Zamilovaná 3. Kapitola, část 2

1. prosince 2014 v 12:02 | Lola Kiss |  MY NOVELS Zamilovaná
Vydechla jsem. "Já to zvládnu."

"Připravit." Znovu jsem vydechla a připravila se. Michael se u toho asi dobře bavil.

"Konečně Anne. Ani nevíte, jakou mi dalo práci se k Vám dostat."


"Ale přece jste tady, takže jsem svoje služebnictvo před Vámi dostatečně nevarovala."

"Není to jejich vina. Proklouzl jsem poháněn láskou k Vám."

"Tohle byste neměl říkat. Nehodlám nic opětovat. Nic nebudu dělat. Nechte mě na pokoji."

"To nemohu." Rychle ke mně přistoupil a tentokrát mě přidržel opravdu pevně. Chtěla jsem se mu znovu vykroutit, ale nedovolil mi to. Poprvé jsem pocítila velkou podobnost postavy Anne se mnou. Ona toho muže taky nesnáší.

"Okamžitě mě pusťte!" Pomalu se mi vybavoval text. Věděla jsem, že teď už nemůžu couvnout.

"Ani mě nenapadne." Řekl to, jakoby to myslel vážně. Přidržel mě jednou rukou kolem pasu v ocelovém sevření. Odhadl mě dobře. Rukama jsem se mu zapřela do hrudi, jak nejvíc to v malém prostoru šlo. V Michaelových očích jsem uviděla radostné zablýsknutí?

Neměla jsem možnost promyslet si, co mu udělám, protože mě za chvíli políbil. Moje reakce byla předem daná. Začala jsem se vzpírat. A Michael si mě přitáhl víc. Možná bych ho mohla trošku kousnout. Vylepšovat plán mi zabránilo znovu se mu vytrhnout.

Snaha vzpomenout si jak dlouho to musí trvat, vyšla na prázdno, protože jsem cítila a vnímala jenom jeho. Skoro jsem začala reagovat kladně. Naštěstí přišla záchrana.

"Stop." Spokojenost se nesla místností. Rychle jsem se odtrhla a otřela si rty.

"A prý že to nejde. Takže lidičky teď natočíme kratší sekvenci, kde nakonec Anne podlehne Stevovi, přestane se vzpírat a padnou na pohovku. Potřebujeme nový úhel s pohledem na dveře, kudy přijde Carla."

Popadala mě děsná chuť s něčím praštit. Mám se k němu přitisknout a neodporovat? Zatraceně! Úplně jsem na tuhle část zapomněla.

"Nebolí tě ruce?" Michael se postavil na modrou čáru u pohovky. Podívala jsem se na své ruce zaťaté do pěstí.

"Akce!"

S Michaelem jsme zaujali pozice. Chvíli mi trvalo, než jsem překousla jeho přítomnost a fakt, že jeho levá paže je trochu moc nízko.

Když jsem ucítila okraj pohovky, dal Michael signál. Jako bych ho potřebovala. Jako bych nevěděla, co mám dělat.

V tu chvíli povolil mi sevření. Přitáhla jsem se co nejblíže. Michaelovi se moje reakce líbila. Málem jsem se zase chtěla dostat od něho pryč, ale něco mi v tom zabránilo. Jeho reakce na tu moji.

V hlavě mi muselo opravdu přeskočit. Přitahovala jsem se k němu stejně jako on ke mně. Vplétala jsem mu prsty do vlasů a zapomínala na okolí. Michael nádherně voněl. Ani jsem nepostřehla, kdy se mi hlava dotkla polštářů na pohovce.

Spásu mi přinesl křik Terezy, vlastně Carly. Jindy bych jejímu hlasu spása neřekla.

Michael se po mě udiveně podíval a trochu jako: Vážně mě nesnášíš?

Zbytek scény jsem moc nevnímala, ale odpovídala jsem jako robot.

V šatně jsem čekala, až za mnou přijde Katka a pomůže mi od bolení hlavy z účesu a rozepne mi korzet. Celou dobu mlčela. Je to plaché děvče a můj výraz ji musel odrazovat.

Ani jsem nepostřehla, že odešla. Dumala jsem zahleděná do zrcadla. Nic kolem jsem nevnímala. Převlékala jsem se jako v transu. Nevěděla jsem ani, že někdo otevřel dveře.

"Hádej kdo to je?" ozval se hlas a vzápětí jsem neviděla přes široké dlaně na očích.

"Těžko říct, když je tu taková tma." Věděla jsem, že je to Gabriel.

"Jsem hluboce zklamán." Sundal ruce a nechal mě podívat se do hraného ztrápeného obličeje.
"Co se děje?" Poznal, že mi není zrovna dvakrát dobře.

"Ale, měla jsem blbý den." Pokusila jsem se usmát. "Jak ses měl ty?"

"Bez tebe to nebylo ono. Chyběl mi tvůj smích, ale vzpomněl jsem si na tebe a něco ti přivezl." Sáhl do kapsy u saka a vytáhl malou černou krabičku.

"Copak to je?"

"Nevím, jestli to ještě nosíš, ale musel jsem to zkusit. Když jsem ho viděl, nešlo odolat a musel jsem ti ho koupit." Usmál se.

"Páni!" Uvnitř ležel řetízek se srdíčkem. Stříbrné srdíčko vykládané růžovými kamínky. "Připni mi ho." Vzpomněl si, že na tom ulítávám.

"To nemusíš říkat." Gabriel si něco zamumlal. Nerozuměla jsem mu.

"A co dostanu jako odměnu?" Žertoval.

"To nevím, co bys rád?" Podívala jsem se na drobné srdíčko.

"Co takhle malou pusu?" Poklepal si na rty. "A nezkoušej podvádět." Usmál se.

"Hm. Tak dobře." Natáhla jsem se na špičky. "Jsem ráda, že jsi zpátky." A vtiskla mu polibek zrovna ve chvíli, kdy se otevřely dveře. Michael.

"Jenom jsem přišel říct, že se budeme koukat na dnešní záběry." Postavil se ve dveřích a čekal. Co si to jenom dovoluje.

"Jejda. Myslím, že bych vás měla představit."

"Není třeba, my se známe. Michaeli." Přitáhl si mě blíž k tělu. Z obou jasně křičelo to samé. Nepřátelství. Nechat ty dva o samotě by bylo jako mávat na býka červenou vlajkou.

"Gabrieli." Odměřený vražedný tón.

"Vy se znáte?" Koukala jsem z jednoho na druhého a přemítala, co si o tom mám myslet. Poznala jsem, že má Michael ruce v pěst. Vystupovaly mu svaly na pažích.

"Dlouhá historie." Vypadalo to, že ani jeden dlouho s tím druhým nevydrží v místnosti. Napadalo mě přirovnání: jako dva kohouti na jednom smetišti.

"Slyším Karla, měli bychom jít."

"Skvělé. Půjdu se podívat s tebou." Gabriel mě políbil do vlasů a usmíval se.

"To ne! Nudilo by tě to." Všechno vířilo velkou rychlostí. Srdce mi bylo o závod. Zrovna tohle by vidět nemusel.

"Nesmysl! Rád se podívám."

"Ani tě to nebude bavit a zajímat." Stále mám čas, můžu ho přemluvit, aby nechodil.

"Ale bude. Zajímá mě všechno, co děláš." Ocitli jsme se v promítací místnosti - zámeckém sále.
"Jak myslíš." Vzala jsem ho za ruku a posadila vedle sebe do křesla.

Prvních pár minut tvořily neškodné záběry. Peklo začalo při poslední mojí větě: "Okamžitě mě pusťte." Gabriel měl trochu potíže. Jasně jsem viděla, jak mu v osvětlené místnosti vystupují na pažích svaly. Pěsti nedovedl schovat.

"Jsi dobrá." řekl mi do ucha s vřelým tónem.

"Díky."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama