Druhá šance - 15.kapitola

1. října 2014 v 9:31 | Lola Kiss |  MY NOVELS Druhá šance
15. SVATBA


Ráno jsem se probudila s jednou jedinou jasnou myšlenkou. Dneska se vdávám. Sam dneska nocoval u kamaráda, protože slavili jeho poslední den, kdy je ještě svobodný. S kamarádkama jsme to oslavily už dříve a taky jsme si to náležitě užily.

Náš holčičí dýchánek se naplno rozproudil až příchodem svatebního dárku. Holky se zbláznily a objednaly i striptýz. Nenapadalo by mě, že něco takového existuje i u nás. Bylo jich jenom pár a vypadalo to jako v americkém filmu. Musela jsem se ten večer hodně nasmát, protože ještě teď mě bolí bránice. Něco si pamatuju, ale pár detailů mi určitě uniká. Trochu jsem bumbala.


Budík mi oznámil, že je čas vstávat, ale já už byla dávno na nohou zabalená ve svém župánku. Příjemně voněl. Dneska jsem byla čilejší než obvykle, nepoznávala jsem se. Na tváři mi zůstával úsměv, oči mi zářily, a celá moje nálada se jakoby vznášela na obláčku.

Barbie se ke mně něžně vinula a ocáskem mi lechtala na nohou. Najednou mi ale zazvonil zvonek. "Crrrr!"

Kdo to teď může být? V tuhle dobu, kdy normální lidé mají obvykle ranní vstávání do práce a nebo půlnoc? Začala jsem se usmívat ještě víc a šla otevřít dveře. Ten výraz mi na tváři vydržel.

"Ahoj. Ty jenom záříš!" řekla Amanda a vecpala se mi do bytu a nečekala na můj pozdrav nebo něco takového. Proč je mi tahle scéna tolik povědomá? Aha. Tenkrát jsem se vrátila z dovolené na její chatě a poznala jsem tam Erika, se kterým se Amanda potom sešla na rande.

"Ahoj. Jo. Nemůžu se přímo dočkat až tam budeme!" Zavřela jsem dveře a přesunula se za ní k baru. Volnou rukou si prohrábla vlasy a zkoumavě se po mě podívala, na co se chce zeptat? "Copak potřebuješ?"

"Ale, jenom mě tak napadlo, jak to asi vezmeš."

"Co jak vezmu?" Teď mě děsila. Její výraz v obličeji nebyl žertovný. Docela vážný s kapkou obavy.

"Víš, včera mi volala Linda. Nebude moct přijet, protože Jirku někdo srazil autem a tak skončil v nemocnici. Na štěstí má jenom zlomená žebra a lehký otřes mozku, není to moc vážné."

"Jenom tohle a to říkáš, že to není moc vážné?" Nechápala jsem jak tomuhle může říkat : není moc vážné.

"Doktoři mu prý říkali, že to mohlo dopadnout ještě hůř." Hm. To by to trochu omlouvalo. Pomalu mi docházelo, co mi tím Amanda chce říct. Linda nebude moct přijet.
"Takže Linda nepřijede."

"Říkala, že by ráda, ale nechce tam nechat Jirku samotného v takovém stavu, …"

"Ne. To je jasné, já to chápu a ani by mě nenapadlo ji přemlouvat, aby přijela." Zavrtěla jsem hlavou a pocítila drobný záchvěv lítosti, že tu nebude moct být se mnou. Ale snad se brzy Jirka vyléčí a navštíví nás.

"Tak nevěsto a mám tu pro tebe ještě jednu novinku. Někdo se na tebe přišel podívat. Sice bych mu to neměla dovolit, ale já si to dovolím porušit." Zvedla se ze židle a šla znovu otevřít dveře.

Ve dveřích stál s kyticí v ruce Sam. Na tváři se mi vykouzlil široký úsměv. Rozběhla jsem se k němu a málem ho i porazila. Byla jsem tak ráda, že ho vidím, ale zároveň i zmatená. Teď tady být neměl.

"Ahoj. Co tady děláš? Neměl si být na jednání?" Vtiskla jsem mu polibek a vtáhla ho dovnitř. Sousedi jsou velmi zvědaví.

"Ahoj. Potřebuju si vzít pár věcí na to jednání. Ti chlápci mi oznámili, že musí přijet až dýl, protože jejich letadlo má menší zpoždění." Omluvně se pousmál a usadil mi kytku do vázy. "Ale to jenom jedna věc, ta druhá je, že na zámeček tě nemůžu odvést, musím počkat v kanceláři, tam se převléct a pak rovnou přijet za tebou." Pohladil mě jemně přes vlasy a tvář.

"To nevadí." Dala jsem mu pusu do dlaně a pak naše ruce propletla. "Jsem ráda, že jsi mi to alespoň přišel říct." Přitáhla jsem se k němu a dívala se mu do očí a navzájem jsem si hřály ruce.

Díval se na mě tak, že se to ani nedá popsat. Jako poprvé a přesto jinak. Tolik emocí se mu zračilo v obličeji. Vystřídalo se mu jich tam snad tisíc. A všechny vyjadřovaly jenom to, co ke mně cítí.

Zapomněla jsem, že je s náma i Amanda, která se dívá jinam, ale připomněla se nám. "Ehm…Myslím, že by jsi měl jít, protože se Val musí připravit." Složila si neúprosně ruce na pultu a podívala se po něm velitelským pohledem.

"Už mizím. Vyprovodíš mě?" řekl mi, zasalutoval Ami, ale nepouštěl mě, takže to nebyla otázka, ale hotová věc.

Ve dveřích jsme se dlouze líbali, dokud dole nepráskly dveře a Sam usoudil, že by měl jít. Naposled mě políbil a pak zmizel za zavírajícími se dveřmi výtahu.

Otočila jsem se a lekla, protože za mnou stála Amanda a hned vyhrkla : "Je načase z tebe udělat tu nejkrásnější nevěstu pod sluncem. Takže běž do koupelny, připrav se tam a pak tě s holkama odvezeme."

"Kolik na to mám času?" Byla jsem ráda, že tady nemusím uklízet. Včera jsem prala a ještě jsem to oblečení neuklidila. Dneska se do toho fakt nehodlám pouštět a myslím, že by mi to ani Amanda nedovolila. Akorát mi vadilo, že na mě tlačí čas.

"Neboj, jakmile uslyším, že jsi skončila se sprchou tak volám týmu." Zapla si kávovar a připravila si kávu, takže to mám času dost.

"Budu rychlá." Rychlostí blesku jsem zalítla do koupelny, a napustila si vodu. Dala jsem si tam nezvykle hodně vonného oleje. Potřebovala jsem se uklidnit a taky se připravit.

Pečlivě vykoupaná, jsem vylezla v župánku a pospíšila si za Amandou nahoru do šatny, kde na křesílku ležely přehozené věci, co si mám prozatím vzít na sebe. Lehké pohodlné věci. Obyčejné rifle a tričko, samozřejmě tlustý kožich. Posadila jsem se na židli a zatímco mi Amanda sušila vlasy jsem si sbalovala kabelku.

Na zámku na mě taky bude čekat Adam, aby mě mohl učesat. Když mu Zuzka řekla, že se budu vdávat a ještě nemám vybraného kadeřníka, tak se ochotně nabídl. Udělá to pro mě zadarmo, ale měl jedinou podmínku, bude se svatby účastnit jako host. Já už jsem tohle věděla předem, protože Zuzka je moje družička a ta musí přece s někým jít ve dvojici.

Venku před domem na nás čekalo pro mě neznámé auto, ale když jsem vevnitř uviděla pasažéry a řidiče, poznala jsem auto Adama.

"Ráda tě vidím." Letmo jsme se políbili. Všichni se připoutali a vůz se rychle rozjel po silnici. Radostí jsem skoro nadskakovala. Nemůžu se dočkat, až budu na místě, až uvidím Sama a…

"Týno, probuď se. Strčila do mě Amanda a usmála se. "Máme pro tebe dalších pár novinek." Podívala jsem se po ostatních a zdálo se, že vědí, o co kráčí.

"Dobře tak o co jde?"

"Včera mi volal tvoje matka a řekla mi, že Andrejku by hrozně ráda chtěla jít jako první družička." Nepříjemné téma. Sice se Amanda z rozchodu s Erikem už vyrovnala, našla si dobrou oporu, ale pořád to bylo ožahavé téma a navíc jako první družička měla jít Amanda s Tonym.

"Ale ty jdeš jako první." Odmítla jsem si to připustit. Chci aby šla jako první moje nejbližší kamarádka, protože v tomhle ohlednu jsem Amandu brala jako sestru mnohem víc než Andreu.

"Jo, ale usoudila jsem, že bude lepší se s tvou matkou nehádat a prostě jí to přenechat. Nevadí mi to."

"Tobě ne, ale mě jo. Nech to na mě. Já to zařídím a je mi jedno, jestli se z toho sestřička zblázní, prostě půjde tak, jak to bylo domluveno." Tohle nenechám prosadit, už to, že jsem dovolila sestře, aby se zúčastnila nejen jako host mě stálo dost úsilí. Matka to bude muset pochopit.

"Ale…"

"Žádné ale." Utnula jsem kamarádku a zvedla prst, že hodlám v řeči ještě pokračovat. "Já to chci takhle a tak to i bude. Je to moje svatba a nikdo mi do ní mluvit nebude." Amanda chtěla pokračovat, ale umlčela jsem jí pohledem. Žádné další námitky už prostě nebudou. Vzdala to a podívala se pohledem z okna na krajinu. Vždycky se jí líbilo pozorovat okolní přírodu, kterou moc nezná. Uklidňuje ji to.

Celou cestu pak nikdo nepromluvil, protože jsme poslouchali zprávy z okolí. Nechápala jsem jak se toho může stát tolik za jediné ráno. Naštěstí nehlásily nějaké vážné nehody. To by mi tak ještě chybělo, aby se staly nějaké nehody, když za mnou mám Sam teprve přijet. Celé tělo mi ztuhlo, ale uklidnila jsem se, protože jsem si namluvila, že pojede velmi opatrně a třeba už teď je na cestě, kdo ví?

Na zámečku bylo hotové pozdvižení. Hromady lidí pobíhaly sem a tam a pořád něco nosily. Květiny, světla, girlandy, jídlo, a ostatní důležité věci, které jsem si nestihla prohlídnout, protože mě tým - složený z mých kamarádů - odvlekl dovnitř, abych se nenachladila. Ale já přece nejsem z cukru, jen tak něco mě nepoloží.

"Ááá! Konečně ji tady máme." vykřikla moje sestra a vrhla se mi okolo krku. Snaží se mi dokázat, že když bude vést družičky, bude to to nejlepší? To ani náhodou. Než jsem stačila říct jí, že to nepůjde, spustila sama. "Jsem tak ráda, že půjdu jako první, je to …"

"Ale to ne. Jako první jde Amanda." řekla jsem a pocítila radost, když jsem viděla, že je z toho vedle. Za chvilku se vzpamatovala a chovala se jakoby nic neslyšela.

"Aha. Amanda ti neřekla, že si to se mnou prohodila? No to nevadí, už to víš." Plála znovu radostí. A já vzplála výbušností.

"Ne. Amanda mi to řekla, ale já s tím nesouhlasím. Bude to tak, jak to máme nacvičené." Zvýšila jsem na ni hlas, až se trochu přikrčila, vypadala jako oukropeček. Málem jsem se dala do smíchu. Konečně jsem jí vrátila všechno zlé zpátky, co mi prováděla ona.

"Fajn!" vyjela na mě a naštvaně vyběhla ven z místnosti. Vsadím se, že jde za matinkou a všechno jí vyžvaní. Ale co. Je to moje svatba a nenechám si do ničeho mluvit. Od nikoho.

"Myslím že je na čase připravit hlavní hvězdu dnešního dne." Zachránila Zuzka situaci a poslala Amandu pro kluky - Adama - kadeřníka a Marka - stylistu.

"Zuzko, stihneme to všechno?" Dolehla na mě tíseň. Včera a dneska jsem byla v pohodě, ale teď se ve mně chvěla malá dušička. Třásla se jako osika.

"Týno, zase přeháníš." řekla Zuzka a otočila mě od zrcadla a udělala tak místo pro oba vizážisty.

"Rádi tě vidíme." Usmáli se na mě. Adam začal pracovat na děvčatech a Mark se usadil naproti mně. Asi bude na mě potřebovat mnohem víc času.

"Máš nějaké zvláštní přání, jak chceš být nalíčená?" Vybaloval si Mark svoje propriety a skládal je opatrně na stůl.

"Ne. Nechám to na tobě, věřím ti, že to nepřeženeš." Tohle ho potěšilo ze všeho nejvíc. Zabalil mě do županu a bílého ubrousku, abych nebyla špinavá, kdyby něco ukáplo a taky aby mi nebyla zima.

Byla jsem nalehko oblečená, abych se nemusela dlouho převlékat do svatebních šatů. Představa se mnou pěkně lomcovala, že mě musel Mark několikrát napomínat, abych se přestala vrtět, jinak že budu vypadat hrozně, ale to jsem mu nevěřila. On by to dokázal spravit jakkoli.

Pořád jsem nemohla uvěřit, že se dneska vdávám. Vystřídala jsem stylistu a moje proměna se chýlila ke konci. Adam pracoval mnohem rychleji, ale stejně dobře, trochu jsem se viděla v zrcadle a kromě pár zamotaných vlasů mi ten účes nedával žádný tvar.

K šatům se mi rozhodl Adam udělat něco vyčesaného, protože mi moc kůže vidět není a s rozpuštěnými vlasy to nevypadá z profesionálního hlediska hezky, ale mě se to líbilo.

"Holky, co kdybyste pustily muziku? Přinesl jsem ji a je támhle na stole." řekl Adam, ale pohled zůstával na mých vlasech. Nesměla jsem se ani pohnout, když z hifi soupravy zaznívaly rytmy.

Mark mi lakoval nehty a podle silné koncentrace jeho výrazu soustředění jsem pochopila, že bych ho jakoukoli otázkou nebo pochvalou, nevím co jsem chtěla říct jako první, vytrhla ze zamyšlení. Asi by dostal infarkt. Ha.

Adam mi vlasy upevňoval pramínek po pramínku někam nahoru k ostatním, ale bohužel jsem tam na to neviděla.

Zuzka se mi snažila něco říct, ale já jsem ji přes hudbu a fén neměla šanci slyšet, i kdybych moc chtěla.

"Hotovo." řekli oba jednohlasně a poodstoupili, aby se i děvčata mohla podívat. Všichni se na mě dívali tak…rozzářeně a šťastně. Na nich se jasně poznalo, že mi to přejou z celého srdce.

"A teď šaty." řekla Amanda a Zuzka vytlačila kluky z pokoje. "Budeš vypadat jako ta nejkrásnější nevěsta na světě." dodala Ami a podala mi spolu se Zuzkou bílý vak. Zamrzelo mi, že tu právě teď nemůže být Linda.

"A co Sam?" Myslela jsem na něj každou volnou chvilku, ale zeptat se nešlo, protože jsem pořád byla u někoho, kdo nutně vyžadoval mou temperamentní povahu pod kontrolou.

"Volal nám, když jsem ti to chtěla říct, že už je na cestě." Usmívala se Zuzka a pomohla mi spolu s Amandou zapnout zip a přesto knoflíčky na krajce. "Ještě závoj a je to." Připíchla mi ho do vlasů a dovolily mi, abych se na sebe konečně podívala. Samozřejmě mě celou nejprve zrentgenovaly očima ony. Abych na sobě neměla nějakou chybičku.

Ne. Všechno bylo na svém místě a naprosto dokonalé. Zuzka zesílila písničku a pohupovaly jsme se do rytmu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama