Zamilovaná 7. Kapitola, část 1

7. ledna 2015 v 18:06 | Lola Kiss |  MY NOVELS Zamilovaná
Bouře na obzoru

Tonda supěl, když mi vynášel kufry do bytu, ale nestěžoval si. Nabídla bych mu pomoc, kdybych měla záruku, že se nerozčílí. Abych se ho nějak nedotkla jako chlapa. Ta mužská ješitnost a hrdost.

"Děkuju." řekla jsem vesele a usmála se na něj. Každý, kdo znal Tondu, si na něj stále jen stěžoval, ale mě nepřišel až tolik protivný. Když vůči mně nemá žádné povinnosti je mnohem milejší. Dokonce se i usmívá.

Zadýchaně odešel k výtahu a počkal si. Vyhnula jsem se střetu se sousedem a rychle zalezla do bytu, který už nezel prázdnotou. Byla jsem ráda, že jsem doma. První věc, na kterou jsem si vzpomněla, byli kamarádi.


Vzala jsem do ruky telefon a volala Pavlíně. Zvedla to na druhé zazvonění. Zněla trochu zadýchaně. "Ahoj! Už jsi doma?"

"Taky tě zdravím, jo. Jsem doma?" Zavřela jsem dveře a zula si boty. "Neruším tě?"

"Ne. Před chvíli jsem skončila s pokročilou skupinou."

"Aha. Tak to se omlouvám, ale napadlo mě, že bychom obvolali partu a šli si zapařit." Nosila jsem kufry do ložnice a přemýšlela, co bych si vzala na sebe.

"To je super nápad. Teď se jdu osprchovat, takže pak obvolám ostatní a sešli bychom se u Pantera? Kolem osmé?"

"Jo, jsem pro. Tak zatím." Sklapla jsem mobil a okamžitě běžela pustit muziku.

Cestovní kufr s oblečením jsem hodila na postel a vysypala ho. Zjistila jsem, že z toho si nic nevyberu. Zkusila jsem druhý, ale taky nic.

Zatoužila jsem po nákupu. Podívala jsem se na hodiny. Mám čas. Sebrala jsem peněženku, dala jí do jiné kabelky a vyrazila do nákupního centra.

V nákupním centru měli spoustu nových věcí. Tak dlouho jsem nepodnikla nakupovací rituál. Až mi z toho bylo úzko. Nejdřív ale musím ke kadeřníkovi, tam se podívám do časopisů.

V kadeřnictví nebylo moc lidí, ale musela bych čekat. Rozhodla jsem se pro manikúru a pedikúru.

Obě kosmetičky dokončily mou úpravu. Cena se dala unést. Mám s sebou kreditky. A přišlo na řadu kadeřnictví. Vrátila jsem se tam zpátky a měli volno. Usadila jsem se a vzala si do ruky časopis.

"Poprosila bych o masku na vlasy a zastřihnout konečky." řekla jsem a přenechala vlasy odborníkům.

Za hodinku a půl jsem byla hotová a ta suma, kterou jsem za to dala, mi připadala přiměřená. Cítila jsem, jak mám hlavu úplně lehkou a celá jsem byla taková svěží, jako kdybych si dopřála hodinku v bazénu nebo ve fitness centru. Bezvadně odpočinutá.

Ani jsem nestačila vkročit do prvního butiku, když mi volal agent. Nabízel mi nějakou možnost castingu, pokud bych o to stála.

"Tak dobře a kdy?" Vytáhla jsem diář a zapsala si.

Konečně jsem měla volno a dopřála si nákupy. Prošla jsem všechny krámky a měla tolik tašek, že jsem nevěděla, co s nimi. Zavolala jsem si taxi, aby mě odvezlo domů. Rozhodně jsem se s tím nechtěla tahat. Ale jako na potvoru jsem chytla opravdového gentlemana. Vůbec se neobtěžoval mi pomoci nahoru s taškami. Tak jsem je nanosila do výtahu.

Položila jsem nákup na zem a stiskla tlačítko. Sbírala jsem tašky, a když byly dveře do výtahu skoro zavřené, někdo je zastavil rukou. Polilo mě horko. To je snad zlý sen.

"Ahoj." řekl a pobaveně mě pozoroval.

"Zdar Michaeli." Jeho jméno mi skřípalo mezi zuby.

"Nechceš pomoct?" Nabídl se a natáhl ke mně ruku.

"Já pomoc nepotřebuju." Trhla jsem sebou a jako na potvoru mi vypadlo několik tašek z ruky. Kdyby se mi vysypal obsah, bylo by mi to hodně proti srsti. Kupovala jsem si spodní prádlo.

"To vidím." Ironie mu zněla v hlase, ale pomohl mi.

"Nestojím o tvou pomoc." Vytrhla jsem mu nákupní tašky z ruky a napřímila se. Výtah se otevřel v pravou chvíli. Ani jsem se na něj nepodívala a mlčky opustila stísněný prostor.

Klíčky jsem našla okamžitě a zalezla do bytu. Poslouchala jsem, kdy zapadnout jeho dveře, ale nic jsem neslyšela.

Odnesla jsem věci do ložnice a postavila vedle sebe na gauč. Prošla jsem do koupelny a nechala napustit vanu. Potřebuju se naložit do horké lázně a uvolnit ztuhlé svaly. Můžu přitom přemýšlet, co si obléknu do klubu.

Mobil začal vyzvánět melodií Jamese Bonda. Lekla jsem se a málem si namočila hlavu. Opatrně jsem opustila teplou lázeň a podívala se, kdo volá. Pavlína.

"Ahoj. Copak se děje?"

"Ale nic, jenom kluci s námi dneska nebudou. Nina mi řekla, že odjeli s partou kluků lézt na hory." Zklamaně nezněla.

"Aha. To nevadí. Uděláme si dámskou jízdu. S klukama si dáme sraz někdy jindy."

"Tak jo. Pa."

Hodila jsem telefon na postel a začala rabovat v taškách. Hledala jsem něco, co by mi bouchlo do očí a konečně našla. Top se zvířecím motivem a k tomu černé legíny s lesklým efektem.

Nakrucovala jsem se před zrcadlem a usoudila, že to vypadá dobře, ale menší dilema. Co si vzít přes top? Černé bolerko s krátkým rukávem!

Šla jsem se podívat na boty. Ty jediné jsem si nekoupila. Když jsem otevřela botník, hledání bylo ukončeno. Boty s podobným potiskem jako top a přiměřeně vysoké. Jednou mi Nina řekla, že bych si mohla otevřít vlastní obuvnictví. Každý má rád něco jiného. Někdo boty, někdo kabelky, někdo sukně a tak dále.

"Crrr!" Srdce se prudce rozbušilo a málem jsem dostala infarkt. Sáhla jsem si na hrudník a ověřila, že mi srdce zůstalo, kde mělo. Vydechla jsem a otevřela dveře.

"Co tady chceš?" Otráveně jsem se na něj podívala a neušlo mi, že mu na chvíli spadla brada. Přesto to nic neměnilo na tom, kdo to je. Michael.

"Nepostrádáš něco?" Zmateně jsem se na sebe podívala a usoudila, že všechno je patřičně upravené.

"Vypadáš perfektně. Myslím tohle." Zvedl na prstě ramínko, na kterém se houpalo světle růžové spodní prádlo. "Vypadlo ti to, když jsi pospíchala dovnitř."

"Nepoděkuju ti." Čapla jsem ramínko a zabouchla mu před nosem. To se mi jenom zdá. Určitě se mi to jen zdá. Musí se mi to zdát!

Mračila jsem se, ale přešlo mě to. Dneska si v baru odpočinu. Budeme se skvěle bavit, zjistím nové historky, předvedu nové kousky šatníku. Bude to paráda!

Jak jsem předpokládala, klub byl narvaný. Všechny stoly byly obsazené. Byla jsem holkám vděčná, že zabraly náš obvyklý stůl.

"Ahoj holky!" Obě jsem je naráz objala. "Strašně jste mi chyběly. Jenom je mi líto, že tu nemohou být i ostatní." Posadila jsem se.

"My si vystačíme samy." řekla Pavlín a srkla si nápoje. Sex on the Beach.

"Přesně, moje řeč, kámoško." přitakala Nina a napila se Ria.

"Tak na nás a dlouho dnešní noc." Pozvedla jsem svou skleničku s Cuba Libre.

"Na zdraví."

"Tak ať žijem." Skleničky o sebe zacinkaly.

S Ninou a Pavlou jsme probraly celý můj pobyt na zámku a spotřebovaly jsme k tomu několik koktejlů. Blížilo se k půlnoci, když jsme si objednaly láhev šampaňského. Pár vteřin před půlnocí jsme vyrazily obsadit parket.

Se smíchem jsme zapadly do našeho boxu. Opilé jsme nebyly. Ne tolik. Dopíjely jsme láhev, když nás překvapila návštěva.

"Čus holky! Á jak tak koukám, nic jste mi nenechaly. Vy jste ale ošklivé." Lukáš se objevil z ničeho nic a všechny jsme ho chvíli pozorovaly jako by byl duch.

"Ty drzoune!" řekla jsem.

"Co si to k nám dovoluješ?" promluvila Nina, která si uvědomila, že je to doopravdy Lukáš a ne výmysl fantazie z alkoholového opojení.

"Sám jsi ošklivý!" řekla Pavlína a my jsme vyprskly smíchy.

"No tak pardon, sličné dámy." Uklonil se a přisedl si vedle Niny.

"To už je lepší." řekla jsem a zvedla se. "Jdu pro další láhev."

Chtěla jsem se vrátit ke kamarádům, když jsem uviděla Gabriela. Měla jsem na jazyku jeho jméno, když jsem spatřila, že není sám. Viděla jsem Terezu, jak ho chytla za ruku a pak se na něj pověsila. Naštvala jsem se a řekla si na baru o další láhev.

"Pití je tu!" zvolaly Nina a Pavla unisono.

"Tak přípitek!" zvolala jsem a nechala si v ruce láhev.

"Bezva!" přiťukli jsme si. Láhev se mi nezdála vůbec těžká. Vypili jsme skoro celou láhev. Nechala jsem to být, když jsem uslyšela, co hrajou.

"A tanec! Tohle je moje písnička." Chytila jsem Lukáše a vytáhla ho do kola.

Lukáš tam stál jako prkno. Přišlo mi, že se vůbec nehýbá, tak jsem převzala kontrolu já. Začala jsem se kolem něj motat a různě vlnit. Pohupovali jsme se v rytmu tělo na tělo. Díky naší dokonalé souhře to byla ukázka z Hříšného tance. V jednu chvíli jsme se dostali obličeji na stejnou úroveň a políbili se. Nepřestávali jsme tancovat. Bylo to velmi vzrušující. Líbilo se mi to a nepřestala bych, kdyby písnička neskončila.

Vrátili jsme se zpátky do boxu ke kamarádkám. Proti své vůli jsem zívla.

"Klaudince se chce spinkat." řekla jsem. Nina i Pavla se rozesmály a já se k nim přidala.

"Půjdeme spinkat." řekly holky sborově a Lukáš nám slíbil odvoz. Moc toho nevypil, vlastně ani ne tu jednu pitomou skleničku.

Nepostřehla jsem, kdy jsme dorazili před můj dům, ale auto mě probudilo drcnutím. Vylezla jsem v doprovodu děvčat.

"Jedeme!" mluvila jsem na výtah, ale nic se nedělo. "Domů, prosím." zavelela jsem.

"Von vodmlouvá?!" vyhrkly Nina s Pavlou a Lukáš stiskl tlačítko. Dveře se zavřely.

"Jedeme! Hurá!" zakřičely jsme najednou. Výtah se otevřel a děvčata mě doprovodily ke dveřím. Spíš jsme všechny vrávoraly daným směrem.

"Tady to znám! Můžete jít." Na holky dole čekal Lukáš, takže pokračování jsem jim nabídnout nemohla. Žádná další dámská jízda.

"Pa kočko! Ups." Nina škytla a Pavla se rozesmála a já se musela přidat.

"Tak příště!" řekla Pavlína před výtahem.

"Holky, pozor na pana domácího!" zavolala jsem a obě se otočili. On je totiž hrozný morous. Nemám ho ráda.

"Neboj." hlasitě zašeptaly a ozvala se rána. Zaostřila jsem a uviděla, že shodily železný popelník. Zasmály se.

"Papa. Mám vás moc ráda." Udělala jsem rukou, že na ně mávám.

"My tebe ta…" Výtah se zavřel a chodbou se nesl zvuk jeho pracujícího motoru.

"Hups. To je mi ale divně." Otočila jsem se na dveře.

"Klaudie?" Další otočka za známým hlasem. Jsem se ale lekla.

"Co chceš? Co pořád chceš? Jdi pryč a nech mě. Nech mě být!" Chtěla jsem mu dát facku, ale uhnul a já se otočila o 360 stupňů. Málem jsem upadla, ale on mě zachytil.

"Ale, ale. Tady někdo přebral víc, než je zdrávo." ucedil a držel mě.

"Okamžitě mě pusť!" Prala jsem se s ním a chtěla se vymanit se sevření.

"Tak dobře. Nešil." Pustil mě a málem jsem se válela na podlaze. Nohy odmítly poslouchat.

"Buď tu se mnou. Je mi zle." řekla jsem a podržela se ho.

"Dobře. Dej mi klíče." Popudil mě. Takový drzý chlap.

"Co?! Na to hned zapomeň a dej ty ruce pryč." Odstrčila jsem ho a málem znovu skončila na zemi.

"Fajn." Michael mě zvedl a chystal se odejít, tak jsem se umoudřila. Opravdu mi nebylo dobře.
"Ne! Promiň. Zůstaň se mnou. Klíče jsou v kabelce. Na." Podala jsem mu ji a držela se ho rukama kolem krku.

"Dobře. Vydrž holka. Teď mi nepadej."Zněl tak příjemně. Takový sametový hlas.

"Asi budu blinkat." Chytla jsem si pusu.

"Nebudeš." A opravdu. Nechtělo se mi.

"Tak dobře. Ha!" Položila jsem mu hlavu pod krk."Moc hezky voníš." Znovu jsem se zasmála a přejela mu rukou po hrudi. Od prsou až na břicho. I přes tričko jsem cítila svaly.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama