Leden 2015

On nebo on?

28. ledna 2015 v 9:13 | Lola Kiss |  Moje téma týdne
Dívka seděla v místní kavárně, a celou hodinu psala vytrvale na dva papíry. Chvíli kousala tužku, pak napsala větu na jeden list. Znovu zkousla tužku a napsala slovo na další papír. Nakonec nevěděla, co by měla dopsat a frustrovaně složila hlavu do dlaní.

"Je to nerozhodně." Povzdechla si.

"Ještě kávu?" Zeptal se kluk směrem k jejímu prázdnému hrníčku.

Dívka pokývala hlavou a myslela na dva listy, které představovaly dva kluky. Kluky, kteří se o ni zajímali, a ona nevěděla, kterého z nich si má vybrat.

"Díky." Řekla nepřítomně, a napila se.

Kluk se odvrátil a přál si, aby býval nezkoumal, cože to ta kráska píše. Dva kluci od něho ze školy, přímo z jeho týmu na basket. Psala si takový ten pitomý seznam, kdo je lepší.

Kluk se vrátil za pult a přemýšlel. Dívka dopila kávu a on se rozhodl.

"Tak povídej." Řekl místo pozdravu, a díval se na zaraženou krásku.

"Cože?" Dívka na něho vytřeštěně zírala a napadlo ji, že by měla zdrhnout.

Kluk pokynul k papírům. Ta holka byla neuvěřitelná, popsala další papíry.

"To není tvoje věc." Zamračila se a shrábla své počmárané listy.

"Viděl jsem, cos psala. Nechceš radu?" Zkusil to kluk jinak.

Dívka se na něj nedůvěřivě dívala, a nakonec pozvedla hrnek.

Kluk se odporoučel a líně došel pro konvici.

"Chci poradit." Dívka nebyla ochotná říct si o pomoc, kluk byl dost chytrý, aby schoval samolibý úsměv.

Kluk se posadil a poslouchal dívku. Dívka se cítila spokojená a spadla z ní tíha.

Popovídali si a kluk se vrátil k práci. Dívka si pak prohlédla oba papíry a pátrala. Něco chybělo.

Kluk zvedl hlavu a přivítal krásku úsměvem.

Dívka se opřela o pult a úsměv doplatila. "Děláš něco večer?"

Dívka pochopila, co jí bránilo se rozhodnout. Ani jeden z těch kluků ji neposlouchal.

Klukovi se dívka líbila a udělal to, co mu říkávala jeho mamka. Naslouchal.

15. Acheron - Sherrilyn Kenyon

25. ledna 2015 v 18:52 | Lola Kiss |  Zahraniční literatura
Kniha je rozdělená na dvě části, první se týká Acheronova lidského života, smrti a probuzení jako boha osudu. V druhé části je přítomnost, kde se Acheron/Ash potkává s "praštěnou" ženou Tory.

Celou první část vás provází jedna myšlenka, a sice aby to co nejdříve skončilo. Autorka si je dobře vědoma, jak bude její vyprávění na čtenáře působit. Právě proto raději přejdu k té uf-konečně-se-můžu-nadechnout části. Acheron, který po jedenácti tisíci letech poznal s ženou jeho života, Tory.

Tory pracuje jako doktorka antropologie, konkrétně se zajímá o Atlantidu. Její zájem je podepřen i artefakty vyzvednutými ze dna ostrova. A právě tady vstupuje do hry Acheron. Jako bývalý obyvatel Atlantidy má veškerý zájem na tom, aby ostrov zůstal jen mýtem. Jeho minulost tam leží pohřbená a musí tam zůstat.

Ash schválně shodí Toryin výzkum a přede všemi odborníky i veřejností ji zesměšní. Tory mu na oplátku při dalším setkání hodí kladivo na hlavu - klika, že Ash uhnul.

Celý jejich příběh se točí kolem objevení deníku Ashovy nevlastní sestry. Deník obsahuje jeho minulost, to kým byl za svého lidského života.

Postupem času se lépe poznávají, a Tory zjistí, že Ash není takový blbec, jak se na první pohled projevil. Ash je zase překvapen, že ona je jediná žena, který nemá v hlavě jen to jediné, a sice snahu dostat ho do postele.

Aby ho Tory mohla přijmout a mohla mu důvěřovat, musí ji Ash prozradit svou minulost. Ale je tu problém, protože Ash byl v minulosti zrazen každým, na kom mu záleželo a každým, kdo tvrdil, že mu neublíží. Co se stane, až dá na radu své matky Apollymi a svěří se Tory?

Zamilovaná 7. Kapitola, část 3

21. ledna 2015 v 13:04 | Lola Kiss |  MY NOVELS Zamilovaná
"Počkej. A jak jsem se dostala do postele? A proč jsem se probudila skoro nahá?" Už mi to bylo jedno a trapně jsem se stejně cítila.

Michael se nadechl a celý večer mi popsal. Vyprávěl to tak, že jsem mu věřila. A to není moc často. Spíš bych řekla, že se to nikdy nestalo.

Po celou dobu jsem mu visela na rtech. Několikrát jsem ho vyrušila. No, po pravdě jsem ho vyrušovala skoro za každou větou. Nechal to být a odpovídal mi. Vypadalo to jako bych vedla výslech.

Svetrománie

21. ledna 2015 v 12:56 | Lola Kiss |  Co nosit/nenosit
Maxi svetry, pánské svetry, svetry se severským (norským) vzorem, kardigany, svetr jako šaty, pletená bolerka, přiléhavé svetříky a jiné obdoby.

Na střední jsem se setkávala s klasickým nošením svetru. Capri kalhoty, tričko nebo košile a svetr přes hlavu nebo na zapínání. Všechny kousky laděné do béžových odstínů, neutrálních barev. Cože to? Vypadalo to sice dobře, ale působilo to divně. Proč? Jestliže si to umíte představit na 16-ti leté holce, jak to musí vypadat, když se vedle ní postaví 45- ti letá učitelka stejně oblečená? Komicky.

Slovní spojení "stará mladá" je profláknuté, takže k tomu není co dodat. Oblékání chce um, a ne na sebe hodit to, co jsme viděli v časopise nebo na učitelce. Br!

Svetry se v poslední době stávají oblíbenějšími, a je to trochu legrační, když se podíváme z okna není po sněhu ani památky. Na co tedy teplý svetr, že?

Čemu se u svetru vyhnout:

1, Ke svetrovým šatům patří barevné punčochy, ne kalhoty. Že by stačily obyčejné silonky? Ne. Nikdo nechce zmrznout, a kdy jindy by se daly nosit punčochy se vzorem: jdeme na golf? A krajkové punčochy vyrazí dech jednoznačně.

2, Oblíbeným svrškem, když zima přechází na jaro, bývá u mě maxi kardigan, ke kterému si natáhnu skinny džíny a boty na vysokém podpatku. Kecky nebo botky bez podpatku se nesmějí ke kardiganu ani přiblížit! Normální žena nemá 178 cm.

3, Na dovolenou svetr s norským vzorem - ano. Do práce? Sakra, ne! Tam patří jednobarevné svetry nebo svetry s celoplošným potiskem. Norské vzory ano, akorát je vytahujte z cestovní brašny na dovolené.

4, Kreace, která mě nikdy neomrzí? Džínová bunda, pod ní pletený svetr, kozačky nad kolena -hlavně na podpatku - a jednoduché sportovní tričko. Především mějte na paměti, pro jakou příležitost se oblékáte.

Zakázáno? Zase!

21. ledna 2015 v 8:27 | Lola Kiss |  Moje téma týdne
A je to tu. Už zase. Nestačí, že jako malé děti jsme slýchali to nemůžeš, to nesmíš nebo nejčastěji: "Na to nesahej!" A vy to stejně uděláte. Jak pro malé děti, tak i pro nás dospělé, co je zakázané je lákavé.

Za sebe klidně přiznám, že toho zakázaného je hodně, a hodně z toho je i velmi lákavého, a ano, život je krátký, abychom měli vše zakázáno. Hlásám jedno tvrzení, jestliže je to zakázáno, můžeš to porušit, ale nesmíš nikomu ublížit ani ohrozit. Přece si nebudu kupovat cd, když se mi z repertoáru líbí jedna písnička! To by bylo mrhání penězi.

Všichni děláme něco zakázaného, ne všichni se k tomu přiznáme. Ale co! Ta svůdnost, to pokušení udělat něco, co se nemá. Ten adrenalin! A když to uděláte, je to: "O proboha! Co jsem to provedla!" A za chvíli: "Pane bože, já to vážně udělala!" Začnu se hihňat jako malá školačka. Jo, nestydím se za to.

Jednou, dvakrát, třikrát... řekni to

16. ledna 2015 v 21:38 | Lola Kiss |  Citáty
Neboj se. Teď jsme tu na to dva.

Některé věci poznáváš celý život. Jsou tak jednoduché a pravdivé, že musí být řečeny bez elegance, bez měřítek a rytmu... Musí být obnažené a samotné, musí stát sami za sebou.

Zaprvé, pamatuj si, že se máš dívat nahoru na hvězdy, ne dolů na své nohy. Zadruhé, nikdy nevzdávej práci. Práce ti dává smysl a význam, a život je bez ní prázdný. Zatřetí, jestliže máš takové štěstí a našel jsi lásku, pamatuj si kde, a neodhazuj ji.

Miluju, když se směju... a pak znovu vypadám zle a úchvatně.

Nepoučila jsem se jak často
Můžu vyhrát, můžu milovat, ale vybrat si jak zemřít.

Nikdo pro tebe nemůže postavit most, přes který přímo přejdeš řeku života, nikdo kromě tebe.

V životě, ne jako v šachách, hra pokračuje po šachmatu.

Dospělí se vždy ptají dětí, čím chtějí být až vyrostou, protože hledají nápady.

Pro co bychom měli žít, když ne proto, abychom udělali ostatním život jednodušší?

"Grunge" styl

15. ledna 2015 v 6:55 | Lola Kiss |  Ošklivá pravda
Budou to tři roky, ne-li více od doby, kdy si jedna slavná celebrita oblékla roztrhané džíny, šedé tílko a vytahanou, pánskou košili. A co se nestalo? Jedna fotka, jeden článek, uveřejnění v časopise a na netu, a bum! Další styl oblékání je na světě.

Možná bychom mohli zabrousit zpátky do doby, kdy hudební scénu ovládalo disco a punk. Všichni víme, jak vypadá punk klasický i jeho odlehčená forma. A grunge? Vypadá jako nějaký kříženec punku, rocku a stylu "je mi jedno, co mám na sobě".

Osobně nejsem proti, ale preferuju spíš ležérní pátky. Většina lidí se obléká sice jako by se vyhrabali právě z postele, ale to není ono. Člověk musí vědět, jak se oblékat, aby nevypadal jako "snaha napodobit".

Pravidla pro nošení? Ty nejsou, ale tipy ano.

1, Za sebe mohu říci, že nejvíce se líbí kombinace kožené sukně a trička s dětským motivem. Možná to zní divně, ale jestli to umíte skombinovat barevně, vypadá to úžasně.

2, Oblíbeným kouskem v šatníku je také fialová košile, kterou nosím zastrčenou do kožené sukně. Nikde ne na holé tělo, tílko je nezbytné.

3, Roztrhané džíny ano, ale ideálně volnější, upnuté nechte modelkám na molo. A pokud chcete za každou cenu upnuté, ať nejsou roztrhané. Všeho moc škodí.

4, Volte podpatky. Kecky si nechte na procházku na venkově.

20,- Kč

14. ledna 2015 v 13:51 | Lola Kiss |  Ošklivá pravda
12/01/2015

D se ptala se S, jestli nemá drobné na vlak, nechtěla si měnit dvou stovku. Ježíš holka, vzpamatuj se, tos šla za tím pravým.

Druhý den ráno šel S do práce a potkal se s D. A hádejte, co sháněl? 20,- Kč na vlak. Cože? Pracující člověk, s platem nad deset, bydlící doma u rodičů, a nemá dvacku?! Hochu, ty to daleko nedotáhneš.

Kampak to spějeme? Když pracující nemají peníze na vlak a studenti ano? Ajaj. Brát si peníze od rodičů? Styď se, S. A co si tak najít brigádu, D?

Doma je doma, ale na jak dlouho? Nikdo to nemá jednoduché, ale chápeme vůbec podstatu peněz? Vyžijeme z vlastních úspor jako D nebo okrádáme rodiče jako S?

Zamilovaná 7. Kapitola, část 2

12. ledna 2015 v 21:13 | Lola Kiss |  MY NOVELS Zamilovaná
"Ty posiluješ. Páni! Sakra to je tělo." Neubránila jsem se a zkusila mu zajet rukou pod tričko. Zastavil mě.

"Ty jsi mi ale hodně pila, viď?" Usmíval se a trochu odkláněl hlavu.

"Já nepila. Já bumbala. Jenom trošičku." Ukázala jsem na prstech a zakřenila se.

"Tak hotovo, jdeme. Kde máš koupelnu?" Svezla jsem se mu skoro na zem, než mě opět přitáhl nahoru.

Učitel lásky - Robin Schoneo

12. ledna 2015 v 18:35 | Lola Kiss |  Beletrie
Je legrační, co dokáže jedna malá, bílá a na pohled nevinná kniha. Říkám na pohled nevinná, protože její obsah dokázal přimět červenat se člověka, u kterého bych si to netipla.

Učitel lásky překvapí nejen tématem, ale také směrem, kterým se ubírá. V literatuře je klasifikován jako erotický román a svému jménu dělá čest.

Autorkou této provokativní knihy je Robin Schoneová, americká spisovatelka s titulem "královna erotických romancí". Jedná se o její druhou publikovanou knihu.

Děj je zasazený do staré Anglie, kdy politické konexe byly na prvním místě a spořádaná rodina společenskou nezbytností. Slovo láska neexistovalo, dokud se jedná spořádaná žena Elizabeth neodhodlala naučit se potěšit svého manžela. A kdo jiný by jí lépe pomohl než šejkův syn Ramiel, proslavený milostnými pletkami. Ona má však jednu podmínku, nebude s ním spát, ani se jí on nedotkne. S takovouhle ženou se setkává Ramiel poprvé.

A jestli je něco co mají muži rádi stejně jako sex, tak je to žena s tajemstvím. Bude stačit mluvit o tom, jak potěšit muže nebo se to vymkne? Může Elizabeth milovat manžela, který jí povrhuje?Může se učitel zamilovat do žákyně, a pokud ano, jak se k tomu postaví pravidla staré Anglie?

Ukázka:

Hudebníci za jejími zády se nedočkavě ošívali - chystali se začít hrát a mít ten večer za sebou. Elizabeth si to také přála. Přidržela si lem róby, aby bez nehody překonala úskalí, a sestoupila z nízkého dřevěného pódia.

Zástup středostavovských voličů se hrnul od stupínku. Šejkův levoboček nikde.

Copak si ho vymyslela?

"Čekal jsem od vás víc, Elizabeth."

Po ramenou ji pohladily první tóny houslí. Elizabeth se otočila.

Šejkův levoboček stál tak blízko, že se ňadry málem dotýkala klop jeho černého obleku.

Jako by se v ní začala vařit krev. "Co tady děláte?"

Cítila, jak ji ovanul jeho dech. Kolem snědého obličeje, který se nad ní skláněl, svítila svatozář zlatých vlasů. "Přišel jsem kvůli vám."

Elizabeth se zadrhl dech v hrudi. Dnes ráno přiznal, že už šest dní nespal s žádnou ženou.

Na okamžik ji napadlo, že-

Nesmysl! Vždyť ji nechtěl ani její vlastní manžel.

"Rozumím-li tomu dobře, obdržel jste ode mne balíček. Jestli jsem vaši knihu nějak poškodila, ráda se s vámi finančně vyrovnám."

Tyrkysové oči byly tvrdé jako kámen, jehož barvu vlastnily. "Co jste předvedla manželovi?"

Několikeré sáhnutí do kláves předznamenalo populární valčík. Zezadu ji ovanula vlna horkého vzduchu, jak se muži i ženy zadávali k tanci.

Nemohl vědět, co se stalo mezi ní a Edwardem. Nikdo nic netušil o jejím ponížení kromě ní... a jejího manžela.

Ledovými, křečovitě sevřenými rty sykla: "Co máte na mysli?"

"Odešla jste ode mně roztoužená. A šla jste za manželem, aby ukojil vaši touhu. Jak daleko jste zašla, předtím než vás poslal pryč?"

Vytahané cecíky. Horko.

Edward ji přirovnal ke krávě, šejkův levoboček hovořil o její touze, jako kdyby byla nějaká fena.

Dnešní ráno s manželem se změnilo v tragickou frašku. Tohle byla noční můra. Nejenže šejkův levoboček poznal, jak silně toužila po milování, když svírala v ruce ten umělý penis, ale navíc tušil, že ji manžel navzdory její touze odmítl.

Usmívala se, jako by mluvili o aukci, tanci, hudbě, o čemkoli, jen ne o zvířeti, k němuž ji přirovnal a se kterým se s Edwardovou vinou ztotožňovala. "Nevím, o čem to mluvíte, lorde Safyre. Omluvte mě, musím se jít podívat, jestli není potřeba doplnit občerstvení."

Otočila se a nepřestala se usmívat.

Otočil se spolu s ní. "Doprovodím vás. A vy mi povíte, co z věcí, které jsem vás naučil, jste zkusila použít na manžela."


Bez internetu? Jste se zbláznili!

12. ledna 2015 v 12:32 | Lola Kiss |  Moje téma týdne
V práci máme polední pauzu, tak se podívám na blog.cz na téma pro tenhle týden a co nevidím! Málem jsem se zadusila asijskou rolkou.

Život bez netu je jako život bez kyslíku. Nemůžeme ho prostě nemít. Dneska nejde říct si, že si od něho dám na chvilku pauzu. Ne, ne. Ten mi nikdo nevezme.

Kdysi to bez něho šlo, ano, ale to proto, že ještě nebyl objeven. V současné době se na něj lidé spoléhají, když hledají práci nebo nejlevnější nábytek nebo nejbližší banku nebo jako v mém případě zákony o zaměstnanosti či odvolání.

Mohla bych to vzít postaru, sednout si, vytáhnout do klína bichli s jenom 2000-ci stránkami a pohoda. To zrovna! Zaprášená a těžká jako prase. Sakra ne! Jsem moderní žena, žiju v moderním světě a tam existuje internet. A basta! Nehodlám se patlat s knihami, které neobsahují novely z letošního roku. Předci to tak mohli dělat, ale my, mladá generace nikoli.

Internet je takový náš nejlepší kamarád bez něhož nedáme ani ránu. Pokud to někdo nechápe, prosím. Ať si tvrdí, že není k životu nutný a pak se chytne za nos, protože to co by mu trvalo hodiny "po staru" má "po novu" za 15 minut.

Travička zelená, travička balená

11. ledna 2015 v 18:49 | Lola Kiss |  Moje téma týdne
20/12/2014

M se lituje, protože dostala rýmu a nikdo v rodině ji nepomáhá. O se raději odklidil do lesa na běžky, aby nemusel strávit delší dobu s M, D a S. S se chová jako spratek, protože byl jako malý rozmazlovaný, a D odmítá být s O v jedné místnosti a také nechce mluvit s S.

M seděla s O v obývacím pokoji, ale to ticho nemohla vydržet a zeptala se D, jestli ví, že S prodává trávu. D se podívala na O, před časem ho totiž na to upozorňovala, doufala, že s tím něco udělá. Chudák D, tak naivní, zase se v něm spletla se. D odpověděla matce, že ano, ví o tom.

Nebohá M, svěřila se D, že tomu o S nevěří, on je takový nevinný a naivní. S by to určitě neudělal. Jistě, on je hotový andílek.

S je dospělý, rozmazlený kluk, kterému všechny problémy prošly dík M. A kamarádi? Povídá se, že jsou vyznavači podobného životního stylu. S nebude takové neviňátko, vždyť balí holky na svůj obchodní talent!

Jak poznáte, když dítě lže - Mgr. Tereza Berníšková

11. ledna 2015 v 18:24 | Lola Kiss |  Odborná literatura
Autorkou je psycholožka Mgr. Tereza Berníšková, která pracuje v psychologické poradně a aktivně se věnuje článkům pro odborné časopisy.

Její kniha KDYŽ DÍTĚ LŽE popisuje metody k odhalení lhaní, které byli před sto lety i dnes, poukazuje na definice lží, které vnímáme z několika úhlů pohledů, a také poukazuje na typické lživé obraty dětí v předškolním a školním věku, teenagerů až k adolescentům.

Kniha provádí rodiče přes útrapy, které mohou a pravděpodobně nastanou. Ne vždy se jedná o lež tak, jak ji známe my, dospělí. Část dětských představ se nezakládá na reálném světě, pak tedy lžou. Př.: malý kluk tvrdí, že mu v pokoji udělal nepořádek spiderman.

Rozhodně stojí za přečtení, protože se u toho pobavíte. Použité příklady jsou konkrétní a založené na realitě.

Koupeno v Levných knihách za cca. 30 Kč.

Jen ve tvých snech - Cecily von Ziegesar

11. ledna 2015 v 18:17 | Lola Kiss |  Beletrie
Blair se rozhodla strávit léto v Anglii, po boku svého vysněného lorda. V den, kdy si koupila svatební šaty - nikdo ji o ruku nepožádal - zjistila, že ten lord už má svou lady. Nemeškala a hned se rozjela domů, kde ji matka pokárala a donutila ji chudáčka Blair najít si brigádu.

Nate pracuje stále na střeše svého trenéra lacrosu, odpykává si trest a přitom se "skamarádí" s místní dívkou. Jejich vztah, ale nedopadne dobře, Nate si uvědomí, že chce jinou - Blair, už zase.

Dan přestal na oko kouřit a věnoval se zenovému umění a jogínským cvikům kvůli nové holce. Sice spolu nic neměli, ale on si pak uvědomí koho vlastně chce - už zase-, když potká Vanesu a všimne si, že je to holka. Holka, která se mu pořád líbí.

Serena točila film Snídaně u Freda, ale byla neschopná se do role vcítit, dokud se neobjevila její kamarádka Blair, a nepomohla jí. Její herecký partner - zkráceně Thad - se jí velmi líbil, ale než mohlo k něčemu oficiálně dojít, poznala Serena Thadova přítele.

Blair se seznámila se Sereniný sousedem a jiskra přeskočila. Neměla však dlouhého trvání, protože Blair potkala Nata a její hlavička měla učinit rozhodnutí. Koho si vybere?

Jestli tohle mají být lidé připravení na vysokou školu, no potěš! Motají se v tom v kruhu chci toho i toho v době, kdy by měli mít rozhodnuto o svém životě. Jestli se něčím mohou pochlubit, tak jedině svými tučnými konty a vlivem rodičů. A jinak? Zlatá mládež, která svým množstvím voleb neví, co vlastně chce. Nabízí se tedy otázky: vědí vůbec, co od života chtějí? Znají sami sebe?

Stříbrné stíny - Richelle Mead

11. ledna 2015 v 14:48 | Lola Kiss |  Beletrie
Pátý díl, od spin offu k Vampýrské akademii, Pokrevní pouta od Richelle Mead. Jestli se to dá něčím popsat, tak by to bylo a sakra! a tohle snad ne!. Smysl pro dramatičnost nechybí, stejně tak smysl pro humor a prostor pro fantazii.

Na začátku si říkáte, tohle je někdo schopný udělat? A odpovědí je ano. Lidé jsou toho schopní, ale přesto vás to dostane. Jedná se o literaturu pro teenagery, která zahrnuje jejich problémy a uvědomění si sebe sama. Každá kniha člověku něco dává, ale ne z každé knihy bychom si měli brát ponaučení.

Největší překvapení asi přinesl konec knihy. Předchozí končil slovy: "Proboha!" a tento končil větou: "Jak z toho ven?". Autorka popíše situace, které jsou pro postavy definitivní a život ohrožující, a pak během sekundy je do nich uvrhne. Nečekané zvraty patří mezi oblíbenou činnost, kdy autorka Richelle Mead dovede čtenáře k přesvědčení, že si nemůžou být jisti, co bude dál.

Díl Stříbrné stíny a předchozí díl Ohnivé srdce je poprvé psaný i z pohledu Adriana, další hlavní postavy, která kromě Syndey dává průchod svému pohledu. Je to zvláštní, protože v předchozích dílech, mám na mysli Sukubu i Vampýrskou akademii, k něčemu takovému nedošlo. Jestli je to dobře, asi ano, ale je to jako předzvěst, že pokračování s nimi nebude.

Sydney se dostane do nápravného střediska, které svými metodami absolutně porušuje lidská práva a svobody. Adrian se snaží pomoci, ale nakonec spadne ke starým zvykům a flámuje. Ke konci knihy se kamarádi spojí a přijdou na způsob jak dostat Sydney ven. Z Adriana nakonec vyleze pravda, že miluje Sydney, člověka. To ale není vše, protože hlavní dvě postavy mají ještě větší překvapení.

Zápisník jedné lásky - Nicholas Sparks

11. ledna 2015 v 11:16 | Lola Kiss |  Beletrie
První publikace byla vydána v roce 1996, a do dnešního dne se udržela v myslích čtenářů. Autorem není nikdo jiný než Nicholas Sparks. I u tohoto autora jsem se rozhodla pro četbu několika jeho děl, co dodat - patří k mým oblíbeným.

Čtyřicet devět let jsou spolu, a posledních pět let jim přineslo největší zkoušku.

Noah a Allie prožili první lásku, na kterou ani jeden z nich nemohl zapomenout. Allie se měla vdávat, ale nemohla zapomenout na Noaha. Novinový článek ji k němu dovedl, což vyústilo v jediné - oba se do sebe znovu zamilovali.

Allie diagnostikovali Alzheimera, a protože tohle není léčitelná nemoc, rozhodli se přestěhovat do pečovatelského domu. Noaha trápí revmatická artritída, Alliein stav se zhoršuje a Noah je ten, kdo jí připomíná, co pro sebe znamenají. Každý den jí čte příběh o mladých lidech, kteří se po čtrnácti letech setkají a uvědomí si, že nemůžou být s nikým jiným.

Je to tenká knížka, a jak to tak bývá i tady jsem nejdříve viděla film a pak četla. A jestli se dostavil pocit, že to není to pravé? Ne. Allieina nemoc je popsána tak, jak se s ní setkávám v reálném životě. Není proto divu, že se u filmu vyskytuje její odlehčená podoba.

Věci jsou o detailech, pokud je pozměníme, můžeme věci prospět nebo ji naopak pohřbít. Tady se detaily rozcházejí - ostatně to není novinka -, ale nepomyslíte si: "Hej, tak to přece nemá být!"

Ukázka:

Kdyby to skončilo takhle, byl bych šťastný člověk.

Ale neskončí. To vím jistě, protože jak čas uplývá, začínám na jejím obličeji pozorovat známky obav.

"Co se děje?" ptám se a ona tichounce odpovídá.

"Tolik se bojím. Bojím se, že na tebe zase zapomenu. To není spravedlivé... Prostě nemohu snést pomyšlení, že se toho budu muset vzdát."

Její hlas se ke konci láme, ale já si nevím rady, nevím, co na to říct. Uvědomuji si, že večer pomalu končí a že není v mých silách udělat něco, co by zastavilo nevyhnutelné. V tomhle jsem neuspěl. Nakonec jí říkám:

"Nikdy tě neopustím. To, co máme, je navždycky."

Ona si je vědoma, že tohle je všechno, co zmůžu, protože žádný z nás nechce prázdné sliby. Ale podle pohledu, který na mě upírá, se mi zdá, že by si přála něco víc.

Za oknem nám zpívají serenádu cvrčkové a my se pomalu dáváme do jídla. Ani ona, ani já nemáme hlad, ale chci jí jít příkladem, a tak mě následuje. Nabírá si drobná sousta a dlouho je žvýká - rád ji pozoruji při jídle. Za poslední tři měsíce hrozně zhubla.

Po večeři začíná narůstat můj strach, i když se tomu bráním. Vím, že bych se měl radovat, protože tohle nové poznání a spojení je důkazem, že se stále milujeme, ale zároveň jsem si vědom, že tenhle večer zazvoní hrana. Slunce už dávno zapadlo, ten zloděj se co nevidět objeví - a já ho nedokážu ničím zastavit. Tak se na ni jen dívám, čekám a v těchto posledních zbývajících okamžicích prožívám celý svůj život.

Nic.

Hodiny tikají.

Nic.

Beru ji do náručí a tiskneme se k sobě.

Nic.

Cítím, jak se chvěje a šeptám jí něco do ucha.

Nic.

Tenhle večer jí naposledy říkám, že ji miluji.

A pak se objeví ten zloděj.

Vždycky mě překvapí, jak rychle se to stane. I teď, pokolikáte už. Najednou v mém náručí začne rychle mrkat a třást hlavou. Pak se otočí směrem k rohu místnosti, kam dlouho upřeně zírá s obličejem zrůzněným strachem.

Ne! křičí to ve mně. Ještě ne! Ne teď... ne, když jsme si tak blízko! Dnes večer ne! Kteroukoli noc, ale dneska ne... Prosím! Ta slova mě uvnitř dusí. Tohle znovu nesnesu! Není to spravedlivé... tohle není fér!

Zamilovaná 7. Kapitola, část 1

7. ledna 2015 v 18:06 | Lola Kiss |  MY NOVELS Zamilovaná
Bouře na obzoru

Tonda supěl, když mi vynášel kufry do bytu, ale nestěžoval si. Nabídla bych mu pomoc, kdybych měla záruku, že se nerozčílí. Abych se ho nějak nedotkla jako chlapa. Ta mužská ješitnost a hrdost.

"Děkuju." řekla jsem vesele a usmála se na něj. Každý, kdo znal Tondu, si na něj stále jen stěžoval, ale mě nepřišel až tolik protivný. Když vůči mně nemá žádné povinnosti je mnohem milejší. Dokonce se i usmívá.

Zadýchaně odešel k výtahu a počkal si. Vyhnula jsem se střetu se sousedem a rychle zalezla do bytu, který už nezel prázdnotou. Byla jsem ráda, že jsem doma. První věc, na kterou jsem si vzpomněla, byli kamarádi.

Čí je to sen? Nebo noční můra...

7. ledna 2015 v 18:06 | Lola Kiss |  Moje téma týdne
Běžela jsem domů a na sobě měla ty bílé šaty, na které mi matka půjčila. Každou chvíli jsem se v nich zatočila a pozorovala, jak se spodní lem zdvíhá nahoru a pozvolna klesá.

Připadala jsem si jako mladá dáma a podle toho jsem také vykračovala. Byla jsem hrdá, že jsem se převlékla už v nákupním centru a pořád měla šaty bez poskvrnky.

Znovu jsem se zatočila a pozorovala ty volánky, jak se mi znovu snáší k lýtkům. Až mě uvidí matka, bude si myslet, že její darebnou dceru někdo odnesl a zanechal ji tuhle princeznu.
Hlasitě jsem se smála a popobíhala a točila se.

Kousek od domu jsem strnula. Otec a bratr byli doma.

Zpomalila jsem krok a loudala se domů. Litovala jsem, že jsem si nepospíšila a prohlížela se ve všech zrcadlech v obchodě.

Vešla jsem dovnitř a slyšela otce, jak nadává v kuchyni. Potichu jsem zavřela dveře, ale ty zavrzaly a v kuchyni dopadli do dřezu prázdné láhve.

Cink, cink…

"Co sem lezeš?!" Otec mi zastoupil cestu a rozhlížel se ven oknem vedle dveří.

Chtěla jsem kolem něho projít, ale nemohla jsem. Pevně mě chytil za zápěstí a bolestivě mi ho zmačkl.

"Co…"

"Zavři hubu!" Prudce mě strčil do náruče k bratrovi, ale bylo pozdě. Viděla jsem to.

Na kuchyňské podlaze se válela červená jablka a překocená židle. Očima jsem zabloudila výš a spatřila, jak matka visí za tažné lano. Nehýbala se, měla otevřené oči.

"Zalez s ní dozadu a ať ani nepípne nebo jí jednu vrazím."

Matka se oběsila a její bledé tělo viselo dolů z trámu, kam věšela pánve. Na sobě měla svou oblíbenou dlouhou bavlněnou košili.

Bratr mě strčil k jedné zdi a sám si sedl ke druhé. Otce jsem slyšela šramotit v kuchyni. Připravoval divadlo.

Pohazoval kolem prázdné láhve od vína, rumu, vodky a dokonce se obtěžoval i s nalitím něčeho smrdutého do sklenice na stole.

Neodvážila jsem se ani pohnout, celou dobu jsem myslela na to, jak matka visí ve vzduchu a její nohy se nedotýkají země.

Ona je... Ona je... Ne! Ne! To není pravda!

Bílé šaty mě začaly děsně škrtit a svědit. Musela jsem si je svléknout. Musela jsem se jich zbavit. Musela jsem…

"Buď zticha!" zavrčel na mě bratr a mě došlo, že brečím. Schoulila jsem se a chtěla, aby to přestalo.

Musí to přestat! Snažila jsem se dostat ty obrazy z hlavy, až jsem začala křičet a probudila se.

Byla mi děsná zima a třásla jsem se jako osika. Jak jsem mohla zapomenout na tolik detailů! Zatraceně! Musím se dostat pryč, musím na vzduch, musím se nadechnout!

13. Devil May Cry - Sherrilyn Kenyon

4. ledna 2015 v 21:12 | Lola Kiss |  Zahraniční literatura
Jestli je někdo odborníkem na proplétání vztahů, pak je to právě Sherrilyn Kenyon a její Devil May Cry, která dokáže vykreslit zápletku, rozmotat zašmodrchané klubko osudů a propojit oblíbené postavy tak, aby nezmizeli.

Katra Agrotera je přes jedenáct tisíc let stará, je dcerou Artemis, ale na veřejnosti se k ní nesmí hlásit. Stejně se tak nahlas nemluví ani o svém otci. Katra je bohyně, konkrétně je siphon, což znamená, že dokáže cítit emoce, vzít nebo někomu dát síly, a také umí léčit. Artemis poslala Katru na další nebezpečnou misi. Artemis ji poslala zabít jednoho temného lovce a bývalého boha Sina, sumerského ex-boha plodnosti. Katra mu před čtyřmi tisíci lety vzala božskou moc a dala ji Artemis.

Katra "Kat" sleduje Sina a během toho zjistí, že Artemis lhala stejně jako jindy. Sin nechtěl před tisíci let Artemis ublížit, jak tvrdila.

Sin také označovaný jako Nana nebyl obyčejný temný lovec. Pořád zůstával sumerským ex-bohem plodnosti, ale díky Acheronovi získal zaměstnání a mohl splynout se světem smrtelníků. Sinovi zůstala nesmrtelnost a malá troška sil. Z jeho rodiny nezbyl nikdo, kromě jeho ztraceného dvojčete Zakara.

"Tak dlouho, dokud existuje život, existuje naděje. A tak dlouho, dokud existuje naděje, existuje i odhodlání."

Sin lovil sumerské démony zvané gallu, kteří zabíjeli krutě a pokud možno co nejvíc bolestivě. Stačilo, aby gallu démon někoho pokousal, a z dotyčného se stalo stejné monstrum. Sin chtěl od života dvě věci - zabránit sumerskému konci lidstva a zabít Artemis.

Sin zachránil Kat před jedním takovým gallu démonem a nelitoval toho, dokud se jí nepodíval do tváře a neuviděl přesnou kopii její matky - Artemis. A jeho první reakce byla jasná. Artemis za to, co mu provedla zaplatí. Katra skončila omráčená a svázaná diktyonem u Sina v bytě, v kasinu.

Kat přenesla Sina ze světa lidí do Kalosis, aby z něj vytáhla, o co vlastně jde v tom sumerském konci lidstva. A protože cítila jeho emoce, víc ho poznávala, hádali se a ...

Předtím než si uvědomil, co dělá, sklonil hlavu a políbil ji.

Kat se zachvěla z pocitu jeho rtů na svých. Nikdy předtím nezažila opravdový polibek. Mezi svou matkou a svou prababičkou byla Kat hlídána a sledována do takové míry, že nikdy nebyla s žádným mužem o samotě.

Alespoň ne dlouho.

Vždycky přemýšlela, jaké by to bylo cítit lehký polibek. A musela říct, že Sin ji nezklamal. Jeho rty byly měkké a žádající, jeho tělo tvrdé proti jejímu. Obtočila ruce kolem jeho krku, přitahujíc ho blíž k sobě. Ó, Bylo to nebe. Nádherné a vřelé. Hypnotizující. Ó ano, takhle by chvíli mohla zůstat.

Dokud nebyl náhle vytrhnut z jejích paží a odhozen proti zdi. Sin zaklel, když byl držen sto osmdesát centimetrů nad podlahou.

Chvíli jim trvalo, než Sin zjistil, kdo Katra ve skutečnosti je. A kdo je jejím otcem. To ho nepřekvapilo tolik jako fakt, že je ke Katře až moc přitahován. Ale v jeho životě poznal jenom zradu - otec ho chtěl zabít kvůli proroctví, jeho manželka ho podváděla na každém kroku a chlubila se tím, jeho děti neměli být jeho. A pak Artemis, které mu sebrala božskou moc a tím zapříčinila smrt jeho dětí a vyhlazení jeho panteonu.

Artemis zjistila, že je Katra v nebezpečí a tak musela říct pravdu...

Ale to byla dávná historie, a tu bylo lepší nechat samotnou. "Proč vytahuješ ty hořké vzpomínky teď, Artemis?"

Jakmile ta slova opustila jeho rty, měl náhlé prozření.

"Mám pro tebe dítě, Acherone."

Ash ustoupil, když nevěřícnost a bolest mu tvrdě narazily do žaludku. "To dítě..."

Artemis přikývla. "Byla tvoje dcera."

Když se Acheron dozvěděl, že má jedenáct tisíc let starou dceru, o které věděla i jeho matka a Simi, bojoval s touhou Artemis na místě zabít a se srážející bolestí. Pak Kat neměla důvod držet se stranou od svého otce...

Vzal ji za ruku a lehce jí políbil na tvář. "Jestli ti aspoň trochu záleží na Sinovi, nenechávej ho v temnotě. Není fér někomu ukázat slunce a potom mu ho zapovědět. I ďábel může plakat, když se rozhlédne po pekle a uvědomí si, že je sám."

Přikývla a stiskla mu ruku. "Poslouchám tě, tati. Jenom doufám, že Sin bude poslouchat."

Zvedl jeden koutek úst. "Jestli nebude, víš, kde Artemis schovává sítě."

Kat ostře vtáhla vzduch. "Nemyslím se, že bych si ho tímhle naklonila."

"Ne, ale udrželo by ho to na místě."

Sin odmítl nahlas přiznat, co pro něj Kat znamená a raději ji poslal pryč od sebe. Kat skončila naštvaná a potřebovala si promluvit s Artemis, ale našla tam svého otce. Ten jí zvedl náladu...

"Pro přesnost, tohle není mužská/ženská věc. Tohle je lidská věc. Mluvíš o mužích, že jsou chladní... měla bys vidět ženy z mého úhlu pohledu. Mluvíme tu o arktické tundře, která by byla teplejší. Věř mi, nechceš znát můj názor na tvoje pohlaví. Jako muž, kdybych ti sáhl na prsa, byl bych zatčený. Máš tušení kolik žen si myslí, že mi může sáhnout na rozkrok?"

"Tati!"

"Promiň, ale je to pravda. Ženy stejně rychle využijí muže jako muži ženu. Není správné soudit celé pohlaví nebo skupiny podle akcí pár debilů... A teď, co Sin udělal, že způsobil tvou nenávist k celému mužskému pokolení?"

A jak na tom byl Sin, když si uvědomil, jak moc ho ztráta Kat zasáhla? Jeho přátelé z kasina to vystihli.

"Kdyby to nebylo tak smutné a pravděpodobně pravda, smál bych se."

"Jo. Poslouchej. Osobně jsem se přestal smát, když jsem tohle našel pod jeho polštářem."

Sin zaklel, když si uvědomil, co Kish našel, vstal rychle z postele, aby si potvrdil, co držel v rukou. Jak se obával... Katřino otravné flanelové pyžamo.

Samozřejmě tohle nestačilo, a k jejich komplikovanému vztahu se přidal i konec světa, kterému museli zabránit. A kdo jiný by jim lépe pomohl než přátelé, spojenci a Katřiny rodiče - bohové?

Zamilovaná 6. Kapitola

4. ledna 2015 v 21:11 | Lola Kiss |  MY NOVELS Zamilovaná
Konec v začátcích

Otok kolem zranění mizel stejně jako natáčecí dny v exteriérech. Bylo to dobré i špatné zároveň.

Dobré, protože s Gabrielem vycházím perfektně jak u ž dlouho ne. Naše přátelství by mohlo být i víc.

Špatné, protože jsem měla další otřesnou hádku s Michaelem. Hádali jsme se a já to už nemohla vydržet. Sáhla pro nějakou těžkou vázu a chtěla ji po něm hodit. Zastavil mě Gabriel a moje napřažená ruka klesla. Ta váza nebyla váza, ale urna.