Druhá šance - 12.kapitola

13. září 2014 v 8:28 | Lola Kiss |  MY NOVELS Druhá šance
12. LAGO DI GARDA


Dovolená u moře to přesně není, protože Lago di Garda je vlastně jezero uprostřed Itálie, u Verony. Jezero vzniklo v době ledové a může místy měřit až 350 metrů do hloubky. Podle něj se tam dají provozovat snad všechny sporty. Horolezectví, windsurfing, potápění - tak tomuhle se tedy rozhodně budu vyhýbat. Jediné co bych snesla je lyžování, ale na to není sezóna.

Kolem našeho rychle se řítícího auta mi okolní příroda splývala do jedné rozmazané šmouhy. Jediné, co jsem si přála vidět a cítit, bylo jezero. Zajímalo mě kolik pravdy bude v popisu z cestovní brožurky.


Tam, kde pracuju, v redakci, je dovoleno, ale jenom trochu tu skutečnost do článku přikrášlit. Já jsem to udělala jenom jednou a pozitivní přínos do mojí kariéry to rozhodně nebyl. Spíš to byl menší průšvih, který šéf zapomněl. A to mi vnutilo další myšlenku. Je nebo není do mě zamilovaný už od té doby, co k nám nastoupil? Ale musela jsem ji poupravit, byl nebo nebyl zamilovaný?

Hloupá otázka, ale přesto zajímavá. Tipla bych si, že po té, co Sam vysvětlil Maxovi, jak se věci mají, si myslím, že nehrozí deja vu. Tím se teď tedy rozhodně zabývat nebudu. Na to budu myslet až budu v práci a nebudu mít co na práci.

Povzdychla jsem si a Sam po mě střelil tázavým pohledem s jedním zvednutým obočím. Zavrtěla jsem hlavou a opřela si ji o jeho široké rameno. Opravdu jsem potřebovala odjet na dovolenou a zbavit se tak veškerého pracovního stresu a povinností. A pitomých otázek!

"Za chvíli dorazíme do hotelu. Jsem přesvědčený, že se ti tam bude líbit. A pokoj ještě víc." Usmál se mým oblíbeným úsměvem a políbil mě do vlasů na temeno hlavy.

Pokrčila jsem rameny, protože ohledně hotelů v zahraničí mám jisté obavy.

Zvedla jsem k němu hlavu a podívala se mu do hlubokých očí. Čas strávený s ním určitě přebije veškeré nedostatky hotelu. A navíc máme před sebou dlouhou dobu a spoustu volného času. Se Samem ten čas utíká až moc rychle. Ale to je tak pokaždé, když má kolem sebe člověk své nejmilejší a chce s nimi být po co možná nejdelší dobu, tak to nehorázně rychle uteče.

"Hotel Sole plní všechna kritéria, alespoň podle mě. Tobě se tam bude taky líbit, sama už to brzy uvidíš." Předvedl v úsměvu své bílé rovné zuby. Ani jsem nepostřehla, že mi jeho ruka sklouzla z ramen na zadek, dokud mi nepřejel prsty přes tenké bílé kalhoty.

Řidič se věnoval jenom svojí jízdě a taky nám nerozuměl ani slovo. Sam s ním mluvil anglicky. Má dokonalou slovní zásobu jako rodilý Angličan. Já na tom nejsem tak dobře, protože necestuju po různých státech Evropy, ale jinak se také domluvím.

Při podrobném zkoumání Samova obličeje mi unikla drobná informace, že už jsem na místě.

Utápěla jsem se totiž v představách o naší budoucnosti. Nestává se mi, že jsem takhle nevšímá, ale dneska je to jenom proto, že zírám do Samova obličeje.

Připomnělo mi to další rozhovor se Samem, kdy jsem mu říkala, že by klidně mohl dělat profesionální modela, ale on se proti to u vehementně ohradil.

"Ty jsi se asi zbláznila!" Práskl s taškou o stůl. " Nechat si dávat make-up, pravidelně sportovat, starat se přehnaně o svojí pleť jako by na tom závisel život?! To je naprostá blbost! To bych se musel natuty zbláznit!" Musel se odmlčet, protože mu došel dech. Doufala jsem, že už nebude pokračovat, protože jeho tón a pohled doloval mojí vlastní výbušnou povahu, které jsem se vyhýbala a hlavně jedné části - hádání. Když se jednou rozhodnu pořádně se pohádat, tak to opravdu stojí za to. A občas mi ujedou slova, která bych chtěla nejraději udržet zamčená v puse.

"Proč jsi tak zadumaná?" řekl mi Sam, když se vrátil s klíčem v ruce.

"Ale, jenom jsem tak uvažovala jak to tu spolu všechno zvládneme. Myslím, jestli se nepohádáme kvůli tomu kdo bude kde spát." Zasmála jsem se a ovinula jsem mu paži pevně kolem pasu a pomalu se připravovala na naší společně strávenou dovolenou. Taky se tomu zasmál. Čišelo z něj stejné nadšení jako za mě.

Hotel splnil všechna moje očekávání a byla jsem nadšená o to víc, když jsem spatřila náš pokoj. Pokoj vypadal líp, než jsem si ho vysnila ve svojí představě. Vypadal jako ten na té brožurce. Sladěný ve zlatých, hnědých a žlutých odstínech, samé teplé barvy. Bylo tu i okno, kterým bych se kochala stále dokola a dokola a neomrzelo by mě to.

Pohledem na tuhle krajinu, by se člověk mohl zabývat hodiny a hodiny a neměl by dost. Já tu však měla někoho, kdo se mi líbil mnohem víc, a kdo jediný by mě dokázal od toho rozptýlit.

Přešla jsem místnost pár kroky a otevřela jsem okno, abych dovnitř pustila svěží vítr. Nádhera! Krásné modré pobřeží, malý přístav s pár loďkami, spousty lidí, kteří si vychutnávali krajinu plnými doušky. Ptáci rejdící nad vodou.

"Tak co tomu říkáš?" Jeho dech se mi otřel a ucho až mě to rozechvělo, pažemi mi objal kolem pasu a bradu položil mezi krk a rameno. Díval se se mnou ven na zvedající se a lámající se vlny. Na krku jsem ucítila jeho jednodenní strniště, které mě zašimralo na krku, když mě měkce políbil.

"Je to prostě normální jako jinde u moře." Zahrála jsem si na nevzrušenou, aby nepoznal, jak mě tohle místo ve skutečnosti magicky přitahuje.

"Tak to mě upřímně mrzí, že ti to tu připadá jako všude jinde na světě." Podle veselého tónu jsem odhadla a podle dotyků pochopila, že jsem ho neoblafla, ať bych se snažila sebevíc. A to k němu stojím zády a nevidí mi do obličeje, a mluvím k němu s lhostejností v hlase.

"Co se jít projít ven?" Navrhl a jemně mě zatahal za paži směrem ke dveřím, které byly otevřeny.

Teď jsem přijela, jsem unavená a jít se podívat po okolí, když se krajina stejně nezmění a ty hlavní památky tu budou stát? Ani náhodou. Sice mě láká podívat se po krajině, která mě uchvátila už na první pohled, ale na to prostě nemám náladu.

"Co kdybychom zůstali pro dnešek tady a dali bychom si sprchu nebo rovnou relaxační koupel?" Přejela jsem mu pomalu a jemně prstem po hřbetu ruky. Cítila jsem, že mezi námi je zase takovéto jiskření a elektrické napětí. Vstávaly mu z toho na rukou chloupky. Nemusela jsem ho ani přemlouvat, protože zavřel dveře nebo spíš zabouchl a máchavým pohybem rukama jsme pomalu doklopýtali do koupelny, která předčila moje očekávání. Tam jsme zůstali až do večera, museli jsem oba na večeři, protože nám vyhládlo.

Takhle to chodilo celé dny. Přes den jsme spolu podnikali různé výlety. Po okolí jako procházky, plavání, pozorování památek, a na večer jsme se zdržovali pouze na našem pokoji.


Dnešní den byl ale úplně jiný než ty předešlé. Zítra odjíždíme, takže tohle je naše poslední noc a musíme si jí pořádně užít. Za celou dobu tady jsme se ani jednou nepohádali a ani nějaké malinkaté rozepře jsem neměli. Se Samem se skvěle doplňujeme. Navzájem si stoprocentně patříme do života, a tak to zůstane napořád. Pro mě tedy určitě.

"To je super, že si na závěr dovolené necháme donést večeři až do postele." zajásala jsem, protože se mi nechtělo se nějak upravovat jako jsem to dělala po celou dobu v tomhle hotelu. Sam mi tvrdil, že se mu líbím nenalíčená a že je úplně jedno jak se obleču.Ale to by nemělo být od partnera, protože ten řekne vždycky jenom to nejlepší.

Jednou mi řekl, že bych si na sebe klidně mohla obléct i pytel od brambor a vypadala bych jako princezna. Hrozně jsem se tomu tenkrát smála, až jsem málem spadla ze židle. Tomu se zase potom smál Sam. Ostatní hosté samozřejmě nechápali. Ale to nám bylo úplně jedno.

Tohle byl jenom malý důvod, proč jsem byla ráda za tu večeři do postele, celý večer budu mít Sama jenom pro sebe. a nemusím se ohlížet na okolí, když se ho budu chtít dotknout tak, že by se to na veřejnosti hodilo pokutu.

Nejlepší na našem vztahuje, že Samovi vůbec nevadí, že mě má na očích celý den a potom ještě večer. Nevadí mu, že se k němu neustále tisknu. Držím se u něj jako u nějakého magnetu. Ale on pro mě tak trochu jako magnet je. Můj osobní magnet. Pokaždé mi měknou kosti v těle, když se mě Sam dotkne svýma velkýma rukama nebo když mě políbí jak to umí jenom on.

Třetí den po našem příjezdu jsme spolu mluvili o tom dni, kdy jsem byla s Tonym nakupovat a on nás viděl před domem, jak mi pomáhal vykládat věci z kufru. Řekl mi, že v životě ho tolik neužírala žárlivost jako tenkrát, když po něm nemohl vyskočit a srolovat ho do kuličky. Byla jsem ráda, že jsem pochopila proč tak rozzuřeně reagoval. Potom jsem se k tomu tématu nechtěla vracet. Moje vlastní vzpomínky mi na to stačily.

"Taky si myslím, dnešek je poslední den, kdy …." Nestačil dokončit ani větu, protože nám na dveře od pokoje někdo zaklepal. Určitě to je večeře. Sam vyskočil na nohy a šel se podívat.

Docela mám hlad, ale na rovinu bych to neřekla, protože je mi to trochu trapné se přiznat, jak mi nehorázně kručí v žaludku, i když už to párkrát slyšel. Taky jsem přitom zrudla, ale jenom trochu, smál se tomu. Nikdy neutrousil nějakou vtipnou poznámku na mou adresu jakoby to udělala třeba Zuzka, která se v rýpání do lidí vžívala, ikdyž to třeba tak nemyslela. Občas jí to z pusy vylítne a pak toho lituje. Mě se to stává taky.

Sam se vrátil ke mně na postel a rozložil přede mě večeři v bohatém stylu na tácu. Že toho ale bylo! Jako by věděl, že bych byla schopná klidně všechno sama spořádat na posezení.

"Už mám docela hlad a co ty?" Posadil se ke mně a objal mi rukou kolem pasu.

"Jo. Vypadá to moc hezky." Vzala jsem si mezi zuby jahodu a natočila se směrem k němu, aby si ji mohl ode mě kousek ukousnout. Naklonil se s úsměvem na rtech a ucítila jsem, jak se mi po rtech rozlévá sladká chuť jahod.

"A chutná to ještě líp než to vypadá. Dokonce bych řekl, že ty mi chutnáš mnohem víc než ty jahody. " řekl a volnou rukou mi uhladil vlasy dozadu, aby mě mohl líbat na krk. Pod jeho dotyky mi kůže vzplála a celá jsem se chvěla. Rukou jsem si přitáhla jeho obličej zpátky na své rty a vychutnávala si jeho sladký dech, který stále voněl po jahodách, protože to bylo jediné, co nám chutnalo nejvíc a milujeme je oba. Hezkou chvilku nám ale pokazil můj žaludek. Zasmál se tomu a začal mě krmit. Navzájem jsme se v tom vystřídali.

Měli jsme tam spoustu ovoce, zeleniny a různých druhů zákusků a hlavních chodů. Taky alkohol a normální džus. Velká bohatá večeře, s velkým výběrem pro ochutnávky. Přesně to se pro nás, a pro dnešní večer skvěle hodilo. Poslední den tady musí být ten nejlepší.

"Něco jsem ti koupil." Usmál se a pomalu si přenesl váhu z jedné ruky na druhou, aby se mohl naklonit a sáhnout k sobě do nočního stolku u postele.

"To jsi nemusel, už jsi mi toho nakoupil až dost." Zavrtěla jsem hlavou a přemítala, co by mi ještě tak mohl koupit. Už od něj mám snad všechno. Hodinky, náramky, řetízky, parfém, kytky, hezký kožený diář, a spoustu dalších věcí. Je jich tolik, že si je asi ani všechny nepamatuju.

Jednou mi ale udělal největší radost, když mi na pouti vystřelil obrovského medvěda, já jsem to po prvním pokusu vzdala, protože jsem se netrefila do nějaké trofeje určené pro výhru, ale málem jsem střelila chlapíka,- co to tam vedl - do pozadí. A to by mi asi neodpustil, takže jsem nebezpečnou zbraň - luk, to nebyla klasická střelnice s puškami, to bych to všem ukázala - položila opatrně na stůl, ale Sam se toho chopil a vystřelil mi medvěda. Na ten den mám nádherné vzpomínky. Ten den spolu ještě chodili Amanda s Erikem. Měli jsme rande ve čtyřech. Mohli jsme mít v šesti, ale Zuzka s Adamem to na poslední chvíli odřekli, protože Adam nemohl jet a Zuzka sama nechtěla.

"Ale to jsem nekoupil tady."

"Aha. Jsem zvědavá." Posadila jsem se do tureckého sedu a napjatě čekala, co by mi ještě mohl dát, když už mám od něj všechno. Sam je celý můj a to nikdo nemůže změnit.

"Než ti tohle dám, tak bych ti chtěl něco říct." zdálo se mi, že je kapánek nervózní, a trochu se mu třásl hlas. Tohle nebylo normální. Začala jsem být opravdu zvědavá, co mi chce dát. Jestli jsem někdy na dárky reagovala trochu přehnaně, tak to bylo jenom proto, že jsem pro něj někdy třeba neměla něco na oplátku a vadilo mi to.

"Ty mě ale napínáš." Snažila jsem se nasadit vzrušenou masku nad jeho dárkem, co mi hodlá dát. Nechtěla jsem mu přiznat, že mě pomalu začíná děsit, hlavně ta jeho nervozita.

"Už dlouho nebudu." Nadechl se a podíval se mi do očí. Celou dobu se totiž díval na přehoz postele. "Moc tě miluju, jsi pro mě v životě ta nejdůležitější osoba na světě a nikdy bych o tebe nechtěl přijít. Proto jsem se rozhodl, že už bych chtěl náš vztah změnit." Totálně ve mně hrklo. Musel to poznat, protože jsem ztuhla jako kámen a rychle se rozhodl pokračovat.

"Když jsem přišel ten číšník s naší večeří, tak jsem nestačila dokončit větu a proto bych to chtěl udělat teď. Dnešek je poslední den, kdy jsi moje přítelkyně, protože tě tímto žádám o ruku." Otevřel krabičku, ve které byl na červeném polštářku stříbrný prstýnek s kamenem.

"Valentýno Tylerová, vezmeš si mě?" Tohle jsem rozhodně nečekala. Podle jeho slov mě napadali úplně jiné myšlenky, ale tohle všechny přebilo, vůbec by mě tohle nenapadlo. Známe se jenom krátce. Netušila bych, že ho to může napadnout.

"Pamatuješ si na tu písničku Vyznání, kde se zpívá : Ty jsi má láska, ty jsi můj sen, tebe chci líbat snad celý den, ty jsi má touha, tebe chci mít, nocí se loudat, životem jít? Při té písničce jsem si uvědomil, že tě prostě chci a to navždycky. Takže co na to říkáš?"

Při vzpomínce na ten večer, jsem si všechno vybavila a pochopila jsem ho. "Ano." Navíc jsem se nezmohla, protože mi v mžiku nasadil prstýnek a celou mě zasypával polibky. Dokonalejší už to prostě být nemohlo. Lepší zakončení dovolené jsem si ani nemohla přát.

"Miluju tě. A jsem moc rád, že jsi mi na to řekla ano, ikdyž se známe jenom krátce, já mám přesto pocit, že tě znám celý život." šeptal mi přes rty v polibku. Hladil mě po celém těle.

"Taky tě moc miluju." řekla jsem mu a oba jsem se vášnivě líbali jako ten první večer, co jsme se potkali. Ale přece jenom to bylo v něčem jiné. Ode dneška jsem byla jeho snoubenka. Zvláštní si to slovo myslet.

Sam mi ještě několikrát pošeptal do ucha že mě miluje, ale to už jsem nevnímala, protože jsem se nechávala unášet jeho polibky a doteky. Celé tělo jsem měla jako v ohni. Oba jsme se k sobě tulili a když jsme se převalili, tak jsem uslyšela něco, jako by to padalo na zem. Asi to byl zbytek naší večeře. Nezajímalo mě to. Dneska mě zajímá jenom Sam a nic jiného.

Celou noc jsme nezamhouřili oka. Pokud jsme se nemilovali tak jsme si povídali o svých pocitech a o tom, co prožíváme. Se Samem jsme se cítili skoro stejně, až na to, že mě, by tohle vůbec nenapadlo, no možná mi to někdy projelo hlavou, ale ve snu bych neřekla, že to Sam cítí tak jako já, a je i o krok napřed.

Ztuhla jsem jako prkno, když mi řekl, kde byl koupit prstýnek. Ve Francii, u Diamond´s secret. Připomněla jsem si tím Dominika i den, kdy jsem se seznámila se Samovo otcem. Zčervenala jsem a Sam se na mě pozorně podíval.

"Co se děje?" zeptal se a přejel mi rukou přes žebra a zastavil se na pase, kde mi kreslil neviditelné proužky a kolečka.

Vzala jsem ho za tu ruku a propletla si jeho prsty se svými. Pohrávala jsem si s nimi, než jsem mu odpověděla. "Jenom jsem si vzpomněla na den, kdy jsem se seznámila s tvým otcem." Na rtech mu zacukal úsměv a zasmál se. Přitulila jsem se mu na hruď a natáhla se nahoru, abych ho mohla dlouze políbit. Polibek mi oplácel a pak přes nás přehodil bílé prostěradlo, které jsme omylem shrnuli z postele v domnění, že je to peřina.


Ráno bylo pro mě krásnější než kdy jindy. Sluneční paprsky dopadaly na podlahu, když jsem se probudila a ucítila, že Sam není vedle mě. Zmátlo mě to, že jsem rychle otevřela oči a podívala se poplašeně po pokoji. Za chvíli mi ale na tváři zářil úsměv.

Sam seděl tiše jako pěna na židli u stolu a pozoroval mě. Seděl tam a koukal na mě jako na fatu morgánu. Celý se rozplýval štěstím a zářil jako ta nejjasnější hvězda na nebi - severka, večernice. Zvedl se a vzal s sebou i podnos, na kterém muselo být jedině jídlo.

"Vstal jsem dřív a všechno nám připravil na odjezd. A taky jsem si dovolil udělat pro svou snoubenku snídani. V kuchyni mi to dovolili, protože v tu dobu nemuselo být v kuchyni tolik kuchařů." prozradil na vysvětlenou, když viděl můj pohled. Přemítala jsem totiž, kolik musel zaplatit, aby mu to dovolili.

"Mockrát děkuju." Posadila jsem se a ovinula si kolem sebe prostěradlo jako tógu u antických žen.

"Sluší ti to." Usmál se úsměvem, pod kterým mi tříštil všechny myšlenky a pohrával si s volným pramínkem mých vlasů, který mi vypadl z gumičky.

"Díky." Sezobla jsem pár lesních plodů, co tam leželo na mističce a vtiskla mu polibek. Nedokázala jsem se udržet a málem bych znovu převrátila tác se snídaní, kdyby se mi Sam nevykroutil, nechytil ho na kraji postele a neřekl mi, že bych se měla najíst, protože nám poletí letadlo a neměli bychom ho zmeškat. Sice by proti tomu nic neměl, ale já jsem se musela vrátit do práce a Sam musel opět jet na další služební cestu do zahraničí. To se mi nelíbilo.

Na chvilku se se mnou ještě mazlil, ale potom se obratně vykroutil. "Měli bychom začít balit nebo se neovládnu a zůstaneme tu dýl, což by se nehodilo ani jednomu z nás, ale určitě by se nám to líbilo, viď?" Rychle mě políbil a potom si šel zabalit kufr.

Snědla jsem polovinu snídaně pro dva a vyskočila z postele, abych si dala sprchu a začala se balit. Pokaždé když jsem postřehla jak po mě Sam pokukuje, jsem se na něj usmála a byla jako v transu, protože se pořád blaženě culil.

Říkala jsem mu, že máme ještě hodně času a stihli bychom se naposled projít po přístavu, ale on trval na tom, že už vyrazíme, protože musíme být na letišti dřív. Nechápala jsem to, ale poslušně se loudala za ním po hotelu. Líbilo se mi ho pozorovat.

Měl na sobě černé džíny, bílé triko s dlouhým rukávem a vypadal v tom moc sexy. Hltala jsem ho očima a když jsme se dostali do auta, tak jsem se k němu přivinula a nadšeně se s ní líbala, dokud si řidič, trochu podrážděně neodkašlal a dal tak tím najevo, že mu to trochu vadí.

Poslechla jsem, ale několikrát jsem za cestu na letiště porušila udržovanou vzdálenost. Samovi to ale nevadilo. Stále si mě držel těsně u těla a nechtěl mě pouštět od sebe.
Cesta v letadle mi nepřipadala tak hrozná jako předtím, protože jsem se měla pořád na co soustředit. A ten důvod seděl hlavně vedle mě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama