Únor 2015

23. Styxx - Sherrilyn Kenyon

28. února 2015 v 14:11 | Lola Kiss |  Zahraniční literatura
V knize Acheron http://lola-kiss.blog.cz/1501/15-acheron a Objetí noci http://lola-kiss.blog.cz/1503/objeti-noci, se ukázalo, že šéf temných lovců Acheron, má bratra Styxxe. A proč se o něm nikdy nikomu nezmínil? Nenáviděl ho... Styxx byl bratr, kterého vychovali jako rozmazlené princátko... To byl názor, který kniha Styxx od Sherrilyn Kenyon vyvrátila. A stejně jako u Acherona příběhu, i tady, byla kniha rozdělena na minulost před jedenácti tisíci lety a současnost. Akorát v tomto případě, jsem při čtení minulosti měla jedinou myšlenku: "Ať to přestane."

"Víš, před dávnou dobou mě můj mentor naučil, že existuje pouze jediný důvod, proč jít do války. Ochránit ty, které milujeme. Ale život mě naučil, že někdy ochrana není o tom opustit je. Je to o tom být tam, kde tě potřebují. Nepotřebuješ kuráž, abys umřel, Acherone. Potřebuješ kuráž, abys žil a bojoval."
Styxx

Didymoský princ Styxx se narodil, stejně jako jeho dvojče Acheron, v roce 9 548 p.n.l. a stejně jako on se stal nesmrtelným ve věku dvacet-jedna let. Styxxův osud byl podobný Acheronovu, disfunkční rodině se nevyhnul. Jeho jedinou útěchou byl jeho učitel Galen a později i žena Bethany. Styxx mohl být šťastný, ale zasáhl Apollo a Acheronova matka. Styxx ztratil svého přítele Galena, Bethany a jejich nenarozeného syna.

Jeden z mírných trestů, které byly pro dvanáctiletého Styxxe časté, pokud čímkoli naštval svého otce.

Galen se po pár krocích zastavil. "Co Vám král řekl?"

"Budu zbičován pro svou zbabělost."

Bethany se seznámila se Styxxem jako slepá lidská žena. Narazila na Styxxe krátce poté, co se neúspěšně pokusil zabít. Jako atlantská bohyně hněvu, utrpení, zuřivosti a pomsty - se jmenovala Bet´anya Agriosa. Netušila, že obyčejný smrtelný muž Hector si ji dokáže získat. Netušila, že to byl didymoský princ Styxx. Jejich setkání mělo důvod ve společné historii - Styx byl znovuzrozený Aricles a ona Bathymaas.

"Budu počítat údery srdce, dokud tě znovu neuvidím."
Styxxova slova Beth.

Jeden z krátkých momentů, kdy byl Styxx šťastný a uvolnil se. Vybrala jsem moment, kdy Bethany a Styxx dostávali přednášku od Styxxova otce, krále Xerxese.

Jeho otec se zamračil. "Ve svém stavu bys neměla jezdit. Mohla bys spadnout z koně a přijít nebo zranit dítě, které čekáš."

Držíc Styxxovu ruku ve svých, se zastavila a zdvořile se na něj usmála. "Nikdy jsem neřekla nic o koni, Výsosti. Je to Váš syn, koho mám v úmyslu osedlat a zajezdit si na něm. Hezký den." Se Styxxem v závěsu zamířila ke dveřím.

Styxx nevydal ani hlásku, dokud nebyli venku z haly, a pak vybuchl smíchem. "Přeju si, abys mohla vidět výraz na jeho tváři. Nemůžu uvěřit, že jsi mu to řekla. On nemohl uvěřit, že jsi mu to řekla."

Po 11 539 letech strávených v osamělosti, se Styxxovi naskytla šance, že by mohl být konečně šťastný, jak si to vysnili s Bethany. Stačilo, aby se Acheron skutečně podíval na svého bratra, a nedíval se skrz něj.

"Bratři - teď a navěky. Tohle nám nikdy nebudou schopni vzít."
Byla slova, která pronesl Acheron v šesti letech k Styxxovi. A právě to jim na jedenáct tisíc let vzali.

A jak to s Acheronem a Styxxem dopadlo?

"Podívej se na ně, Apollymi. Viděla jsi někdy něco víc patetického, než dva dospělé, nesmrtelné bojovníky tak vystrašené kvůli něčemu tak malému? Nevím, kdo je víc nervózní z porodu... otec nebo strýc."

Jako stín v Katoteros nemohla Apollymi víc než souhlasit s Ma´at, když pozorovala Styxxe a Apostolose, nesoucí kostky ledu. "Měly bychom jim dát vařit vodu?"

Athéna se zasmála. "Možná je to moje přítomnost, která je tak zneklidňuje. Konec konců, naposledy, kdy jsem asistovala u porodu, byl to ten jejich... No, tentokrát to dopadne mnohem lépe. Myslím."

Styxx probodl pohledem tři bohyně se strohým odfrknutím. "Víte, že vás slyšíme, že?"

Athéna se zasmála. "Ovšemže to víme, zlato. Nebyla by to taková zábava, kdybyste nás neslyšeli."

"Styxxi!" štěkl Acheron. "Pojď sem. Hned!"

Ignorujíc bohyně, Styxx běžel k Bethany s ledem. "Jsem tady, Beth."

Kniha neosvětlila jen Styxxovu minulost a Acheronův názor na bratra, ale také Styxxovy schopnosti, které nejsou zcela lidskými. Styxx měl být mocnou nadpřirozenou bytostí - Chthonianský zabiják bohů -, ale dvojče Acheron vše změnil...

A vyvstala otázka, kdo je Acheronův otec, když ne Archon?

S povzdechem se Bethany snažila pochopit emoce, které z něj cítila. "Apostolos je tvůj syn, Archone, nemůžeš-"

"Není můj syn. To je ten problém."

Ztuhla, když ta slova zavrčel. "Co tím myslíš?"

Snížil hlas. "Po debaklu s Apollyminým prvorozeným, jsme se rozhodli, že si jí vezmu a udržím jí šťastnou. Jak víš, nejsem neplodný a ani ona ne. Záměrně jsem jí bránil v početí. A to, že nevím kdo je otcem toho bastarda, je..."

21. Guardian - Sherrilyn Kenyon

27. února 2015 v 19:30 | Lola Kiss |  Zahraniční literatura
Jestli něco přesně odpovídá přísloví: "Projít si peklem.", je to právě tahle kniha The Guardian od Sherrilyn Kenyon http://lola-kiss.blog.cz/1412/sherrilyn-kenyon, kde přísloví můžeme brát doslova. V jednu chvíli se i mně udělalo špatně, a že něco vydržím. Jestli znáte knihy nebo filmy, kde se mihla ukázka o korejské válce a jejich přístupu k zajatcům, no, podoba se nezapře. Kromě násilí je v knize i humor a odhodlání vydobýt si vlastní místo v ráji.

Verbální rány se zaříznou do duše a užírají srdce po celou věčnost.
Seth

Čtyřistapadesátiletý polobůh Seth je hlavní postava s tragickým osudem. Jako syn egyptského boha Seta, byl Seth svým otcem odmítnut, a v sedmi letech odvlečen svou matkou do pouště a ponechán napospas smrti. Ve třinácti letech byl prodán do otroctví temnému bohu Noirovi, jehož hlavní doménou je utrpení, strach a koníčkem je mučení. Seth se stal Strážcem a oblíbenou Noirovou hračkou. Jestli by Seth rád umřel? Ano, ale malý problém je, že je po svém otci nesmrtelný.

Seth se před staletími pokusil utéct, ale nevyšlo mu to. Čekal ho trest...

Skoro dva metry deset, Noir přiměl démony okolo nich třást se strachy. Jeho černý oblek bez poskvrnky a jasně bílé tričko vypadala v té chladné, tmavé místnosti nemístně - místnost, jejíž stěny byly postříkané a pomazané Sethovou krví.

Noir natáhl ruku a poplácal ho na tváři, jako by byl poslušné štěně. "Hmm. Musím říct, že peklo nevypadá na to, že s tebou souhlasí. Viděl jsem tě vypadat alespoň trochu líp než v tomhle ubohém stavu."

"Jdi do prdele," řekl Seth, ale jeho slova byla nerozeznatelná. Šroub mu bránil hýbat pusou nebo jazykem. Způsobilo to jedině, že jím projela nesnesitelná vlna bolesti.

Každý zničený člověk potřebuje světlo, které by ho probudilo k životu a ukázalo mu, že stojí za to bojovat a žít. A pro Setha to byla maličká Lydia Tsakali, která přišla osvobodit svého otce Solina do Noirovy říše. Bohužel to nebylo tak jednoduché, jak by se mohlo zdát.

Jeden člověk může učinit velký rozdíl v životě jiného. Ať dobrý nebo špatný. Jejich akce a slova, jediný člověk má moc zachránit nebo zničit jiného.
Lydia

Lydia Tsakali je snolovec a zároveň katagariánský zvěrolovec, šakal. Když zjistila, že byl její otec Solin unesen, vydala se ho hledat a pak dostat ven z Noirovy říše Azmodea za každou cenu. I za cenu vlastního života. Jestli pro ni něco bylo hrozné, pak to být ponechána na pospas démonovi, který mučil Solina v minulých týdnech. Démon, který se jí představil jako Strážce.

Jak říkalo staré přísloví: televize může urazit vaší inteligenci, ale nic vás nesetře tolik jako počítač.
Lydia

Lydia se Setha bála, ale pak poznala, jak to doopravdy je se Sethovým postavením.

Byl zbitý. Brutálně. Ne, krvežíznivě. Rány rozmazaly bílou barvu a červené a černé linie na jeho obličeji, což jí ukázalo, že to byl nakonec make-up a ne barva kůže.

Seth nechtěl, aby poznal Lydii a viděl v ní něco jiného než donucovací prostředek, jenomže se mu dostala pod kůži.

Když se dostala ke spodnímu prádlu, nemohla potlačit smích nad jeho volbou. Červená tanga. Proč ji to nepřekvapilo?

Protože to byl konec konců muž. I přesto, že se jí odmítal dotknout, tohle byl ten typ spodního prádla, co muž koupí ženě, aby ji viděl to nosit. Neexistoval jiný důvod, proč by byla vynalezena. Byla si jistá, že návrhář musel být přímým potomkem markýze de Sade.

Seth měřil přes metr osmdesát, nosil brnění, na obličeji měl děsivý make-up a jeho přístup neříkal nic jiného než "Zemři. Brutálně tě zabiju." Tak ho Lydie poznala, než zjistila, že má i druhou stránku.

Vztáhla ruku a chtěla se ho dotknout.

Na chvíli byl jako přimrazený na místě, jak zoufale toužil cítit její kůži na své.

Ne. Způsobí to jedině to, že ti to bude připomínat věci, které nikdy nemůžeš mít.

Patřila Solinovi. Ne jemu.

Rychle uhnul.

Ale ona si toho nevšimla. Namísto toho ho pronásledovala přes pokoj.

Co to sakra? Pokaždé, když se pohnul, byla tam, snažíc se dotknout jeho zraněného oka. Ani nechtěl vědět, jak hloupě musel vypadat, když před ní uhýbal.

"Přestaň!" zavrčel na ní konečně.

Objevil se i starý známý z dílu The Dream Chaser http://lola-kiss.blog.cz/1411/14-dream-chaser - Jaden

Jaden se na ni zlomyslně usmál. "Neexistuje nic, co bych nemohl zabít. Nezáleží na tom, jak moc je to nesmrtelné."

"A co takhle...?"

24. února 2015 v 7:20 | Lola Kiss |  Moje téma týdne
Venku pršelo a Karolína seděla za oknem s mrzutým výrazem. Tolik se těšila na piknik u vody, koupila si na to i nové plavky od Stelly! Ale teď z toho nebude nic. Musí trčet doma.

Kryštof nakopl fotbalový míč a obloukem ho poslal do horního rohu. Míč se odrazil od síťky a Tomáš se na něj nasupeně podíval.

"Co je?" Zeptal se nevinně Kryštof a připsal si další bod. Vedl deset ku třem.

Tomáš zavrtěl hlavou. Nemělo cenu hádat se s profíkem, jaký otec, takový syn. Kryštof zdědil nadání po svém otci.

Karolína protáhla ztuhlé svaly a zamířila za bratrem do tělocvičny. Vlastně do posilovny, jak jí připomínal otec.

"Končím." Mávl Tomáš rukou a Kryštof se vítězně zazubil. Hra skončila 15:9, Kryštof je prostě borec. Ale Tomáš je zase borec v něčem jiném.

Karolína vešla do místnosti, kde stála uprostřed branka a dva kluci. Kryštof a Tomáš.

"Čau ségra, copak?" Kryštof ji jako správný starší bratr objal kolem ramen, ale nedošlo mu, že Karolína je na tohle chování moc velká.

"Ale nic." Setřásla jeho ruku a podívala se na Tomáše.

Tomáš přemítal, kdy se z Kryštofovy sestry stala tahle kočka. Ty pidi kraťásky jí děsně slyšely. Sakra! Měl by se vzpamatovat, je to ségra jeho nejlepšího kamaráda.

"Jdeme, Tome?" Kryštof do něho šťouchl ramenem a zamířil pryč.

Tomáš se zastavil a prostě to udělal. Pozval Karolínu na rande. K jeho překvapení souhlasila.

Karolína se usmívala jako měsíček, protože se Tomáš na odchodu málem přizabil o bednu s činkami.

Zavrtěla nakonec hlavou, protože to jediné, co mohla udělat proto, aby si všiml že je holka, ne dítě, byly šortky s vrškem od plavek.

Proč mu to trvalo tak dlouho? Proč ho to nenapadlo dřív? Copak si nevšimnul, že on se jí líbí od jejích 8-mi let?

Strach člověka nezmění, ale zlomí

17. února 2015 v 21:20 | Lola Kiss |  Moje téma týdne
Eva se posadila u nového jídelního stolu, který si její macecha nechala poslat až z Itálie. Přišel jí úplně obyčejný, ale zatraceně těžký.

Usrkávala horkou kávu způsobem, za který jako malá dostávala pohlavky. Ale co, teď ji nikdo nevidí a neslyší.

Eva se měla setkat s Davidem, svým přítelem. Včera se pohádali, protože David jí znovu řekl, že ji miluje, a ona mu na to neřekla nic. Vlastně mu na to jednou odpověděla: "Děkuji, to je od tebe milé." Jakoby o nic nešlo.

David seděl v autě před domem Eviny macechy a otce. Vůbec se mu dovnitř nechtělo. Nesnášel je za to, co udělali Evě. Kvůli nim mu nevěří. Celé dětství se k ní chovali odtažitě a chladně, dobírali si ji - otec kvůli pleti a macecha kvůli vkusu oblékání. Eva si odnesla to, že se cítí méněcenná, sebevědomí je na nule a nevěří lidem. Vždy na ní poznal, kdy se napjala, protože cizí člověk narušil její osobní prostor.

Eva se nenáviděla, protože ten večer, kdy se potkala s Davidem, se opila a vyklopila mu pár historek o rodičích. Nemohla vystát to pomyšlení, že viděl jak je slabá, jak jí připomínal otec.

David si vzpomněl na večer, kdy opilou Evu viděl sedět na zídce u vody. Dostalo ho, když mu řekla o té své rodině, ale víc než samotný nedostatek inteligence jejích rodičů, že nechápali důsledky, ho dorazilo to, že přes to všechno je má Eva ráda. Eva zůstala hodná, nebyla to pomstychtivá mrcha.

Eva dopila hrnek a vyběhla otevřít Davidovi.

"Ahoj." Řekl David a věděl, že hádku nechali za sebou.

Eva si vzpomněla, že i potom co mu řekla o sobě, jak je nudná a nevýrazná, chtěl ji. Křičeli na sebe, ale on ji neurazil ani neponížil, vlastně křičela ona sama. On...

"Ahoj." Eva se mu podívala do očí a usmála se.

Musí mu říct to, co si měla už dávno.

"Víš, ch.."

"Miluju tě." Vyhrkla Eva a David ji k sobě přimáčkl a políbil.

Stříbrná zátoka - Jojo Moyes

15. února 2015 v 11:26 | Lola Kiss |  Beletrie
Hned na začátku jsem se usmívala, když jsem si přečetla celé jméno sestry hlavní hrdinky, Kathleen Whittier Mostynová. Moc daleko to k autorčinu jménu nemá.

Autorkou je Jojo Moyesová, u nás v ČR jí vyšly prozatím tři knihy - Poslední dopis od tvé lásky, Než jsem tě poznala a Stříbrná zátoka. Chystá se také její čtvrtá kniha v pořadí: Dívka, kterou jsi opustil.

Hlavní postava je Lissa, která má dceru Hannu a tetu Kathleen. Žijí spolu v Kathleenině starém hotelu ve Stříbrné zátoce, kde se cestovní ruch opírá o ukazování delfínů a velryb turistům. Stříbrná zátoka patří v Austrálii k několika málo místům, kde není postaven hotelový komplex.

Mike přijel na "dovolenou" do Stříbrné zátoky, ale nikomu neřekl, že pracuje pro firmu, která se rozhodla postavit v zátoce hotel provozující vodní sporty. Ani se nezmínil o snoubence, když se začal zajímat o Lissu.

Lissa má stejně jako Mike tajemství, které vyplave jednoho dne na hladinu, a až se tak stane, život se jim převrátí naruby. Žádné oddechnutí očekávat nemohou.

Příběh je vyprávěn z pohledu Lissy, Kathleen, Mikea, Hanny, Grega, Monicy.... Dostane se odpovědí na vše, a čtenář si tak uvědomí, že pravdu mají všechny strany, protože každý to vidí jinak. Dramatičnost se nebere servítky, a to co se dozvíte o Lissyině minulosti, no, klobouk dolů.

Ukázka z knihy:

MIKE

"Asi už víte, co se včera stalo," pronesla, aniž se na mě podívala.

"Do toho mi nic není," odtušil jsem.

"Ne," přisvědčila, "to není."

Vyhodil jsem blinkr doleva a pomalu zatočil na cestu k hotelu. Najednou jsem si přál, abychom už nebyli skoro doma. Nechtělo se mi věřit, že hodiny v autě ukazují teprve poledne. Bylo mi, jako bych už prožil celý den.

Znovu se ozvala uměřeným tónem. "Znám Grega už hrozně dlouho. On... no, znám ho dost na to, abych věděla, že jemu na tom nezáleží. Že to nemusí nic znamenat."

Zajel jsem na parkoviště. Seděli jsme mlčky, motor auta chladl a s tikáním se uklidňoval a my se oba snažili vypořádat s tím důležitým poznáním, že považovala za nutné mi vůbec něco vysvětlovat.

"Vaše teta mi pověděla o tom dítěti. Moc mě to mrzí."

Prudce se ke mně otočila. Všiml jsem si, jak má zarudlé oči. Možná to bylo jen nedostatkem spánku, možná to byl důsledek nekonečného pláče. "Neměla vám nic říkat."

Nevěděl jsem, jak reagovat.

A tak jsem se naklonil, sevřel vyčerpanou a překrásnou tvář Lissy McCullenové v dlaních a políbil ji. Bůh ví, proč jsem to vlastně udělal. Ale nejvíc mě překvapilo, že můj polibek opětovala.

(Ne)existující lék

12. února 2015 v 7:41 | Lola Kiss |  Moje téma týdne
Jako většina žen, tak i já miluju nakupování. Není nic lepšího, když máte špatný den a nic se vám nedaří, než si zaskočit na tři či čtyři hoďky do nákupního centra. Neříkám tím utrácejte hlava nehlava a vyčerpejte limit. Nakupovat se musí chytře a bez blbostí. Těch si užijete i tak dost. Že to není lék na bolest? Je! Vzpomeňte si na dobu, kdy jste byli malí uličníci a babička vám koupila něco na bolístku. Třeba zmrzlinu, tak vždy utiší bolest a zažene strach z doktora. (Hlavně když je vám pět.)

Lidé věří, že kromě nakupování předčí špatnou náladu nebo bolest z rozchodu jedna magická potravina. Někdo říká, že se sem dostala ze Španělska, jiní zase že ji přivezli od indiánů. Ať tak nebo onak, čokoláda je prostě čokoláda. Počítá se mezi jídlo? Ne, ale komu na tom záleží, když se mu po jazyku rozplývá ta sladká chuť a "obalují se tím nervy". Jako zmenšení bolesti funguje čokoláda spolehlivě, konec konců, bolest je vystřídána mmm.... Mňam.

A nejúčinnější způsob, když se hýbete víc než u nakupování? Sport. Během fyzických aktivit se do těla uvolňují endorfíny, jinak známé jako "hormony štěstí" a člověk má pocit, že dokáže všechno. Problém je, že se do toho lidé nutí a jsou z toho otrávení. Chyba! Proč se nutit, když můžete cvičit, aniž byste předem mysleli na tu "dřinu". Proč si říct, že půjdu běhat a netěšit se, když si můžu říct, že se půjdu rychle projít a touha po běhu se dostaví časem. Proč se mořit na spinningu a vyplazovat jazyk až na vestu, abyste stačili profi instruktorovi, když můžete zvolit vlastní tempo. Nikdo vás nenutí k sebevražednému: "Prostě to musím udělat, abych nebyl jako debil, co nestíhá."

20. Retribution - Sherrilyn Kenyon

5. února 2015 v 8:00 | Lola Kiss |  Zahraniční literatura
Tentokráte se autorka zaměřila na další kulturu, konkrétně na kulturu původních obyvatel Ameriky - indiány. Jestli to bylo dobře, nebo ne, ponechám i já na někom jiném. Ale rozhodně to bylo matoucí a snaha o vysvětlení se nesetkala s celkovým pochopením.

Mužskou postavu zastupuje temný lovec Jess Brady, přezdívaný Soumrak. Jako temný lovec je známý hlavně kvůli svému bojovnému nadšení a schopnostem.

Abigail je člověk, vychovaný Apollity, démony, kteří ji do žil vpravili démonní krev, aby se stala jejich zbraní proti temným lovcům. A to se jim také podařilo, dokud se Abby nesetkala se Soumrakem.

Během jejich sbližování se dozvěděli pravdu, která jim změnila pohled na svět. Abby zabila jednoho ze strážců, kteří chránili svět před apokalypsou. Oba tak musí zabránit jejímu plnému propuknutí, tím, že naplní dávné proroctví spojující jejich dva životy.

A jako všechny dobré vztahy, i tady jsou malinké problémy, se kterými musí oba bojovat...

A ještě dovětek, který potěší: Acheron a Tory spolu založili rodinu, a na konci knihy se jim narodil syn, kterému pomohla na svět ach-bože Artemis.

Moje reakce: "Cože?"

5. února 2015 v 7:50 | Lola Kiss |  Moje téma týdne
Andrea seděla s Veronikou na lavičce, hodovaly na zmrzlině a rozplývaly se nad počasím, že jim vyšlo tak dobře.

Jako sestřenice se spolu moc nebavily, protože bydlely každá v jiném městě, daleko od sebe. Pár telefonátů a smsek se nepočítá.

Veronika se rozhlížela kolem a hodnotila běžce, totálně propocené, hádala jejich profesi.

"No a já se bála, s kým že to budu trávit prázdniny. Myslela jsem si, že budeš kráva."

Veronika zprudka otočila hlavou a podívala se na Andreu. "Co prosím?"

A Andrea se pustila do vysvětlování.

"Naše babi mi řekla, jak se převlékáš třikrát za den, jak se ti nechce nic dělat, že si spíš holka do velkoměsta než sem do lesa na chatu."

Veronice spadla čelist. Tohle že o ní řekla jejich babi?! Cože?!

"Snad tomu nevěříš?" Zeptala se Veronika a pozorovala Andreu, vrtící hlavou.

"Ne. Taková nejsi."

Ten večer šla Veronika na pár skleniček k sousedovi Tondovi. A i on ji překvapil.

"Slyšel jsem, že si vybíráš školu podle práce, abys měla nad třicet tisíc. A že si hledáš bohatýho chlapa, a že se několikrát převlíkáš, abys nechodila v tom samém."

Veronice ten den spadla brada po druhé.

"Kde jsi to slyšel?"

Odpověď tušila. "Tvoje babi mi to řekla."

Veronika nevěděla, co si má o své vlastní babi myslet. Tondovi to vyvrátila, ale cítila se příšerně. Co si asi o ní oba mysleli, když se s ní Andrea a Tonda potkali? Za koho ji považovali? A co hůř, proč tohle o ní říká její babi? Ten večer byla Veronika ráda, že pije alkohol. Nikdy si totiž nepředstavovala, že by jí babi - rodina - tak hnusně pomluvila za zády.

"In vino veritas"

3. února 2015 v 15:17 | Lola Kiss |  Citáty
Je pravda, že dobrodružství jsou dobrá i pro mladé lidi. Dobrodružství se dostanou do krve člověka, který o tom ani neví.

Věděl jsem, když jsem tě potkal, že začne dobrodružství.

He was going to live forever, or die in the attempt.

Nikdy není pozdě na to být moudrý.

Život je nádherná, báječná věc, dokonce i pro medúzy.

Dvě nebo tři věci vím jistě, a jednou z nich je způsob, jak můžeš naráz nenávidět a milovat něco, čemu tak úplně nerozumíš.

Čtení jedné knihy je jako jíst jeden brambůrkový lupínek.

Dobře, má drahá, vezmi si srdce. Jednoho dne tě políbím a tobě se to bude líbit. Ale ne teď, tak tě prosím, abys byla trpělivá.

Nechci si zopakovat svou nevinnost. Chci mít to potěšení ji znovu ztratit.

Past je pastí, jestliže o ní nevíš. Jestliže o ní víš, je to výzva.

Zamilovaná 8. Kapitola

3. února 2015 v 15:12 | Lola Kiss |  MY NOVELS Zamilovaná
Znovu a znovu

Po necelých dvou týdnech, kdy neustále pršelo, jsem se usmířila s Gabrielem. Volali jsme si a dohodli se na společné usmiřovací večeři.

Večeře s Gabrielem byla domluvená na osmou, ale staví se pro mě už v půl osmé. Mám dost času se na ní připravit.

Gabriel mi řekl jméno restaurace a tím mi udělal čáru přes rozpočet. Do takové velmi drahé a luxusní restaurace. Řeším dilema, co si vezmu na sebe.

Rozhodla jsem se vytasit s mým novým módním kouskem. Červené šaty. Podobné měla na sobě Nicole Kidman v Moulin Rouge.