Zamilovaná 7. Kapitola, část 2

12. ledna 2015 v 21:13 | Lola Kiss |  MY NOVELS Zamilovaná
"Ty posiluješ. Páni! Sakra to je tělo." Neubránila jsem se a zkusila mu zajet rukou pod tričko. Zastavil mě.

"Ty jsi mi ale hodně pila, viď?" Usmíval se a trochu odkláněl hlavu.

"Já nepila. Já bumbala. Jenom trošičku." Ukázala jsem na prstech a zakřenila se.

"Tak hotovo, jdeme. Kde máš koupelnu?" Svezla jsem se mu skoro na zem, než mě opět přitáhl nahoru.


"Já nevím." Uchichtla jsem se. Hodlala jsem zpívat, ale umlčel mě.

"Fajn. A teď se prosím tě nehýbej." Poručil a opřel mě o kuchyňskou linku.

"Ano, pane!" Zasalutovala jsem a začala jsem broukat melodii z Růžového pantera. Michael zatím odběhl. Neudržela jsem se na nohou. Kecla jsem si přímo na studenou podlahu.

"Ale ne. Co jsem říkal. No tak jdeme." Viděl, že bych neudělala ani krok, tak to vzdal a vzal mě do náručí. Malátně jsem k němu zvedla oči a řekla to, co jsem měla na jazyku.

"Hm. Já tě tak nesnáším, ale víš co? Něco ti povím. Hrozně se mi líbíš. A kam to jdeme?" Cvrnkla jsem ho do nosu a znovu se zakřenila.

"Teď tě posadím a sundám ti boty." Ucítila jsem chladný okraj.

"Jupí! Jdeme se koupat do vaničky." Radostně jsem se vrtěla a pohazovala vlasy jako kdybych byla na koncertě.

"Kabelku nebudeš potřebovat." Vzal mi ji.

"Ale já ji chci!" Chňapla jsem po ní, ale marně.

"Dneska ji už potřebovat nebudeš." Odhodil jí do ložnice na postel. Naštvala jsem se.

"Hej! Co to provádíš ty jeden nesnesitelný, hrozný, otravný svalovče!" Vztekle jsem se podívala z kabelky na něho.

"Před chvílí jsem se ti ještě líbil." Vzal mě znovu do náruče a opřel o studenou stěnu ve sprše.

"To bývalo, než jsi hodil mou kabelku od Louise Vittona do ložnice." Vypískla jsem a malátně stála na nohou.

"Tak. A teď hezky drž." Otočil kohoutkem a na mě vytryskla voda. Ledová voda. Zaječela jsem a vší silou ho vtáhla dovnitř.

"Co to sakra děláš!" Rozhodil Michael rukama. Byl celý promočený a mračil se.

"Co? Chci se s tebou líbat." Obtočila jsem mu ruce kolem krku a přitiskla se na něj. Zavrávoral. A než stihl cokoli namítnout, políbila jsem ho. Zůstal stát ztuhle jako prkno. Tak jsem mu svou nohu obtočila kolem jeho. Líbal úžasně a já si přála, aby to trvalo hodiny a hodiny. Jednou rukou jsem mu zkoumala hrudník pod tričkem a druhou mu sjela na zadek.

Michael mi jemně vzal obličej do svých hřejivých dlaní a odpoutal se ode mě. Celé sladké opojení odpadlo a já zavřela oči. Najednou jsem se cítila velmi unavená.

"Mmm." Ucítila jsem silné paže a pak měkkou postel. Stará známá květinová vůně. Všechno oblečení se na mě tak nějak divně lepilo. Bezmyšlenkovitě jsem se svlékla do spodního prádla a ani přitom neotevřela oči.

První, co jsem při probuzení zaznamenala, byl budík. Poslepu jsem ho vypla a zaslechla cvaknutí. Znělo to jako dveře? V tu chvíli jsem rázně otevřela oči a procitla. Zamrkala jsem a zmateně se prohlídla. Pod peřinou jsem byla skoro nahá! Snažila jsem se rozpomenout, ale jediné, co si pamatuju, jsou kamarádi, pití a pak …

"Au!" Hlava mě rozbolela, jako když se do nohy zapíchne velký střep.

Velice pomalinku, polehoučku jsem vylezla z postele a přešla do koupelny si omýt obličej. Hrůza! V zrcadle jsem se lekla sama sebe.

"Hm?" Udiveně jsem pozorovala párty oblečení z večera, jak visí na sprše. Jak to?

"Au!" Žádné vzpomínání. Nakázala jsem si a šla do kuchyně. Další udivení a šok. Sklenice s vodou a v ní bublal prášek. Uvědomila jsem si, že se musím dát do kupy. S minerální vodou v ruce jsem zamířila do koupelny.

Ze spodního šuplíku jsem vyhrabala velké sluneční brýle. Nalíčila jsem se a vypadala o trochu lépe. Sluneční brýle zakryly ty kruhy pod očima.

Posledním pohledem v zrcadle jsem se ujistila o dokonalosti mého outfitu a vyrazila jsem za Karlem. Měla jsem poslední úkol. A sice nafotit pár snímků pro film.

"Dobrý den všem!" Pozdravila jsem celou skupinkou lidí.

"Ahoj. Moc rád tě tu vidím." Objal mě a já si sundala brýle. "A rychle do maskérny. Musí s tebou něco udělat." Karel mě nasměroval.

"Takže," Karel mi cestou vysvětloval, co se bude dít. Fotky a rozhovor.

Převlékla jsem se a nechala na sobě pracovat odborníkem.

Upravená jsem vylezla ven a Karel jen pokýval hlavou. Potěšilo mě to, ale pak jsem ztuhla. Před fotografem stál Lukáš spolu s Michaelem. A kruci! No Lukáš by mi nevadil, ale Michael. To bude zase oříšek. Karel viděl můj pohled. A pohrozil mi prstem.

Lukáš něco řekl Michaelovi a jeho hlava se otočila do míst, kde jsem stála. Očima jsme se setkali a já přestala dýchat. V mysli mi probleskly nějaké mlhavé vzpomínky. Michael mě nesl, pak jsme se líbali ve sprše, pak postel. Prudce jsme vydechla a podívala se jinam. Očima jsem těkala sem a tam a snažila si všechno nějak srovnat do správné perspektivy.

"Slečno Klaudie? Můžeme?" Zvedla jsem hlavu a podívala se na fotografa.

"Ano, jistě." Pospíšila jsem si a vyslechla si ho spolu s kolegy. Lukášem a Michaelem.

"Klaudie, natočte se prosím směrem na Michaela, přesně tak!" Byla jsem u něho tak blízko. Jeho dech mě zašimral na tváři. Cítila jsem, že dýchá velmi pomalu a velmi málo. Vyměnili jsme si spolu pár pohledů a mě opět vytanulo na mysli několik vzpomínek.

"Tak, moc vám děkuju lidi. Byli jste skvělý." Uvolnili jsme naše pozice a každý šel svou cestou. Měla jsem namířeno rovnou do maskérny, která je u kostymérny, ale fotograf mě zarazil. Nechápala jsem, ale on mi jenom nabídl, že kdybych chtěla, udělal by mi dobré snímky. S úsměvem jsem mu poděkovala a odmítla. Stejně se nedal tak snadno odbýt a vnutil mi svojí vizitku.

Odlíčená a upravená, jsem šla si dát pauzu do cateringu. Čekal mě ještě ten rozhovor a druhé focení. Byla jsem nadšená.

S úsměvem jsem nakráčela do malé místnosti. Stoly obtěžkané ovocem, zeleninou, sem tam nějaký sýr. A taky nakrájené maso na nudličky. Mňam.

S malým táckem v ruce jsem si chtěla vybrat ovoce, ale uviděla jsem Michaela. Zarazila jsem se. V tu chvíli mě zajímalo jenom jediné. Jak to, že je v mých vzpomínkách?

"Ahoj." řekla jsem a usmála se, jak nejlépe jsem dovedla. Bylo mi trochu nepříjemně. Nevím přesně proč, ale měla jsem takový pocit. Jako bych se měla stydět.

"Čau. Tak jak se máš?" Zněl úplně neutrálně.

"Dobře. Díky a co ty?" Znovu jsem si vybavila ty vzpomínky. Cítila jsem se hodně trapně. Jestli se mi to zdálo a já se ho na to zeptám, budu vypadat jako pitomec.

Michael mě zrentgenoval celou od hlavy až k patě.

"Báječně, díky za optání." Už jsem to dál nemohla vydržet. Musím se ho prostě zeptat.

"Už to nevydržím a nerada chodím okolo horké kaše. Zeptám se tě na rovinu, spali jsme spolu?" Přešlápla jsem si z nohy na nohu. Ve tváři se mu objevil náznak šoku, ale jinak vypadal v pohodě. Pak přistoupil blíž ke mně. Stačilo by, aby šeptal a já bych ho slyšela.

"Kdybych byl jako jiní, řekl bych, že jo. Ale já takový nejsem. Takže odpověď na tvou otázku je ne. Nespali jsme spolu." Hodlal odejít, ale zastavila jsem ho. Těch otázek jsem najednou měla mnohem víc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama