Jsme rodina?!

30. srpna 2014 v 21:49 | Lola Kiss |  Ošklivá pravda
Sedíme u kuchyňského stolu, který teta po druhé přemístila a popíjíme kávu. Teta dělá výborné latte, vlastně její kapucino-maker.

Myslela jsem, že to bude klidné dopoledne, ale ne. Jak jinak by mohlo vypadat dopoledne v malinkém městečku, kde si navzájem vidíme do talíře.

Na návštěvu se přihnala moje babi, z matčiny strany. Je pověstná tím, že jí nikdy nic neunikne a hned mě chce dávat dohromady s každým klukem, kterého někdo vychválí do nebes.

Ou, to nestačí. Musíme doplnit naši čtyřku i babi z otcovy strany. Ona nikdy není spokojená a nejraději dovádí dědu k šílenství. Jo a za mými zády vypráví neuvěřitelné příběhy, jaká jsem. Tolik věcí jsem se o sobě dověděla.

Obě babi dokážou bodnout do zad. Jedna si plete moje jméno, druhá že mě dělá zlatokopku. Když jedna si vzpomene na moje jméno, druhá bez obalu řekne, koho z vnoučat má nejraději.

A teta? Ta se pomalu nedostane ke slovu. Jakmile babi 1 a babi 2 začnou mluvit - nadávat na dědka a vytýkat, proč mu to dělá - teta jen pokrčí rameny a občas se snaží dostat ze sebe pár slov.

A já? Nemám k tomu co dodat. Pokud se příkloním na dědovu stranu, jsem nařčena z toho,že děda mě má nejraději. Pokud řeknu, že hlavní je zdraví, jsem pochopena jako málo zkušená ve vztazích. Ať bych řekla cokoli, není to pravda, nebo si to překroutí, aby se jim to hodilo.

Co vznikne z podobného setkání? Děsný bolehlav a spousta nnových drbů. Po takovém dopoledni to chce klid a velkou sklenici ledu a alkoholovým nebo sladkým obsahem. Možná obojí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama