Dokonalý svět - 1.kapitola

4. srpna 2014 v 10:45 | Lola Kiss |  MY NOVELS Dokonalý svět

Nikdy nepoznáte perfektní život, protože ten neexistuje.

1. Kapitola

"Viviane?"

"Viviane, zlato. Slyšíš mě?" Matčiny velké oříškově hnědé oči se na mě ustaraně dívaly. Ani jsem si neuvědomovala její uklidňující dotek.

"Jsem v pořádku, mami. Neboj se." Usmála jsem se a její botoxem upravený obličej se vrátil do podoby, kterou znám.

"Je stále v šoku, madam." Poznamenala mladá policistka, která vedla můj výslech.

"Ach ano. Chápu." Posmutněla matka a pokývala hlavou.

Chápu?! Ona chápe! Zadržela jsem uchechtnutí. Matka nemá ani páru o tom, co jsem prožila.

"Dneska už ji nechte na pokoji." Promluvil chladně otec a pokynul rukou ke dveřím. Stejný nesmlouvavý tón, jaký používal pro zaměstnance, i pro rodinu.

"Na shledanou." Policistka rychle vycouvala.

"Sbohem." Řekl otec a dal jasně najevo svoji vůli. Žádné další otravování v mém domě.


"Viviane, drahoušku, nedala by sis něco k jídlu?" Další matčino konejšivé pohlazení.

"Potřebuju si jenom lehnout." Řekla jsem a schoulila se na posteli.

"Amélie, pojď." Otec k matce napřáhl ruku a ona ho poslušně následovala ven.

Dveře zaklaply a já se trhnutím posadila. Zpátky doma. Podívala jsem se do zrcadla u okna a povzdychla si. Jak to, že jsem si předtím ničeho nevšimla?

Ozvala se tříštivá rána, když jsem do zrcadla hodila stříbrný budík od Tiffanyho. Neulevilo se mi, jak jsem doufala.

"Slečno, co se stalo?"

"Nic." Odpověděla jsem a nechala ten nepořádek uklidit. Jen okrajově jsem vnímala, že tuhle dívku neznám. Byla jsem pryč tak dlouho… moc dlouho.

"Potřeb…"

"Ne, můžete jít." Utnula jsem ji a přešla k oknu.

Novináři pořád postávali na příjezdové cestě za branou. Pořád jsem byla žhavá novinka. Dcera nejbohatšího muže ve městě se vrátila! Unesená Viviane Durhoffová je doma! Přestala jsem ty titulky poslouchat.

Zalezla jsem si do postele a pokusila se zaspat. Čeká mě hodně věcí, které musím udělat. Přesně jak jsem si naplánovala, když… mě drželi v zajetí.

Zavrtěla jsem se a zamrkala. Ach ne! Byl tu zase.

"Co-"

"Pšt, květinko. Už brzo se vrátíš domů."

Na podlaze se ozvaly kroky, bohužel směrem ke mně.

"Opravdu? Kdy?" Nevěřila jsem mu.

"Brzo." Zamumlal a jeho dech prosycený alkoholem mi ovanul tvář.

Zavrtěla jsem hlavou. On si myslí, že mu po tak dlouhé době na tuhle větu naletím. Na začátku jsem věřila, že půjdu brzo domů, ale teď už ne.

"Ty mi nevěříš?" Jeho hlas se mi nelíbil, obsahoval jen samý výsměch.

"Ne." Odpověděla jsem a na malý okamžik mi bylo fuk, co se mnou bude. Už jsem dál nemohla.

Jak mi řekl první den, nikdy odsud neodejdu. Dával mi to najevo každý zatracený den, proč bych mu měla věřit nyní. Po té co…

"Ale no tak!" zasmál se sarkasticky a trhl mi bradou vzhůru.

Potlačila jsem vzlyky a odmítla mu odpovídat. Doufala jsem, že černá látka na očích nedopustí, aby viděl moje slzy.

"Hm, tak paličatá." Cítila jsem jeho blízkost podle odporného dechu.

"Tvoje zlatá matinka se nakonec rozhodla, že přeci jenom stojíš za záchranu."

Trhla jsem sebou a tím se prozradila.

"Cha! Tady to máme!" Znovu se zasmál a silou roztočil židli, na které jsem seděla.

S žuchnutím jsem dopadla na drsnou podlahu, ale ani jsem necekla. Naučila jsem se být zticha.

"Co jsem ti říkal o padání!" Zasyčel a hrubě mě vytáhl zpátky na židli.

Chtěla jsem si promnout bok, ale svázané ruce zůstaly nečinně za mými zády.

"Ještě si promluvíme, květinko." Řekl posměšně a jeho kroky se vzdalovaly, až se ozvalo prásknutí kovových dveří.

Zpocená jsem se posadila na posteli a rukama pátrala kolem sebe. Musela jsem najít světlo, musela jsem zjistit, kde jsem, musela jsem se nadechnout.

Srdce mi pořád bušilo, když jsem si uvědomila, že ležím ve své vlastní posteli, doma, v bezpečí. Jenomže jsem se tak necítila.

Potřebovala jsem se hýbat a dýchat. Začínala jsem mít pocit, že se udusím, pokud se ihned nedostanu k oknu.

Prudce jsem otevřela okno a oslnila mě záře z fotoaparátů. Sakra! Oni tam pořád jsou. Zastínila jsem si rukou oči a schovala se za závěs.

"Hej, okamžitě vypadněte! Nacházíte se na soukromém pozemku!" Podle hlasu jsem poznala, že se jedná o muže z otcovy ochranky.

"Dej to sem a vypadněte, než zavoláme policii kvůli vloupání a pokusu o vydírání!"

Odpovědi jsem neslyšela, protože mluvil velmi potichu.

Nezatáhla jsem závěs, potřebovala jsem tu trochu světla, které sem proudilo z úplňkové noci. Další tmu bych nesnesla.

Jestli jsem spala? Ano, i ne. Měla jsem zavřené oči a podřimovala jsem, ale nebyl to hluboký spánek. Jen lehký, protože jsem čekala, kdy přijde ten chlap a donutí mě uvěřit, že nikdy neodejdu.

První známky života v domě jsem uslyšela až v osm hodin ráno. A nebyly to jen ledajaké známky života, byla to hlasitá hádka. Hádka mezi mou matkou a mou nejlepší kamarádkou Elenou. Sluch se mi zlepšil od… té doby.

Vyskočila jsem z postele a prohrábla si vlasy rukou, ještě trochu řasenky a pudru, a vyběhla jsem z pokoje.

"Eleno!"

"Viv!"

Objaly jsme se a já potlačila svíravý pocit v žaludku. Moc mi chyběla.

"No dobrá, děvčata. Nechám vám přinést svačinu do ranního salonku." Matka se s úsměvem filmové hvězdy otočila na podpatku a ve svém černém kostýmku značky Chanel odcupitala do kuchyně.

Elena nad tím protočila oči a obě jsme se zasmály. Ulevilo se mi, že vidím přátelskou tvář.

"Kočko, neuvěříš, co se stalo."

"Tak povídej." Vyzvala jsem ji a posadila se s ní po boku na obrovský péřový polštář.

Elena spustila a já nemohla jinak, než se usmívat. Její další milostná eskapáda. Zavrtěla jsem nad tím hlavou. Jenom Elena mohla dokázat něco takového.

"Byl to šílený týden."

"Ano, to byl."

"Jsi v pohodě?" Ustaraně se na mě podívala a pátrala po známkách lhaní.

"Budu." První lež. "Ale musím ti něco říct. Nikdo to neví." Řekla jsem a podívala se na hospodyni, která přinesla podnos s jídlem.

"O co se jedná?" Elena si poposedla a já poznala ten její pohled - nic mi neunikne.

"Jedná se o …ehm… mého otce."

Přemýšlela jsem, jak a kde začít, ale nakonec jsem řekla větu, se kterou jsem se nemohla smířit.

"On není můj biologický otec."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama