračoval ve vyptávání, ale teď to nechal být.

"Nemusíme o tom mluvit," nadhodil tiše. "A kromě toho už vyšetřovatel dávno nejsem. Věřte mi, že v obchodě jsem mnohem spokojenější."

Přikývla. Alex cítil její úzkost. Věděl, že potřebuje trochu prostoru, i když nevěděl proč. Ukázal palcem za záda. "Poslyšte, zapomněl jsem přiložit. A jestli děti nedostanou sladkosti, budu to mít na talíři. Hned jsem zpátky."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama