Září 2014

Platónova tvrzení, že...

30. září 2014 v 7:55 | Lola Kiss |  Moje téma týdne
Hana studovala prvním rokem filozofickou fakultu, kde potkala na chodbě jednoho pěkného chlapa. Rozhodně nemohl být o moc starší než ona. Pravděpodobně student z vyššího ročníku. Střetli se pohledy a Hana se pousmála a předtím než skolpila oči, naklonila hlavu na stranu.

V učebně 305 se posadila vedle kamarádky Ivety a mluvily o páteční akci v klubu.

Přesně v deset hodin vstoupil do třídy profesor a většina přítomných holek vzrušeně šeptala. Hana zvedla hlavu a pochopila. Profesor byl ten kluk na chodbě, po kterém koukala. A sakra!

Rychle se schoulila na židli a chtěla být co nejméně vidět. Bohužel marně. On četl jména všech přítomných a pokoušel si je pamatovat. V učebně sedělo tak třicet lidí.

Řada došla i na Hanu, která zvedla ruku a on se ni podíval a přečetl další jméno.

Hana padla na opěradlo a v hlavě jí znělo: cože? To jsem se mu ani nelíbila? Proč neustrnul jako ve filmech? To není fér.

Během hodiny se soustředila na 75%, protože zbytek připadl na fakt, že se jí líbil. Vlastně až moc. Ale co jí užíralo, on se na ni ani jednou nepodíval.

"Hm?" Otočila hlavu k Ivetě a naklonila se, aby jí rozuměla. Iveta jí vykládala, že kdyby to nebyl jejich profesor, byl by to její přítel. Hana na tohle nemohla odpovědět. Věděla, že na to myslí snad všechny ostatní holky.

Odvrátila pohled a zapisovala si poznámky, když bylo najednou vysloveno její příjmení. Sakra! Musí počítat před třídou, a o co hůř, před ním.

Hana se i přesto zvedla sebevědomě ze židle a pochodovala dopředu, kde se na ni budou upírat všechny zraky, i ten jeho.

Těsně předtím než obešla katedru, vrhla k němu rychlý pohled, ale on byl netečný. Nic, jako by si ji před třídou venku na chodbě neprohlížel.

Vzala křídu a rychle psala, chtěla odtamtud pryč. Ale než mohla odejít, uslyšela, že to není správný výsledek. Zamrkala a dívala se na něj.

Jasně, že to má dobře, s fyzikou nikdy neměla problém. Otočila se a kontrolovala výpočty.

"Podívejte se přímo sem." Profesor stál kousek od ní a ona bojovala s touhou schválně se ho dotknout. Zblízka se jí líbil ještě víc.

Neochotně vrátila pozornost zpět k počtům, a pak si všimla. Zapomněla na odečtení pod čarou.

V momentě, kdy zvedla ruku, aby odstranila chyby, učinil on ten samý pohyb, aby na chybu v odečtu poukázal. Jejich ruce do sebe narazily a ucukly.

Hana cítila něco užasného, když se letmo dotkli. Otočila na něj hlavu a on jí letmo pokynul, aby pokračovala.

Hana přepisovala počty, když si uvědomila, že stojí kousek od ní. Stačil by nepatrný úkrok vpravo a znovu by možná cítila to mravenčení. Ale neudělala to.

Dokončila příklad a posadila se zpět. Iveta jí hned říkala, že byla skvělá, že ona by tu chybu nikdy nenašla, a taky...

Hana jí neposlouchala, vnímala, jak jí buší srdce z jejího profesora, který se na ni na konci hodiny doopravdy podíval.

Učím se žít s...

26. září 2014 v 8:54 | Lola Kiss |  Moje téma týdne
Učím se žít s lidskou blbostí. Je to zcela běžný jev, který se přihodil nedávno v centru Plzně. Jedete autem, posloucháte rádio a zapnete blinkry vpravo. A co se nestane. Deset metrů před křižovatkou auto ve vedlejším pruhu přejíždí s blikáním do toho vašeho. Zpomalíte a sledujete toho pomatence, jak si to rozmyslí a hodlá jen vlevo. A zase chce přejíždět, ale ne vlevo. On přejíždí zpět do vašeho pruhu! Stihnete akorát zabrzdit, zatroubit a čekat na zelenou v pravém odbočovacím pruhu.

Učím se ží s novými spolužáky. Není vždy snadné potkat rozumné lidi, kteří nehulí jako fabrika a nechlastají až do tří do rána. Najít světlé výjimky, které zvládnou vypít půl lahve a neskončit na zemi v opileckém koma, je těžké. Přesto je však možné je nalézt. Jen se musí hledat hodně hluboko. Ale stejně, je lešpí být hříšník nebo světec pokoušející se o nápravu?

Učím se žít s kočkou. Kočka je noční lovec, a tak není divu, žese probudí ráno ve čtyři hodiny, vyskočí na peřinu a budí člověka pod ní. Mňouká, přede, přešlapuje a dokonce i olízne nos. To je pak zajímavé probuzení, když jsou čtyři a kočka vám sedí na hrudníku.

Učím se žít s vědomím, že nevím vše na světě. Vím, že nic nevím. Jedno z nejstarších hesel, která měla vůj význam už v době antiky. Všichni víme, kdo, kdy a kde.

Učím se žít s potřebou vyrovnat se druhým. Nikdo nechce být poslední, že?

Učím se žít s tolika věcmi.

Styl jak píšete, vypovídá o vás...

14. září 2014 v 10:54 | Lola Kiss |  Citáty
Nejsem excentrik. Jsem víc naživu než většina lidí. Jsem nepopulární elektrický úhoř, sedící v rybníce sumce.

Myslím, že bys měl být dítětem tak dlouho, jak jen můžeš. Byl jsem úspěšný to dělat 74 let.

Jeden má žít tak, jako by měl žít navždy, a i tak, jakoby měl umřít v kterýkoli moment. Obojí najednou.

Jak se jednou naučíš číst, budeš volný navždy.

Když se směješ, směj se naplno. A když se naštveš, buď dobrý a naštvaný. Zkus být naživu. Stejně budeš brzy mrtvý.

Vždycky jsem se bál, že si mě někdo všimne. A tehdy, když si mě nikdo nevšiml, cítil jsem se osamělý.

Ve věku 60-ti let jsem se chtěla naučit pár životních lekcí, a jednou z nich bylo, že se nevzdáš.

Osamění je fajn, ale potřebuješ někoho, kdo by ti řekl, že osamění je fajn.

Svět se točí. My klopýtáme. To stačí.

Hluboce jsem se opil radosti,
A dnes v noci neokusím jiné víno.

Nauč se pravidla, poruš pravidla, vytvoř nová pravidla, poruš nová pravidla.

Děti nikdy nebyly dobré v poslouchání svých starších, ale nikdy nezklamali v jejich imitaci.

Jako všechny skvostné věci, je to velmi jednoduché.

Dobré knihy říkají pravdu, i když jsou o věcech, které nikdy nebyli a nebudou. Jsou pravdivé v jiném slova smyslu.

Cítím se volný a silný. Kdybych nebyl čtenářem, nemohl bych se tak cítit.

Druhá šance - 14.kapitola

13. září 2014 v 8:53 | Lola Kiss |  MY NOVELS Druhá šance
14. PLÁNY


"Děvčata a Marku. O víkendu jsme si to se Samem moc užili. Ale rodiče to neschvalovali." Zavrtěla jsem hlavou a promítla si poslední výrazy matky a otce za ten víkend.

"Promiň, ale musím se jich zastat, říct jim to takhle na rovinu a to ještě Sama předtím vůbec neznali, to by dalo zabrat každému." podotkla Linda.

"Souhlasím s ní." řekl Mark a plácl si s Lindou se zdviženýma rukama.

Druhá šance - 13.kapitola, část 2

13. září 2014 v 8:41 | Lola Kiss |  MY NOVELS Druhá šance
"Takže, myslím, že by bylo vhodné, kdybychom se představili. Říkej mi Karle." Napřáhl ruku k Samovi. Asi se mi to zdálo, ale otec měl ruku troch pootočenou dlaní dolů. Důkaz, že on jediný je tady pánem a nikdo se mu nevyrovná? Docela možné. Je takový už dlouhou dobu.

"Těší mě. Já jsem Sam." Šikovně mu ruku pootočil do rovnovážné polohy a dal mu tím najevo, že jsou si rovni. A né, že můj otec bude mít navrch. "Máte pevný stisk Karle." Uznal Sam a já nevěděla, co si mám myslet. Bylo to pochválení a šplhnutí? Ne! Sam takový není, otec posiluje, sportovec si chce udržet fyzičku jakou míval v mládí, když byl ještě trenér s největšími svaly v místním fitnes centru.

"Díky. Taky několikrát posiluju a co ty?" Poplácal si bicepsy a usadil se naproti němu do křesla.

Druhá šance - 13.kapitola, část 1

13. září 2014 v 8:39 | Lola Kiss |  MY NOVELS Druhá šance
13. JAK TO ŘÍCT


Těšila jsem se do práce jako malá holka, protože jsem chtěla povědět holkám tu novinu, aby to věděly jako první. Samozřejmě budu muset jet i za rodičema, což se mi moc nelíbí, protože naše poslední setkání nebylo zrovna moc přátelské. Jakmile se na naší sešlosti objeví i moje mladší sestra Andrea, jde všechno do kytek a celá sláva se točí jenom okolo ní. Je to rodinný miláček. Všichni ji děsně obletují a ona je přitom rozmazlená až hrůza. Zvykla si mít všechno co chce.

Ale mám tady kamarádky, a těm se svěřím jako prvním, alespoň někdo z toho bude mít takovou radost jako já.

Druhá šance - 12.kapitola

13. září 2014 v 8:28 | Lola Kiss |  MY NOVELS Druhá šance
12. LAGO DI GARDA


Dovolená u moře to přesně není, protože Lago di Garda je vlastně jezero uprostřed Itálie, u Verony. Jezero vzniklo v době ledové a může místy měřit až 350 metrů do hloubky. Podle něj se tam dají provozovat snad všechny sporty. Horolezectví, windsurfing, potápění - tak tomuhle se tedy rozhodně budu vyhýbat. Jediné co bych snesla je lyžování, ale na to není sezóna.

Kolem našeho rychle se řítícího auta mi okolní příroda splývala do jedné rozmazané šmouhy. Jediné, co jsem si přála vidět a cítit, bylo jezero. Zajímalo mě kolik pravdy bude v popisu z cestovní brožurky.

Tzv. "havajská" košile

12. září 2014 v 12:09 | Lola Kiss |  Moje téma týdne
Košile sama o sobě je nezbytnou součástí pánského i dámského šatníku. Bez ní bychom se neobešli, ať si říká, kdo chce, co chce. Pro pořádek tady máme košili do společnosti - slavnostní vyřazení, maturita, absolutorium, přijímací pohovor, obchodní jednání, povýšení bla bla bla. Košile pro volný čas - na zahradu, na kutilské radovánky, lenošení v zahradní síti, ležérní pátky atd... Abych nezapomněla na košili jako šaty, ano my ženy jsme kreativní. Pokud ovšem uvidíme muže v košili "styl šaty", je tady něco ne úplně v pořádku. Nikdo není Homer Simpson.

Přesto existuje ještě další košile, bez ohledu na to, kdo ji nosí, která by měla zůstat zavřená na dně šatní skříně. Většinou je to košile toxicky křiklavých barev, smíchaných nesmyslně dohromady. A není to batika! Ve filmech ji lidé nosí na pláže, nebo do plážových barů. Pozor! To je film, ale my žijeme ve skutečném světě, kde se na ty barevné přestřelky musíme dívat všichni. Šálek čaje pro všechny? Sotva...

Jak ne/nosit havajskou košili:
1. Jeďte na dovolenou, kde vás nikdo nezná, nejlépe na opuštěné místo a vybalte tuto ostudu.

2. Když si košili plnou květů a barev oblečete na dovolené, podívejte se, kolik místních se obléká tak jako vy. Vidíte jen ostatní turisty oblečené jako papoušky.

3. Pokud jste si tuto rozmanitou košili zamilovali, zvažte zda není nutná návštěva psychiatra.

4. Před fotografováním si uvědomte, na co chcete upozornit svou fotkou. Bude to krajina exotických triků nebo kanárkově žlutá košile s potiskem palmových listů, přinejlepším.

Nic nás spolu neudrží - Cecily von Ziegesar

10. září 2014 v 21:57 | Lola Kiss |  Beletrie
A máme tady devátý díl. Řekla bych, že se bude historie opakovat, ale to bych předbíhala.

Nate má krizi, ale není to proto, že by mu došla tráva. Je smutný a ubrečený, neboť končí střední, všichni se rozutečou do různých koutů země. A jestli chodí se Serenou? Ano, ne, kdo se v tom má vyznat?

Vanessa a Dan se sešli u ní v bytě na pokec a kafe. Nakonec skončili na střeše domu, a moc toho nenamluvili, snad kromě: "Ach, ano!". A co Aaron?

V den předávání vysvědčení dál Aaron Vanesse kopačky, věděl o ní a Danovi.

Blair se rozhodla, že musí z Williamsburgu pryč, málem si vybrala nevkusné šaty od nikoho. Propána! Dostat se pryč jí pomohl Chuck.

A Jenny? S Rufusem hledají internátní školu, kde by Jenny tolerovali její průšvihy zlobivé holky. Vlastně, tuhle školu hledá Jenny. A našla ji - Waverly Prep.

Blair randí s lordem Marcusem, který ji pozval do Anglie, seznámit se s jeho rodinou. Uvidíme, co bude.

Jenny vyrazila společně s Danem na večírek maturantů. Bude nastupovat na internát, a nechce tam jít jako panna. A kdo je ten vyvolený? Nate.

Dan odmítl nastoupit na vysokou, ale Rufus to zařídil a navíc mu koupil auto.

Serena dostala roli v novém filmu, který by měla točit Vanessa s opravdovým režisérem. S Blair se udobřily, spojil je právě Nate.

Vanessa a Dan? Mají rádi sex, ale jeden druhého? Mají rádi vůbec sami sebe?

Tatínkova holčička

10. září 2014 v 18:53 | Lola Kiss |  Ošklivá pravda
1. den
"Nejsi nějaká moc vysoká?" Zeptal se otec své dcery Katky.

Ten den měla jet celá rodina nakoupit do zahradnictví a Katka si vzala oblíbené sandálky na 7 cm podpatku.

Měřila 167 cm.

2. den
"Ale, tak co po mně chceš?" Zeptal se rozesmátý otec.

Katka svého otce chtěla jen tak obejmout, nehledala postranní motiv. Jakmile to dořekl, Katka už ho nikdy neobjala.

3. den
"To ti tam roste bradavice?" Zeptal se otec Katky.

Katka se opalovala u bazénu v nových dvoj-dílných plavkách F&F. Už když si je vybírala, cítila se v nich skvěle. Až do teď.

Katka zdědila po pradědovi tmavě hnědé mateřské znaménko, na stejném místě - na pravém boku.

4. den
Katka sledovala, jak otec dovádí s dětmi sousedky, která se zastavila na oběd. Nejvíce nesnesla pohled na sousedčinu dceru. Takhle by se otec měl chovat k ní.

Katčin otec za celou dobu neřekl: "Teď jsi na řadě ty." a nehodil ji z legrace do vody.

5. den
"Ty jsi mi ale pupínek." Řekl Katčin otec před hosty své dceři. Ten den to řekl už po páté.

Katka měla problémy s pletí, byla právě v pubertě. Její matka jí rady o péči o pleť nedala.

6. den
"Tvoje sestra je nemocná. Nesmíš ji mlátit!" Poučil otec Katku a uštědřil jí facku. Jeho ruka zůstala otisknuta na tváři celý večer.

Co se předtím stalo? Katka si čistila zuby, ale její sestra ji nechtěla pustit k umyvadlu. Katka ji tedy odstrčila a její sestra spustila řev.

7. den
"S ním se bavit nebudeš." Řekl otec a Katka dostala další facku.

Mluvila se svým strýcem, který jí ukazoval nového psa, co koupil pro svou dceru. Její strýc a otec se před několika lety hodně pohádali.

8. den
"Máš tady nějaký chlup." Řekl otec a natáhl ruku.

Katka před jeho nataženou rukou idylka, jako by se popálila. Ten chlup si z ramene sundala sama.

9. den
"Ty jsi umyla nádobí. To jsi hodná." Řekl otec Katce a dotkl se jí na horní části paže.

Katka sledovala jeho ruku, neměla dobrý pocit. Neočekávala ránu, ale nemohla jinak.

10. den
"Tak to je problém." Smál se otec v odpovědi na Katčinu poznámku.

Katka seděla na sedadle spolujezdce a čekala na matku než se vrátí z krámu. To ticho mezi ní a otcem bylo ohlušující, rozhodla se riskovat, a prozradila mu, že její kamarádky se ho bojí. Také mu řekla, že ani ona se v jeho přítomnosti necítí dobře. A otec jí odpověděl smíchem.

DEODORANT - CIZÍ SLOVO

6. září 2014 v 18:41 | Lola Kiss |  Ošklivá pravda
Seděla jsem u kamarádky K doma, a prohlížela si její sbírku cédéček. Nehledala jsem konkrétní kapelu, ale inspiraci. V poslední době se kvalitní muzika shání hůře, protože na netu je jí nepřeberné množství. Hm, vybrat si není jednoduché. Teď zptáky k tématu. Byl čas oběda a K-ina mamča dělá výborné italské špagety podle rodinného receptu po pra pra dědovi. Ty bych si nikdy nenechala ujít. A podle K-ina tvrzení, dneska mám šťastný den.

Vybrala jsem si cédéčko a následovala K dolů po schodech, směr kuchyně. Už v polovině schodů jsme ucítily, že něco děsně smrdí. Ocenila jsem přirovnání: je to takový smrad, že tě praští do nosu. Co to krucinál je? Přemítala jsem a sešla dolů, K v patách. Sejít dolů byla osudová chyba, protože jsem si musela zacpat nos a napodobit K-in výraz. Nechápaly jsme, odkud se ta nelibá vůně bere. Odpověď jsme dostaly v momentě, kdy jsme identifikovaly ten zápach.

K-ina matka hostila jednu paní, která před sebou měla nějaká lejstra a spoustu barevných tužek. To aroma vycházelo přímo z té paní v červeném tričku s krátkými rukávy, a to prosím, seděla v místnosti, která je od schodů vzdálená asi pět metrů.

Ale jako slušně vychované dívky, jsme musely pozdravit a rychle se vypařit. Hlad nás přešel. Jediná myšlenka se opírala o představu, jak nejrychleji zmizet z kontaminované zóny.

FUJ!

Vrátily jsme se nahoru a poprvé se svobodně nadechly.

Nejenže je to celkem běžný jev v tramvajích, kde se lidé mačkají a vždy se tam vyskytne jedinec, který se nevoní. Tam to musíte strpět, protože vyskakovat za jízdy v dopravní špičce není nejlepší nápad.

A další nechutnější případ? Mít ke zkoušce profesora, který v nevětraném prostředí taktéž používá přírodní vůni. Vůni, ze které je všem na zvracení, ale protáhlý običej si človek nemůže dovolit. Ne, pokud chce dostat kredity.

Copak se necítí? Ve většině případů ne. Nebo říkají, že jsou na deodoranty a antiperspiranty alergičtí. A přesto existuje celá škála sprejů, určených přímo pro ně. Vhodných spreje patří pod značku JUST. Tohle není reklama, ale doporučení, které je cenově únosné.

Netvrdím, že by měli používat parfém, který by to měl snad přebít. Znám někoho, kdo si myslí, že to funguje skvěle, ale plete se. Je to o to horší. Parfém ten smrad nepřebije. Není to pohlcovač pachů. V podstatě se spojí s tím přirozeným pižmem a vytvoří nevábnou, zvracení vyvolávající reakci.

Vážně, lidé by se měli nad sebou zamyslet. Nikdo nechce cítit, že nepoužíváte deodorant.

NIKDO NENÍ LEPŠÍ

6. září 2014 v 18:10 | Lola Kiss |  Beletrie
Ach ano. Je to tady. Poslední ročník střední školy, kdy se všichni dozví přijetí na své vysněné vysoké. Blair musela čekat velmi dlouho, než ji přišlo oznámení, že je přijata na Yale.

Serena, která se celou dobu plácala mezi starým já a pokusy o nové já, to nakonec rozčísla na maturitním předvečírku, kde se líbala s Natem. Blair je našla, a potvrdil se oficiální rozchod mezi nimi. A co udělala? Skočila nahatá do bazénu, ignorujíce okolí. S Natem nechodí a se Serenou nejsou kamarádky. Jedno mají společné - Yale.

Nate, který měl Blair a představoval si s ní budoucnost, to zkazil. Zase. Zhulil se, sebral otcovu loď a partů svých pařičů se zelenou zásobou, a odjeli na moře směr Bermudy. A jestli Nata doprovázela nějaká dívka? Ano, chorobná pronásledovatelka Lexie.

Vanessa si našla nového přítele - Aarona -, seznámila se s ním díky Blair, své nové spolubydlící. Jak k tomu došlo? Poslední rok vytváří nová pravidla. Eleanor nechala bydlet v hotelu, nevěděla o tom. To se ovšem dobře nevyjímá pro příchod na univerzitu, takže proč se nenastěhovat k holohlavé Vanesse?

Dan se stal zpěvákem skupiny The Raves na pouhý jeden večer, a nenahradil ho nikdy jiný než jeho malá sestřička Jenny. Jak rychle Dan vystoupal, stejným tempem spadl dolů. Ani jeho smysl pro nově nalezenou módu a péči o vlasy mu nevydržel.

Jenny je slavná a neváhá to dávat najevo. Je jí jedno, jaký bude mít malér, hlavně když se o ní mluví a půjde na svůj vysněný internát. Podpoří ji její otec Rufus?

Vidět seriál a číst knihu je jako pozorovat vodu a olej. Jsou si podobné, ale tím to asi končí. Obě jsou kapaliny, ale s různými vlastnostmi. Uvidíme, co přinesou další díly.

A tohle taky...

4. září 2014 v 22:10 | Lola Kiss |  Moje téma týdne
Harry Potter. Pravá krev. Pán prstenů. Škola noci. Upíří deníky. Vampýrská akademie. Pokrevní pouta. Sukuba. Angelika. Divergence. Nástroje smrti. V kůži supermodelky. Gossip girl. Stmívaní. Stephen King. Temná hrdinka. Interview s upírem. Jméno hvězdy. Andělé noci. Farma zvířat. Cesta do středu Země. Drakula.

Známé či ne. Je jedno, jestli jsme něco takového četli. Všichni tom mluví, a nikdo tomu neuteče. Můžeme tvrdit, že je nám to fuk, ale stejně vás učitelka nachytá, s nosem vraženým do tištěných stránek - doufejme, že knížek bez obrázků.

O čem je řeč? O literatuře, která ještě pořád jede dál, pořád má kde sbírat nové nápady. Mysleli bychom si, že už známe vše a neexistuje nic, co by nás vyvedlo z rovnováhy. A najednou bum! Další příběh, další děj, další zápletka, další osudem sklíčené nebo naopak obdařené postavy. A baví nás to? Ne? Ano, pravdu nikdy nepřiznáme. A v čem tkví to kouzlo? Je jedno, kolik kritiky se snese na to a to či ono. Právě ta kritika, ta ponižující slova nás donutí nad knihou přemýšlet, pídit se po pravdě a nakonec tu ,,kritikou znehodnocenou" knihu vzít do ruky a číst.

Ale nikomu to nepřiznáme, to je pod naši úroveň. Skončí tohle bádání po nových nápadech ve starých vodách nebo to bude pokračovat a my pak nerozeznáme kvalitu od kvantity? Ano, je to zamotané. Ale stejně nepřijde vám, že to co dodávalo příběhům šmrnc, získal H. G. Wells? Anebo S. King? Bude možné, použít něco, co ještě nikdo nenapsal? Pochybuju.

Další knihy? Jsou jich tisíce. Stačí se podívat na filmy. Originální kousek najdeme velmi těžce. Tak, kde začít hledat?

Chci jedině tebe - Cecily von Ziegesar

3. září 2014 v 17:00 | Lola Kiss |  Beletrie
Další díl a další tak trochu (ne)známé zvraty.

Chuck Bass se nedostal na žádnou univerzitu, a to má nejvlivnější a nejbohatší rodiče. V životě má jasno, kým je, ale v otázce čeho by měl dosáhnout, tápe. Divíte se? Co byste mohli chtít, když už vše máte. Ale hlavu vzhůru, povedlo se mi dostat na vojenskou škola, no páni.

Vanessa bydlela s Danem, když její sestra Ruby odjela na osmiměsíční turné. Ale chyba lávky, Vanessa nepoznala squatterku Tiphany a její fretku, takže ji klidně nechala bydlet u sebe v bytě. Zjistila to na oslavě svých narozenin, kdy ji varovala telefonem její sestra. Ouha!

Dan byl na večírku opilý a neschopný myslet, zpíval s kapelou The Raven své básně, pardon písně. Problém je, že jeho vztah s Vanessou se ocitl, že by u konce?

Jenny se rozhodla změnit a zamířila svou pozornost na modeling. A kdo jiný ji lépe pomůže než Serena. První focení Jenny přenesla je těžko přes srdce, ale pak se Serenou fotily společně a ejhle - malá Jenny se cítí na to být hvězdou.

Chuck se na večírku u Vanessy opil a domů si kromě Tiphany odvedl i děvčata z Georgetownu. Asi nebude na kluky, zdá se.

Blair se pohádala se Serenou i Natem, oba se dostali na Yale, jen Blair se dostala na seznam čekatelů. Aspoň se dočkala své malé sestřičky, pojmenované Yale. Doktor, který u toho byl napsal Blair doporučení, hádejte kam - na Yale. Uvidíme...

Nate se chystal na večírek k Vanesse, a před vchodem na razil na Blair. Ta měla zpátky své vlasy a nepořezané nohy, pozůstatky z divokého a špatného výletu v Georgetownu zapomenuty. Nate a Blair se rozhodli odejít spolu a skončili spolu i v posteli. Tentokráte žádné vyrušení neproběhlo.

A Serena? Zamilovaná do škol i do jejich průvodců a zpěváků. Takže má lásky hodně, ale kdo je ten pravý? Rozpomene se Serena nakonec a bude se chovat rozumně?

Tak se mi to líbí - Cecily von Ziegesar

2. září 2014 v 18:46 | Lola Kiss |  Beletrie
Danova rychle nabytá sláva upadá jako řezané kytky, které vydrží nejvíce týden. A kdo by se tomu divil? Jeho tvorba, kterou tak hrdě nazývá literárním dílem avantgardním, no nic moc. Bohužel existuje důvod, proč jeho tvorbu pozná jen pár lidí. Vzpomene si někdo na tvorbu Baudelaira nebo Verlaina? Asi těžko. Verše podobného kalibru nikdy nemají dlouhého trvání, zvlášť pokud se jedná o pouhé nechutnosti bez špetky kouzla, které by donutily si je pamatovat.

Blair se nastěhovala k Sereně, do pokoje jejího staršího bratra Erika, aby mohla Blaiřina matka změnit její pokoj na dětský.

Blair si přečetla Erikův 1-stránkový deník napsaný v opilosti a zamilovala se. A společně strávené prázdniny v Sunn Valley byly ideální příležitostí, aby se Blair s Erikem vyspala. Nenašla jediný důvod, proč by neměla.

Nate s Georginou skoro chodil, ale taky nechodil. Kupodivu byl střízlivý celou knihu, kromě závěru, kde pochopil, že chce jedině Blair. A Georgina? Skončila zavřená v léčebně, když ji chytila policie, jak nahatá a pod vlivem drog pobíhá po ulici.

Jenomže na té ulici nebyla sama. Stejně nahý a pod parou se tam promenádoval i Chuck, jehož chování v poslední době odráží pochybnosti o jeho orientaci. Že by ho tolik zdrtilo Blaiřino odmítnutí, nevyspat se s ním?

Blair se s Erikem nahá do postele dostala, ale k ničemu nedošlo. Nate vešel do stejného pokoje a viděl je pěkně pod peřinou, co to pro ně znamená?

Serena je bez kluka, ale stále hledá někoho, s kým by byla. Připadá si moc sama a nemilovaná. Co je jí potom, když ji má rád fotoaparát a bulvár?

Vanessa a Dan? Ti dva jsou zase na začátku, kde byli. Ani jeden z nich neví, co mají dělat, přestože se milují.

Šokem pro mě byl popis Vanessiny rodiny, která dělá do umění. Každý si představuje něco jiného pod pojmem umění, a mohu ujistit, že tohle, to zrovna není. Ale pokud chceme být světoví, je jasné, že i nad obyčejným flekem na zdi budeme hloubavě přemítat a hledat jeho důležitost vůči vesmíru. Koneckonců předstírat, že chápeme, o co se jedná, je hlavní doménou dnešního světa.

Protože znám svou cenu - Cecily von ziegesar

2. září 2014 v 10:20 | Lola Kiss |  Beletrie
Ale ale ale. Na obzoru se rýsují nové postavy a nové trable. A kdo je na vině? Všichni. V téhle knize nezůstane nikdo s čistým štítem. A ideální slovo? Hříšníci.

Serena se dala do kupy s Aaronem, ale klidně na něj zapomene. Pokud je středem pozornosti, nikoho jiného nepotřebuje. Serena se chová jako malá holčička, a ne, není to roztomilé. A Aaron? Rozešli se, respektive on s ní.

Blair se ostříhala podle Audrey Hepburn -ano! - ale pak se v záchvatu žalu, nechutenství a zhroucení svého filmového světa chopila nůžek. Šmik! Vlásky mizí. A důvod? Hledala vzplanutí u otcova kamaráda z Yalu, třicet osm let a ženatý. Hlavní problém nastal, Blair se totiž seznámila s jeho dcerou na stejné škole.

Dan se vyspal s Vanessou. Otiskli mu báseň v časopise The New Yorker, a na slavnostní akci, kam ho pozvala manažerka - jeho báseň "Kurvy" měla úspěch - potkal děsnou holku a podvedl s ní Vanessu. Několikrát.

Vanessa stejný večer, kdy měl Dan oslavu, prožívala vlastní úspěch svého krátkého filmu, použitém při módní přehlídce. A flirtovat s kluky? Zelená.

A jak to s Vanessou a Danem dopadlo? Vanessa zašla potají na Danovo vystoupení a uviděla ho v akci, s tou žlutozubou holkou. Tomu se tedy říká bomba, zvlášť pokud to celé natáčela na kameru.

A malá Jenny? S novou kamarádkou zažila lesbický polibek, ale ona je na kluky. Kamarádka Elise má smůlu. Jako důkaz je toho Jennynin nový objev, kluk jménem Leo.

Natě skončil v léčebně kvůli koupi marihuany, a navíc se doopravdy začal léčit - vlastním způsobem. A koho tam nepotkal? Další novou postavu Georginu Sparkovou. Jestli se ti dva dají dohromady? Jdou tím správným směrem.

Blair se snažila znovu navázat vztah s Natem, ale uviděla ho s Georgie, když se nechala zapsat na tu samou léčebnou kliniku jako Nate. Jak to dopadlo? Blair ze sebe vysypala celý příběh své rodiny a také novinku - zvracení vyvolané stresem. Cože to? Slovo bulimie jednoduše odmítla vyslovit, to by bylo pod její úroveň.

Serena a Blair měly další neshody, ale nakonec to byla právě Serena, která jela pro Blair do léčebny. Blair si vybrala Serenu jako vzor pro obnovu své slávy, takže neváhala zavolat, aby ji Serena vyzvedla na ne-zrovna-lázeňském-pobytu.

Hotel Český lev - majitelka porušuje zákony

1. září 2014 v 20:01 | Lola Kiss |  Moje téma týdne
V jednom malebném městečku, kde na náměstí stojí ochranný morový sloup, dále také kašna, lavičky pod stromy pro odpočinek a také nechvalně známý hotel Český lev. Není to jen obyčejný hotel se třemi hvězdami, je to i restaurace otevřená nejen pro hosty.

Na první pohled se jedná o jednoduchou stavbu, s šedou omítkou a vlajkami kolem průčelí vchodu. To nejzajímavější ovšem představuje majitelka sama. Paní Evženie G. Nemusím říkat celé jméno, stejně není pravé. Možná slovo majitelka není ono, je to žena, která si budovu hotelu pronajala od města. Že to nejde? Ale ano. A jí projde mnohem více věcí. Jednou z nich je například i vedení kuchyně. Že nechápete? Pochopíte.

K porozumění uvedu pár dalších jmen. Patrik a Kamila. Kamila pracovala v kuchyni jako servírka, v hotelu pracovala skoro tři roky. Co se s ní stalo? Onemocněla a byla jí vyměřena finanční částka podle jejího platu, oficiální plat 5000 Kč. Cože? Ptáte se. Ano, ve smlouvě měla 5000,- a Evženie jí mimo dávala dalších 5000,- stranou. Ale dokažto to, když vám výše smlouvy dává 5000,- a to nepokryje výdaje za byt, jídlo, léky a energie. Kamila se poučila. Uzdravila se a odešla, našla si dobře placené místo, kde dostávala to, co bylo na papíře. Žádné peníze stranou, aby tak Evženie získala. Ji nechala za sebou.

A Patrik? Začal tam pracovat jako součást praxe kvůli škole. Později ukončil školu a zůstal v hotelu pracovat. Evženie mu řekla, že tam bude na brigádu, na celé 2 měsíce. Beze smlouvy, odcházel ráno v 7 a vracel se v 12 večer. Každý den to samé - pět dní v týdnu, a pak i víkend. Evženie neměla nikoho, kdo by vařil. Patrik chodil na brigádu a peníze za odpracované hodiny nebyly. Nakonec je dostal s měsíčním zpožděním, protože Evženie ,,neměla" peníze dřív. Měl také slíbenou smlouvu, ale Evženie se nakonec rozhodla, že mu ji nedá. Stejně tak mu nedala další výplatu za odvedenou práci, a sice 10 000,- Kč.

Jak to dopadne? Není smlouva, peníze nemusí dát. Evženie nemá důvod platit, zvlášť pokud ji ten někdo odporuje a nevyhovuje mu její pracovní smlouva. A další důvod, proč mu nedá smlouvu? Nechce za něho platit pojištění, které jiné firmy platí za své zaměstnance.

Na copak se Evženie chystá dál? Zaplatí mu, nebo odmítne?

V rámci článku, jsem změnila jména všech a všeho.


ZATRACENÉ VZPOMÍNKY

1. září 2014 v 7:45 | Lola Kiss |  Moje téma týdne
Kdyby nám z hlavy vypadlo alespoň pár vzpomínek, mohu říci, že bychom se cítili lépe. Volněji. A nemuseli si připomínat ne zrovna slavné chvilky, kdy jsme byli za hvězdu.

Nevěříte? Řekněme, že pištět kvůli pavoukovi, který vám přelezl po ruce není dospělé. A to především z prostého důvodu - chvástali jste se, že se pavouků nebojíte. Být hrdinkou před klukem, který se vám líbí, se nemusí vyplatit.

A nebo znáte tohle? Ve vnitřních bazénech pro veřejnost jsou úžasné sauny. A jednou by vás mohlo napadnout, propašovat láhev Metaxi. Upřímně, nedělejte to. Je pravda, že dokud jste uvnitř, alkohol působí rychleji, ale když vylezete, tak se poblejete. Neexistuje nic lepšího než vylézt před bandu cizích lidí, a pak se s kamarády dělit o jeden záchod.

A to není vše. Sranda je, když někdo vymyslí úplně stupidní nápad, a vy se tomu smějete. A jaký to byl nápad? Vozit se po ulicích v kontejneru na odpadky. Jestli to bylo vtipné? Ano. Jestli to stálo za to? Ano do té doby, než vyfasujete od místního poldy pokutu na 1000,-Kč.

A jestli myslíte, že horší to být nemůže, tak ano. Ale víc toho neprozradím.