Zamilovaná 5. Kapitola, část 1

14. prosince 2014 v 15:58 | Lola Kiss |  MY NOVELS Zamilovaná
Překvapení

Než stačilo slunce vykouknout zpod nakupených mraků v sedm hodin ráno, pochopila jsem, proč jsem nemohla celou noc spát. Narozeniny. Dneska mám narozeniny.

Vzpomněla jsem si několikrát za tu dobu, co jsem tady, na kamarády. Na Pavlínu, Ninu, Zdendu a Lukáše.

"Píp, píp, píp." Sedm hodin ráno. Konečně jsem se mohla vyhrabat z postele. Ale ani na to jsem se necítila, byla jsem tak unavená.


Prošla jsem se po pokoji a zjistila, že tu vládne chaos. I když bych tomu mohla říkat můj chaotický pořádek.

Připravit se, abych mohla vylézt z pokoje jako normální člověk, nebylo tak jednoduché. Dostavilo se pěkné dilema. Co si mám vzít na sebe? Závislost na nákupech jsem tady omezila na úplnou nulu, takže se důsledky musely někdy projevit.

Nemusela jsem se líčit na snídani. Vůbec nemám na jídlo chuť. Nutné zamaskování požadovaly kruhy pod očima. Rozčesat si totálně zacuchané vlasy, mi taky přišlo jako dobrý nápad. Celá procedura mi trvala necelých deset minut.

Na hradě bylo živo, ale nikdo si mě moc nevšímal. Prošla jsem dvě haly a zastavila se před Katčiným salonem. Připadalo mi, že přesně tohle potřebuju. Někam se zašít. Utéct před realitou. Sáhla jsem na kliku a přála si, aby tam nebyla Tereza. Kdybych uslyšela její hlas, bych musela k doktorovi.

Katka se na něco dívala a usmívala se. Pořád je veselá. Takový malý smíšek.

Usmála jsem se. Nevím, jestli to měla v plánu, ale přistavila mi pod nos hrnek s horkou kávou. To mi fakt bodlo.

"Měla bych ti dát lepší typ jak správně zakrýt kruhy pod očima?" zeptala se, protože říct mi na rovinu, že jsem mistrovský kousek zrovna nepředvedla, si nedovolila.

"Až někdy jindy." Usrkla jsem a zírala do prázdna. Katka mi začala automaticky natáčet vlasy. Skoro jsem necítila její prsty, když znovu rozčesávala vlasy a příčesek. Rychle jsem si nasadila čelenku, aby mi mohla udělat make-up.

"Chybí mi tu pár laků. Dojdu si pro ně." řekla a potichu odešla pryč.

Zdálo se mi, že je pryč hodiny. To příjemné ticho mi nutilo zavírat oči a spát. Zaklepání na dveře jsem proklínala ze všeho nejvíc. Málem jsem zabrala! Zvedla jsem hlavu s otráveným výrazem.

"Dále."

"Všechno nejlepší k dvacetinám!" zakřičel Gabriel a přišel ke mně s velkým dárkem v ruce.

"Pšt!" Zvedla jsem se a rukou mu zalepila pusu.

"Klid. Nešil." Nečekal na odpověď a vrazil mi do ruky balíček v zeleném obalu s modrou mašlí a zavřel dveře.

"Miluju oslavy." Posteskla jsem si a posadila se zpátky na židli. "Strašně mi chybí někam si vyrazit a pořádně to roztočit." Sklopila jsem hlavu a podívala se na dárek. Gabriel se dotkl mých vlasů u ucha. Zvědavě jsem zvedla hlavu a spatřila jeho udivený pohled.

"Co je?" zeptala jsem se. Nelíbilo se mi jak se tváří.

"Vidím tu nějaký šedivý vlasy." Přimhouřil oči a skousl si ret.

"CO?" Vytřeštěně jsem se podívala do zrcadla a prozkoumávala každý vlásek.

"Všechno nejlepší k narozeninám." Usmál se a políbil mě na čelo.

"To vůbec nebylo vtipný." Ušklíbla jsem se a znova se podívala do zrcadla.

"Ale bylo a ty to víš." Zasmál se a sáhl mi jemně do vlasů.

"Díky. Za dárek … i za přání."

"Měl bys jít. Katka tu bude každou chvíli a má ráda klid."

"Dobře." Potlačil v sobě zasmání a zmizel. Podívala jsem se na dárek.

"O něco jsem přišla?" Kmitla očima na zabalenou hranatou věc.

"Ne. Gabriel mi přinesl nějaký suvenýr." Položila jsem balíček na pult a podívala se do zrcadla, jestli nejsem rozcuchaná.

"Ty se nepodíváš? Nejsi zvědavá?" řekla a dál se věnovala mým neposlušným vlasům. Hořela zvědavostí víc jak já. Chtěla jsem si dárek rozbalit v klidu a hlavně o samotě, kdyby se uvnitř ukrývalo blahopřání.

"Podívám se." Pokrčila jsem rameny. Byla to placatá fialová krabice. "Kam to mám dávat?" Zvedla jsem balicí papír.

"Hoď to támhle na zem. Stejně se tady bude uklízet. Tam to nikomu překážet nebude." Rozčesala mi potřetí příčesek a připnula ho nahoru do vlasové korunky.

Otevřela jsem krabici a v ní byla další. Zasmála jsem se a Katka se přidala. Nervozita mnou cloumala jako vichr se slabým stromečkem. Otevřela jsem další a další a další, až jsem se konečně propracovala k poslední. Byla trochu jiná, ale to nevadilo. Tušila jsem, co by tam mohlo být, ale stejně mi její obsah překvapil. Žádné přání, ale krásný šperk.

"To je ale krása."

"Od Tiffanyho." Myslela jsem, že se Gabriel musel pomátnout. Něco takového nemůžu přijmout. Všimla jsem si přilepeného lístku. Hrklo ve mně, ale obava se rozplynula.

Pevně věřím, že mi ho nebudeš chtít vrátit s tím, že to nemůžeš přijmout. To je stará a chabá výmluva. Víš moc dobře, za co ho máš. Gabriel

Přečetla jsem nahlas. Vrátila bych ho při zmínce o mých dvacetinách.

"Gabriel tě musí mít opravdu hodně rád." řekla Katka. Její tón byl velmi nepříjemný.

"Jo to asi má." Pochybuju, že asi, ale nemusím se hned se vším svěřovat. Pochopila jsem, co tou narážkou myslela. Bylo mi to jedno. Nejsem typ, co hned všechno vykecá.

"Pomůžu ti s oblékáním." Nabídla se.

"Jo. Díky." Vzala jsem si na sebe spodní košilku a nechala si od Katky zapnout korzet. Říká se, že je nepohodlný, ale mně vyhovuje. Až na za šněrování.

"Nemám mít dneska na sobě ty modrý šaty?" Zmateně jsem se podívala na smaragdový kabátek se světle zelenou vestou. Dneska je na programu postelová scéna. Proto jsme to taky nacvičovali s Michaelem.

"Karel to přesunul. Dneska se pracuje v lese, je na to ideální počasí. Myslím, že ti to měl říct Michael." řekla a upravovala mi vázanku.

"Neřekl mi to." Dala jsem si ruce v bok a podívala se do zrcadla na svůj naštvaný obličej. Přestala jsem se mračit ve chvíli, kdy Katka zvedla hlavu, aby mě zkontrolovala. Svou práci odvedla na jedničku jako vždy.

"Asi na to zapomněl." Omluvila ho. Vždycky to dělá, když proti němu něco mám. Nechápala jsem, ale v hlavě mi zablikalo varovné světýlko.

"Možná." Prevít jeden. Ten ví, jak mi přivodit infarkt.

"Setkání před hlavní branou." Oznámila mi a balila si věci.

Vstala jsem a vzala si i jezdecký bičík s rukavicemi, které ležely na stole.

"Baf!" Vyskočil zpoza rohu Gabriel a culil se jako měsíček. Další, kdo mi přivodí jednou infarkt. Co to dneska se všema je?!

"Já se nelekla. Mám čisté svědomí." V duchu jsem si oddychla, že jsem nevykřikla. "To se nedělá. Takhle děsit lidi." Založila jsem si ruce a káravě se na něj dívala.

"Promiň, odpustíš mi to?" Zahrál si na divadélko a poklekl přede mnou na kolena.

"Prosím tě vstaň, a přestaň ze sebe dělat šaška." Zasmála jsem se a chtěla mu pomoct vstát.

"Až mi odpustíš." Vážnou tváří mu projel úsměv.

"Odpuštěno." Snažila jsem se udržet vážnou tvář a nekazit hru.

"Líbí se ti dáreček?" Dal mi ruku kolem pasu a loudali jsme se k bráně.

"Jo. Ale neměl jsi utrácet." Po prvním slově mě zdvihl ze země a zatočil se se mnou dokola. Když jsem zpátky popadla dech, promluvila jsem.

"Velké projevení radosti oceňuju, ale ocením i pevnou půdu pod nohama." Jakmile mě pustil, úprkem jsem vyrazila za štábem. Gabriel se musel spokojit s obyčejným "Čau."

"Máme trochu potíže s koněm." řekl stájník vedoucí černého hřebce.

"To nevadí, já jsem mu před chvílí domluvil, když máš dneska …"

"Jet na tom temperamentním koni." Dokončila jsem větu za Gabriela, který se přichomýtl.

"Tak fajn. Začneme. Máme málo času." Karel se posadil na stoličku a díval se do kamery a začal komandovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama