Stříbrná zátoka - Jojo Moyes

15. února 2015 v 11:26 | Lola Kiss |  Beletrie
Hned na začátku jsem se usmívala, když jsem si přečetla celé jméno sestry hlavní hrdinky, Kathleen Whittier Mostynová. Moc daleko to k autorčinu jménu nemá.

Autorkou je Jojo Moyesová, u nás v ČR jí vyšly prozatím tři knihy - Poslední dopis od tvé lásky, Než jsem tě poznala a Stříbrná zátoka. Chystá se také její čtvrtá kniha v pořadí: Dívka, kterou jsi opustil.

Hlavní postava je Lissa, která má dceru Hannu a tetu Kathleen. Žijí spolu v Kathleenině starém hotelu ve Stříbrné zátoce, kde se cestovní ruch opírá o ukazování delfínů a velryb turistům. Stříbrná zátoka patří v Austrálii k několika málo místům, kde není postaven hotelový komplex.

Mike přijel na "dovolenou" do Stříbrné zátoky, ale nikomu neřekl, že pracuje pro firmu, která se rozhodla postavit v zátoce hotel provozující vodní sporty. Ani se nezmínil o snoubence, když se začal zajímat o Lissu.

Lissa má stejně jako Mike tajemství, které vyplave jednoho dne na hladinu, a až se tak stane, život se jim převrátí naruby. Žádné oddechnutí očekávat nemohou.

Příběh je vyprávěn z pohledu Lissy, Kathleen, Mikea, Hanny, Grega, Monicy.... Dostane se odpovědí na vše, a čtenář si tak uvědomí, že pravdu mají všechny strany, protože každý to vidí jinak. Dramatičnost se nebere servítky, a to co se dozvíte o Lissyině minulosti, no, klobouk dolů.

Ukázka z knihy:

MIKE

"Asi už víte, co se včera stalo," pronesla, aniž se na mě podívala.

"Do toho mi nic není," odtušil jsem.

"Ne," přisvědčila, "to není."

Vyhodil jsem blinkr doleva a pomalu zatočil na cestu k hotelu. Najednou jsem si přál, abychom už nebyli skoro doma. Nechtělo se mi věřit, že hodiny v autě ukazují teprve poledne. Bylo mi, jako bych už prožil celý den.

Znovu se ozvala uměřeným tónem. "Znám Grega už hrozně dlouho. On... no, znám ho dost na to, abych věděla, že jemu na tom nezáleží. Že to nemusí nic znamenat."

Zajel jsem na parkoviště. Seděli jsme mlčky, motor auta chladl a s tikáním se uklidňoval a my se oba snažili vypořádat s tím důležitým poznáním, že považovala za nutné mi vůbec něco vysvětlovat.

"Vaše teta mi pověděla o tom dítěti. Moc mě to mrzí."

Prudce se ke mně otočila. Všiml jsem si, jak má zarudlé oči. Možná to bylo jen nedostatkem spánku, možná to byl důsledek nekonečného pláče. "Neměla vám nic říkat."

Nevěděl jsem, jak reagovat.

A tak jsem se naklonil, sevřel vyčerpanou a překrásnou tvář Lissy McCullenové v dlaních a políbil ji. Bůh ví, proč jsem to vlastně udělal. Ale nejvíc mě překvapilo, že můj polibek opětovala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama