Zamilovaná 4. Kapitola, část 2

10. prosince 2014 v 7:42 | Lola Kiss |  MY NOVELS Zamilovaná
"Takže hned od začátku, proč mě to nenapadlo?"

"To nevadí, já jsem trpělivá."

"Nech toho."

"Čeho?" Nevinně jsem vykulila oči. Prostě mě bavilo ho dráždit.

"Víš to moc dobře." Upřel na mě oči. Snaží se mě zhypnotizovat? Chtělo se mi z toho rozesmát se na celé kolo, ale udržela jsem se. Došla mi jedna věc. Nikdy předtím jsem si nevšimla, jaké má vlastně hezké oči.

"Fajn. Začneme."


"Fajn, ale ty máš první větu." Teď dělá pitomečka zase ze mě.

"Steve, už dál nevydržím nic skrývat, asi by bylo nejlepší…"

"Vím přesně, Anne, co chceš říct." Usmál se.

"A teď bych ti položil ruku sem na pas a přitáhl si tě." Pokývla jsem hlavou a podívala se, co následuje. Stát u něho nebylo tak hrozné, když se na všem domlouváme.

"Dobře. Něco od tebe budu chtít, splníš mi jedno malé přání?" Sáhla jsem Michaelovi na tvář a jemně ji pohladila. Všechno ok. I on mi odsouhlasil tenhle krok.

"Cokoli na světě, ale ty pro mě také něco uděláš?" Odložil stranou scénář.

"Teď sjedu rukou od pasu dolů a pak zase nahoru. A přidám k tomu i tu druhou." Pomalu sunul ruce a nepřestával se mi dívat do očí.

"Jako v Pomádě." podotkla jsem a snažila se uvolnit atmosféru v pokoji.

"Něco na ten způsob." Usmál se. "Pokračujeme."

Věnovala jsem mu ironický úsměv za tu poznámku. "Samozřejmě a přestaň to pořád říkat. Pokud to bude nepříjemné, upozorním tě."

"Kopancem nebo fackou?" Napodobil mě.

"Nechci se hádat, pokračujeme."

"Přeji si, abys přemluvil svého bratra, aby přestal posílat dary. To zasnoubení je zrušeno."

"Takovou maličkost splním velmi rád."

"A co chceš ode mě ty?"

"Tohle." Michael se na okamžik odmlčel. Vzal mi hlavu do dlaní. Kývla jsem na souhlas.

"Teď následuje ta pusa."

"Myslím, že se shodneme na tom, že to oba zvládneme, ne?" řekla jsem a otočila pár stránek, abych se podívala, jestli ještě něco říkáme, ale ne.

"Souhlasím, budeme zkoušet až před kamerou." řekl a pustil mě.

"Na zbytek nám bude stačit, když si o nich promluvíme." Nesměl argumentovat.

"Jo, taky jsem na to myslel." Zaklapl scénář a nechal ho na stole.

Posadila jsem se na postel do tureckého sedu a ukázala mu na místo naproti sobě. Celý večer až do osmi hodin jsme tam seděli a probírali se scénami. Brzo jsem byla unavená.

Rozloučila jsem se s Michaelem a padla na postel. Všechno jsme probrali a přitom se dokázali pohádat jenom jednou. Je mi líto mého fénu, který jsem po něm v návalu zlosti hodila.

Zaťukání na dveře mě probralo z polospánku. Doufám, že to není Michael s tím, že si tu něco zapomněl. Jeho zdraví je vážně v ohrožení.

"Dále." Hlava mi padla do polštářů. Když se host posadil na postel. V mžiku jsem se posadila a otevřela oči.

"Ahoj." řekl šeptem a uhladil mi vlasy z čela.

"Co tady děláš Gabrieli?" Překvapení narůstalo každým okamžikem.

"No, přišel jsem se ti omluvit."

"Vážně? A za co?" řekla jsem ironicky. Zasloužím si pořádné vysvětlení.

"Za svoje chování." Usoudila jsem, že vysvětlení z něj poleze jako z chlupaté deky.

"Aha."

Mlčel a moje trpělivost byla fuč.

"Tak už to ze sebe vyklop." řekla jsem a nazlobeně se na něj podívala.

"Prostě mi vadilo, vidět tě na plátně se líbat s tím … Michaelem." Zuřivě mu zaplálo v očích a rty se mu zkroutily do tvrdé tenké čáry.

"Aha." Na víc jsem se nezmohla.

"Takže, co bys řekla dneska na usmiřovací večeři?"

"Mě se nechce nikam jezdit, jsem unavená." postěžovala jsem si a rozplácla se do polštářů.

"Nikam nemusíš jezdit, večeře přijede za tebou." Zatáhl za šňůru u postele.

"Co tím myslíš?" Otevřely dveře s kuchařem a jídelním vozíkem.

"Dobrý večer." pozdravil kuchař a nechal vozík podle Gabrielova pokynu u postele.

"Tak co říkáš?" Usmíval se a začal skládat jídlo na podnos.

"Mám i jinou možnost?" Konečně jsem pochopila, na co je ta šňůra.

"Ne."

"Vypadá to dobře." poznamenala jsem a dala si ubrousek na klín.

"Jestli to nebude chutnat tak jak to vypadá, nechám vyhodit kuchaře." žertoval a nalil mi víno. Odporovala jsem, že musím brzo vstávat, ale slíbil, že to bude jenom jedna sklenička.

Povídali jsme si u jídla asi další hodinu. Vyslechla jsem ho a on mi ochotně vysvětlil, co všechno prožil.

Pověděl mi, jaká měl zvířátka. Divila jsem se, že si po prvních zkušenostech ještě nějaké pořídil. Jako první měl rybičky. Jeden den jich tam měl deset a další den jenom jednu. Pravděpodobně ta jedna největší snědla ty malinké a potom asi sama umřela z přeplnění žaludku. Další zvíře byl pes, ale toho musel dát pryč, protože je na ně alergický. A kapitolu domácích mazlíčků uzavřel historkou, že si musel koupit zvíře, jenom takové, které bude větší než on. Koupil si koně a usadil se tady. Pojmenoval ho Spirit.

Chtěla jsem vědět něco blíž k jeho kariéře, ale toho tématu se moc nedržel, většinou rychle někam přeskakoval, takže vím jen to, že má veliký řetězec s potravinami, textilem, šperky a ještě dalšími věcičkami.

K rodině prohodil jenom pár slov. Oba, matka i otec, zemřeli v zimě při autonehodě. Jeli do zatáčky a asi se něčemu vyhýbali, protože skončili ve stromě. Chápala jsem, že o tom nechce mluvit. Smutná věc. Ani je moc neznal, protože stále bývali někde pryč. Matka byla hudebnice a otec právník. Nikdy s ním netrávili moc času. Rádi cestovali.

Dozvěděla jsem se, že hodně cestoval, než se usadil tady. Zámek koupil náhodou. Když mu prvních pár firem vyneslo slušné peníze, zaplatil polovinu a po čase doplatil zbytek. Tenkrát byl v hrozném stavu, ale s jeho neomezenými prostředky ho rychle opravil a částečně vrátil do původního stavu.

"No a to je asi tak všechno, co by tě mohlo zajímat. Víc toho ani není." Uzavřel a já sklapla pusu. Udivilo mě, co z kluka, kterého jsem znala, vyrostlo.

"Už půjdu." Vstal a zazvonil, takže neviděl, že jsem dlouze zívla. Chvíli trvalo než se ten samý kuchař vrátil a všechno odvezl. I s mojí pochvalou.

"Dobrou noc." řekl a sebral svůj odložený svetr z postele.

"Vyprovodím tě." Zvedla jsem se a doprovodila ho ke dveřím.

"Dobrou noc." Otevřela jsem dveře a ovanul mě chladný vánek.

"Dobrou." Sklonil se, rychle a hluboce mě políbil.

Nejdříve mě překvapí Michael a teď Gabriel. Musela jsem si v tom udělat pořádek.

Ve vaně jsem si to průměrně urovnala. Gabriel je přítel a Michael, no poloviční nepřítel. Co mě to vůbec napadá?! Poloviční nepřítel? To jsou výrazy. Musím si jít lehnout nebo si ještě začnu něco podivného namlouvat. Zítra bude náročný den.

Zdály se mi podivné míchanice pocitů a situací, které dohromady nedávaly smysl. Hodně jsem se převalovala, protože jsem skončila na zemi. A nebolelo to díky tlustému koberci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama