Zamilovaná 3. Kapitola, část 1

28. listopadu 2014 v 8:48 | Lola Kiss |  MY NOVELS Zamilovaná
To snad není pravda

Těšila jsem se, až konečně poznám autora knihy, kterou zfilmujeme. Hodně se o tom mluví. Jenomže jsem netušila, že bude pro mě takový šok ho poznat. Šok není ten správný termín pro označení vypětí mé nervové soustavy.

Seděla jsem na židli v kostymérně a nechávala se zkrášlovat, když jsem uslyšela Karla ve vzrušeném rozhovoru. Věděla jsem, že přijede ten spisovatel, ale nenapadlo mě, že to bude v době, kdy mám polovinu obličeje teprve namalovanou. Chtěla jsem se mu hlavně představit v normálním oblečení, ne v nadýchaných těžkých šatech.

"A tenhle andílek je naše hlavní hvězda Klaudie Ledová." Se svůdným úsměvem jsem se otočila. Začít dobře od začátku se vyplácí. Úsměv spadl dolů. Tvář se mi přeměnila do nevlídné masky. Uvnitř se mi chtělo křičet na všechny strany.


"Vy se znáte?" vykoktal překvapeně režisér Karel a podíval se znovu z jednoho na druhého. Nešlo si nevšimnout, že oba dva nejsme zrovna nadšeni.

"Ano, už dlouho." Usmál se na něj Michael a pak se podíval na mě. To se opravdu musí stát jenom mě.

"Ano. Tady pan spisovatel je můj soused." Slova pan spisovatel jsem procedila přes semknuté rty. Karlův pohled se přesunul na druhou dotyčnou osobu. Já měla možnost šlehnout po Michaelovi krutým pohledem. Spíš ho pobavilo, že mi způsobil takovou "radost" ze společného shledání.

"Půjdeme dál, ne?" Karel mu položil ruku na rameno a naposledy na mě vrhl pohled: Chovej se slušně!

Trochu mě zklamalo, že můj tajemný soused není mafián. Leccos se tím vysvětluje. Záhadné návštěvy, potřeboval klid dlouho do noci, byl věčně nabručený a není se čemu divit. Je to stoprocentní knihomol.

"Klaudie? Už je čas. Petr dorazil." řekla Katka a zamávala mi rukou před očima. "Ulítli ti snad včely?"

"Kdo? Co?" vydechla jsem omámeně a srovnávala si myšlenky. Totálně jsem se při česání zavzpomínala. Žaludek se mi svíral a měla jsem sucho v krku. Nedovedu si představit, že ten protivný Michael bude konstatovat, jestli odvádím svou práci dobře.

"Přece hraje Steva, bratra snoubence Tima, tvojí postavy Anne. Měla bys jít. Víš, že tam bude i ten spisovatel a bude sledovat, jestli se vyhovělo jeho požadavkům." Odložila hřebeny a pozorně si přeměřila účes, jestli na něco nezapomněla.

"Jo. Jo." Ty účesy jsou čím dál tím těžší. Málo jsem spala a jsem docela unavená. Vrávoravě jsem vstala a došla do salónku, kde všichni čekali. Všichni kromě Petra. "Kde je Petr?"

"Převléká se." Utrousila Tereza, nadšená zrovna nebyla. Alespoň, že v tomhle ohledu se shodneme. Tereza tu bude bohužel taky. Až se budu líbat s Petrem, tak po pár minutách rozrazí dveře a ztropí skandál. Její postava Carla miluje Petrovu postavu Steva, ale on ji ne. Steve i jeho bratr Tim milují mou postavu Anne.

Za kamerou jsem spatřila Michaela a předchozí rozhořčenost vzplála podnícená novými potížemi. Petr tu není a Gabriel, který mi dodával energii, bohužel musel odjet přesně v den, kdy přijel Michael. Ani mi neřekl kam. Prý to bylo někam služebně. Tohle všechno se ve mně nakupilo a já už nedokázala držet jazyk za zuby. Vybuchla jsem jak doutnající vulkán. A Michaelův kritický pohled jen přiléval olej do ohně.

"Já s ním hrát prostě nebudu!" Vytočila jsem se. "S tím arogantním náfukou prostě ne!" Hlas mi nabíral na síle. "Jenom kvůli němu se musí posouvat a měnit scény a nestíhá se a …" Cítila jsem drobnou úlevu, že jsem to ze sebe dostala ven. S velkým návalem vzteku mi došel dech a než jsem stihla pokračovat, ujal se slova Karel.

"Máš sice pravdu, ale nemáme za něj náhradu, takže to budeš muset skousnout." Vyhrůžka i uklidnění v jednom? Dala jsem si ruce v bok a chtěla mu říct přímo od plic, co si o tom všem myslím. To by si za klobouk rozhodně nedal, ale někdo si usmyslel, že už to stačilo.

"Karle, já bych tu roli klidně zvládl. Vždyť mě přece znáš." Pohledem jsem přejela nashromážděné obecenstvo a uviděla toho opovážlivce. Michael! Já snad dostanu infarkt. Všechno se ve mně bouřilo, proč se do toho montuje? Herce máme a vůbec, umí hrát? Studoval taky jako já? Pochybuju. Hloupý pisálek!

"Fajn! Já tady vůbec nemusím být!" rozkřikl se na okolí Petr, který přišel a nikdo si ho nevšiml. Strhl si límec z krku a utekl.

Na okamžik nikdo nehnul ani brvou. Nikdo nečekal takovou reakci. První, kdo procitl, byl Michael, kterého nic nerozhodí. Sebevědomí rozhodně nepostrádá. Mizera! Něco pošeptal Karlovi a ten pokýval hlavou.

"Takže, všichni zpátky do práce. Katko, uprav Klaudii ty vlasy." Nechápala jsem, proč neprosí, nepřemlouvá a neplazí se před Petrem, aby se vrátil.

Já s Michaelem točit nemůžu. To nejde a nepůjde! Chtěla jsem si promluvit s Karlem, ale podle jeho obličeje jsem pochopila, že bych situaci jenom ještě víc vyhrotila.

Zbloudilá myšlenka začala všemu dávat mysl. O tohle Michaelovi šlo. Hrát se mnou a totálně mě vytočit do nepříčetnosti.

"Díky to je dobré." Usmála jsem se na Kateřinu.

Chabě jsem vnímala režiséra a ostatní v místnosti. Zdivočelé bušení srdce jsem cítila až v krku. Nemohla jsem se na nic soustředit, ale přesto jsem jasně rozpoznala jeden hlas ve shluku štábu, který bych nechtěla znát. Hodně lidí se přišlo podívat.

"Ano. Vím, co mám dělat i říkat, několikrát jsem si to přečetl." Plácl Karla po zádech a postavil se v kostýmu na označené místo.

"Taky se tak těšíš?" Blýskl úsměvem.

"Ani nemáš tušení jak." Procedila jsem ledově a demonstrativně si sedla na pohovku. To se mi jenom zdá. To snad není pravda. To je snad zlý sen. Proč mě tak hrozně vytáčí?

"Připravit se na místa." Naskakovala mi husí kůže. Tu scénu si určitě protrpím.

"Kamera, klapka a tři, dva jedna… Akce."

Posadila jsem se na pohovku a dívala se ven z okna. Za chvíli se potichu otevřely dveře a v nich se objevil Michael. Zatím mi to ještě tak moc nevadilo.

"Konečně Anne. Ani nevíte, jakou mi dalo práci se k Vám dostat." Smekl klobouk.

"Ale přece jste tady, takže jsem svoje služebnictvo před Vámi dostatečně nevarovala." Chladný tón mi šel sám od sebe.

"Není to jejich vina. Proklouzl jsem poháněn láskou k Vám." Za to mi zaplatí, o to se postarám.

"Tohle byste neměl říkat. Nehodlám nic opětovat. Nic nebudu dělat. A nechte mě na pokoji." Zvedla jsem se k odchodu. Teď to přijde.

"To nemohu." Přistoupil ještě blíž a přitáhl si mě ke svému tělu. Vytrhla jsem se mu. Samotná jeho přítomnost mi otřásala pevně udržovanou vůlí.

"Stop!" řekl Karel. "Co to má být?"

"Mě to s ním nepůjde." Nemohla jsem říct, proč to nepůjde. Vysvětlovat přede všemi, že je to děsný maniak, to nešlo. Nejspíš by si mysleli, že ten maniak jsem já.

"Ale půjde. Sjedeme to znovu." Usadil se na místo. Debatovat se nebude.

"Kamera, klapka, tři, dva, jedna."

Znovu jsme přeříkávali věty, ale tak jako předtím jsem prostě nemohla skousnout ty jeho způsoby.

"Stop!" Teď je trochu naštvaný. "Co to má znamenat! Stěžovala sis na Petra, vzali jsme náhradníka. A teď? Proč?!" Předpokládala jsem, že na odpověď nečeká, takže: mlčeti zlato.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama