Říjen 2014

17. Dream Warrior - Sherrilyn Kenyon

31. října 2014 v 21:13 | Lola Kiss |  Zahraniční literatura
Jericho a Delphine. Dvě jména, která označují hlavní hrdiny v knize Dream Warrior od Sherrilyn Kenyon http://lola-kiss.blog.cz/1412/sherrilyn-kenyon.

Jericho je bývalý řecký bůh Cratus, bůh hněvu a válečného umu, který se proslavil uměním válčit a popravovat. Zeus se ho rozhodl potrestat v den, kdy odmítl popravit malé dítě před očima jeho matky. Zeus mu tehdy odebral jeho božskou moc a s ostatními přihlížejícími bohy ho poslal na Zem jako obyčejného člověka.

Delphine byla to dítě, které Jericho ušetřil a ukryl do světa smrtelníků, aby ho nikdo nenašel. Delphine byla dcerou Oneroi, to znamená že jako ostatní jejího druhu, i jako její matka, navštěvovala sny lidí, bohů či jiných stvoření a brala si z nich emoce. Její konkrétní doménou bylo bojovat s jinými svého druhu, pokud porušili pravidla.

Jaké byly tresty v říši Noira a Azury? Vybrala jsem jemný náhled od démona Asmodea:

Asmodeus se ušklíbl. "Óóó, někdo dával ve třídě pozor. Ano. Zeth. Představil bych tě, ale nemá mě zrovna rád, taky. A protože je jedním z těch dětí, které rády trhají křídla démonům-"

"Ty nemáš křídla," připomněl mu Jericho.

"Už ne. Klíčové slovo."

Důvodem, který svedl Jericha a Delphine dohromady, byl Diův příkaz. Pradávné síly - Noir a Azura - se rozhodli sesadit ho z jeho trůnu. Jericho se přidal na stranu pradávných sil a Delphine byla ta, která ho měla odlákat na stranu Dia.

Phobos se k ní připojil na balkon.ě "Jsi v pohodě? Jsi bledší než když na tebe Zeus štěkal."

Popravdě se teď cítila špatně ještě víc. Víc vystrašeně. "Jak svedeš muže?"

Zasmál se její otázce. "Myslím, že jsem uražený, že se mě na to ptáš. Co? Myslíš si, že s tím mám nějaké zkušenosti?"

Posměšně se na něj podívala. "Mluvím vážně."

"Já taky," odpověděl pohoršeně. "Svádění muže není něco, s čím bych měl hodně zkušeností. A není to ani něco nad čím bych přemýšlel." Pohlédl ke dveřím, aby se ujistil, že jsou úplně zavřené. Když promluvil, jeho hlas byl sotva slyšitelný šepot. "Možná by ses na to chtěla zeptat Dia."

S čím nikdo nepočítal bylo zjištění, že Delphine je tou, kterou Jericho zachránil a Delphine byla ta, která by mohla sesadit Dia podle proroctví. Jejich první setkání nebylo zrovna vřelé. Delphine byla Jerichovi doručena jako dárek od Azury (dárek = otrok).

Naštvaný na tu myšlenku, hluboce hrdelně zavrčel a vyškubl se z jejího sevření. Nepotřeboval něhu a útěchu. Nepotřeboval dotek. Zeus ho tohle naučil. Mohl dost dobře přežít sám a nemít nikoho okolo.

Byl tak silnější.

"Drž se ode mě dál," zavrčel na ní.

Vypadala zaskočeně jeho slovy. "Ty jsi přišel ke mně."

"Netlač na mě, ženská!"

Přimhouřila na něj oči. "Ty víš, celá tahle věc s emocemi je pro mě nová. Nevím, jak se vypořádat s tolika konfliktními věcmi, a to že na mě řveš není zrovna nápomocné... Muži!"

"Nezvedej na mě hlas!"

"Ty taky, kámo. Ty taky."

Dokážou se ti dva na něčem shodnout a najít společné téma, které by pomohlo Delphine dokázat Jerichovi, že být na Diově straně je lepší? Dokáže Jericho překonat svou averzi vůči lásce, přestože jeho hlavní doménou je nenávist a hněv?

Jericho zvedl obočí. "Jsi vážný?"
"Jako hrob."

Jericho (syn bohyně Styx a boha Pallase) si jako první uvědomil, že Delphine pro něj znamená něco víc. A rozhodně mu to nevadilo tolik, jak si myslel, že bude.

Znechuceně odfrkl a obrátil pozornost k Jerichovi. "Zatraceně, Cratusi, to musíš naštvat každého, koho potkáš?"

Se záměrem pořádně toho bastarda převálcovat, udělal Jericho krok dopředu a jenom aby viděl Delphine, stojící mu v cestě.

"Neublížíš mu."

"Chceš se vsadit?"

Pevně se mu postavila do cesty s rukama na jeho ramenou. "Ano, chci. Avyhraju."

Jericho se podíval dolů na ní a zastavil se. Kdokoliv jiný by byl zbit, že se ho opovážil zastavit. Fakt, že byla ve srovnání s ním tak drobná, to dělalo celé ještě víc vtipné. Mohl by ji rozdrtit a ani to necítit.

2. Noční rozkoše - Sherrilyn Kenyon

28. října 2014 v 11:00 | Lola Kiss |  Beletrie
Je to druhý oficiální díl, říkám druhý, protože jako jiné série červené knihovny, má i tato vedlejší odbočky. O co se jedná? Knižní série s názvem Dark Hunters, která začala vycházet i u nás.

Tento příběh začíná u Temného lovce stínů Kyriána Thráckého - bývalý princ - a mladé pilně pracující Amandy, která odmítá svou nadpřirozenou moc. Setkají se za zvláštních okolností, kdy Kyriána chce zabít démon a Amanda měla být tím, kdo to udělá. Ale nic nešlo podle plánu. Amanda by ho nikdy nezabila, protože o jeho světě neslyšela. Udělala by to její sestra, dvojče. Tímto omylem se dají dohromady.

Oba musí překonat předsudky Amandiny rodiny, a Kyriánovu nesmrtelnost s faktem, že nemá duši. Skončí to dobře? Ano. Rodina, psychické problémy, duše i nesmrtelnost se vyřeší.

Takže tu máme další happy end a nové postavy. Zvláštní postavou je tu Acheron a jeho tajemství. Kdy se dozvíme o něm pravdu?

1. Milenec snů - Sherrilyn Kenyon

28. října 2014 v 10:57 | Lola Kiss |  Beletrie
Další knížka pro relax a pro věc, která se nazývá nepřemýšlení nad složitým dějem. Ale jedno navíc to má, a sice řeckou mytologii. Ano, přesně to pravé pro mě. Řečtí bohové, Olymp, mýty... Ach ano, zapomněla jsem se zmínit, že se jedná o "červenou" literaturu, takže o milostné scény není nouze.

Autorkou je Sherrilyn Kenyon, která vydává své knihy také pod pseudonymem

A o čem je kniha? Řecký generál, jehož matkou je Afrodita, takže kromě vojenské funkce je to i polobůh. Byl proklet svým bratrem a uvězněn do knihy jako sexuální otrok, odkud ho mohla vyvolat jakákoliv žena. A jak to s postavou poloboha dopadlo?

Julian Makedonský byl vyvolán dr. Grace Alexandrovou, která byla v šoku, když se před ní objevil - na podobné věci nevěřila. Samozřejmě je oba čekala mnohá úskalí a problémy, protože se ho Grace rozhodla ho osvobodit. A nic není tak snadné, když máte v patách naštvaného boha, a další příbuzné z milencovy strany, kteří nejsou ničím menším než bohy.

A konec? Happy end. Grace osvobodí Juliána, ten se usmíří se svou matkou Afroditou a dostane jako dar bohatství z minulého života generála a také titul z vysoké školy. A jaký předmět bude vyučovat? Dějiny starého Řecka a Říma.

"Co ti chybí?" zeptá se přítel.

27. října 2014 v 18:14 | Lola Kiss
Každý člověk chce někomu bezmezně věřit, a proto jsou lidé schopni přehlížet to, co máme před očima. Nikdo nechce vidět špatné v druhých, a zvláště v lidech, které nazýváme rodina a přátelé.

Obvyklou reakcí je hledat v lidech dobro, předpokládat, že jejich podstata je kladná, že nemají špatné úmysly. Jak často pak kvůli tomuto přesvědčení zavíráme oči před pravdou nebo se díváme jinam? Někdy si ani nechceme připustit zradu od toho, komu jsme důvěřovali. Zrazená důvěra je jeden z nejhorších zážitků v životě. Je v lidské povaze, vyhýbat se bolesti, protože bolest fyzická se nikdy nevyrovná bolesti emocionální. Otřese se to základy samotného bytí.

A jaké to má důsledky? Pokud je toho člověk schopen, může najít tu zlatou cestu a věřit lidem. Bohužel to zanechá stopu, kterou nikdo nesmaže. A pokud se na zradě podílí více než jedna osoba, která měla ty čest mít naši důvěru, nikdo už to nespraví. Jednou to člověk unese, ale více krát? Na co bychom pak potřebovali cvokaře, viďte?

Všichni chtějí perfektní život a je jim jedno, jestli pro to přehlíží chyby ostatních nebo ignorují pocity, že to jejich kamarád nedělá pro jejich dobro. Všichni lidé nejsou dobří, ale na to musíme přijít sami.

Jeden chytrý muž jednou řekl: Člověka lze zlomit, ale jeho duši nikoli.

Obsahy proslovů

26. října 2014 v 21:36 | Lola Kiss |  Citáty
Mapa k tobě promlouvá.
Čti mě pečlivě, následuj mě těsně, nezpochybňuj mě...
Jsem země na dlani tvé ruky.

Myslíš, že počítám dny? Vždy jeden skončí a začíná nový: je dán úsvitem a odebrán soumrakem.

Každý jsem sám, zajisté. Co jiného můžeš dělat než ve tmě natáhnout ruku?

Ta věc se stárnutím je ta, že nepotřebuješ všechno možné, jen potřebuješ aby byly věci jisté.

Život je většnou pěna a bublina,
dvě věci stojí jako kámen.
laskavost je navzájem problémem,
tvá vlastní je odvaha.

Pravda je, zlato, Užívala jsem si života. Mívala jsem pekelně dobré časy.

Párty bez koláče je jenom setkání.

Klasika je kniha, která nikdy nedořekla to, co mělo být řečeno.

19. No Mercy - Sherrilyn Kenyon

26. října 2014 v 19:27 | Lola Kiss |  Zahraniční literatura
Kniha je stále řazena do série The Dark Hunters, v češtině známé jako Temní lovci. Prozatím v ČR vyšly tři díly Milenec snů, Noční rozkoše a Noční objetí.

Příběh se týká Deva a Sam. Dev žije se svými sourozenci a jejich partnery v baru/restauraci/domově Útočiště, které bylo místem pro nadpřirozené bytosti, místem, kde jakákoliv forma násilí není akceptována.

Deveraux zkráceně Dev, stejně jako jeho rodina patří do skupiny Were-Hunters, napůl zvíře a napůl člověk. Žijí v lidské formě, ale mohou se měnit do zvířecí podoby. Dev je z druhé poloviny medvěd.

Samia alias Sam je Temná lovkyně, která prodala svou duši bohyni Artemis před více než 500-ti sty lety. Původně byla Amazonka, takže její setkání s Devem je rozprouděno jeho jasnými úmysly dostat ji a její přímou a otevřenou odpovědí, že není proti.

Oba se přitahují a bojovat s tím nemá cenu. Dev jako Were-Hunter musí přijmout rozhodnutí Sudiček, které vybírají pro jeho rasy celoživotního partnera. A tímse stala Sam.

K jejich smůle měly Sudičky důvod, proč je svedly dohromady. Sam zabila démona, který povraždil její rodinu, a ten démon měl bratra, který našel svou pomstu u rozhodnutí Sudiček.

Dev musí Sam ochránit a přesvědčit, aby ho přijala za partnera a Sam musí překonat strach, že si pustí někoho blíž.

18. Bad Moon Rising - Sherrilyn Kenyon

26. října 2014 v 11:47 | Lola Kiss |  Zahraniční literatura
Další díl, který přináší zasvěcení do říše Were-Hunterů, konkrétně Fanga, bratra Vanea. Narozdíl od jeho bratra je Fang více vlk než člověk, takže v noci spí s kožichem.

Fang byl napaden démony, a bohužel neměl to štěstí jako jeho bratr Vane. Démoni mu ukradli většinu jeho duše a schopností, takže upadl do kómatu, uvízl mezi životem a smrtí. Jeho bratr, který ho odnesl do Útočiště tomu odmítl uvěřit, myslel si, že se jeho bratr z toho potřebuje dostat.

V Útočišti se o něj stará Aimee Peltierová, která patří také k Were-Hunterům, ale její formou je medvěd, stejně jako její sourozenci a rodiče. A přesto se při každém setkání s Fangem cítí, jako by našla celoživotního partnera. Problém je, že ona je medvěd a on vlk, ba co více, ona je více člověk, kdežto Fang zvíře. To neřekla ani svému bratru oblíbenému bratru Devovi.

Aimee jako jediná ví, co se s Fangem děje, a je pevně odhodlána mu pomoci.

Fang a Aimee museli zvládnout hodně problémů, ale hlavní byla smrt jejích rodičů, kteří bránili jak Útočiště, tak Aimeeného partnera Fanga.

Druhá šance - 18.kapitola, část 2

26. října 2014 v 10:45 | Lola Kiss |  MY NOVELS Druhá šance
"Sem nesmíš!" vykvikla jsem na něj, celá polekaná, když jsem se otočila a on stál za mnou. Děsně se na mě culil a bylo to očividně jedno. Nic si z toho nedělal. Jako malý kluk.

"A víš, že je mi to docela jedno? Tak se nech na oplátku jenom trochu upravit a budeme si kvit." Sundal víčko z fixy a opravdu měl pořád v ruce ten černý, který jde dolů ze všeho nejhůř. To už jsem jednou poznala, když na mě tehdy prasklý fix vytekl. Musel jsem oblečení vyhodit a sebe jsem drbala hodně dlouho.

Jak poznáte ďábla od ďábelské masky?

21. října 2014 v 13:31 | Lola Kiss |  Moje téma týdne
Nic není na první pohled křišťálově čisté. A jen málokdo se odváží nedbat svého zraku, který je tak přitahován blyštivými korálky jako straka. Nikdy nevěřte tomu, co vidíme, protože to by znamenalo, že jsme v podstatě slepí.

Katy zvedla hlavu a zaměřila pozornost na Daniela, který pro ni představoval vše, co nesnášela. Uvědomoval si, že všichni znají jeho jméno. Povyšoval se nad ostatní a dával najevo svou moc. A pokud někdo jen zauvažoval, že se vetře do jeho přízně, musel mít jeho povolení.

Daniel jako ředitel zastával nejvyšší post ve firmě, kterou zároveň vlastní. A právě tenhle den byl velmi hrdý, že jeho firma se drží na špičce a slaví další narozeniny od založení. Tolik se tu sešlo a všichni si ho předcházeli pro jeho talent. Jeho otec ho poučil, že by se měl podle svého společenského postavení i chovat. A jako vzorný syn se podle otcových rad i řídil.

Katy se podívala na svou "kamarádku" Isabelu, která byla jako u vytržení a nemohla spustit oči z Daniela. Co na něm kromě jeho ega viděla, nechápala. Vždyť zaplňovala celou místnost. A ještě víc se naštvala, když její "kamarádka" upozornila Daniela na její přítomnost hlasitým jekotem.

Daniel pozoroval Isabelu a ženu, která stála vedle ní. Netušil proč, ale její pohled v něm vyvolával smíšené pocity. Zamířil k nim s odhodláním předvést jeho šarm.

Isabela představila Katy a Daniela, kteří se navzájem poměřili. Daniel se na ni díval se zájmem, protože ty její oči ho fascinovaly. Katy se na něj dívala, a na jeho větu reagovala přesným opakem, ani to s ní nehnulo.

"Vidíte, a já jsem si myslela, že ředitelem je nějaký starý, upjatý a nepříjemný náfuka."

Daniel se ostře nadechl. Tohle nečekal. Cože to řekla?

"Mrzí mě, že jsem zklamal Vaše očekávání, ale jak jste se mohla přesvědčit na vlastní oči, nejsem takový." Daniel se pokusil přehlédnout její reakci a použil osvědčený úsměv.

"Ano, to máte pravdu, protože starý očividně nejste." Katy mu úsměv oplatila a dívala se na něj, jak mu cuká čelist. Že by ho dostala?

Daniel se raději s humorem obrátil na Isabelu s komentářem, jak je Katy zábavná. V tu ránu mu chtěla vychrstnout pití na jeho nažehlený Gucci oblek.

"A to večer teprve začíná." Katy pozvedla skleničku k přípitku a odešla.

Daniel se cítil jako blbec a zároveň by chtěl Katy přitáhnout zpátky a dostat z ní odpověď, proč se k němu tak chovala.


Druhá šance - 18.kapitola. část 1

19. října 2014 v 14:02 | Lola Kiss |  MY NOVELS Druhá šance
18. BUDOUCNOST


V práci se za mnou všichni otáčeli jako to dělali předešlé dny a přece se jejich pohledy v něčem lišily. Nedívali se na mě soucitně nebo lítostivě. Smály se.

Tony měl velkou radost, když jsem se smála jeho vtipům nebo legráckám, zářil víc než kdy jindy. Svět mi po Dlouhé době připadal o trochu lepší. Neměl už tolik té ponuré barvy v sobě. Všimla jsem si, že se stromy zbarvují do zelena, všude kvetou a voní kytky. Nebe je do modra. Bez mráčků. Snad tam odněkud se shora na mě dává pozor. Nejsem věřící a nikdy jsem si na tohle nepotrpěla, ale nedovedla jsem si představit, že by Sam jen tak přestal existovat. To nešlo. Musel někde být, někde jinde.

Opravdu správná věc znamená zranit ty, na kterých nám záleží?

14. října 2014 v 7:13 | Lola Kiss |  Moje téma týdne
Katy věděla, že vracet se byla veliká chyba. Ohrozila tím vše, co doposud podnikla. Neměla to auto otáčet na kraji města a rozhodně neměla jít na domluvený sraz s Danielem. Naštvaně sevřela ruce v pěst, a podívala se do okna přízemní italské restaurace.

Pátrala pohledem a hledala ho. V podstatě nebylo těžké Daniela přehlédnout, prostě by ho dokázala najít kdekoli.

Seděl na židli potažené krémovou koženkou a pohrával si s mašlí na kytici. Moc dobře věděl, že nesnáší, když jí nosí kytky, protože si pouze v duchu připustila, že se jí to líbí.

Ty jsi tak patetická! Pokárala se v duchu.

Opřela se zády o zeď vedle okna a vzteky praštila pěstmi do cihlové stěny za sebou. Stala se z ní naprostá husa! Nadávala si, že se jí Daniel dostal pod kůži.

Sakra!

Naposledy se podívala do okna a vtiskla si do paměti jeho obličej, zamračený při pohledu na hodinky. Jenomže Katy tam nepřijde. Moc dobře věděla, že je to naposledy, co svého přítele Daniela uvidí.

Nechtěla myslet na to, co se mu bude honit hlavou, až nepřijde. Nechtěla myslet na to, jak se bude cítit, až zjistí, že nebydlí ve vedlejším bytě. A už vůbec nechtěla myslet na to, jak si bude vykládat její zradu. dám mu tím najevo, že mu nevěřila. Zradí to, co budovali tak dlouhou dobu - důvěru.

Musela odejít. Minulost ji dohnala, a pokud by se matčin tyran dozvěděl, že jí záleží na někom jiném než na ní samotné… Ne! Nemysli na něco, co se nestane.

Už nikdy nedovolí svému otci ublížit lidem, zvláště ne Danielovi, který pro ni představuje celý svět. Svému otci? V duchu se hořce zasmála. Ten chlap je možná geneticky její příbuzný, ale tím to končí.

Chtělo se jí nahlas zařvat, ale nemohla. Poutat na sebe pozornost, nepřipadalo v úvahu. Z města musí zmizet do hodiny. Zdálo se jí, že to trvalo celou věčnost, než udělala první krok. V hlavě jí zoufale křičel její vlastní hlas: nedocházej!, ale neposlouchala ho.

Dýchala zhluboka a kladla jednu nohu přes druhou. Není cesty zpátky. Musí se dostat pryč.

Zabočila do postranní uličky s příjezdovými rampami pro dodávky a nastoupila do auta.

A B C D E F G H I J K L M N O

14. října 2014 v 5:46 | Lola Kiss |  Citáty
Život je krátká procházka od kolébky do hrobu, a to zajišťuje slušnost být k sobě milí během té cesty.

Lidé se nemění, on se pouze odhalí.

Překvapit sebe sama je velká věc pro mě - jít někam, kam jsem ani nevěděla, že jdu.

Nikdy se nevydávej… Nikdo neví, co se stane příště.

Jestli vpustíš lidi do svého života i na kousek, můžou být zatraceně dobře úžasní.

Všichni vhodni pro druhé.

Uvnitř sebe máš příběh, vysloven a čekající na to, být napsán - za tvým mlčením a utrpením.

Dělej chyby, využívej šance, vypadej hloupě, ale nepřestávej. Nezamrzni.

Nečti tak, jako děti, aby si užili sami sebe, nebo jako ambiciózní vzdělávající sami sebe. Ne, čti, abys žil.

Někdy má rád hloupé lidi pro jejich hloupost víc, než chytré lidi pro jejich moudrost.

Když uděláš dobrý skutek pro druhé, vyléčíš i sám sebe, protože dávka radosti je lékem na duši. Prostoupí všechny překážky.

Ty nejdivnější noci, ty nejdelší dny, dříve nebo později musí dospět ke svému konci.,

Manželský omyl - Jennifer Probst

12. října 2014 v 8:58 | Lola Kiss |  Beletrie
Třetí díl od Jennifer Probst, který je veden pod tématem - manželství a štěstí. Nese název Manželský omyl , který odpovídá prvním pocitům hlavní hrdinky po té, co se musela provdat.

Max je nejlepším kamarádem hraběte Michaela, a pracuje v jedné z rodinných firem jako ředitel.

Carina je nejmladší Michaelovou sestrou a také nejvíc citlivá a důvěřivá. Na popud své rodiny vystudovala ekonomiku, a svého talentu pro malování se vzdala.

Po škole nastoupila do rodinné firmy, kde ji měl mít na starosti Max. Jaké bylo jeho překvapení, když na místo malého, přecitlivělého děvčátka přišla dospělá a vyrovnaná žena.

Carina byla do Maxe zamilovaná už jako malá holka, ale Max se na ni díval jako na sestru. Teď se však jeho pohled změnil.

Netrvalo dlouho a Max si uvědomil, že se mu Carina líbí víc, než by měla. Carina vůči němu není lhostejná a je rozhodnutá se s ním vyspat. Chce začít žít.

Na obchodní cestě se spolu opravdu vyspí, ale hned ráno je v posteli najde Carinina matka a koná se svatba.

Carina je nešťastná a Max se cítí podivně spokojeně. Musí přijít na to, jak získat svou vášnivou manželku zpět.

Ukázka:

Otočil knoflíkem na dveřích a otevřel je. "Carino?"

Zůstal na ni zírat s otevřenými ústy. Tenké promočené šaty se jí lepily na tělo, rozcuchané kudrnaté vlasy jí visely kolem tváře a celá se třásla. Neměla střevíce a bosýma nohama s rudě nalakovanými nehty stála v kaluži vody. Natáhl ruku, aby ji vzal dál, ale pohled na její obličej ho úplně ochromil.

Zuřila.

Oči jí svítily jako starověké bohyni pomsty, bradu zvedla bojovně vzhůru, rty tiskla pevně k sobě a ruce měla zaťaté v pěst. Oddychovala namáhavě, jako by právě absolvovala deset koleček v ringu s Rockym Balbou.

"Ty hajzle!"

A sakra.

Na chviličku zaváhal, ale pak zaklel, popadl ji za zápěstí a vtáhl ji dovnitř.

Odstrčila mu ruce a zamračila se na něj. Z šatů jí kapala voda. "Jak se opovažuješ míchat se mi do milostného života?" zasyčela. "Zrovna ty! Vždyť ty bys vztah nepoznal, ani kdyby tě kousl do zadku!"

"Jen jsem tě chránil." Max zachoval rozvahu a snažil se mluvit klidně a rozumně. Když bude logicky argumentovat a řekne jí, že o ni měl strach, Carina se uklidní a u krbu to pak můžou probrat. Nejdřív ji ale musí objasnit, proč zasáhl. "Edward vážný vztah nehledá a já nechtěl, abys měla zítra ráno čeho liovat. Zasluhuješ víc než nějakou krátkou avantýru."

Jeho vysvětlení ji kupodivu rozzuřilo ještě víc, tvář jí nádherně zčervenala a roztřásla se hněvem. Pod morkými šaty se zřetelně rýsovaly všechny křivky a ztuhlé bradavky se snažily prodrat se ven. V Maxovi se vzbouřila krev, okamžitě dostal erekci a matně si uvědomil, že pod tenkými šortkami je to jasně vidět.

"I když se známe odjakživa, do mých záležitostí nemáš co mluvit!" Přistoupila k němu, zabušila mu pěstmi do prsou a stoupla si na špičky. "To, co si zasluhuju, je jedna noc sexu," procedila. "Chceš mi ji zakázat? Nedovolíš mi poznat, co si sám dopřáváš? Nejsem porcelánová panenka, která sedí na poličce a s kterou se musí zacházet opatrně, aby se nerozbila. Jsem z masa a krve a chci poznat divokou vášeň a slast."

Jasněji se už vyjádřit nemohla. Měl pocit, že mu penis šortky protrhne, a z vůně deště, kokosu a ženskosti se mu začala točit hlava. Málem těm pocitům podlehl, ale její další slova ho vrátila do reality.

"Vyděsils ho tolik, že se mě neodvážil dotknout."

"V tom případě jsem udělal dobře. Muž, který se nedokáže vzepřít tomu, kdo mu stojí v cestě, nestojí za to, abys s ním ztrácela čas."

"Ty arogantní blbče, přestaň ho soudit. Jsi jeho šéf a přesvědčils ho, že jsem vyděšená panna, která se bojí každého fyzického kontaktu."

Když ho strčila do prsou, kromě vzrušení v něm vzkypěl i hněv. "A to přesně jsi, ne? Na panenství není nic špatného. Chceš ho dát prvnímu chlapovi, který se namane?"

"Ano!" zavrčela podrážděně. "Dovol, abych ti sdělila, že jsem už dělala spoustu věcí, které bys do mě nikdy neřekl. Možná tě to překvapí, ale líbily se mi, chci ještě víc, a jestli se rozhodnu vyspat se s každým hezkým zaměstnancem v celé pitomé firmě, rozhodně mě nezastavíš. Nemáš na to právo."

Její slova zůstala viset ve vzduchu jako nevyřčená výzva. Probudil se v něm alfa samec a na slušnost i zdvořilost zapomněl. Carina se třásla napětím, které každou chvíli hrozilo vybuchnout, a on chtěl být ten, kdo zapálí roznětku.

Musel sebrat veškeré sebeovládání, aby jí dal ještě poslední šanci.

"Dobře, tak jsi velká holka, která se může sama rozhodovat. Fajn. Podle mého se řítíš do neštěstí, ale už se ti do ničeho nebudu plést. Běž domů a chovej se jako dospělá."

Zadržel dech. Upřela na něj hnědé oči a zřejmě poznala, že se drží jen z posledních sil, protože kousíček couvla a mlčky si ho začala prohlížet.

Potom se usmála. "Jdi do hajzlu, Maxi. S tebou jsem skončila."

Zmocnilo se ho obrovské uspokojení a bez výčitek svědomí se vrhl do propasti.

Chytil ji kolem pasu, zdvihl si ji na prsa, udělala s ní tři kroky a opřel ji o dveře.

Manželská past - Jennifer Probst

11. října 2014 v 13:51 | Lola Kiss |  Beletrie
Druhý díl románové ságy o manželství. Manželská past volně navazuje na předcházející díl, Manželskou smlouvu.

I tentokráte se hlavní hrdinka inspiruje knihou s kouzlem pro hledání pravé lásky. Maggie na podobné věci nevěří, ale rozhodla se své nejlepší kamararádce Alexe vyhovět, a s alkoholem v ruce na posilněnou, kouzlo provede.

Na oslavě u Alexi a Nicka, kteří mají jednoletou dceru, se znovu potkává s hrabětem Michaelem. Alexa jim kdysi domluvila rande na slepo, ale skončilo to fiaskem. Od té doby si Maggie myslí, že je Michael zamilovaný do Alexi, a nenechá je spolu o samotě.

Michael má rád Alexu jako sestru, ale dokázat to Maggie, je pro něj nemožné. Jedna z jeho sester v Itálii by se ráda vdala, ale nemůže, protože se podle italské tradice u nich v rodině, musí oženit nejprve on. Michael je v zoufalé situaci, protože nemá žádnou stálou přítelkyni.

A východisko? Michael požádá Maggie, aby předstírala, že je jeho manželka. Ta odmítá, dokud jí neslíbí, že nechá Alexu na pokoji. Maggie na nabídku falešné manželky přikývne. A vznikne tak nový kolotoč, který končí opravdou svatbou v Itálii na popud Michaelovy matky. A po ní? Hádky, panika, usmiřování, další hádka a ...

Ukázka:

"Jdeme na to," prohlásila.

Vystoupila z auta a v tutéž chvíli se rozlétly dveře a Michaelovy sestry vyběhly na kamenný chodníček.

Hromadně se mu vrhly do náruče. Radostně jejich objetí opětoval a poslouchal vzrušené klábosení, jeho uším tak důvěrně známé. Políbil je na hlavu a s odstupem se na ně zadíval.

"Jste ještě hezčí, než si vzpomínám." Při pohledu na husté černé vlasy, výrazné rysy a tmavé oči měl pocit, že vidí dvojmo. Kvůli Veneziiným štědrým křivkám podrobil řadu jejích partnerů přísnému výslechu, aby z nich vypáčil jejich úmysly, a Juliettina nezávislost mu působila bezesné noci. Obě sestry byly tvrdohlavé a troufalé, ale nakonec se podřídily jeho příkazům, jak rodinná pravidla vyžadovala. Třiadvacetiletá Carina teprve čekala na to, až rozkvete. Okamžitě poznal ten rozpačitý shrbený postoj, když se snažila pod volným oblečením zakrýt svou výšku a bujné křivky. Mrzelo ho, že na ni v tom citlivém věku nemůže dohlížet.

Zachichotala se jeho poznámce, kdežto starší sestry pouze obrátily oči v sloup.

"Takhle seš ucházel o svou nevěstu?" zeptala se ho Venezia. "Staromódními poklonami a laskavými úsměvy? Měl by ses snažit, aby sis nás udobřil. Nepřijedeš na návštěvu celé měsíce a potom se zčistajasna objevíš s novomanželkou."

Carina pohlédla z jedné sestry na druhou a Maggie znepokojeně skousla ret.

"Kroť své vášně, Venezie," poručil jí. "Moje manželka určitě chápe líp než ty, že to co dělám, je v nejlepším zájmu rodiny."

Maggie vystoupila z auta. Přitom smyslně pohupovala boky a hladké vlasy se jí pohupovaly kolem ramen. Zastavila se vedle něj, aby ho podpořila. "Já jsem Maggie, manželka vašeho bratra. A neucházel se o mě komplimenty, nýbrž staromódním způsobem." Odmlčela se, aby navodila dramatický dojem, a zkřivila plné rty do posměšného úsměvu. "Skvělým sexem."

Hrobové ticho narušovalo jen švitoření ptáků. Michael vyděšeně přivřel oči. Jakmile dostane příležitost, zabije ji. Jeho starší sestry na ni zíraly s otevřenými ústy a Carina zalapala po dechu.



Manželská smlouva - Jennifer Probst

11. října 2014 v 10:15 | Lola Kiss |  Beletrie
První díl, který sklidil úspěch nejen přes kontinent v USA, ale také v České republice. Manželská smlouva vypráví o dvou mladých lidech, kteří si pomůžou vyřešit své problémy. Nick by rád převzal vedení firmy, ale podmínkou jeho strýce je, aby se oženil. Alexa chce pomoci rodičům s penězi kvůli jejich domu. Řešení oběma nabídne Nickova sestra a Alexina kamarádka, Maggie.

Alexe se to zdá jako hloupý návrh vzít si Nicka za manžela jen formálně, ale banka jí odmítne půjčku, a ona souhlasí. Nick z toho zprvu také není nadšený, ale i on souhlasí a nechá připravit smlouvu, podle níž bude jejich manželství především na papíře. S čím ani jeden nepočítal, byl výsledek jejich prvního setkání po tolika letech. Rozhodně to nebude tak, jak si každý na začátku myslel.

Alexině rodině se rychlá svatba nepozdávala, ale nakonec měli jejich požehnání a podporu.

Jenomže když se dva lidé přitahují, a jsou spolu v jednom domě, smlouva jde stranou. Alexa a Nick mají protichůdné povahy, ale přesto mají i společné rysy. Alexu vytáčí Nickův klidný život bez dobrodružství, a Nick dostává kopřivku pokaždé, kdy Alexa jedná impulzivně.

Aby jejich situace nebyla jednoduchá, oba se zamotají do jejich pouze "postelového" vztahu.

Ukázka:

Postavila se na špičky a chytila ho za rukávy. Přes látku se mu do pokožky zaryly její nehty. "Koukej to napravit," utrousila.

"Co mám podle tebe dělat?"

Zamrkala a pak ze sebe s roztřesenými rty vypravila: "Něco, krucinál! Dokaž mému otci, že budeme mít skutečné manželství, nebo..."

"Alexo?" Z chodby zalétla do otevřených dveří ozvěna jejího jména. Matka jemným, ale znepokojeným hlasem zjišťovala, jestli jsou v pořádku.

"Jde sem," zašeptal Nick.

"Já vím - nejspíš nás slyšela, jak se hádáme. Udělej něco!"

"Co?"

"Cokoli!"

"Fajn!" Chytil ji kolem pasu, přitáhl si ji k sobě a sklonil hlavu. Zmocnil se jejích úst a přitom ji rukama objal tak pevně, že se tiskli jeden k druhému, bok k boku, stehno ke stehnu, ňadra k hrudi.

Ostře vydechla a zakymácela se, protože jí nohy vypověděly službu. Očekávala upjatý umírněný polibek, který by její matce dokázal, že jsou milenci. Místo toho dostala příval žhavého testosteronu a primitivní sexuální energie. Cítila tlak jeho horkých rtů a okusujících zubů. Jazykem plenil její ústa, a když jí rukou podepřel záda a mírně ji zaklonil, připravil ji o poslední kapku odhodlání.

Pevně se ho držela a jeho vpád oplácela. Byla natolik vyhladovělá po jeho dotyku, že se opájela jeho mužnou vůní a užívala si dotyk jeho pevného těla. Spaloval je žár a hrozilo, že je zvířecí půdy doženou k šílenství.

Když hrdelně zasténala, vklouzl prsty do jejích hustých vlasů a pokračoval ve smyslové invazi. Ňadra jí ztěžkla a mezi stejný pulzovalo tekuté horko.

"Alexo, chtěla jsem... Ach!"

NEPLÁNUJTE, STEJNĚ SE TO PO**LÁ

7. října 2014 v 14:52 | Lola Kiss |  Ošklivá pravda
Před rokem jsem objednala lístky na muzikál a naplánovala cestu do Prahy, přestupy, zamluvila hotel pro dva, vyhledala nejkratší cestu k divadlu, vymyslela, co si vzít na sebe. Všechno mělo proběhnout hladce. Ale...

Lístky nepřišly, přestože byly zaplaceny. Musela jsem tedy volat do agentury, která lístky měla odeslat. Tam mi řekli, že to odeslali a problém bude na poště. Volala jsem na poštu, ale po telefonu mi to odmítli říct. Z práce jsem dojela na poštu, ale tam mi řekli, že nic takového jako obálka v hodnotě 1500,- Kč nedorazila. Volala jsem zpět do agentury, a jako před tím jsem čekala 10 minut, než to konečně někdo zvedl. Řekl mi, že to bude už skoro rok a on by musel jít tam a tam a zkrátka, nebyl ochoten pomocí. Rozhodla jsem se pro jinou formu, napsala jsem email o "reklamaci", ne příliš příjemný - byla jsem hodně vytočená - a odeslala. A ejhle! Odpověď přišla velmi rychle, samozřejmě, že ty lístky budu mít, že si je vyzvednu na místě. Zaradovala jsem se.

V den odjezdu jsme se s Nancy sbalily a vyrazily, bohužel rozmarné počasí podzimu si vybralo vhodný okamžik pro déšť. Dva deštníky, velká kabela a cestovní taška - vlastně taška do posilovny - není jednoduché sloučit, aby jak taška, tak člověk zůstal z větší poloviny v suchu. První vlak dojel přesně na čas, ale ten druhý měl 20 minut zpoždění. V pohodě ta cestovní taška vážila asi jenom 5 kilo a tahat se s ní na rameni, je v klídku. Nakonec cesta vlakem proběhla celkem nudně.

S Nancy jsme dorazily do hotelu, kde jeden "chytrý" pán řekl, že kdybychom to rezervovaly přes jinou webbovku, stálo by nás to méně. Nancy se po mě podívala, ale neřekla nic, částka nebyla vysoká. Stejně si neodpustila to komentovat: "Tak třeba příště budeš..." A fakt, že celé to zařizování hodila na mě, neřešila.

Jasně jsem Nancy říkala, kudy máme jít, ale ona mu řekla, že to nebude ono, že je ta cesta uzavřená. Fajn, nechala jsem ji jít, kudy chtěla, ale cesta nikam nevedla. Byla naštvaná, že jsem nezjistila, jak se k divadlu dostaneme. Pardon? Jsem snad jediná, kdo jel na představení? Naštvala jsem se, ale nechala to plavat. Co jiného mu zbývalo. Cestu jsme našly, a hádejte, kterou cestou jsme se vrátily zpět na hotel. Ano, tou cestou, kterou jsme se měly vydat prvně, tou cestou, jež byla "uzavřená".

Na hotelu jsme se chystaly a Nancy se mě ptala, jestli by si měla obléct to nebo tamto. Poradila jsem jí a starala se o účes. Deset minut před odchodem mi Nancy řekla, že si také musí upravit vlasy. Ale! Když jsme měly půl hodiny času, ležela na posteli a tvrdila, že má účes dobrý! No, nechtěla jsem si kazit večer a rychle jí s úpravou pomohla.

V divadle jsem si vyzvedla lístky a nechala hostesku, dovést nás na místa. Seděly jsme tam a dívaly se do programu, když se nás nějaký muž zeptal, jestli sedíme správně. Ukázalo se, že měl lístky na naše místa! Odkázala jsem ho na paní, která mi ty lístky dala. Nancy se na mě podívala, ale jak poznala z mého výrazu, my se odsud nehneme. Trvalo jim dvacet minut, než to vyřešili. My jsme zůstaly sedět, dostali jsme omluvu a ten pár musel počkat do zahájení, než se mohl usadit. Jak trapné, pro ně...

Takže plánovat se opravdu nevyplatí. Ať tak či onak, plány můžou vyjít, ale z 80-ti % plány selžou.

Temné kouty - Gillian Flynn

6. října 2014 v 18:50 | Lola Kiss |  Beletrie
Je to nějaký čas, kdy jsem tuhle knihu opustila rozečtenou dvacet stránek před koncem. Důvodem nebylo nic jiného než neochota přijmout výsledek.

Autorka svým stylem psaní postrkuje čtenáře na hranici obliby. Tenká je hranice mezi géniem a šílencem, a ještě tenší je hranice mezi fascinací a znechucením čtenáře.

Gillian tlačí na pilu, a pokaždé chybí kousek, kdy se to celé zvrtne. A právě tato vlastnost vyvolává v lidech dva protichůdné pocity. Buď to milujete nebo nenávidíte. Neexistuje nic mezi. Nemůžete stát na obou stranách.

Zcela klíčovou roli hraje jak psychologie, tak její konkrétní forma, patologická psychologie.

Příběh, který vypráví několik členů jedné rodiny, není fascinující, ale vtíravý. Je možné něco takového udělat? Obětovat se pro své děti tak, jak to udělala Patty? Je normální, že se vrahové odvolávají na vznešené úmysly, stejně jako to udělal Calvin?

Otázek a odpovědí se objeví nespočetně, a přesto jejich příjmutí zneklidní lidskou mysl.

Druhá šance - 17.kapitola

5. října 2014 v 21:23 | Lola Kiss |  MY NOVELS Druhá šance
17. A CO DÁL


Jak jsem později zjistila, Daniel má příjmení Tichý jako jeho povedený starší bratříček. Myslela jsem si, že je to jenom náhoda, ale Zuzka mi potvrdila, že jsou to bratři. tohle bych si nedokázala představit ani ve snu. Děsně mě to štvalo. V duchu jsem odhadovala, jestli bude stejný jako Max nebo je jiný. To, že jsou bratři bych ještě skousla, ale dvojčata? Jasně, nejsou si podobní, ale přesto to jsou dvojčata. Max je narozený o pár minut dřív.

Past - Lauren DeStefano

3. října 2014 v 19:44 | Lola Kiss |  Beletrie
První díl z románové trilogie, která nese souhrnný název Zahrada nesmrtelnosti od Lauren DeStefano. První díl s názvem Past představí čtenáři svět, ve kterém se lidé dožívají dvaceti a pětadvaceti let. Samozřejmě se mezi nimi najdou i výjimky, tzv. první generaci - geneticky upravení lidé, kteří žijí déle než normální náš lidský věk.

Hlavní hrdinkou je šestnáctiletá Rein, kterou unesli spolu s dalšími děvčaty, aby se staly vhodnými nevěstami. Únos děvčat je v celku běžný jev, hlavním důvodem je právě věk, kdy mladí lidé umírají. Ženy ve dvaceti letech a muži v pětadvaceti letech.

Rein, Jenna a Cecily byly vybrány jako budoucí manželky pro Lindna. V průběhu knihy se dozvíme, že Lidnon nevěděl o jejich únosu, myslela si, že dívky pocházejí ze "školy pro nevěsty". Zápornou postavou je v tomto případě Lindnův otec Vaughn, který se snaží se najít lék na virus způsobující předčasnou smrt, a to na úkor kohokoli. Jde přes mrtvoly. Doslova.

Rein, která byla odtrhnuta od svého bratra, nepřemýšlí nad ničím jiným než nad útěkem a návratu ke svému bratru. Seznámí se se sluhou Gabrielem, do kterého se zamiluje a on její city opětuje. Rozhodne se, že spolu utečou.

Lindon se oženil se všemi třemi děvčaty, protože je to povoleno a navíc výhodné z hlediska dětí, lidstvo tímto pádem nevymře. Jenna při svém únosu přišla o sestry, které byly zastřeleny stejně jako dívky, jež nebyly vybrány. Spolumanželkou se stala ve věku devatenácti let, a tak se rozhodla Rein pomoci, sama chce pouze dožít v klidu. Cecily je naopak nadšená a ještě více, když ve svých necelých patnácti letech čeká s Lindnem dítě.

Děj se vyostřuje, když se Cecily narodí chlapec a Vaughn si ho vezme do své péče, aby mohl pokračovat s experimenty. Jenna mezitím umírá předčasně, protože se Vaughn dozvěděl, že pomáhala Rein a Gabrielovi se vídat.

Rein a Gabrielovi se podaří dostat se ven z domu a uprchnout do města, kde v loděnici ukradli jednu loď.

Rozhodně je to děsivé čtení, kde nikdo není v bezpečí a stát jako takový nefunguje. Představa předčasné smrti není ani tak hrůzná jako představa toho, že se na nikoho nemůže nikdo spolehnout. Vždy jde především o jeho vlastní přežití. Jako další část sci-fi, které upozorňuje na dopady do velmi, velmi vzdálené budoucnosti. Je to znepokojivé.

Ukázka z textu:

"To ti udělal pan Vaughn, viď?" zeptám se. "On tě zbil. Mohla jsem za to já, protože jsem utekla z pokoje."

"Především vás neměli zamykat."

Zničeho nic si uvědomím, že bych moc chtěla Gabriela s modrýma očima a kaštanovými vlasy dobře poznat, protože ho už nějakou dobu považuju za přítele. Mám radost, že spolu konečně mluvíme o důležitějších věcech než o tom, co je k obědu, co čtu nebo jestli chci k čaji citron (nikdy si ho nedávám).

Ráda bych o něm věděla víc a řekla mu víc o sobě. O svém skutečném neprovdaném já z doby, než jsem vkročila do tohohle baráku. žila jsem tehdy na nebezpečném místě, ale byla jsem volná a šťastná. Otevřu pusu, Gabriel mě však popadne za ruku a odtáhne mě do postranní chodby. Než můžu zaprotestovat, uslyším jakési skřípění.

Oba se přitiskneme ke zdi, snažíme se splynout se stíny v příšeří a poroučíme bělmům svých očí, aby přestala svítit.

Blíží se k nám hlasy. "...kremace samozřejmě nepřichází v úvahu..."

"Je škoda to děvče rozpitvat." Hlas vzdychne a nespokojeně mlaskne.

"Jestli to zachrání životy, bude to pro obecné blaho."

Druhá šance - 16.kapitola, část 2

3. října 2014 v 13:38 | Lola Kiss |  MY NOVELS Druhá šance
Zarazila jsem to, protože mi právě naskočila na semaforu červená a přímo proti mně stál kamion. Seděla jsem celá ztuhlá, neschopná nějakého pohybu. Tupě jsem zírala na to děsivé monstrum a nechápala jak tam může jen tak stát. Všechny tyhle rádoby řidiče měli pochytat a zavřít do vězení na několik let nebo na doživotí. Prostě je odsunout pryč, aby dál nemohli způsobovat dopravní nehody. V duchu jsem je proklínala a říkala jim vrahové.