Opravdu správná věc znamená zranit ty, na kterých nám záleží?

14. října 2014 v 7:13 | Lola Kiss |  Moje téma týdne
Katy věděla, že vracet se byla veliká chyba. Ohrozila tím vše, co doposud podnikla. Neměla to auto otáčet na kraji města a rozhodně neměla jít na domluvený sraz s Danielem. Naštvaně sevřela ruce v pěst, a podívala se do okna přízemní italské restaurace.

Pátrala pohledem a hledala ho. V podstatě nebylo těžké Daniela přehlédnout, prostě by ho dokázala najít kdekoli.

Seděl na židli potažené krémovou koženkou a pohrával si s mašlí na kytici. Moc dobře věděl, že nesnáší, když jí nosí kytky, protože si pouze v duchu připustila, že se jí to líbí.

Ty jsi tak patetická! Pokárala se v duchu.

Opřela se zády o zeď vedle okna a vzteky praštila pěstmi do cihlové stěny za sebou. Stala se z ní naprostá husa! Nadávala si, že se jí Daniel dostal pod kůži.

Sakra!

Naposledy se podívala do okna a vtiskla si do paměti jeho obličej, zamračený při pohledu na hodinky. Jenomže Katy tam nepřijde. Moc dobře věděla, že je to naposledy, co svého přítele Daniela uvidí.

Nechtěla myslet na to, co se mu bude honit hlavou, až nepřijde. Nechtěla myslet na to, jak se bude cítit, až zjistí, že nebydlí ve vedlejším bytě. A už vůbec nechtěla myslet na to, jak si bude vykládat její zradu. dám mu tím najevo, že mu nevěřila. Zradí to, co budovali tak dlouhou dobu - důvěru.

Musela odejít. Minulost ji dohnala, a pokud by se matčin tyran dozvěděl, že jí záleží na někom jiném než na ní samotné… Ne! Nemysli na něco, co se nestane.

Už nikdy nedovolí svému otci ublížit lidem, zvláště ne Danielovi, který pro ni představuje celý svět. Svému otci? V duchu se hořce zasmála. Ten chlap je možná geneticky její příbuzný, ale tím to končí.

Chtělo se jí nahlas zařvat, ale nemohla. Poutat na sebe pozornost, nepřipadalo v úvahu. Z města musí zmizet do hodiny. Zdálo se jí, že to trvalo celou věčnost, než udělala první krok. V hlavě jí zoufale křičel její vlastní hlas: nedocházej!, ale neposlouchala ho.

Dýchala zhluboka a kladla jednu nohu přes druhou. Není cesty zpátky. Musí se dostat pryč.

Zabočila do postranní uličky s příjezdovými rampami pro dodávky a nastoupila do auta.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Johanz Johanz | E-mail | Web | 14. října 2014 v 8:53 | Reagovat

Ano Taky jsem tak chodil. Jiný čas jiní lidé ale problém je stejný. O_O

2 Šárka Šárka | Web | 14. října 2014 v 12:41 | Reagovat

Kdyby takhle začínala nějaká kniha, tak si jí přečtu... Ale nějak nechápu, proč je to jako téma týdne? Vždyť to nijak nesouvisí...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama