Zamilovaná 8. Kapitola

3. února 2015 v 15:12 | Lola Kiss |  MY NOVELS Zamilovaná
Znovu a znovu

Po necelých dvou týdnech, kdy neustále pršelo, jsem se usmířila s Gabrielem. Volali jsme si a dohodli se na společné usmiřovací večeři.

Večeře s Gabrielem byla domluvená na osmou, ale staví se pro mě už v půl osmé. Mám dost času se na ní připravit.

Gabriel mi řekl jméno restaurace a tím mi udělal čáru přes rozpočet. Do takové velmi drahé a luxusní restaurace. Řeším dilema, co si vezmu na sebe.

Rozhodla jsem se vytasit s mým novým módním kouskem. Červené šaty. Podobné měla na sobě Nicole Kidman v Moulin Rouge.


Gabriel byl přesný jako hodiny. V půl se stavil pro mě a už jsme jeli. V autě bylo ticho, ale nebylo to trapné ticho. Tohle ticho bylo příjemné.

V restauraci nás hned uvedli do soukromého salonku. Jen pro dvě osoby. Gabriela tady asi dobře znají, protože se nemusel ani představit. Když jsem se ho zeptala, jsi tuhle restauraci vlastní, zatvářil se pobaveně.

"Víš, podnikání je moje hobby." Usmál se a strčil si do pusy kus salátu.

"Aha, takže se mě teď snažíš oslnit?" Naklonila jsem hlavu ke straně a zamrkala.

"Jediný, kdo tu oslňuje, jsi ty. Vypadáš dneska nádherně."

Když jsme dostali dezert, dostali jsme se zároveň k tématu ohledně Lukáše. Gabriel se nepřestával mračit, dokud jsem neskončila vyprávění. Vůbec se mu to nelíbilo. Samozřejmě že jsem vynechala povídání o Michaelovi.

Jídlo bylo vynikající. Sám šéfkuchař k nám přišel a zeptal se nás, jak nám to chutnalo. Důkaz, že Gabriel je majitelem. Další důkazy byly pohledy a chování dvou číšníků, kteří nás obsluhovali. Takže kdo tu vlastně koho oslňuje?

"Nemáš chuť zajít si ještě někam?" zeptal se, když jsme dojedli.

"Ani ne. Co si takhle dát u mě víno?" řekla jsem a blýskla po něm pohledem.

"To není špatný nápad. Máš to samé jako posledně?"

"Budete si přát ještě něco?" Samý úsměv a ke Gabrielovi se choval jako ke králi.

"Ne. Děkujeme." Vyměnili jsme si pohled a zvedli se od stolu. Překvapilo mě, že jsme nic neplatili.

"Příjemný zbytek večera." Popřál číšník a odstavil mi židli. Druhý nám otevřel dveře.

"Na shledanou."

Gabriel na mě počkal před šatnou, kde jsme nechali kabáty.

"Opravdu ti to dneska sluší."

"Díky." Usmála jsem se a stiskla mu ruku.

"Půjdeme?" řekl, ale stál na místě. Volnou rukou mě pohladil po tváři a mezi prsty si nechal proklouznout volný pramínek mých natočených vlasů.

Popošla jsem ke Gabrielovi. Dívala jsem se mu do očí se zakloněnou hlavou. Musel se sehnout. Na vteřinu se zastavil a odklonil zpátky.

"Promiň." Vytáhl z kapsy u saka mobil. "Musím to vzít." Přejel mi prstem po lícní kosti a odešel za roh místnosti.

Nejsem žádná stíhačka nebo tak něco, ale zarazilo mě, že odešel pryč. Já jsem ho chtěla krásně rozptylovat. Hm. Vím, že se to nedělá a nemá dělat, ale jsem zvědavá. Potichu jsem se proplížila za ním.

"Poslouchám, co chceš?!" Gabriel byl velmi naštvaný.

"Pamatuješ si, jak jsem tě varoval? Jsi s ní?" Hlas z telefonu byl špatně slyšet.

"Ano. Je tu se mnou. Máme usmiřovací večeři." Triumfální tón, ze kterého šel strach.

"Nech ji na pokoji!" slyšela jsem jasně. Michael to do telefonu přímo zařval. Co mu je do toho? A jak získal Gabrielovo číslo?

"Ani mě nenapadne. Ona je moje! Jenom moje!" Teď křičel i Gabriel. Nelíbilo se mi to. A už vůbec, že takhle mluvil o mně.

"To si jenom myslíš."

"CO? Jak jsi to myslel? Na co narážíš."

"Jenom tě informuju. Přišel jsi pozdě."

"Co to meleš! Vyklop to!" Gabriel mluvil s ledovým klidem. Děsil mě.

"Zeptej se, co se stalo jednou v noci. Sice ti to popře, ale…" Michael se v telefonu odmlčel a já jsi vzpomněla. To myslí tu noc jak jsem se opila a skončila s ním ve sprše.

"Co by mi měla popřít? Mluv jasně a nezkoušej mou trpělivost."

"Trpělivost jsi nikdy neměl."

"Už se s tebou nehodlám dál bavit!"

"Zeptej se a uvidíš."

Jen tak tak jsem odběhla. Stála jsem zády, takže jsem se přirozeně lekla, když mi Gabrielova ruka zakotvila na rameni.

"Ty nemáš čisté svědomí?" Pousmál se.

"Každý člověk se lekne. Je to vědecky dokázáno. A to že někdo má nebo nemá čisté svědomí, to s tím nemá co dělat." řekla jsem a chytila ho za ruku. "Gabriely?" Otočila jsem jeho ruku dlaní vzhůru.

"To nic není." Strčil si ruku do kapsy u kalhot.

"Že to nic není?! Máš pořezanou ruku. Nezkoušej mi tvrdit, že to nic není." Chtě nechtě, dotáhla jsem ho k paní v šatně a ta mi půjčila lékárničku.

"Jsi snad doktor?" Kousavě procedil přes zuby, když jsem mu ránu postříkala Jodisolem.

"Ne, ale vím o někom, kdo má zdravotnický kurz."

"Promiň. Měl jsem služební telefonát a hrozně mě vytočil drzý kupec."

"Jasně. Půjdeme?"

Zbytek cesty jsme šli mlčky. I v autě panovala mlčenlivá nálada. Měla jsem prostor přemýšlet o celé té záležitosti s telefonátem. Gabriel se mě na nic neptal.

"Chceš tady v autě strávit noc?" Probudil mě Gabrielův smích.

"Ne." Nabídl mi ruku a já neprotestovala.

Doprovodil mě až ke dveřím. Choval se divně.

"Ta večeře byla báječná, celý večer byl báječný." Očividně se mu nechtělo odcházet.

"To ano." Odemkla jsem. "Ale…" Než jsem mohla zareagovat, políbil mě. Odtáhl se jen na pár centimetrů a toužebně se mi díval do očí. Jeden krátký pohled do očí a pak na rty. Vše bylo vyřčeno.

S Gabrielem jsme se k sobě přitáhli a nedbali toho, kde stojíme. Uprostřed pootevřených dveří na veřejné chodbě. S touto myšlenkou jsem nás vtáhla do bytu.

Nepřestala jsem se tisknout k horlivému Gabrielovi. Toužili jsme po sobě, až se ta touha nedala unést.

S velikou námahou jsme si zuli boty a udržovali si od sebe minimální vzdálenost. Zabouchla jsem dveře a narazila na Gabrielovy nedočkavé rty. Slyšela jsem ránu. Něco spadlo z komody, na kterou mě Gabriel posadil.

Gabrielovo sako nečinilo problém, ale knoflíčky od košile ano. Neovládla jsem se. Seskočila jsem dolů z komody a roztrhla Gabrielovu košili. On se zdál stejně dychtivý jako já. V mých šatech neviděl žádnou překážku. Když mi Gabriel stáhl šaty do poloviny těla, převzala jsem vedení a tlačila ho směrem na pohovku.

Náhle jsme oba padali a já se ocitla na něm. Na tváři se mu roztáhl úsměv a odhrnul mi lokny rámující obličej dozadu. Přejela jsem nehtem Gabrielovi přes nahý vypracovaný hrudník. Vyměnily jsme si úsměvy a pohledy, které říkaly to samé: "Chci tě.", a vrhli jsme se na sebe.

Gabriel u mě zůstal až do rána. Po jeho odchodu, jsem se rozhlédla po bytě. Nepamatuju se, že bychom takhle řádili. Divila jsem se, že jsme nespadli z pohovky. Nevím, co by se stalo, kdybychom se dostali do ložnice. Uklízet by se mi to rozhodně nechtělo. Dost na tom, že teď dávám dohromady polštáře z pohovky. Nacházela jsem je několik metrů od gauče.

Měla jsem to akorát, abych se připravila a šla na dvě hodinky do fitka. Cestou si mi honily hlavou vzpomínky na včerejší noc. Gabriel je v posteli skvělý. Nebo bych měla spíš použít na pohovce?

Ve fit centru mě kamarádka a trenérka Pavlína dala do těla. Celou dobu mě učila nové kroky a pak ještě s další skupinou. Nakonec jsem odpadla na stroje a to mi naložila další nášup. Viděla, že to zvedám nějak moc rychle a šoupla mi tam o kilo víc.

"No, jaký to bylo?" řekla a rychle si sedla vedle mě. Soustředila jsem se na posilování vnitřní strany stehen a po deseti jsem si dala pauzu.

"Bylo to perfektní. Celý večer neměl chybu." Napila jsem se a pozorovala Pavlu, jak si procvičuje břišní svaly.

"A jaký bylo zakončení?" Mrkla na mě a dala si taky malou pauzu.

"Zakončení bylo… No to bylo něco." řekla jsem a zavzpomínala.

"Povídej. Nenechávej si to pro sebe."

"Tak dobře."

Těšila se až začnu a tak jsem začala. Byla z toho hotová. Nejvíc jí zajímala část, kde jsem viděla Gabriela nahého. Musela jsem jí říct, že vypadal fakt strašně dobře.

"Páni. Vidíš toho trenéra, co stojí tamhle?" Neznatelně trhla hlavou daným směrem. Následovala jsem její malinké "nenápadné" trhnutí hlavy. Podívala jsem se a provedla průzkum.

"Chystáme se spolu na rande." řekla a usmívala se.

"Tak to je super a kdy a kam?"

"To ještě nevím, dneska se domluvíme." Znám Pavlínu a její pohled nasvědčoval tomu, že to nebude jen nějaké rande. Pak mi to došlo.

"Cože? Ty po něm vyjedeš dneska?"

Nakonec jsme se povyprávěly o klucích a přemýšlely jsme, jestli bychom někdy v budoucnu udělaly rande ve čtyřech. V šatně jsme pokračovaly, dokud mi nezapípal mobil.

"Prosím."

"Ahoj. Tady Gabriel. Mám malý nápad a doufám, že budeš souhlasit." Zněl tak neodolatelně.
"Napjatě poslouchám."

"Bude víkend a mě napadlo, jestli bys se mnou nejela k moři. Budu tam mít jednání, ale čas si na tebe udělám. Co ty na to?"

"Jasně, že pojedu, alespoň si pořádně odpočinu. Doufám, že si odpočinu, co myslíš?"

"No, mohl bych si to rozmyslet?" Zasmání.

"Takže v kolik?"

"Vyzvednu tě v pátek kolem deváté ráno?"

"Dobře, píšu si tak ahoj. A těším se."

"Taky se na tebe těším a posílám pusu." Sklapla jsem mobil a přidala ho do kabely k ostatním věcem.

Z fitka jsem si to namířila rovnou do nákupního centra. Viděla jsem nějakou novou kolekci plavek v krámku, kde pracuje Nina. Rozhodla jsem se jít podívat a měla štěstí. Byla tam a měla volno. Zabrala jsem si ji pro sebe a vybíraly jsme. Dokonce mi přinesla za skladu mojí velikost. Na stojánku už nevisela. Byla jsem spokojená. I Nina mi je pochválila. A stejně jako s Pavlínou jsme probraly Gabriela a taky, že pojedu k moři.

Sbalená jsem byla za chvíli a trochu ve mně hrklo. Dva kufry a jeden menší kufřík. Gabriel se bude válet po zemi smíchy. Ale nic takového se nestalo. Gabriel se nesmál. Provokoval mě tím, že čekal víc kufrů.

Víkend se mohl rozjet na plné obrátky. Těšila jsem se a byl překvapená, že letíme soukromým letadlem. Jako ve filmu Pretty Woman.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama