Druhá šance - 13.kapitola, část 2

13. září 2014 v 8:41 | Lola Kiss |  MY NOVELS Druhá šance
"Takže, myslím, že by bylo vhodné, kdybychom se představili. Říkej mi Karle." Napřáhl ruku k Samovi. Asi se mi to zdálo, ale otec měl ruku troch pootočenou dlaní dolů. Důkaz, že on jediný je tady pánem a nikdo se mu nevyrovná? Docela možné. Je takový už dlouhou dobu.

"Těší mě. Já jsem Sam." Šikovně mu ruku pootočil do rovnovážné polohy a dal mu tím najevo, že jsou si rovni. A né, že můj otec bude mít navrch. "Máte pevný stisk Karle." Uznal Sam a já nevěděla, co si mám myslet. Bylo to pochválení a šplhnutí? Ne! Sam takový není, otec posiluje, sportovec si chce udržet fyzičku jakou míval v mládí, když byl ještě trenér s největšími svaly v místním fitnes centru.

"Díky. Taky několikrát posiluju a co ty?" Poplácal si bicepsy a usadil se naproti němu do křesla.


"Ne, já jenom občas si zajdu do posilovny, ale nijak moc. Nemám to tam rád. Jsem rád sám v klidu doma." Chlapi. Předhánějí se, kdo je na tom líp. To je jim podobné, ale od Sama bych to nečekala. To se snaží udělat dojem, či co? Musím ho ale nechat, protože otec si servítky nebere a provrtává Sama hloubavým pohledem, jak by někdo mohl říci, ale já věděla přesně co to znamená. Sam se mu nezamlouvá.

"Tati, se Samem jsme sem přijeli na víkend a taky jsme vám chtěli něco říct." Obešla jsem křeslo svého snoubence a posadila se na kraj. Chtěla jsem to mít z krku hned teď a nečekat až nakonec víkendu. Trochu jsem ruku s prstýnkem schovávala pod bundou. Tušila jsem, že by to Sam řekl i za mě, že se budeme brát, ale tohle je moje rodina a měla bych jim to povědět já sama. Teď. Čím dřív tím líp. Ani jsem nestačila vytáhnout ruku z kapsy, když se do toho vložila moje sestra. Spíš to zařvala na celé kolo.

"Vona je těhotná!"

Celá rodinka se po mě se Samem podívala měřícím pohledem a matka jediná neztratila hlavu a v klidu si pokračovala. "No, Valentýno, máš na to nejvyšší čas." Tímhle mi vyrazila dech. Co tím jako myslela? Ale to je jedno. Uvnitř ve mně cosi vřelo a snažilo se to dostat na povrch, ale to jsem nemohla dovolit, takže jsem radši polkla abych se uklidnila. Fungovalo to docela dobře.

"Ne nejsem těhotná. Jenom jsme vám se Samem přišli oznámit, že budeme mít svatbu." Podívala jsem se na něj a políbila ho. Jenom rychle, protože se do toho vložila moje sestra a začala tím svým pronikavým hlasem.

"To je nádhera! Ze mě bude švagrová!" Chovala se jako smyslů zbavená. Vyváděla jako malé dítě. Vískala a všechny objímala. Sam mě chytil okolo pasu, asi odhadl, že potřebuju podepřít nebo toho na něj bylo taky trochu moc nebo měl jiné důvody? Každopádně se k tomu rodiče vyjádřili jenom poznámkami o tom, že jsem jim to mohla nahlásit dřív a taky jsem měla Sama přivést jako je to zvykem. Sice je moderní doba, ale něco by mělo zůstat ve starých kolejích.

V obýváku, který sousedí s hracím pokojem nebo lépe řečeno s hracím salónkem, jak tomu říkal otec, jsme strávili pomalu tři hodiny, dokud nebyla nachystaná večeře.

Celou dobu - při večeři - nikdo nepromluvil dokud nebylo po jídle a já jsem postřehla, že se na mě Erik dívá s obavami. Jestli náhodou něco někomu neřeknu? Určitě se svým chováním nikomu nechlubil. Každopádně seděl celou dobu napjatý jako struna. Když si sestra myslela, že ji nikdo neuslyší, tak Erikovi šeptala do ucha. Ale to nebyl šepot, protože to slyšeli všichni okolo.

"Co ti je?" zasyčela to na něj, ale on se jenom na chvilku podíval na mě, že by to nikdo nestihl postřehnout a potom jí na odpověď zavrtěl hlavou. Jenom pokrčila rameny a dál se zvesela věnovala vřeštění, které pokládala za normální tón v běžném hovoru, že by ji slyšeli i lidi na druhém konci planety. Bolely mě z ní uši. Asi tak jako když máte celý den na uších sluchátka a posloucháte vysoké decibely. A to jsem doma u rodičů byla teprve pár hodin!

Sam mě pod stolem chytil za ruku a masíroval mi konečky prstů. Naklonila jsem se k němu a pošeptala mu, že bych už radši šla do pokoje, který pro nás připravila mamka. Rád souhlasil. Omluvili jsme se a vstali od stolu. Otec byl lhostejný, protože se věnoval Erikově výkladu o světě motorů a Andrea se natřásala vedle svého kluka jako pávice.

Sam šel do auta pro kufry a já za matkou do kuchyně zjistit, kde budeme spát. Jak jsem očekávala, poslala mě do mého bývalého předělaného pokoje, do prvního patra k balkónu. Sam na mě počkal u dveří do obýváku.

Vzala jsem ho za ruku a vedla ho po domě. Cestou jsem mu ukazovala, co kde je. Kde je koupelna pro hosty, pokoje, pracovny, šatní skříně a podobně. Dům se mu líbil. Ale stejně byl nejvíc nadšený z toho, že jsme byli konečně sami.

Oba jsme se svalili na postel pozadu a pozorovali strop. Dřevěné pravidelné vzorce dřeva.

"Jsem moc rád, že jsem konečně sami a taky chápu, proč sem nejezdíš moc často." Přetočil se na bok, aby mi viděl do tváře. S podepřenou hlavou mi obkresloval tvar víček, nosu když se dostal na rty tak mě měkce políbil. Sice jsem byla ze všech okolností naštvaná, až to hraničilo s nešťastností, tak ve mě jeho rty vydolovaly zpátky pocit nadšení.

"Bez tebe bych to tu nezvládla, protože by hrozilo nebezpečí, že by mi rodiče to zasnoubení neuznali, asi by si mysleli, že jsem si to pro ně celé vymyslela." Zavrtěla jsem hlavou. Skoro jsem dokázala určit, co by si mysleli, kdybych tu byla sama. "Ale ty jsi tady a jim to určitě nevadí, že jsem si vybrala tebe." Tak úplná pravda to nebyla.

"No, moc spokojený se mnou nejsou, hlavně tvůj otec, Karel." Pousmál se. "Ale co kdybychom se jimi přestali zabývat? Tenhle víkend budeme nerušeně spolu, tak si ho užijeme, pokud mě už nemáš dost po dlouhé dovolené."

Zasmála jsem se a přitiskla se k němu celým svým tělem. Jak o tom může pochybovat, že bych ho měla dost? To se nikdy nestane, pořád ho budu potřebovat a chtít. Klidně bych s ním trávila veškerý svůj čas a neomrzel by mě.

Reakce na jeho žhavé polibky a chtivé doteky mi strhli zábrany, že jsem v domě rodičů, a začali jsme se vášnivě mazlit a převalovat na široké posteli. Když jsem se na něj vyhoupla, tak mi z hlavy úplně vymizelo špatné chování mojí povedené rodinky. A to nebylo jediné, co mi uniklo.

Líbali jsme se a dokonce jsme přeslechli i zaklepání na dveře. Upozornil nás na to až skřípot otvíraných dveří a protivný hlásek mojí sestřičky.

"Ehm…Nechtěla jsem rušit, ale mamka by si s tebou ráda popovídala." Uchichtla se a odešla ven. Nevěřila jsem jí, že nechtěla rušit, bylo to naschvál. Doufala jsem, že jí napadne, že by to neměla říkat, když máme se Samem pěknou chvilku. Ale to bych ji nesměla znát, protože to určitě řekne i dole. To zase bude řečí a daných pravidel.

Neohrabaně jsem se zvedla z postele, poslala Samovi vzdušný polibek a seběhla dolů po schodech. Jak jsem předpokládala, dole na mě čekala matka a očividné nadšení z ní rozhodně nesálalo.

Při pohledu na svoje rodiče si vždycky připadám jako malá holka, ale jsem dospělá a nemůžou mi do toho mluvit. Nadechla jsem se a vstoupila za ní do obývací pokoje, ze kterého je vidět na zahradu, kde sedí otec s Andreou a Erikem. Zlověstně jsem po něm střelila očima a nevšimla si, že má matka mi věnuje pozornost.

"Ty ho znáš?" řekla kývla směrem ven. Jako bych nevěděla koho má na mysli. Sice bych zapřela, že to nebylo na něj, ale to bych si moc nepomohla, kdybych tady osočovala sestru.

"Jo, znám ho. Ale nechci ti říkat odkud." Posadila jsem se do křesla a začala nové téma, aby nehádala, to by to dopadlo. "Proč jsi se mnou chtěla mluvit?"

"Hm. Rovnou na věc. Zlato, nemysli si, že tě s otcem nemáme rádi, ale můžeš mi vysvětlit, proč nám svého skoro manžela jdeš představit až teď?" Hlas jí stoupl nahoru a ironičnost se v tom ztratila. Ale třeba tam ani nebyla. Naposledy jsem tu byla před dvěma lety?

"Víš, mám pro to svoje důvody a ty ti nechci říkat, tak se nezlob." Trochu pozdě, už se zlobila.

"Fajn. Takže kdy bude svatba? Myslím si, že bychom si to zasloužili vědět, než přímo ve svatební den, co myslíš?" Přehodila si nohu přes nohu a napila z velkého čajového hrníčku.

"To jsme se Samem ještě neprobírali, promiň, ale budete první, kdo se o tom doví, slibuju."

"To bych prosila a ještě tu má pár pravidel od tatínka. Víš moc dobře že v našem domě pořád někdo chodí sem a tam a neklepe se, takže se zkuste držet se Samem trochu zkrátka." Andrejka byla tak laskavá a všechno musela vyžvanit, co si asi přimyslela? Radši to ani nechci vědět.

"Andrea ti něco říkala?" Nahodila jsem lhostejný výraz, aby viděla, že mi na tom pramálo záleží, nespolkla to.

"Ještě pořád tě znám dost na to, abych poznala, kdy mi lžeš, takže to nezkoušej. A Andrejku sem netahej, ta už ví jak se má chovat. Je to moc hodné dítě." Jak jinak. Nejhodnější rozhodně nebude. Taky tu mou odpověď špatně pochopila, ale vysvětlovat jí to nehodlám, ještě bych se do toho zamotala.

Skousla jsem všechny ty poznámky a vytratila se nahoru za Samem, který se převlékl do pohodlnějších věcí. Slušelo mu to i tak.

"Vypadáš dobře." Obejmula jsem ho kolem pasu a zabořila mu obličej do prsou.

"Ale, to jsem si teda nemyslel, že už za tak krátkou chvilku strávenou se svou matkou, se tu u mě málem sesypeš." Snažil se mě přimět k úsměvu, ale nešlo mu to.

"Myslím, že se zděsíš, až zjistíš, co se chystá." Věděla jsem, že bude nadšený, ale chtěla jsem ho trochu vykolejit.

"Proboha, co se stalo, co se děje?" Hrál si na tragéda a šlo mu to dobře, protože jsem se rozesmála a podívala se na něj nahoru. Štěstí z něj vyzařovalo každým coulem. Nic mu nevadilo. Přesně pro to ho budu potřebovat napořád.

"Dneska pořádá sousedka zahradní párty, její dcera se vdala a vzala si přesně toho kluka, kterého jí matka vybrala." Vykroutila jsem se mu a podívala se z okna na sousedící zahradu, kde pobíhalo plno lidí. Zařizovali, aby všechno dokonale klapalo.

"Ty toho kluka znáš?" Slyšela jsem jak pod ním postel zavrzala, když se posadil na okraj.

"Ani nevím, jestli bych ti to měla říct, ale asi jo, protože je to celkem jedno a bylo to dávno. Hodně dávno." Ten kluk byl můj dřívější idol a spolu s mojí kamarádkou Amandou jsme do něj byly obě zblázněný. Ale on byl jenom frajírek a nás si nevšímal. Byl to deváťák a tak, proč by se měl zajímat o dvě šesťačky?

"Z toho mlčení je mi nepříjemně." Dal o sobě Sam vědět. Zapomněla jsem, že tu je se mnou, protože mi tyhle vzpomínky pohltily mysl.

"Byl to můj a Amandin idol Petr." Pokrčila jsem rameny, otočila se k němu a prováděla průzkum, kolik by toho měl asi tak vědět. Moc určitě ne. Chlapi tohle téma nemají rádi.

"Aha…A ty si s ním chodila?" Musel si polknout, aby dokázal pokračovat. Bylo mu to nepříjemné, ale na druhou stranu ho to strašně zajímalo. Poznala jsem mu to na očích.

"Ne. Ale dostala ho později moje mladší sestra." Zamračila jsem se, protože ona si zásadně vybírala kluky podle mého vkusu. A to nebylo jediné i ostatní věci si vybírala podle mě. Tehdy mě to štvalo, ale potom co jsem se odstěhovala mi to nedělalo starosti, konečně jsem se mohla postavit na vlastní nohy a žít na plno.

"Aha." Pousmál se a přišel ke mně k oknu, chtěl mě políbit, ale odtáhla jsem se. Ztuhl. Nikdy jsem se od něj neodtahovala. Právě naopak. "Co je?"

"Víš, teď mám pro tebe další novinu, která se ti bude líbit tak jako mě. V našem domě nikdo neklepe a tudíž tu není žádné soukromí. A otcova pravidla …."

"Zakazují doteky?" Nevěřícně zvedl obočí a zamrkal.

"Tak nějak, ale já jsem je stejně pořád porušovala a myslím, že by jim to nevadilo." Natáhla jsem se k němu na špičky, ale on si mě podržel mírně do těla. Čekala bych, že mu to nebude vadit, něco porušit. Přemítala jsem jestli je to ten pravý důvod a mezi obočí mi vyskočila vráska.

"Neber si to špatně, ale já jsem sem přijel hlavně proto, že mám pro všechny ještě jednu novinku." Zajel mi prsty do vlasů, sjel mi po páteři dolů a pevně mě chytil kolem pasu. Dlouho se mi díval do očí. Byl to zvláštní pohled. Trochu se mi přitom sevřel žaludek, ale taky jsem měla dobrý pocit. Třískalo se to o sebe a já si nemohla vybrat, který pocit převládá.

"Víš, jak jsem tě na dovolené požádal o ruku a dal ti ten prstýnek, tak to nebylo to jediné, co jsem ti chtěl říct." Kolébavým pohybem, jsme se jemně pohupovali a dívali se do očí. "Taky jsem nám tak trochu vybral svatební datum." Podíval se po na mě se svým neodolatelným úsměvem, pod kterým musí tát ledovce.

"Ty jsi…. neuvěřitelný." Nevěděla jsem jestli se na něj mám zlobit nebo být ráda, že to udělal takhle.

"Nezlobíš se, že ne? Já vím, že tohle si obvykle zařizujou ženy, ale…"

"Mě to vůbec nevadí." Vrhla jsem se mu kolem krku a začala ho prudce líbat. Měl trochu překvapením ztuhlé rty, ale ty povolily a jeho objetí zesílilo.

"Neporušujeme tím tak trochu pravidla, nechtěl bych aby mě tvoje rodiče…"

"To neřeš, jsme dospělí a navíc, zamkla jsem."

"Šikovná." Pochválil mě a znovu jsme se líbali, ale jak jsem měla předpokládat, tak tohle nemělo mít dlouhé trvání. Na dveře někdo zaklepal, protože mu nešlo otevřít.

Sam se posadil na postel a já jsem šla odemknout. K mému překvapení to nebyla matka, ani otec, ani sestra, ale byl to samotný Erik. Přišel nám nahoru oznámit, že za malou chvíli jdeme k sousedům. Bylo mu nepříjemné mluvit se mnou. I mě se to nelíbilo. Ale co mohl dělat.

Seběhl po dřevěných schodech dolů, kde jsem slyšela matčin hlas. Neposlouchala jsem, co se právě řeší. Nezajímalo mě to. Spíš mi mysl ulítávala k tomu, jestli to dneska bude chtít Sam říct rodičům, aby to nebyl moc veliký šok v jeden den.

Převlékala jsem se a se Samem v pokoji mi to snad trvalo celou věčnost. Kradl mi oblečení, které jsem si chtěla vzít na sebe a běhal s ním po místnosti. Tvrdil mi, že mi to ve spodním prádle sluší nejvíc. Když jsem mu ale řekla, že půjdu takhle, jestli mi ty věci nevrátí, tak bude mít Petr určitě o mě zájem. To ho zpražilo dostatečně, a poslušně mi věci vrátil.

Ruku v ruce jsme došli k sousedčině domu a museli jsme absolvovat seznamovací ceremoniál. Tohle jsem vždycky nesnášela, nucené představování. Brrr. Ještě teď, když jsme se Samem seděli u stolu mi z toho naskakovala husí kůže.

Celý večer probíhal v klidu. Sam před jídlem oznámil datum naší svatby a všichni z toho měli ohromnou radost. Po jídle sousedka pustila muziku a stoly se sklidily na stranu, takže člověk seděl jenom u malých stolků a bylo tak místo pro taneční parket.

"Smím prosit?"

"Že se vůbec ptáš." Popadla jsem Sama za ruku a vpluli jsme na taneční parket.

Všechno je v mém životě dokonalé. A podle písničky jsem si to uvědomovala ještě víc. Z rádia pouštěli písničku Báječná ženská od Michala Tučného.

Všechno do sebe perfektně zapadá a lepší bych si to ani nemohla přát. Bezvadného přítele, rodinu, která se přece jenom dá zvládnout, kamarádky. Zarazila jsem se, protože jsem si uvědomila, že všechno tak perfektní není. Linda se mi chystá odjet do Anglie, ale já jí to přeju, chci aby byla taky tak šťastná jako já.

"Proč se usmíváš tak blaženě? Něco mi snad uniklo?" zašeptal mi Sam u ucha a přivinul si mě blíž. Z počátku jsme tancovali s malou mezerou mezi námi, ale pak už jenom tělo na tělo. Nikdo si nestěžoval, každý měl co dělat.

"Ne, jen jsem si uvědomila, že díky tobě je můj život prostě báječný, všechno mám víc už nepotřebuju." Dala jsem mu ruce za krk a hladila ho ve volných krátkých vlasech vzadu na krku.

"Jsem moc rád, že jsi tenkrát přijala moje pozvání k tanci. Víš, když jsem s tebou tančil, nevěděl jsem přesně, co mám říkat a jak ti dát najevo, že po tobě toužím. Hm… Zvláštní, už od první chvíle jsi mě přitahovala a to platí doposud." Na chvilku se ztratil ve svých úvahách, ale pak se ke mně sklonil s úsměvem na rtech.

"Víš, že tady neplatí žádná rodinná pravidla."

"To vím až moc dobře a přála jsem si, abys na to přišel sám."

Zaklonil mě a políbil na krk. Koutkem oka jsem zahlédla, že se po nás rodiče dívají a nedokázala jsem si zdůvodnit ten pohled. Celým tělem jsem vnímala jenom přítomnost a jeho něžné polibky. Představila jsem si nás jako zamilovaný pár v romantickém filmu. Lepší už to být nemohlo. Lepší už jsem si to nemohla vysnít.

Celý večer jsme se od sebe nehnuli ani na krok. Všude jsme byli spolu a ke konci víkendu, si rodiče na Sama asi udělali lepší druhý dojem. Na ten první se nikdy nemá dát. Tohle rčení mám naprosto ověřené. Zuzka totiž působí na lidi arogantně, ale když ji člověk pozná, tak je to úplně jiná osoba.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama