Platónova tvrzení, že...

30. září 2014 v 7:55 | Lola Kiss |  Moje téma týdne
Hana studovala prvním rokem filozofickou fakultu, kde potkala na chodbě jednoho pěkného chlapa. Rozhodně nemohl být o moc starší než ona. Pravděpodobně student z vyššího ročníku. Střetli se pohledy a Hana se pousmála a předtím než skolpila oči, naklonila hlavu na stranu.

V učebně 305 se posadila vedle kamarádky Ivety a mluvily o páteční akci v klubu.

Přesně v deset hodin vstoupil do třídy profesor a většina přítomných holek vzrušeně šeptala. Hana zvedla hlavu a pochopila. Profesor byl ten kluk na chodbě, po kterém koukala. A sakra!

Rychle se schoulila na židli a chtěla být co nejméně vidět. Bohužel marně. On četl jména všech přítomných a pokoušel si je pamatovat. V učebně sedělo tak třicet lidí.

Řada došla i na Hanu, která zvedla ruku a on se ni podíval a přečetl další jméno.

Hana padla na opěradlo a v hlavě jí znělo: cože? To jsem se mu ani nelíbila? Proč neustrnul jako ve filmech? To není fér.

Během hodiny se soustředila na 75%, protože zbytek připadl na fakt, že se jí líbil. Vlastně až moc. Ale co jí užíralo, on se na ni ani jednou nepodíval.

"Hm?" Otočila hlavu k Ivetě a naklonila se, aby jí rozuměla. Iveta jí vykládala, že kdyby to nebyl jejich profesor, byl by to její přítel. Hana na tohle nemohla odpovědět. Věděla, že na to myslí snad všechny ostatní holky.

Odvrátila pohled a zapisovala si poznámky, když bylo najednou vysloveno její příjmení. Sakra! Musí počítat před třídou, a o co hůř, před ním.

Hana se i přesto zvedla sebevědomě ze židle a pochodovala dopředu, kde se na ni budou upírat všechny zraky, i ten jeho.

Těsně předtím než obešla katedru, vrhla k němu rychlý pohled, ale on byl netečný. Nic, jako by si ji před třídou venku na chodbě neprohlížel.

Vzala křídu a rychle psala, chtěla odtamtud pryč. Ale než mohla odejít, uslyšela, že to není správný výsledek. Zamrkala a dívala se na něj.

Jasně, že to má dobře, s fyzikou nikdy neměla problém. Otočila se a kontrolovala výpočty.

"Podívejte se přímo sem." Profesor stál kousek od ní a ona bojovala s touhou schválně se ho dotknout. Zblízka se jí líbil ještě víc.

Neochotně vrátila pozornost zpět k počtům, a pak si všimla. Zapomněla na odečtení pod čarou.

V momentě, kdy zvedla ruku, aby odstranila chyby, učinil on ten samý pohyb, aby na chybu v odečtu poukázal. Jejich ruce do sebe narazily a ucukly.

Hana cítila něco užasného, když se letmo dotkli. Otočila na něj hlavu a on jí letmo pokynul, aby pokračovala.

Hana přepisovala počty, když si uvědomila, že stojí kousek od ní. Stačil by nepatrný úkrok vpravo a znovu by možná cítila to mravenčení. Ale neudělala to.

Dokončila příklad a posadila se zpět. Iveta jí hned říkala, že byla skvělá, že ona by tu chybu nikdy nenašla, a taky...

Hana jí neposlouchala, vnímala, jak jí buší srdce z jejího profesora, který se na ni na konci hodiny doopravdy podíval.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Terka Terka | E-mail | Web | 4. října 2014 v 23:51 | Reagovat

Tak to je opravdu pěkná povídka. :) Zařazuji ji do výběru TT na tema-tydne.blog.cz. :-)

2 Dena Hviezdička Dena Hviezdička | E-mail | Web | 10. října 2014 v 18:41 | Reagovat

Ach, nostalgia, viem aké je to byť zamilovaná do učiteľa...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama