Listopad 2014

"Over-jeans" nový hit?!

28. listopadu 2014 v 13:22 | Lola Kiss |  Ošklivá pravda
Džínová bunda, džínová košile, džínová sukně, džíny, džínové šortky, tenisky s potiskem denimu, kabela inspirovaná denimovým materiálem. Jo, je to jasné. Máme předžínováno nebo-li "over-jeans".

V 70. letech a pár let po té se džíny prosadily svou praktičností, a v České republice hlavně jedinečností (díky režimu). Jakýkoli kousek oděvu, který jste si ten den vzali na sebe byl džínový. Všichni je nosili a všichni byli trendy, no i tenkráte existovali výjimky.

Kde se poprvé objevily? Jaké jméno se považuje za zakladatele jeansů? První denimky se objevily jako montérky navržené panem Levi Straussem, a jiné zdroje mluví o druhém muži, Jacobu Davisovi v roce 1890.

V dnešní době patří k nejznámějším - a mým oblíbeným - značky Mustang, Wrangler a Guess. Jsou to jména, která známe a pokud si říkáte, že je neznáte, stačí otevřít časopis s módou a voilá! Tmavě modrá látka, klasika, se natahuje přes celou dvoustránku.

Jaká jsou tedy pravidla?

1, Noste si džíny i bundu i košile, ale dbejte na to, že džínový kousek má být pouze jeden. Ani černé džíny, nebo bílé nebo červené, nebo jiní obarvení příbuzní nepřicházejí v úvahu.

2, Preppy styl je hlavní doménou v Americe a do Evropy expanduje i v posledních letech. Přestože se nepotkává se stejným uznáním a pochopením, jedním si můžete být jisti. Džínový kousek bude vypadat bombasticky.

3, Koho by nelákala džínová sukně, pěkné botičky a topík. A to vše korunováno věkem 13 let. Tyto sukně můžeme nosit, ale opravdu by je měli nosit ti, kteří co na to nemají postavu? Nebudeme si nic nalhávat, ne každá má postavu top modelky.

4, Hlavně buďte svá. Zlatá pravda. Nikdy se nehrňte do nejnovějších módních výstřelků, ale také nezůstávejte v době sametové revoluce (1989).


Zamilovaná 3. Kapitola, část 1

28. listopadu 2014 v 8:48 | Lola Kiss |  MY NOVELS Zamilovaná
To snad není pravda

Těšila jsem se, až konečně poznám autora knihy, kterou zfilmujeme. Hodně se o tom mluví. Jenomže jsem netušila, že bude pro mě takový šok ho poznat. Šok není ten správný termín pro označení vypětí mé nervové soustavy.

Seděla jsem na židli v kostymérně a nechávala se zkrášlovat, když jsem uslyšela Karla ve vzrušeném rozhovoru. Věděla jsem, že přijede ten spisovatel, ale nenapadlo mě, že to bude v době, kdy mám polovinu obličeje teprve namalovanou. Chtěla jsem se mu hlavně představit v normálním oblečení, ne v nadýchaných těžkých šatech.

"A tenhle andílek je naše hlavní hvězda Klaudie Ledová." Se svůdným úsměvem jsem se otočila. Začít dobře od začátku se vyplácí. Úsměv spadl dolů. Tvář se mi přeměnila do nevlídné masky. Uvnitř se mi chtělo křičet na všechny strany.

9. Unleash the Night - Sherrilyn Kenyon

27. listopadu 2014 v 14:59 | Lola Kiss |  Zahraniční literatura
Unleash the Night od Sherrilyn Kenyon http://lola-kiss.blog.cz/1412/sherrilyn-kenyon přivádí do pole pozornosti skupiny zvěrolovců. Konkrétně jedno místo zvané Útočiště pro ty, kteří jsou pronásledováni, loveni nebo je jim ubližováno.

"Nikdy netahej tygra za ocas."

Wren Tigarian je jediný svého druhu, je Were-Hunter jehož matka byla bílý leopard a otec bílý tygr. Wren je kříženec, který se snaží žít v ústraní Útočiště a nevyhledává konflikty. Jedinou osobu, která má k němu nejblíže je Aimee Peltier, medvědice, dcera vlastníků Útočiště.

Wren je považován za agresivního a někteří věří, že on zavraždil své vlastní rodiče. Jeden večer do baru zavítají studenti z místní vysoké školy, a Maggie je upoutána Wrenem. Oba dva se po sobě dívají a Wren je jí naprosto uchvácen a poprvé projeví iniciativu a začne s ní mluvit.

Jak vypadá Wren:
To si myslela, než zahlédla muže v rohu, který vypadal, že zíral přímo na ni. Oblečený ve vytahaném nezastrčeném bílém tričku, které bylo překryto špinavou bílou zástěrou, a ve vybledlých, ošoupaných černých džínách, co vypadaly, že zažily lepší časy. Byl to uklízeč nádobí, který se zastavil při úklidu stolu. Rukávy jeho trička byly vyhrnuté na předloktí. Na jeho levé paži bylo jasné barevné tetování, které na tu vzdálenost nemohla rozeznat.

Neměla tušení, jak vypadá, protože jeho husté, tmavé blond vlasy zakrývaly většinu jeho obličeje a spadaly mu do očí. Zbytek vlasů mu spadal po ramenou. Vzhledem k jeho účesu nemohla doopravdy říct, kam se díval, ale každá buňka v jejím těle říkala, že na ní.

Maggie - Marguerite "Margeaux" D´Aubert Goudeau - nemá problém s Wrenem, ale jeden z jejích kolegů studentů Blaine se rozhodne vyvolat konflikt a všichni musí bar opustit. Maggie to nechtěla nechat tak, a vrátila se, aby se omluvila za jejich chování. Po té se sama vracela domů a kdyby ji nepřišel Wren zachránit před zloději, byla by mrtvá.

"Jestli něco miluješ, dej tomu volnost. Jestli se to vrátí, bylo to, a vždycky bude tvoje. Jestli se to nikdy nevrátí, tak to nikdy z počátku nebylo tvoje."

Ukázka toho, co dokáže Were-hunter vycítit:

Wren měl zatnuté zuby. Cítil její touhu a její neskrývanou nervozitu. Nevěděl, co udělat, aby se uvolnila. Nikdy nebyl takový, že by mluvil s každým. Většina lidí dávala přednost tomu, že mlčel nebo ho úplně ignorovali. Což bylo pro něj normálně v pohodě.

Maggiinou záchranou se odstartuje začátek jejich vztahu, a Maggie později pochopí, kdo Wren ve skutečnosti je. Kromě toho, že je kříženec a pracuje v baru pro nadpřirozené bytosti, kde není tolerováno násilí, je také druhým nejbohatším člověkem na planetě.

Wren, který si drží všechny od těla, dělá výjimku pouze u Maggie, které odpovídá a ona se ho může klidně i dotýkat. K něčemu takovému došlo právě na policejní stanici, kdy Maggie hodlala dostat Wrena z vazby.

Margaretino srdce se rozbušilo, když uviděla Wrena. Měl tmavý monokl a jeho rty byly nateklé. Policejní důstojník mu zlomyslně zatáhl za pouta než mu je otevřel. Wren zvedl hlavu, jako by vycítil její přítomnost a pronikavě se na ni zadíval.

Prošel jí nápor horka. Bylo na něm něco znepokojujícího, a zároveň byla jedna její část k němu přitahována bez rozumného vysvětlení.

Bill vrhl na důstojníky vražedný pohled. "Podívejte se na něj. Viděl ho doktor?"

"Nechtěl žádného doktora."

Bill zavrtěl hlavou. "Jsi v pořádku, Wrene?"

Wren přikývl, když si mnul zápěstí.

Margareta zkrátila vzdálenost mezi nimi, vděčná, že je mimo nebezpečí.

"Jsi si jistý, že jsi v pořádku?" zeptala se, dávajíc na stranu jeho vlasy, aby mohla prozkoumat tu škodu, kterou napáchali.

Jemně se jí přitulil k ruce než přikývl. "Jsem v pohodě. Co tady děláš?"

"Snažila jsem se dostat tě z basy."

Vypadal překvapeně. "Opravdu?"

Přikývla.

Věnoval jí váhavý úsměv.

"Chceš, abych zavolal Carsonovi?" zeptal se Bill.

Wren zavrtěl hlavou.

"Chceš, abych tě odvezla domů?" zeptala se Wrena.

"Prosím. Díky."

Podle výrazu tváře mužů, mohla říct, že byli ohromeni jeho přijetím, tak jako ona.

Bill si odkašlal. "Jsi si jistý, že nechceš, abych tě vzal zpátky?"

Wren zavrtěl hlavou a tehdy jí došlo, že jedinou osobou s kterou promluvil, byla ona.

Maggie je jedinou osobou, kterou si Wren pustí k tělu. Spolu se musí postavit nespravedlivým obviněním, že Wren je hrozbou pro jejich svět, faktu, že Wren a Maggie jsou si souzeni, a pak, že Maggiin otec je senátor...

Jestli je něko, koho si prostě oblíbíte, i když se v knize mihne párkrát, je to Dev a jeho smysl pro zábavu. "No jo, ale škádlit ho, je jako házení masa na Kylea. Je to strašně zábavný." Kyle je stejně jako Dev Were-hunter, ale velmi mladý na to, aby se ovládal.

A pak je tu Savitar, mýtická bytost, která vede Omegrion (koncil pro všechny zvěrolovce). A co o sobě prozradí?

"Jak znáte moje jméno?"

Jeden kousek úst se mu zkroutil do úšklebku. "Vím všechno, dítě. A u většiny z toho si přeju, abych nevěděl... zvláště ty holčičí myšlenky, které máš ohledně Wrena právě teď. Opravdu mě znechucují, a vážně si přeju, aby Dante přestal myslet na Pandořiny..." Savitar udělal obličej, a pak vypadal, jako by to setřásl.

Padesát odstínů of Hair Style

26. listopadu 2014 v 16:36 | Lola Kiss |  Moje téma týdne
Ať se snažíme sebevíc, není nám to nic platné. Podzim na přelomu zimy si vybírá svou daň. Zvlněné vlasy se krepatí, objem se promění na rozfoukané vrabčí hnízdo, pečlivě vyžehlené prameny postrádají svou hladkost, a kromě tuny laku nepomůže ani zázrak.

Všichni by chtěli mít jiné vlasy, ať už barvu, střih, délku, kvalitu nebo řekněme například cokoliv jiného, chceme to, co mají jiní.

Jako nepřehlédnutelný důkaz jsou černovlásky s blond obočím. To jako vážně nemají na barvu nebo si řeknou, že si toho nikdo nevšimne? Kam koukají?! A to máme jen barvu, když k tomu vezmeme v potaz náležitou péči zjistíme, že citelně chybí. Vlasy postrádají pevnost a pružnost. Třepí se, lámou a ve velké míře i vypadávají. Takže se nabízí otázka, jestli byla barva volena jako revolta či babrácký pokus být in.

A tmavovlásky? Každá holka si projde obdobím, kdy se jejích kadeří dotkne zlatavá - sama za sebe mohu potvrdit, že blond proužky se počítají. A čeho tím nepravé blondýnky docílí? Pokud se nechystáte do Itálie nebo do země, kde má většina dámské populace temnější odstíny, tak k vám budou s obdivem muži vzhlížet. Ale jestli to děláte jen proto, abyste si zvedly sebevědomí, kondoluju vám.

Jestli chodíte do bazénu a nevydržíte nenamočit si účes a nesnášíte tu gumovou čepici, věnujte následně pozornost vysoušecím schopnostem chlóru. Nic neničí vlasy tak, jako vysoce desinfikovaná voda a vysoká teplota v sauně. (Malý tip: Maska na vlasy od značky Balea v dm v malém pytlíčku)

Barvené, melírované, se stáhnutou barvou, kulmované, žehlené, fénované, tupírované, nagelované, prodloužené, vyčesané, šampónem upravené odstíny a bla bla bla bla.

Přestaňte už bláznit, a věnujte své okrase na hlavě aspoň 5 minut denně. Paruka je asi fajn, ale vyjde vám navíc než nákup vlasové kosmetiky.

"To je ale krásné vánoční nadělení. Ehm, vlastně krásná nadílka."

20. listopadu 2014 v 19:16 | Lola Kiss |  Ošklivá pravda
Už se to neodvratně blíží a kromě televize, časopisů, novin, katalogů, internetu stačí vystrčit nos z bytu a v momentě vás vánoční upoutávky praští do očí. Jako by nestačilo, že se musíte dívat na vánoční motivy na ubrouscích, musíte i poslouchat vánoční koledy! Ach bože! Vánoce jsou až za měsíc a kvůli rodině je musíte vytahovat už nyní? Proč se lidé vždy zblázní, pokud se jedná právě o vánoční svátky?! Vánoce jsou svátky klidu a míru. Jo, to tak!

Během adventu pečete cukroví, je vám horko, v kuchyni se vám orosí okna, protože teploměr ukazuje dvacet sedm stupňů uvnitř, a venku čísla běží do mínusu. Nehledě na nepořádek (plechy s drobečky, sporák s čokoládou, zaneřáděná podlaha od předváděčky kapra, hory nádobí), který pak budete muset uklidit zase vy, protože ostatní se na této činnosti nepodílejí (pojídání cukroví se nepočítá).

Dále je také na pořádku vánoční úklid (jako by ten podzimní nestačil!), a hlavně aby byl domeček překrásně ověnčený a všichni viděli, kolik budete utrácet ze elektřinu. Klid, k hrabání sněhu na příjezdové cestě se ještě dostanete, pokud předtím odhrabete cestičku od domu ke garáži.

Na dárky se nesmí zapomenout, co na tom, že jste si během celého roku nenašli ani minutku na nákupy dárků (svetry se neprodávají jen na zimu), a teď vás tlačí čas a vy děláte to jediné možné - panikaříte. Pokud si stres vybírá svou daň nyní, není se čemu divit, když budete týden před Štědrým dnem vypadat jako den po Silvestru. Máte pak náladu si Vánoce vychutnat? No, punč je vhodná volba, a stejně tak i prášky na "dobrou" náladu.

Chystáte večeři a dozvíte se, že přijde na návštěvu babička s dědečkem. Žádný problém! Jednoduše si z prstu vycucáte porce navíc. Vybílíte celou ledničku a připravíte menu o minimálně čtyřech chodech, protože babička je vaše tchýně a trvá na tradicích (prostě nechcete být ta, která je neschopná a tchýně je ta skvělá). A co dělá druhá polovička? Pravděpodobně sedí u televize a relaxuje, a ještě vám dává rady typu: "Prosím tě, přestaň se zbytečně rozčilovat." A vrátí se pohledem na barevnou obrazovku. Jak nápomocné.

8. Sins of the Night - Sherrilyn Kenyon

20. listopadu 2014 v 12:41 | Lola Kiss |  Zahraniční literatura
Kdo by to byl řekl, že Acheron, vůdce temných lovců, má přítele, který o něm ví víc než jiní. Alexion byl jeden z prvních temných lovců, a byl přiveden zpět k životu Acheronem, aby se Alexion nemusel navěky brouzdat světem stínů. Bohužel to nevyšlo podle plánu a Alexion se stal zavislým na Acheronovi.

V městě, kde se hromadili démoni a schválně štvali temné lovce proti Acheronovi, Alexion zahlédl temnou lovkyni, která ho upoutala. Acheron mu dovolil jet za ní a napravit škody, které se démoni rozhodli napáchat - potlačit vzpouru proti Acheronovi.

Alexion se s dočasným lidským tělem seznámil s Danger, temnou lovkyní, která v něm něco probudila. Prvním Dangeřiným instinktem bylo nevěřit Alexionovi, který se prohlašoval za Acheronova osobního strážce. Kromě nedůvěry musí také zabránit temným lovcům, aby se stali tím, proč on byl ve skutečnosti tady. Jeho hlavní prací bylo popravovat ty, kteří porušili pravdila.

Danger si je dobře vědoma, že ji to k Alexionovi táhne, ale nehodlá tomu podlehnout. Sama nevěděla proč, ale měla pocit, že by se od něho měla držet dál. A jak to tak bývá rozum nejde ruku v ruce s city - takže Danger i Alexion se snaží bránit podlehnutí.

Kromě problému s důvěrou se k tomu přidal i fakt, že Danger nechce znovu prožít minulost a Alexion je zmatený pocity, které předtím potlačoval nebo je dokázal jednoduše nemít. A jeho dočasné tělo? Co se stane s Danger, která je temný lovec a Alexion bývalý stín? Může to mít dobrý konec?

Nástroje smrti Město padlých andělů

19. listopadu 2014 v 19:10 | Lola Kiss |  Beletrie
Čtvrtý díl z šesti dílné ságy o světě lovců stínů a démonů. Tentokráte není hlavní postava Clary, ale o první místo se dělí se Simonem a jeho trablemi. Změna? Ano a velká.

Clary chodí s Jacem, ale ten se jí začíná vyhýbat, protože se mu zdají noční můry, kde ztrácí Clary.

Simone chodí se dvěma holkama najednou - s Isabelou, lovkyní stínů a s Maiou, vlkodlačicí. A aby toho nebylo málo, musel odejít z domu a jeho novým spolubydlícím se stal vlkodlak.

Luke a Jocelyn, Claryiina matka, chystají svatbu!

Yup, vypadá to přesně tak, jak má. Ovšem věci nejsou nikdy tak dobré jak se na první pohled jeví. A je jen otázkou, kolik toho je čtenář ochoten přijmout, do jaké míry souhlasí se zvraty v dějové linii. Chybí vždy jen malý kousek, po kterém si řeknete: "A dost! Tohle už je blbost." A knihu odložíte stranou a přestanete ji číst.

Čtvrtý díl je hodně právě o tomhle. Tlačit na pilu u čtenářů je velmi riskantní podnik, a nemohu říct, že bych to schvalovala. Ano, výsledky mohou být i pozitivní, ale... Samotné ale stačí upozornit, že něco není v pořádku. Chůze po ledu je stejně nebezpečná jako vytváření příběhu a propojování osudů. Uděláte jeden nepatrný pohyb v místě, kde je led tenčí a skončíte pod hladinou. Záchranné lano nemusí být vždy po ruce.

Nadšení vyprchá a zůstane stereotyp

18. listopadu 2014 v 22:06 | Lola Kiss |  Moje téma týdne
Pamatujete si ty první pocity, když jste do rukou dostali řidičský průkaz a oficiálně jste se tím pádem mohli prohánět po silnici? Jaké to bylo, když jste poprvé vyrazili do ulic autem, a nemuseli se obávat policejní kontroly, protože jste v té době ještě neměli papíry? Ten pocit nezávislosti a spokojenosti. Tu radost, když jste se před kamarády převedli v nové roli, v roli řidiče. Takové chvilky patří k jedněm z mála, které si pamatujete navždy. Je to jako záplava endorfínů pro hodině spinningu, která časem vyprchá. S postupem času, kdy jezdíte autem do práce, na týdenní nákupy, na výlety, vyzvedávat kamarády, si uvědomíte, že vás to počáteční nadšení pomalu přešlo. Stále se vám líbí šoférovat vlastní automobil a dostávat se z bodu A do bodu B. Ale něco tomu chybí... Ještě jednou...

Říká se, že na první lásku se nezapomíná. Pro někoho tomu tak jistě je, pokud si svoji lásku vzal a jsou spolu doteď. Ale to není ten správný význam. Jde o ty prvotní pocity lehkosti a neskonalého štěstí, které v člověku projížděly jako vlny tsunami. A celý svět říkal, že tohle je to pravé, to věčné. To bušení srdce, když si představíte, že za chvíli se otevřou dveře a ten dotyčný bude stát za nimi. To vzrušení, které se rozvíří pokaždé, když se spolu uvidíte. Ten pocit klidu, které nás obalí jako teplá, kašmírová deka. Nikdy se nezapomene na první emoce, které poukazovaly na lásku k někomu jinému než k rodině. Nikdy to nemůže být stejné, protože tyhle pocity jste předtím nepocítili v takovém rozsahu. A jestli se zamilujete i po druhé, nebude to stejné, protože víte, jaké pocity ve vás budou narůstat. A člověk by chtěl... Ještě jednou...

Když někoho ztratíme, nejhorší na tom je uvědomění si, že spolu už nikdy nic nepodnikneme. Nepojedeme znovu do města na noční filmový maratón a pak se nezastavíme v hospodě. Nepromluvíme si o včerejším filmu, který dávali na kanálu se zvířaty. Nesejdeme se u kafe a neprobereme ty naše trable s partnery nebo špatnou kadeřnici v salónu na rohu. Nikdy už se neuvidíme. Začneme litovat, že jsme si na sebe neudělali víc času, že jsme nevěnovali tomu druhému větší pozornost. Zůstanou nám vzpomínky, ale v hlavě bude stejně dokonala znít jen to jediné. Kdybych tak mohla... Ještě jednou...

Každý den činíme rozhodnutí a volíme. Den za dnem se potýkáme s důsledky svých rozhodnutí. Volíme si, čím chceme být, kde chceme bydlet, kdo budou naši přátelé, komu dáme svou důvěru, kdo pro nás znamená nejvíc na světě. Volby jsou jako domino. Skládáme dílky vedle sebe a díváme se na směr, kterým se ubíráme. Měníme tahy a rozhodujeme se o následujících krocích. Nikdy se nedíváme do daleké budoucnosti za dvacet let, ale do té co bude za rok. Plány se mění a my s nimi. Můžeme se ohlédnout zpět, ale nemůžeme zasáhnout. Chyby posouvají člověka dopředu, ale stejně jako domino, stačí jedno špatné rozhodnutí a celá stavba se zřítí. Místo pohodového života se třesete nervozitou a nejistotou, co přinese další den. V ten moment člověka napadne... Ještě jednou...

Nejtěžší je, se rozhodnout. Vybrat si. To slyšíme často, ale je to pravda? Co je těžší? Zvolit si, nebo sledovat jaký dopad bude mít následující volba? Rozhodovat se nebo s volbou žít? Je horší vědět, že jsme se rozhodli špatně a zranili jsme tím někoho a doufat, že to v budoucnu snad neuděláme nebo se nerozhodovat vůbec a čekat? Ještě jednou...

Abecedu tvoří písmena. Písmena tvoří slovo. Slova tvoří větu. Věty tvoří příběh. A příběh tvoří knihu.

17. listopadu 2014 v 14:13 | Lola Kiss |  Citáty
Svět je jako tanec masek. Pokud chceš prohlédnout, nesmíš stát na jednom místě.

Ó živote, jsem tvůj. Cokoli ode mne chceš, jsem připraven ti to dát.

Vždy mám ve své kapse dvě knihy, jednu ke čtení, jednu k psaní.

Mou ambicí bylo žít jako hudba.

Někdy se probudíš. Někdy tě pád zabije. A někdy, když upadneš, vzlétneš.

Každý má tajemství. Je jen otázkou času, než najdeš jaká jsou.

Myslím, že psaní literatury má přinášet potěšení. O čem jiném by to mělo být? Není to věda o nukleární fyzice. Vlastně to má těšit nebo to nestojí za nic.

To bylo chování pesimisty: nic nebylo tak špatné jak sis myslel, že bude.

Ovládl jsem srdce, vznešenou duši, v jejich přítomnosti jsem se zdál být něčím víc než jsem, protože jsem byl vším, čím jsem mohl být.

Manželská zkouška - Jennifer Probst

17. listopadu 2014 v 10:49 | Lola Kiss |  Beletrie
Jennifer Probst a její 4 díl ze série o manželství. I tentokráte se ženská hlavní role nachází v rodině Conteových. Je jí Julietta, sestra Cariny a Michaela. Její největší radostí je firma, která prosperuje na úkor jejího osobního života. Jako workoholička to nemá jednoduché a co se mužů týče, žádný ji nedokázal přimět myslet na něco jiného než na odbyt a trh.

Sawyer Wells, nejlepší kamarád Maxe - manžela Cariny -, patří k lidem, co nevěří na lásku, ale na tělesné potěšení, vidí v lidech spíše negativní stránku a dobrota neexistuje.

Obě postavy svede dohromady spolupráce firem. A stejně tak jako Julietta, tak i Sawyer, jsou mistři ve svém oboru - neústupní, inteligentní, přímí a upřímní. Žádné téma pro ně není tabu.

Jediný, kdo viděl, že se ti dva k sobě hodí, byla paní Conteová. Už zase zasahovala. (Poprvé u Michaela a Maggie, pak u Cariny a Maxe.)

Vztahy vůbec nejsou jednoduché, takže musí překonat Sawyerovo zděšení nad slovy jako láska a rodina, a Juliettino odmítání odevzdat se někomu.

Btw, pokud se někomu líbí téma z 50 odstínů, vězte, že Sawyerova minulost a Juliettiny tendence k pokoře přinášejí nový rozměr.


Ukázka z testu:

"Nechte toho." Trhla bradou na stranu. "Dohodli jsme se, že se budeme držet pouze byznysu."

Zvedl dlaň. "Promiňte. Máte na tváři máslo. Chtěl jsem vám ho setřít."

Sklonila hlavu, aby skryla slabý ruměnec, a popadla ubrousek. Zaznamenala, že se znovu zatvářil trochu pobaveně. Jako by mu na ní záleželo. Ne, to si jenom namlouvá. Spíš jako by byl nad veškeré city povznesen a s úsměvem ji studoval. "Tak jaký problém se vyskytl s tou smlouvou?" zeptala se.

"Část B, odstavec tři. Zapomněla jste ho parafovat."

Chvilku na něj beze slova zírala. "Vy jste mi zavolal a vnutil se mi kvůli takové prkotině? Právníci by to vyřešili za vteřinu."

"Rád dělám všechno sám. Ve všech ohledech."

Julietta pohrdavě sykla. "Kam na ty hlášky chodíte? Konverzace s vámi je jako cesta přes minové pole a vždycky vede k sexu."

To ho dostalo. Zvedl obočí a poposedl. "Je na něm něco špatného?"

Nedokázala si pomoct. Tvářil se vyzývavě a bylo zjevné, že pracovní záležitosti využil jako záminku, aby ji mohl obtěžovat. Pomaličku se k němu přisunula, až měla tvář jen několik centimetrů od jeho. Ostře se nadechl. Ucítila mátu, cukr a hřích a mimoděk si olízla dolní ret. Unikl mu slabounký sten. Položila mu ruku na tvrdé stehno a stiskla. "Vůbec nic. Za vhodných okolností."

"A tyhle nejsou?" opáčil chraptivě, jako když skřípe štěrk.

Přidušeně se zasmála. "Pracujeme spolu, takže nic takového nepřipadá v úvahu."

"Technicky vzato nepracujeme. Ta smlouva je neplatná, protože jste ji neparafovala."

Pomalu přesunula ruku k přezce pásku a vklouzla pod koženou bundu. Začala se bavit. Jen zřídkakdy nějakého muže vyprovokovala a pak ho nechala být, ale tenhle nutně potřeboval dostat za vyučenou. Svaly na břiše mu pod její dlaní ztuhly a jantarové oči potemněly. "Pořád ještě nepřipadá v úvahu."

"Můžete mi říct proč?"

Spokojeně a trochu lascivně se usmála. "Chlap s největšími koulemi vždycky nevyhraje."

Zamumlal nějakou kletbu. "A kdo tedy?"

Julietta stiskla rty. "Ten, kdo dojde až do cíle."

Zachvěla se zadostiučiněním. Tenhle dvojsmysl se vám líbí, pane Wellsi? Opojená radostí, že měla poslední slovo, se začala z nebezpečné zóny stahovat.

Pozdě.

Vrhl se na ni tak rychle, že neměla šanci. Zdvihl ji z lavičky jako pírko, sotva stačila zalapat po dechu, a posadil si ji na klín. Ruce jí držel přitisknuté k bokům, takže málem ztratila rovnováhu. Instinktivně se začala bránit, ale choval se naprosto klidně, a tak toho brzy nechala.

Udělala vážnou chybu.

A teď za ni zaplatí.

Zamilovaná 2. Kapitola

13. listopadu 2014 v 18:51 | Lola Kiss |  MY NOVELS Zamilovaná
Zámek Lockwald

Cesta mi ubíhala rychlostí nudného filmu, a milá společnost na tom také měla svůj podíl. Seděla jsem v autě, které šoféroval Tonda. K upovídaným lidem rozhodně nepatří. Ale na dlouhých cestách jako je tahle, musím mít někoho, s kým bych se mohla podělit o svoje myšlenky.

S Tondou není radno zůstávat o samotě. Hrozí nebezpečí, že se člověk od něj nakazí zakyslostí. Mlčení s ním mi bylo nepříjemné, skoro na mě nepromluvil. Pouze jednou a to měl hloupý dotaz, jestli si nepotřebuju někam odskočit. Jako bych byla malé dítě.

Soustředit se na něco jiného, kromě stále stejné krajiny mi dalo práci. Jsem člověk, který má rád nové a nové věci a ne pořád zelenou a zelenou a zelenou.

7. Seize the Night - Sherrilyn Kenyon

13. listopadu 2014 v 18:49 | Lola Kiss |  Zahraniční literatura
V New Orleans se to jen hemží podivnostmi a mnoho lidí to využívá jako zdroj obživy - věštění z karet, obchody s panáčky prošpikovanými špendlíky a nebo také zabíjení démonů. Kromě temných lovců se ulicemi potlouká i jeden člověk, který vykonává stejnou práci jako lovci. Tabitha, která přes den pracuje v obchodě s erotickým zbožím a v noci pronásleduje démony, kteří vysávají lidem duše.

Její sestra Amanda si vzala bývalého temného lovce, takže má k tomuto povolání i podporu rodinu. Tabitha je hrdá na svoje schopnosti a rozhodně nedovolí nikomu, aby zpochybňoval její práci, tu denní či noční. A během své noční práce narazila na temného lovce, který si dovolil její práci komentovat.

Valerius byl římský generál, který byl svou rodinou zavražděn pro jeho slabost - dokázal pochopit lidi a vyjednávat s nimi. To ho poučilo a jako temný lovec se choval tak, že nikomu nedovolil urazit ho, posmívat se mu nebo dokonce odporovat mu.

Tabitha bojovala s démony a k této rvačce se připletl i Valerius. Bohužel Tabitha měla jeden nehezký zvyk, většinu temných lovců náhodou bodla. Valerius skončil v bezvědomí a Tabitha s úlevou, že to nebyla smrtelná rána.

Valerius se probudil u Tabithy, která byla ztělesněním všeho, co nesnášel. Provokovala ho, byla spontánní a hravá, a nedovolila mu chovat se jak byl vychován ve své době v Římě. Štěkat na ni rozkazy, se ukázala jako velká chyba.

Tabitha by Valeriuse nejraději praštila do hlavy a vyhnala mu tím tak jeho manýry, ale tušila, že by to nikam nevedlo. Proto se její hlavní zábavou stalo pošťuchovat jejího nového kamaráda. Její hlavní doménou bylo uvádět lidi do rozpaků a přimět je se červenat.

A jak to tak bývá, když se Tabitha a Valerius dali konečně dohromady, našly se pádné důvody, aby spolu nebyli. Kromě Amandina švagra, který byl za svého lidského života mučen a zabit Valeriovým dědem, je tu také Valeriův bratr bůh, který ho nesnáší a dává mu až bolestivě najevo.

Zamilovaná 1. Kapitola, část 2

11. listopadu 2014 v 21:19 | Lola Kiss |  MY NOVELS Zamilovaná
Vybrala jsem si jednu zvláštní barvu svetru, ale Nina mi řekla, ať si ho neberu, že v krámku za rohem mají ten samý za nižší cenu.

Byla jsem jí hodně vděčná, protože mi ušetřila pětistovku. Ale taky se jí to vymstilo, někdo práskl u šéfa, co udělala a on ji nemilosrdně vyrazil. Naštěstí jsem měla kamaráda, co hledal pomocnou pracovní sílu. S Ninou jsme se brzo skamarádily. Je to moc fajn holka.

Nástroje smrti: Město ze skla - Cassandra Clare

11. listopadu 2014 v 21:18 | Lola Kiss |  Beletrie
Třetí díl je tady. A tomuhle se tedy říká nečekaný zvrat událostí. Sakra! Na konci knihy to bylo samé: "Cože?!" Ano, lidé zvedli hlavy od rozpité kávy a zírali na toho, kdo se zjevně pomátl.

Clary je pevně odhodlaná dostat se do města lovců stínů, do Alicante. Problém je, že Jace má opačný názor. Za každou cenu ji chtěl udržet v New Yorku a bohužel mu v tom nepomohl Claryin dobrý kamarád Simone.

Jak to s nimi dopadlo? Jace musel narychlo s Lightwoodovými do Alicante a k jejich rodině se přidal i Simone - jako obvykle spadl do problému rovnou po hlavě. Clary nakonec skončila v Alicante taky a překvapivě s Lukem.

Opětovné shledání procházelo jednou překážkou za druhou. Clary si musela poradit s tajuplným čarodějem Fellem a ještě tajemnějším klukem, který byl kamarád Lightwoodových. Jace se potýkal mezi touhou Clary uškrtit a pomoct jí najít lék pro matku. Alec si musel ujasnit svůj vztah s Magnusem, a sdělit rodičům, že je gay. A Simone? Ten skončil ve vězení v Alicante kvůli jeho schopnosti promenádovat se ve slunečním světle.

Jocelyn, Claryiina matka, se probrala, když ji byl opatřen lék, a jak se ukázalo, Luka milovala stejně jako on ji, i když ne možná celých dvacet let.

Valentýnovi se jeho plán povedl. Ale... Vždy je nějaké ale. Ale Jace i Clary se dozvěděli, že nejsou sourozenci. Jejich schopnosti nemají tak úplně lidský původ. Valentýnovi se povedlo vyvolat válku, kterou ovšem sjednotil lovce stínů a podsvěťany - nepřítel mého nepřítele je můj přítel. Jeho hlavním cílem bylo vyvolat anděla, který by mu pomohl dotáhnout věc do konce. Anděla vyvolal, ale... Clary byla spoutaná a Jace mrtvý. A to nebyl konec...

Aneb co bychom neudělali pro...

10. listopadu 2014 v 17:27 | Lola Kiss |  Moje téma týdne
Je to jako sledovat pomalou nehodu, které nemůžete zabránit, a bez které by se příběh neposunul kupředu. Ach, ty začátky jsou vždy takové - trapné.

Rozhodnete se pro barvy a celkové uspořádání a při finálním pohledu na konečný výsledek řeknete: "A sakra! To vůbec nejde dohromady!" A zkoušíme to znovu, dokud neuděláme zásadní krok - šablona. Chytrý ten, kdo ji vymyslel.

Nápady na články se v hlavě míhají jako ryby v řece a stejně tak se i motají. A co vznikne z přílišného elánu a našeho zatraceně-skvělého-nepřekonatelného tipů? No, řekněme jednoduše, že pokud si to předem neuvážíme pečlivě, dostane stejný výsledek jako Pablo Picasso. Tři úhly pohledu do jednoho textu prostě nacpat nelze.

Obrázek, fotka, logo, animace, video a jiné rozhýbané či v pohybu zachycené momenty, dokonale osvětlené a vyretušované snímky. Co bychom neudělali pro nás umělecký talent a pro naše umělecké cítění. A jen tak mimochodem, vcítit do červeného obdélníku neznamená duši estetika.

A komentáře? Nic těžšího se ani napsat nedá. Pokud se nám to líbilo dáme to najevo dvěma způsoby. Buď napíšeme slohovou práci, která vyčerpá i samotným čtením nebo napíšeme nic. Nic neříkání je tak vše vypovídající. Ach ano, škoda, že nás u toho nikdo nevidí. Mlčení přináší růže, tak kde je ten poslíček?!

První krůčky, na které se nezapomíná. Jaká škoda, když bychom raději neviděli naše přešlapy, které si přiznejme nás donutí se červenat, strkat hlavu pod polštář nebo předstírat, že jsme neviditelní. "Já tady nejsem. Dokonale splývám s pozadím. Jo, nikdo si nevšiml toho nevkusného nadpisu nebo toho podtitulku, který je kompletně mimo mísu."

Nástroje smrti: Město z popela - Cassandra Clare

8. listopadu 2014 v 18:03 | Lola Kiss |  Beletrie
Víte, tak nějak jsem očekávala, že se děj posune kupředu, ale jediný děj se odehrál mezi Clary a Jacem. Ujasnili si, že budou jen bratr a sestra. Chtěli to tak oba?

Clary se zapletla se Simonem, začali spolu chodit.

Jace se bránil být jí bratrem a dával to najevo. Jak to dopadlo? Clary se na konci knihy rozhodla, že chce být s Jacem. Simon se s Clary rozešel a řekl, že ona ho nemiluje tak jako on ji. Jace však Clary předběhl s oznámením, že bude jen jejím bratrem.

Velká změna se stala se Simonem, stal se z něho upír, z části kvůli jeho blbosti. A aby toho nebylo málo, během velké bitvy, kterou ukončila Clary a její moc tvořit nové runy, Jace zachránil Simona před smrtí svou krví a vedlejším efektem je Simonova odolnost vůči slunci.

Jace vyšetřovala komisařka z hlavního města nefilim, a díky útěku z vězení, kam komisařka Jace dočasně zavřela, Jace objevil své nadlidské schopnosti.

A Valentýn? Pohár smrti mu nestačil a získal k němu i Meč, který hodlá použít pro své plány. Zatím mu plány vychází dobře.

Claryina matka leží v nemocnici, a neprobouzí se. Je v tom magie a jedna její stará známá, dodala Clary naději na její zotavení. Také Luke přiznal, že její matku miluje, i když ona ho nejspíš nemiluje stejným způsobem.

Starý zvyk v novém "trendy" balení

7. listopadu 2014 v 21:17 | Lola Kiss |  Moje téma týdne
Kolikráte si mladí lidé říkají, že se ke svým dětem nebudou chovat jako jejich rodiče. Nebudou se jich ptát, jak bylo ve škole, protože to je ta nejvíc otravná otázka vůbec. Nebudou na ně křičet, když se vrátí domů později. Nebudou jim vyčítat známky a dávat zaracha. Ano, krásné předsevzetí. Mladí lidé se sami stanou rodiči, a jednou se přistihnou, jak při té otázce: "A co škola?" Oni to myslí dobře, zajímá je, jak se dítě má. A když přinese domů pětku, je oheň na střeše, počty do dvaceti jsou hračka. A chraň ho Bůh, přijít domů o půl hodiny pozdě, rodiče o něho měli strach, a pomalu volali do nejbližších nemocnic! Některé věci se nemění.

Jak je možné, že učitelčina dcera, není nejlepší studentkou? Co to o její matce vypovídá, když svou vlastní dceru neumí naučit vlastivědu?! Proč by měla být ta holka excelentní ve všem, když zrovna tohle nebaví? No, matka učitelka představuje dokonalost, kterou jiní rodiče očekávají.

U pohovoru je ředitel ohromen znalostmi uchazečky. Je to ženská, a hry s čísly ovládá jako přeborník. Navíc je to blondýna, která má podle všeho v hlavě kalkulačku a nepotřebuje k počítání papír. Ty předsudky jsou holt hluboce zakořeněné.

Chlapi od kamionů si dávají v bufetu svačinu, když vidí přijíždět nového člena týmu. Jako nováček si hloupě vybral místo na parkování, které je oříškem i pro řidiče s letitou praxí. Kupodivu nováček zajede na poprvé a s přehledem. Chlapům spadne čelist, když na zem seskočí 160 cm vysoká ženská, která i s postelí váží 50 kilo. Ne všichni nejlepší řidiče jsou chlapi.

To, že muži neumí dělat více věcí najednou, není pravda. Oni jen nechtějí, aby museli dělit pozornost, aby nedošlo k chybě. Jinými slovy, viděli jste někdy chlapa zpívat a hrát na kytaru? Kolik věcí, že to dělá najednou?

Zamilovaná 1. Kapitola, část 1

6. listopadu 2014 v 12:24 | Lola Kiss |  MY NOVELS Zamilovaná
Přítel nebo nepřítel

Za týden budu mít svoje první opravdové natáčení. Moje první hlavní role, a to hned v historickém filmu. Historické filmy patří do mojí kategorie filmů, které mám nejradši, protože se podle mě hrají nejsnáze.

Ležela jsem ve své růžově povlečené posteli a brouzdala po internetu. Snažila jsem se najít něco, co by mi padlo do oka. A zároveň jsem se snažila zkrátit si čas, než mě přijedou vyzvednout kamarádi na párty.

Říkala jsem jim, že po nich nechci, aby to nějak oslavovali, ale oni jinak nedali, než že se má hlavní role musí náležitě zapít. A sama proti nim nemám šanci.

14. Dream Chaser - Sherrilyn Kenyon

4. listopadu 2014 v 16:10 | Lola Kiss |  Zahraniční literatura
Tak takovouto kombinaci jsem si neuměla ani představit. Sherrilyn Keynon http://lola-kiss.blog.cz/1412/sherrilyn-kenyon dala dohromady velmi zvláštní pár.

Řecký bůh snů Xypher, který byl před uvězněním v Tartaru Skotosem - čerpal emoce ze snů. Všichni se ho báli a za své činy byl odsouzen k věčnému mučení v Tartaru. Jeho otcem je Phobetor, řecký bůh nočních můr a matka je sumerský démon gallu.

"Obětování se je pro slabochy. Nenávist narušuje. Láska ničí. Pomsta je darem síly."
Xypher

Po sedmi stech letech se Xypherovi naskytla možnost dostat druhou šanci. Xypher pomáhal zachraňovat svět v dílu The Devil May Cry http://lola-kiss.blog.cz/1501/13-devil-may-cry a dostal možnost odejít z Tartaru, pokud najde svou lidskost.

Simone Dubois vypomáhá v soudním koronérství a především se zaměřuje na stopy, které může policie přehlédnout. Stopy, které odhalí mluvením s duchy. Jejím stálým společníkem je duch Jesse, který s ní žije i v domě. Jsou to nelepší přátelé. Později se Simone dozví, že vlastně není pouhý člověk se schopnostmi, ale také poloviční démon.

"Nikdy neexistuje nenávist bez lásky."
Simone

Simone ohledává místo činu, kdy jí pomáhá duch zemřelé dívky. Poprvé uvidí Xyphera...

Oblečený do džín a černého trička vypadal, že je imunní vůči chladu. Jeho ramena byla široká, úzký pas a okolo něj aura, která hlásala vyložený zabiják. Beze strachu.

Bez slitování.

Ty ledově modré oči prostupovaly nenávistí a varováním. A vysílaly k ní mrazení po celém těle. "Tohle je ta část, kdy máš utíkat, malý človíčku. Neohlížej se."

Simone a Xypher skončí na čas připoutání k sobě pomocí atlantských náramků. Xypherovou první reakcí bylo Simone a její "hroznou" povahu umlčet, protože ho tím zdržovala od plánu zabít démonku Sataru, která mohla za jeho sedm set let v Tartaru. Simoninou první reakcí bylo utéct, ale cosi ji na Xypherovi zaráželo. Musela se dozvědět, proč na všechny vrčí a nikomu nedovolí se k němu přiblížit.

"Bohové, ty jsi naivní. Ta jediná jistota, kterou máme jsme my sami a to, kolik bolesti dokážeme tolerovat, než nás nakonec zlomí."
Xypherova slova Simone

Xypher řekne pravdu, kdo ve skutečnosti je...

Polykajíc, Simone přikývla na souhlas. To, co Xypher právě udělal, bylo nemožné a nevysvětlitelné. "Dobře. Začneme znovu. Jsi bůh snů se zmršenou mocí, a jsi venku proto, abys někoho zabil. A tyhle..." Zvedla ruku s náramkem. "Jsou nešťastným dárkem."

Jestli by jim někdo mohl pomoci dostat ty náramky pryč, museli vyhledat pomoc řeckého poloboha Juliana Alexandra http://lola-kiss.blog.cz/1410/milnec-snu.

"Nemusíš jít do Řecka, blázínku. Znáš Juliána Alexandra, že jo?"

Povzdechla si nad povědomým jménem. "Ten sexy profesor klasiky?"

"Ne že bych ho tedy osobně považoval za sexy, ale jo."

Ignorovala jeho sarkasmus. "Ty mi tu vážně říkáš, že je věštec, který mluví s bohy?"

Tate se zlomyslně zasmál. "Obrň se, blázínku. On je synem Afrodity."

Xypherova "milá" povaha:

Ten dobrý doktor přimhouřil na Xyphera oči, jako kdyby nemohl uvěřit tomu, co vidí. "Ty máš emoce."

Xypher ohrnul ret. "Ani ne. Mám jenom jednu emoci. Vztek. Pokud nepočítáš neutišitelnou touhu po pomstě. Pak jsou to dvě."

nebo...

"Afrodito!" zařval Xypher ke stropu. "Dostaň svůj kostnatej zadek zpátky sem!"

Kromě náramků zaručujících jejich blízkost se Simone podaří dostat pod Xypherovu kůži a Xypher se chtě nechtě stává společenštějším a záleží mu i na jiných lidech než na sobě.

Xypher pšiel s plánem, který mu pomůže zbavit se toho proklatého náramku, který ho může stát život. Uzavřel dohodu se záhadným a děsivým démonem Jadenem.

Jaden si olízl rty, zatímco jeho oči ztmavly do černa. Xypher měl pravdu, to stvoření hladovělo.

"Dohodnuto." Jadenův hlas byl zastřený touhou.

Xypher mu podal pohár.

Jaden si ho vzal a na jedno polknutí vypil obsah. Trocha krve mu tekla z koutku úst. Setřel ji prstem a pak dočista olízal. "Krev zatracených. Není nic sladšího."

Po dohodě s Jadenem se Xypherovi vracely jeho původní, nenarušené síly. A projevily se...

Potřeboval ji cítit, tak se přitiskl k jejím zádům a jednu ruku ovinul kolem jejího pasu.

"Xyphere!"

Ten rozhořčený výkřik ho vytrhl z jeho fantazie.

O chvíli později se dveře prudce otevřely a odhalily Simone omotanou ručníkem, která se na něj zuřivě dívala. "Co si myslíš, že děláš?"

"Jenom jsem tady stál."

"Ne, nestál. Byl jsi se mnou ve sprše."

"Ne. Nebyl-"

Byl?

Skoro nepotlačil úsměv, čímž by ji naštval ještě víc. Ano! Jeho moc fungovala. Ale s tou myšlenkou následoval pocit otrávenosti.

Ach, kruci, kdyby býval věděl, že s ní byl opravdu ve sprše, měl by lepší pocit.

Zamračila se na něj. "Nejsi mokrý."

"Protože jsem stál přímo tady celou dobu."

Podezřívavě přimhouřila oči. "Jsi si tím jistý?"

"Ano."

V jejím výrazu byla znatelná pochybnost. "Lžeš mi, že jo?"

"Ne záměrně."

"Xyphere!"

Prskal vzteky, když se snažil přijít na to, jak ji uklidnit. "Nevěděl jsem, že to můžu udělat. Myslím tím, že jsem věděl, že jsem to předtím dokázal, ale nevěděl jsem, že to pořád funguje, dokud jsi nezakřičela. Myslel jsem, že si to jenom představuju. A nedívej se na mě tak... promiň?"

Zavrčela předtím, než mu zabouchla dveře před obličejem. O dvě sekundy později je znovu otevřela. "Zůstaň venku! Neopovažuj se jít znovu dovnitř s těmi svými ďábelskými triky." Zavřela dveře.

Xypher chtěl zaskuhrat kvůli bolestivé erekci. "Dostane se mi nějakých bonusových bodů, když poznamenám, že máš opravdu hezká zadek?"

Zakřičela znovu.

"Chlape! Co to děláš?"

Otočil se a našel Jesse. Výraz na jeho obličeji byl nezpochybnitelný horor.

"Jenom jsem tu stál."

A jak skončí jejich vztah - ne vztah? Xypher má jedině měsíc na to, aby prokázal svou lidskost. Zvládne to?

16. One Silent Night - Sherrilyn Kenyon

4. listopadu 2014 v 16:09 | Lola Kiss |  Zahraniční literatura
Vůdce všech démonů Stryker, který se krmí lidskými dušemi, aby neumřel, se dostal díky svým plánům o podmanění lidstva a zničení svého otce boha Apollóna do pořádného maléru, protože bohyně Artemis - Apollónova sestra - nařídila jeho popravu.

Stryker byl velmi nemile překvapen, když spatřil svou první ženu, kterou si vzal ještě za lidského života, jak se ho snaží zabít na příkaz Artemis.

Zaphyra svého bývalého manžela nenávidí hlavně kvůli jeho zbabělosti, protože dal přednost svému otci před ní. Stryker by měl být naštvaný, ale místo toho je rád, že vidí ženu, kterou pořád miluje. A aby toho nebylo málo, Zaphyra má ještě jednu věc se Strykerem společnou - dceru Medeu.

Stryker i Zaphyra si jdou po krku, dokud neuzavřou krátkodobé příměří, kde ji buď on dostane zpět nebo ho bude moci zabít. Rodinné shledání opravdu k popukání.

Zaphyra se dozvídá, že v den kdy ji opustil k tomu měl vážné důvody, a Stryker se snaží pochopit, jak se žena kterou znal před tisíci lety mohla změnit k nepoznání v tuto tvrdou a bojovně nadanou.

V pozadí jejich milostných problémů se odehrává ještě nová naděje pro démony, kteří by se nemuseli krmit na lidských duších. Na novou možnost poukázala právě Zaphyra, která Strykerovým démonům prozradila jiný způsob, jak přežít. Namísto lidské duše pohltí duši démona z jiného pantheonu, konkrétně ze sumerského. A co to znamená pro lidstvo? Nic dobrého. A co to znamená pro jiné pantheony?