Dokonalý svět - 3.kapitola

4. srpna 2014 v 11:06 | Lola Kiss |  MY NOVELS Dokonalý svět
Seděla jsem v křesle s květinovým potahem a črtala si dům podle svých představ. Moc se mi nepovedl, protože mi mysl každou chvíli zalétala dolů, do hlavního salonku, kam si matka pozvala kamarádky. Elena jim přezdívá Hlavní zprávy 1.0.

"Slečno, matka Vás prosí, jestli byste za nima přišla dolů." Jinými slovy, honem přijď, ať vidí, že mám vychovanou dceru.

"Hned přijdu." Odpověděla jsem. Matčina parta se skládá z Alžběty, která je herečka, která si zrovna dopřává "dovolenou" a na setkáních se chlubí svými postřehy ze světa showbyznysu, což v překladu znamená, drbe o tom, jaké prohřešky mají ti dokonalí lidé na obrazovkách.


Další je pak Denisa, která vede galerii, ovšem jejím hlavním cílem je pořádat nejlepší večírky, opít tam lidi a prodávat jim obrazy.

Vanda je realitní agentka, se kterou si není radno zahrávat. Je to žena, které se bojí i vlastní manžel a to je co říct, protože ten je chlap jako hora a ona je malá blondýnka z Malibu.

Simona, PR manažerka, která má tolik klientů jako Samantha ze Sexu ve městě milenců. Její pověst ji předchází a matka s otcem ji často najímají, aby ukázali naši perfektní rodinu a vysněný život.

A v neposlední řadě je tu ještě Alexandra, která pracovala jako výchovná poradkyně a pak se stala psycholožkou, která sice rozebírá s lidmi problémy a co já vím, ale hlavně si účtuje velké peníze.

Sešla jsem dolů po schodech a už ve dveřích mě provázely soucitné a především lítostivé pohledy. Hlavu vzhůru.

"Ahoj mami. Dobrý den, dámy." Pozdravila jsem a políbila matku na tvář.

"Ahoj, drahoušku, dáš si s námi čaj?" Zeptala se a rovnou mi do ruky vtiskla šálek zeleného čaje s kapkou jasmínu.

"Díky." Usmála jsem se a posadila se po její pravici.

Rozhovor se rozproudil a každou druhou větou mi matčina kamarádky dávaly najevo jejich soucit. Lezlo mi to na nervy, ale usmívala jsem se a děkovala a dušovala se, že jsem v pořádku. Vršila jsem jednu lež na druhou. Hovor se pomalu začínal točit kolem Teodora a jeho úspěšné firmy DURHOFF & SYN.

"Ale to je výborný nápad!" Vydechla nadšeně matka a pochválila Alexandru.

"Ano, to je přece úžasné." Přidala se Denisa a já se dostávala na hranu svých sil.

"Co ty na to, drahoušku?" Zeptala se mě matka, ale mou odpověď nepotřebovala. Prakticky to bylo rozhodnuto.

"Ano, to je výborný nápad." Souhlasila jsem a bylo mi na zvracení. Pracovat pro otce ve firmě jako designérka. Proboha. Potkávat ho tam každý den a mluvit s ním a… Počkat! Ano, to je ono! Mluvit s ním! Už nebude mít možnost mě ignorovat nebo se mnou nemluvit. Najednou jsem objevila slunce za mrakem.

Omluvila jsem se, že si musím jít připravit věci a rychle jsem vyťukala Eleně email, že půjdu do otcovy firmy a budu tam pracovat jako upravovat zasedačku a přijímací kancelář. Elena četla mezi řádky a popřála mi hodně štěstí při konfrontaci.

Prolistovala jsem si portfolio se svou poslední prací a usmívala se. To byly časy, kdy jediné co mě zajímalo, byl perfektní účes, drahé látky a nábytek, a kluci.

Přesně v sedm hodin mi na dveře zaklepala ta mladá dívka a oznámila mi rodinnou večeři. Pouze v neděli jsme se scházeli všichni u stolu. Během týdne a v sobotu jsme se v domě míjeli. Tohle bude tedy něco, protože je to první večeře od mého návratu.

"Teo, mám pro tebe skvělou novinku." Matka zářila a pokynula k podávání předkrmu.

"Ano? A jakou?" zeptal se otec nevzrušeně a ani neodložil noviny.

"Navrhla jsem, aby Viviane dělala u tebe ve firmě přestavbu zasedačky a přijímací kanceláře. Už je to zapotřebí." Matka si položila ubrousek do klína a usmívala se.

"No, pokud je to nezbytné, souhlasím." Řekl a neznatelně na mě kývl.

Věci se změnily, to jsem poznala. Víc než kdy dřív jsem si uvědomovala, proč se lidi mého otce bojí.

Večeře pak probíhala v tichosti, dokud jsme čekali na dezert. Matka využila této příležitosti a mluvila o počasí, jaké bude nadcházející týden a mluvila o svých lázních Honey Spa. Otec jí to odkýval, a pokaždé začal novou větu o své firmě. Jak se jí vede na trhu, že uvažují o reorganizaci, že by měli expandovat do zahraničí, a že by měli najmout nové lidi, že by se rád podíval do Dubaje na novou stavbu.

Neznatelně jsem nad tím vrtěla hlavou a přemýšlela, jak je možné, že si ani jeden neuvědomují, že nemají absolutně nic společného. Ani se neshodnou na tom, že déšť je dobrý kvůli zeleni ve městech.

Následující ráno jsem se probudila s úsměvem na rtech, dneska si to s otcem vyříkám. Dneska se dozvím, jak to vlastně bylo. Vybrala jsem si nové tmavě modré šaty, nařasené ve výstřihu, koupila jsem si je s Elenou, když jsme utrácely jako smyslů zbavené.

"Váš otec na Vás čeká ve velké zasedačce." Oznámila mi mladá recepční a pokynula mi rukou směrem ke dveřím.

"Díky." Řekla jsem a šla se vydat vstříc otcově kamenné, nemilosrdné tváři. Nadechla jsem se a vstoupila dovnitř.

"Viviane, pojď sem." Otec stál v čele velkého stolu a po stranách seděli další lidé.

"Dobrý den." Usmála jsem se a postavila se vedle něho. Teď to udělat nemůžu, krucinál.

"Jak jistě víte, jdu s moderní dobou, zakládám si na kvalitě a moderních postupech. Není se tedy čemu divit, než jsem se rozhodl obnovit přijímací kancelář a zasedačku nahoře v patře." Otec mluvil dál o budoucnosti a pragmatičnosti, a já se dívala na ty tváře okolo. Většinu jsem jich neznala, kromě jedné. Polilo mě horko a musela jsem se pomalu nadechnout, abych se uklidnila. Pár židlí ode mě seděl ten idiot, který mi zničil šaty.

"A není nikdo lepší, než tato mladá dáma, které svěřím tento důležitý úkol. Není to nikdo jiný než Viviane Durhoffová."

Neuniklo mi, že nevyslovil slovo dcera. Zabolelo to, ale přinutila jsem se k úsměvu.

Podívala jsem se na toho idiota a užívala si jeho zblednutí a údiv. Jo, přesně tak. Polil jsi šéfovu dceru a neomluvil ses jí. Hrdě jsem zvedla bradu a vychutnávala si jeho rozpoložení.

Otec domluvil a všichni se pak rozcházeli. Ten idiot se po mě znovu podíval a já se škodolibě pousmála. Ano, teď tady budu pracovat a to pro tebe nebude zrovna příjemné.

"Jestli máš nějaké otázky? Musím jít pracovat." Otec se na mě nepodíval, místo toho se díval do černých kožených desek.

"Ne. Půjdu se podívat na kancelář a začnu pracovat." Odpověděla jsem a než stihla začít s konfrontací, odešel. Osaměla jsem a vytáhla mobil. Elena se to musí dozvědět.

"Haló?"

"Čau, neuvěříš, co se stalo!"

"Počkej, holka. Zpomal."

"Dneska jsem byla ve firmě a-"

"A co ti řekl? Mluv, honem!"

"Nic, Nedostala jsem se k tomu, protože-"

"Co? Jak si-"

"Nech mě domluvit!" Zvýšila jsem hlas a Elena ztichla.

"Chtěla jsem, ale když jsem se rozhlédla po místnosti, kde mě otec představoval, seděl tam ten idiot!"

"A ty se směješ, proč?"

"Ten idiot, který mi ničil šaty! Měla jsi vidět jeho výraz." Zasmála jsem.

"Ten stál za to, takový šok, když si uvědomil, že by ho můj otec mohl za to, co mi provedl vyhodit! Ach bože, mám z toho takovou radost!"

Doslova jsem nadskakovala vzrušením, že jeho osud leží v mých rukou.

"No, to je-"

"Báječný, já vím. S otcem jsem nemluvila, jak jsem měla původně v plánu, a zatím ani nebudu. Nejdřív si trochu vychutnám toho idiota, který mi zničil ty šaty."

"Nepřijde ti to trochu přehnané? Existují hranice."

"Ano, matko a vůbec to není přehnané!"

"Bože chraň." Zasmála se Elena nad mým přirovnáním.

"Potřebuje si uvědomit, že tohle mu jen tak neprojde. Ani náhodou. Uvidíme se pak, musím toho teď hodně stihnout."

Zavěsila jsem a přihlásila se na své stránky, kde jsem měla programu na virtuální úpravu. Takhle nabitá energií jsem se necítila už dlouho. Usmívala jsem se a spřádala plány, jak se mu pomstím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama