Druhá šance - 9.kapitola, část 1

15. srpna 2014 v 14:15 | Lola Kiss |  MY NOVELS Druhá šance
9. KDO Z KOHO

Seděla jsem na lavičce, pohodlně opřená o Sama a sledovali jsme spolu hvězdy. Padaly jedna za druhou. Prostě nádhera. Nebylo ani chladno. Oba jsme se navzájem ohřívali. Sam mě hladil po zádech a šeptal mi do ucha sladké řečičky. Chtěla jsem se mu přetočit do klína, ale spadla jsem na zem. Zamrkala jsem a zjistila, že ležím na podlaze u sebe v ložnici. Byl to jenom sen! Rozkoukala jsem se okolo sebe a podívala se na hodinky. Každou chvíli mi zapípá budík. Zamáčkla jsem tlačítko a oblékla se do oblíbeného županu.

"Ááá…" Protáhla jsem se a pomalu scházela po schodech dolů. Takový hezký sen a já se musela skutálet z postele na zem a probudit se.


Dole mi zapípala káva, alespoň jedna věc dovede člověka spolehlivě probudit, kromě sprchy. Barbie seděla na svém místě a čekala na dobrůtku.

"Ha ha ha." Rozesmála jsem se, když se jí nelíbilo, že místo masité kapsičky dostala granule. Nemůžu jí ale dávat pořád tučný pochoutky, nechci aby vypadala jako tlustý váleček nebo jako kulička.

Utrhla jsem černý pytel na odpadky a šla vysypat Barbiinu krabici s pískem. Zavázal jsem ho na uzel a odnesu ho až budu odcházet. Sice všichni říkají, že kočka v bytě smrdí, ale tak to není. Alespoň u mě ne. Vždycky všechno po Barbií uklidím poměrně často.

Namazala jsem si k snídani rohlík se sýrem. Fuj! Ten rohlík je tvrdý jako bota, asi to zase nechám na jogurt. Vážně už si budu muset dojít na nákup. Dneska to ještě vydržím, po práci si nakoupím.

Hodila jsem lžičku do dřezu a pospíchala se obléct. Vůbec mě nic nenapadá. Všechno oblečení zůstalo ještě vyházené od včerejška.

Podívala jsem se z okna, abych posoudila jak to dneska bude vypadat přes den. Asi bude docela teplo, ikdyž je tam pár mráčků. To nevěstí nic dobrého. Zkusím to štěstí poškádlit. Vybrala jsem si mini nařasené šaty s hnědým koženým páskem. Černá řasenka a tekuté linky a hnědý korálkový řetěz. Super. Hodí se to.

"Dneska se zdržím. Ahoj zlato." řekla jsem Barbií a pohladila ji, když se okolo mě motala při obouvání bot - hnědé s pletenými copánky a sousty pásků, jsou podobné gladiátorkám. Zamkla jsem byt a chtěla jít po schodech, ale všimla jsem si, že výtah je opět funkční. Super, nemusím pěšky.

Svezla jsem se dolů a s potěšením zjistila, že mám spoustu času, všechno stíhám akorát. Prima. Trochu jsem doufala, že před domem bude stát Samovo auto, ale taky jsem ráda, že tam není a konečně pojedu svým červeným miláčkem. Přišlo mi to jako po dlouhé době. Nasedla jsem a vyrazila.

Žádná červená, žádný provoz, žádná dopravní nehoda na cestě. Vypadá to na skvělý den jaký už dlouho nebyl.

Pomalu jsem zaparkovala na svém obvyklém místě a chvíli počkala. Hlavou se mi honily myšlenky okolo včerejšího incidentu se šéfem. Co budu dělat? Mám předstírat, že se nic nestalo? Uvidím ho dneska vůbec? Hm. Nic se včera nestalo, vůbec nic. Namlouvala jsem si a pochodovala do agentury.

"Ahoj Valentýno."

"Ahoj Tony." Je dneska nějak víc veselý než obvykle, copak se mu asi stalo? Ptát se ho na to nebudu nechci riskovat, že ho znovu odmítnu a raním ho.

"Máš dneska něco po práci?" Ani jsem nepostřehla, že jde vedle mě.

"Jo. Musím jít nakoupit. A pochybuju, že by si mi chtěl dělat nosiče." Zavtipkovala jsem a usmála se.

"Jsem pro. Tak po práci." Odklusal zpátky za pult. Pusa mi zůstala otevřená dokořán. Ale já to myslela jako legraci, dělala jsem si srandu. Otočila jsem a chtěla to na něj zakřičet, ale měl tam plno lidí a vypadal hrozně šťastně. Nebudu mu kazit radost. Je chlap, takže nechci ranit jeho ego a navíc unese těžké věci a kdybych se ho chtěla zbavit, tak strávím v kabinách několik hodin. Tohle musí odradit každého chlapa.

Přesvědčená, že jsem udělala dobře jsem nastoupila do výtahu, který přijel kupodivu brzy.

V kanceláři bylo málo lidí, tak jsem se podívala na hodinky a zjistila, že je ještě brzo. Rychle jsem si pospíšila do kanceláře a utekla tak setkání se šéfem. Nestála jsem o to, aby mi to pokazilo pracovní dobu. Potom jsem si ale musela dojít pro sušenky na snídani do automatu, vzdáleného přes celou chodbu. Riskla jsem to, a v pohodě. Nikdo mě neviděl.

Zpátky v kanceláři jsem pracovala na svatebních tématech, co si má podle tradic vzít nevěsta a ženich na sebe a, co je teď nejnovější trend. Internetové stránky toho obsahovaly spousty. Zajímalo mě to poměrně hodně, protože se Samem jsem si plánovala překrásnou budoucnost. Možná dokonce i svatbu. Uvidím jak se náš vztah vyvine v nejbližší době.

"Ťuk. Ťuk." Kdo to může takhle po ránu být? Vstala jsem a zvědavě se šla podívat, kdo to je.

"Dobré ráno slečno. Mám tady pro Vás košík s ovocem. A prosil bych podpis." Přede mnou stál ten samý poslíček, který mi přivezl květiny do Sama, že by mi poslal další dáreček? S radostí jsem podepsala a převzala košík s exotickým ovocem. Ostatní na mě v kanceláři koukali jako na zjevení. Zavřela jsem dveře a rozbalila potravinovou fólii. Hledala jsem lísteček s básničkou jako včera. Ten Sam ale utrácí, ale jak to hned potěší, že na mě pořád myslí, musím mu poděkovat, až mi zavolá. To je ale blázínek. Otevřela jsem kartičku a s dychtivostí četla.

Doufám, že se Vám košík líbí a hlavně chutná.
Vybral jsem ovoce, které by Vám mělo podle
mě chutnat. A také Vás tímto zvu na drink nebo
na večerní rande, zaleží na Vás. Zavolejte mi jak
se rozhodnete. MAX

Celý úsměv mi pohasl a vystřídala ho zuřivost. Jak si to vůbec dovoluje? Copak jsem mu včera dost jasně neřekla a nedala najevo, že o něj nestojím a nemůžu ho vystát? Zavolám mu a ten jeho dárek mu hodím na hlavu. A nebo ne. Nepůjdu tam s tím a nenadělám poprask po celé redakci, košík normálně vyhodím a nebo ho dám kamarádkám. Jo. Určitě, toho ovoce je škoda na vyhazov, ale taky nechci, aby se mi válelo v koši a štvala mě neodbytnost a drzost šéfa. Odnesla jsem košík ze stolu na druhou stranu místnosti, co nejdál ode mě. Přivoněla jsem si ke včerejší květině, stále nádherně voněla.

"Ťuk, ťuk, ťuk." Nevšimla jsem si, že je to naše zaklepání, co máme s holkami, takže jsem předpokládala to nejhorší, šéf osobně. Otevřela jsem dveře s úmyslem mu pěkně vyndat, ale byly to jenom holky a trochu se zarazily ve dveřích, když viděli můj výraz. "Co ti kdo hrozného provedl, že vypadáš jako rozzuřený Yetti?" řekla Linda ještě než jsem stihla zavřít dveře od kanceláře.

"Posaďte se, všechno vám povím." Ukázala jsem jim na židle, ale sama jsem se neposadila, jsem příliš rozrušená, abych dokázala v klidu sedět a rozvažovat, co všechno jim mám říct. Přecházela jsem po místnosti sem a tam. Jako lev v kleci, podobně jsem se cítila. Soustředila jsem se abych nekoktala a udržela normální nebo přijatelnou hladinu hlasitosti. Začala jsem včerejším odchodem, rozhovorem s Maxem, odvozem domů a detailním popisem jeho výrazů a vět. A projev jsem zakončila dnešní donáškou koše s ovocem.

"To snad není pravda. Max po tobě nikdy nevyjel a ani tomu nic nenasvědčovalo, že by tě chtěl." Kroutila Zuzka nevěřícně hlavou.

"A proč zrovna teď? Teď když ví, že máš přítele, a jsi spokojená." Tázavě se na mě podívala Linda a když viděla můj bezradný pohled, podívala se na sousedku Zuzi.

"Myslím, že to mám!" Obočí se jí roztáhlo a vráska při zamyšlení zmizela. "Myslím si, nebo je to spíš taková teorie, že se snaží sobě a tobě dokázat, že může mít i ty, co mají partnery. Víš, aby si dokázal, že je borec a všechny mu budou padat k nohám." Pokyvovala si hlavou a usmívala se nad objevem.

"Nebo tady máme další možnost, je do tebe tajně zamilovaný a nedá to na sobě znát. Vždyť se přece vztahy ve firmě zakazují no, a zakázané ovoce voní nejlíp." Mávla rukou a pokrčila rameny, jakoby jen tak vyřešila nejzáhadnější případ.

"Asi máš pravdu." Kývla Zuzka na Lindu souhlasně hlavou a pak se obě dvě podívaly na mě. Čekaly až něco řeknu, ale ve mně by se krve nedořezal. Pusa mi ztuhla nemohla jsem jí přinutit k pohybu. Hlas mi váznul v krku.

"Ttto je blbbbbost." vykoktala jsem ze sebe a šla se posadit, dřív než to se mnou sekne. Amanda si ze mě takhle utahovala, ale mě to připadalo jako hotový nesmysl.

"Mám nápad. A chci, abyste to braly vážně a nesmály se." Narovnala se Linda na židli a se zvednutým prstem nám naznačila, že nechce slyšet žádné vyrušování a námitky. "Takže, vymyslela jsem tohle. Zuzka, jelikož je odbornice ohledně namachrovaných frajírků a všechny tady v místnosti víme, kdo je tady ten největší král, no, a tak mě napadlo, že by mohla začít balit Maxe." Se Zuzkou jsme na Lindu zíraly jako na pomatenou.

"Zbláznila ses?!" vyjekla na ni Zuzka a založila si ruce na prsou. "To nepřichází v úvahu!" Hlas jí nabíral na oktávách stále výš a výš.

"To je šílený." řekla jsem a podívala se na Lindu. Pohledem jsem ji nutila, aby to vzala zpátky a aby Zuzka přestala vyvádět, než to začne být slyšet i ven.

"Byl to jenom návrh. Neber to vážně." Položila jí ruku na rameno, ale setřásla ji. "Promiň."

"Vzala to zpátky, tak vidíš, byl to jenom návrh." řekla jsem a snažila se o uvolněný tón, ale pořád se v něm odráželo napětí, z předchozího odhalení ohledně úmyslů šéfa.

"Crrr, crrrr, crrrr." Všechny jsme sebou trhly jak nám zazvonil telefon.

"Klid holky, to bude určitě Sam, slíbil mi, že mi zavolá do práce." Oddechla jsem si. Byla jsem ráda, že dodržel svoje slovo.

"Můžeme ho taky slyšet?"

"Ano, prosíme pěkně. Rádi bychom slyšely jeho hlas." Přemlouvaly mě a dělaly na mě psí oči.

"Dobře, ale musíte být zticha, aby nevěděl, že nás posloucháte, jasný?" Počkala jsem si dokud obě nepřikývnou a telefon se znovu nerozezní. Zmáčkla jsem tlačítko na hlasitý odposlech. "Ahoj. Jsem moc ráda, že mi voláš. Jak se máš?" Holky spolu se mnou natěšeně pozorovaly telefon, až se ozve jeho hlas.

"Páni. Netušil jsem, že už si spolu tykáme, ale mám se dobře, díky za optání." Všechny jsme ztuhly, tohle nebyl hlas mého drahého Sama, ale mého otravného šéfa! Sakra! Co mám teď dělat. Podívala jsem se zmateně na holky, ale ty byly bílé jako stěny a nezmohly se na slovo. Panikařila jsem a nevěděla, co mám dělat. Tohle se snad může stát jenom mě! Než jsem stačila znovu promluvit nebo vypnout hovor, nevím přesně pro, co bych se rozhodla, kdyby Max znovu nepromluvil.

"Takže, když už si tykáme, přijmeš moje pozvání na to rande?" Tahle jediná věta vzbouřila mojí prudkost a začal se mi vracet bojovná nálada, ze včerejška.

"Ne pozvání nepřijímám a navíc jsem myslela, že nevoláte vy, ale můj přítel! Jinak bych Vás tak hezky nepozdravila, ale spíš bych Vám řekla něco, co by se Vám nelíbilo a pravděpodobně by to bylo sprosté!" Utnula jsem hovor a podívala se na holky. "Udělala jsem dobře?" Hlas se mi třásl.

"To bylo něco. Měla jsi se nejdřív zeptat, kdo to byl." hlesla Linda a hryzala si ret. Trochu pozdě na rady.

"To je jedno, já jdu do toho." Zatřásla s Lindou Zuzka, aby ji povzbudila a já se na ní vděčně podívala.

"To budeš zlatíčko." Vděčně jsem se na ní usmála. Snad mi dá Max pokoj.

"Crrrr. Crrrr." Telefon se mi znovu rozezvučel. zůstaly jsem ztuhlé všechny až na Zuzku. Rychle mi něco načmárala na papírek a dala mi to. "Jestli to bude on tak mu tohle přečti."

Přečetla jsem si to. "Víš to určitě?" Nebyla jsem si jistá, jestli to trochu nepřehnala, ale když si tím je jistá, tak jí budu věřit. Přece jenom má ona v tomhle velké zkušenosti. Její mamka je novinářka, takže pár tipů od ní pochytila. Sebrala jsem odvahu a znovu nechala hlasitý odposlech.

"Konečně jsi mi to zvedla. Půjdeš na to rande?"

"Přestaňte mi tykat! A vůbec s Vámi nikam nepůjdu! Je Vám to jasný Vy…" Já to snad ze sebe nevypravím. Nadechla jsem se. "Vy jeden příšernej namachrovanej chlape! Já už Vás mám plný zuby a přestaňte mě už otravovat!" Utnula jsem hovor a podívala se na Zuzku. "Bylo to dobrý?"

"Proč jsi tam změnila ty slova měla jsi přece říct…" Než stačila dokončit větu, ozvalo se další zvonění. Napětí v místnosti by se dalo krájet. "Vezmi to a řekni mu ať tě přestane otravovat." řekla Zuzka a rychle pustila hlasitý odposlech.

"Už mi přestaňte volat! Nesnáším Vás!" Vybuchla jsem a vzteky se postavila.

Chvíli bylo ticho. "Cože?" Průšvih! Ruka mi přistála na puse a plácla jsem sebou na židli. Tohle není hlas mého šéfa, ale SAMA! Proboha! Mega průšvih! Holky ani nedutaly a nastalo naprosté ticho. Za chvilku si Sam v telefonu odkašlal. Nechtěla jsem ho ale nechat promluvit a začala jsem ze sebe rychle koktat vysvětlení a omluvu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama