Srpen 2014

Jsme rodina?!

30. srpna 2014 v 21:49 | Lola Kiss |  Ošklivá pravda
Sedíme u kuchyňského stolu, který teta po druhé přemístila a popíjíme kávu. Teta dělá výborné latte, vlastně její kapucino-maker.

Myslela jsem, že to bude klidné dopoledne, ale ne. Jak jinak by mohlo vypadat dopoledne v malinkém městečku, kde si navzájem vidíme do talíře.

Na návštěvu se přihnala moje babi, z matčiny strany. Je pověstná tím, že jí nikdy nic neunikne a hned mě chce dávat dohromady s každým klukem, kterého někdo vychválí do nebes.

Ou, to nestačí. Musíme doplnit naši čtyřku i babi z otcovy strany. Ona nikdy není spokojená a nejraději dovádí dědu k šílenství. Jo a za mými zády vypráví neuvěřitelné příběhy, jaká jsem. Tolik věcí jsem se o sobě dověděla.

Obě babi dokážou bodnout do zad. Jedna si plete moje jméno, druhá že mě dělá zlatokopku. Když jedna si vzpomene na moje jméno, druhá bez obalu řekne, koho z vnoučat má nejraději.

A teta? Ta se pomalu nedostane ke slovu. Jakmile babi 1 a babi 2 začnou mluvit - nadávat na dědka a vytýkat, proč mu to dělá - teta jen pokrčí rameny a občas se snaží dostat ze sebe pár slov.

A já? Nemám k tomu co dodat. Pokud se příkloním na dědovu stranu, jsem nařčena z toho,že děda mě má nejraději. Pokud řeknu, že hlavní je zdraví, jsem pochopena jako málo zkušená ve vztazích. Ať bych řekla cokoli, není to pravda, nebo si to překroutí, aby se jim to hodilo.

Co vznikne z podobného setkání? Děsný bolehlav a spousta nnových drbů. Po takovém dopoledni to chce klid a velkou sklenici ledu a alkoholovým nebo sladkým obsahem. Možná obojí.

,,Ten příběh, poznáváš ho?" zeptala se ho.

25. srpna 2014 v 11:32 | Lola Kiss |  Moje téma týdne
On se živil jako teoretický fyzik a ona pracovala jako účetní v automobilové firmě. Jemu bylo přes pětatřicet, ona oslavila třicítku. Potkali se na večírku, kde ona znala hostitelku, a on znal jejího bratra, svého šéfa. Na první pohled pociťovali přitažlivost, dokud spolu nepromluvili. Ona ho považovala za nafoukaného a on ji za chladnou a odmeřenou. Skončilo to politým oblekem a urážkou matematických vlohů.

O týden později se setkali na stejném večírku, kam nechtěli jít, ale nakonec šli. Nechtěli dát tomu druhému možnost myslet si, že řekl pravdu. Každý přišel sám a v jinou dobu. První věc, kterou měli oba společnou bylo, že ihned se rozhlíželi po místnosti a hledali se. Přitom sami sobě tvrdili, že se chtějí tomu druhému vyhnout, tudíž musí znát jejich přesnou polohu. Zapomněli však na své přátele.

Hostitelka mluvila s ní, a on mluvil se svým šéfem. A právě ti je svedli do jedné místnosti. Počáteční překvapení prolomili ledy. On neměl oblek, a ona neměla přísně sepnuté vlasy. Najednou se na sebe dívali jinak.

,,Že je to pěkné?" Usmívala se šedovlasá žena.

,,Hm, nechápu proč mi to říkáš." Odpověděl muž, a podebal se v dlouhých bílých vlasech.

Asi po týdnu se ti dva domluvili na dalším setkání, ale skončilo to katastrofou. On ji vzal na své pracoviště, kde komandoval svoje podřízené a choval se jako při jejich prvním setkání, on je nejlepší a má vše pod palcem. Nevypadalo to dobře, dokud ho ona neupozornila. Vypadalo to na další hádku, ale zasáhl šéf a poslal je do bufetu.

,,Ta ženská ho měla odkopnout, ten chlap se choval jako vůl." Žena se nepatrně pousmála.

Trvalo jim tři měsíce, než se dopracovali do klidné roviny a naučili se respektovat jeden druhého. Ona byla energická a ona byl trpělivý, ona byla neomylná a on byl neústupný, ona chtěla jet na výlet, on chtěl zůstat doma. Byli skoro jako dva protiklady, kteří se přitahují a zároveň se rozčilují. Ona chtělo to a on zase ono. A kupodivu jim to klapalo, protože oba se potřeobavli na vzájem. Ona ho usměrňovala v chování, on ji učil mírnit temperament. Jejich první hádka skončila dobře, ona rozbila vázu a on s ní nemluvil celý den. A přesto spolu zůstali.

"To je blbost." Založil si muž ruce a upřeně se díval na ženu.

Uplynulo pět let a oni se vzali. Měli dvě malé děti, dvojčata - kluka a holku. V den jejich výročí se sešla celá rodina, i přátelé. Oslavovali a bavili se. Byl to jejich nejšťastnější rok. Pak ale on onemocněl. Ona se o něj strala, ale sama to nezvládala. Jejich děti vyrostly a vedli své vlastní životy. Pomáhali svým rodičům, ale on se neuzdravoval.

Uběhl rok a jeho stav se zhoršil. Ona ho nehodlala opustit a přestahovala se s ním do Domova.

"Víš, že..."

"Počkej, kolikátého je dnes?" zeptal se a přerušil ji.

"Dvanáctého dubna." odpověděla ona.

"Hezké výročí." Usmál se on a objal ji.

Vzpomněl si na ni a na celý jejich život, na pouhých deset minut.

Dva lidé a hvězdy

24. srpna 2014 v 10:53 | Lola Kiss |  Moje téma týdne
Letní večer a mladá dvojice se vydala na procházku k místnímu rybníku. Měsíc nesvítil, na kamenitou cestu nebylo vidět a přesto si jeden z těch dvou v tom liboval.

Dívka se dívala pod nohy a každou chvíli nadávala. Kluk se jen pochechtával a vtipkoval.

,,Jenom se koukni nahoru, na to nebe plný hvězdiček."

Dívka mu raději neodpověděla a nasupeně se neodolá dál do vysoké trávy, která vystřídala kameny.

,,Pro tvé vlastní dobro doufám, že nebudu mít klíště."

Kluk vydal pobavené uchechtnutí a nepřestával žertovat.

,,Ale no tak. Taková romantika to je. Teplý večer, hvězdy, rybník. Ach jo."

Dívka byla ráda, že je takový kus před ní, jinak by ho praštila. Docházela jí trpělivost. Když navrhla, že se půjdou projít, měla tím na mysli procházku po městě. Žádné bláto, kameny, komáři...

Kluk se otočil na dívku a pobaveně ji pozoroval. Byl si téměř jistý, že se mu povedlo připravit perfektní stezku odvahy a odměnou.

Dívka se na něho podívala a nemohla uvěřit tomu, že se ten kluk baví na její účet.

,,Je tady snad něco vtipného?"

Kluk sledoval její náštvaný obličej a přemítal, kde udělal chybu. Chtěla na procházku, tak šel nejdřív ohlédnout terén a schoval u stavidla láhev s jejím oblíbeným vínem, skleničky a sladkosti.

,,Co je?"

Dívka se na něho dívala, jako by mu narostla druhá hlava.

,,Nic. Vůbec nic."

,,Tak pojď, honem."

Kluk byl natěšený, že bude ohromená a dívka byla naštvaná, že má zničené boty, mokré kalhoty a dva štípance od komárů.

Oba se zastavili u stavidla a kluk začal vyndat schované lahůdky. Dívka jen zírala na jeho záda a doufala, že nedostane infarkt. On to schoval v místech, kam chodí ožralové, feťáci a děcka. Ještě že má tetanovku.

,,Chtěla jsi hvězdné nebe, máš ho. Chtěla jsi dobrodružství, šli jsme sem. Chtěla jsi překvapení, přípravil jsem pohoštění. Máš ráda vodu, tak jsme tady. Je to dost romantické?"

Dívka chvíli mlčela a rozmyšlela nad tím, jestli mu poví pravdu. Pak zavrtěla hlavou a řekla mu, co chtěl slyšet.

,,Děkuju. Je to nádhera."



Druhá šance - 11.kapitola, část 2

23. srpna 2014 v 23:56 | Lola Kiss |  MY NOVELS Druhá šance
"Co ty tady? Myslím takhle brzo? Jsem ráda, že tě vidím zpátky!" Vrhla jsem se jí kolem krku a objala ji. Hodně se mi po ní stýskalo. Bez ní to tu nebylo ono. Ona jediná uměla trochu zkrotit Zuzku.

"Nemůžu dýchat." Připomněla se mi a já jsem ji pustila. "Ahoj. Taky tě ráda vidím. Co se napřed takhle posadit? Něco jsem ti přivezla, jak jsem slíbila." Usmála se na mě. Poznala jsem, že jsem jí taky chyběla. Postavila přede mě na stůl zabalenou krabičku.

"Neměla jsi mi nic kupovat, já jsem si dělala jenom legraci, nemyslela jsem to vážně, abys za mě utrácela peníze." Zavrtěla jsem hlavou, ale nadšeně si dárek rozbalila. Roztrhala papír by bylo asi výstižnější.

Druhá šance - 11.kapitola, část 1

23. srpna 2014 v 23:53 | Lola Kiss |  MY NOVELS Druhá šance
11. DOVOLENÁ

Dneska se v kanceláři nic moc neděje. A to se mi zrovna nehodí, protože mi Sam odmítá prozradit, kde přesně bude probíhat naše první dovolená. Nemám ráda tajemství, pokud je neznám.

Tiskárna mi zapípala naposledy a moje žádost o dovolenou byla kompletní. Teď už chybělo ji jenom zanést šéfovi. Snažila jsem mu vyhýbat jak jen to šlo, a dařilo se mi to. Jenom jednou jsem s ním byla o samotě a to bylo kvůli titulní straně podzimního čísla.

Vyděsila jsem se, když mi u ruky zazvonil mobil a oznamoval mi příchozí SMS. Budu si muset změnit tón, abych se neděsila pokaždé, když se někdo rozhodne mi napsat. Obsah mi ale potěšil.

AHOJ LASKO! NEMUSIS SI
VŮBEC DELAT HLAVU S
DOVOLENOU. UZ JSEM TI
TU ZADOST VYRIDIL. A
ZA CHVILI TI PRIJDE
MENSI POSTA. SNAD SE TI
TO BUDE LIBIT. PA SAM

Druhá šance - 10.kapitola

23. srpna 2014 v 23:44 | Lola Kiss |  MY NOVELS Druhá šance
10. NÁVRH A PRAVDA

Se Samem spolu chodíme už tři nádherné měsíce a neměli jsem spolu žádnou hádku. Poslední byla kvůli Tonymu, ale to už se nikdy opakovat nebude.

Se šéfem teď nemám žádné problémy. Trochu mi pořád vrtá hlavou, co asi tehdy řekl Sam šéfovi, že se změnil. Změnil asi není to pravé slovo, změnil se jenom v chování ke mně. Jinak je to pořád ten samý Max Tichý.

Amanda se rozešla s Erikem a je pěkně naštvaná. On jí začal být nevěrný a to se svojí expřítelkyní, nebo už novou? Tohle jsem jí nepřála. Občas jí vidím na očích, že mi trochu závidí, ale nahlas by to neřekla. Závidí přece každý.

Druhá šance - 9.kapitola, část 2

19. srpna 2014 v 14:00 | Lola Kiss |  MY NOVELS Druhá šance
"Same, já nevěděla, že jsi to ty. Já myslela, že je to …jeden chlap, co mě pořád otravuje. Panebože, promiň mi, že jsem na tebe křičela, nevěděla jsem, že jsi to ty. Když poprvé zazvonil telefon, myslela jsem si, že jsi to ty, přála jsem si to, ale byl to někdo jiný a tak jsem si myslela, že mě bude otravovat i po třetí. Same? Jsi tam? Nezlob se na mě prosím, já nevěděla, že jsi to ty!" Došel mi dech. Koukaly jsme na sebe s holkama vyděšeně. "Haló? Jsi tam ještě?" hlas se mi třásl jako listy osiky. Co jsem to udělala! Měla jsem nejdřív počkat až se ozve, ten kdo volá, jak mi to řekla Linda, a né hned vybafnout na nevinného člověka a k tomu všemu na Sama!

Druhá šance - 9.kapitola, část 1

15. srpna 2014 v 14:15 | Lola Kiss |  MY NOVELS Druhá šance
9. KDO Z KOHO

Seděla jsem na lavičce, pohodlně opřená o Sama a sledovali jsme spolu hvězdy. Padaly jedna za druhou. Prostě nádhera. Nebylo ani chladno. Oba jsme se navzájem ohřívali. Sam mě hladil po zádech a šeptal mi do ucha sladké řečičky. Chtěla jsem se mu přetočit do klína, ale spadla jsem na zem. Zamrkala jsem a zjistila, že ležím na podlaze u sebe v ložnici. Byl to jenom sen! Rozkoukala jsem se okolo sebe a podívala se na hodinky. Každou chvíli mi zapípá budík. Zamáčkla jsem tlačítko a oblékla se do oblíbeného županu.

"Ááá…" Protáhla jsem se a pomalu scházela po schodech dolů. Takový hezký sen a já se musela skutálet z postele na zem a probudit se.

Dokonalý svět - 4.kapitola

11. srpna 2014 v 19:15 | Lola Kiss |  MY NOVELS Dokonalý svět
Další noc, kdy jsem si dovolila povolit svou ostražitost a upadnout do snění. Ne snění, propadla jsem se do další noční můry.

"Prosím." Zašeptala jsem a cítila pálení v krku. Nemohla jsem ani polykat.

"Prosím?! Ale no tak, umíš to i líp." Výsměch, a smrdutý dech mi přejel po tváři.

"Prosím, mám hlad." Zamumlala jsem zřetelněji a další ostré bodnutí v krku mi vehnalo do očí slzy.

Jako odpověď se mi dostal jen jeho chraplavý smích. Už tak dlouho jsem nic nejedla a nepila. Už jsem zapomněla, co je za den, zapomněla jsem, jak dlouho jsem tady.

Velikost L - Meg Cabot

7. srpna 2014 v 13:16 | Lola Kiss |  Beletrie
Hlavní postavu ztvárňuje osmadvacetiletá Heather Wells, která pracuje jako zástupkyně vedoucí koleje NY College. Kdysi bývala popovou hvězdou pro teenagery a díky práci se seznámila se synem majitele nahrávací společnosti, s Jordanem. Zasnoubili se, ale dál nepokročili, protože Heather přistihla svého snoubence Jordana s jinou.

Heather neměla nic, protože její matka jí sebrala všechny peníze a utekla s jejím manažerem, neměla kde bydlet a neměla práci. Naneštěstí starší bratr Jordana, Cooper, ji vzal k sobě do domu a nechal ji bydlet v horním patře.

Na koleji, kde pracuje Heather jedna dívka spadla do výtahové šachty, a podle policie to bylo kvůli surfování na střeše. Heather se to nezdá a pátrá. Když se do stejné výtahové šachty zřítí i druhá dívka, Heather se svěří Coopery, soukromému očku. Dvě sebevraždy? Heather protestuje a později se její podezření potvrdí. Vrah se pokoušel zabít i ji.

Je jasné, že Heather je zamilovaná do Coopera, ale pokud jde o po-rozchodový sex, udělá to. Uvědomí se, že to byl mezi nimi definitivní konec. A Cooper? Neřekne mu, pojď se mnou na rande, protože není Cooper typ - vzdělaná s tituly, dokonalou prací, vysportovaná…

Vraždu vyřeší společně a hlavně kvůli tomu, že Heather je posedlá filmovými detektivy a ve všem hned vidí velkou záhadu a je prostě jako potřeštěná mladá holka, kterou je se svou velikostí L.

Knížka pobaví svým humorem a Heatheřiným pohledem na svět. Chod jejích myšlenek je jako bláznivý vlak, který nemá přesnou cílovou stanici.

Díky románům, kterým Mag Cabot věnuje svůj čas, vznikají pro čtenářky zábavné knížky s detektivní tématikou, která nepokazí dojem.

Nástroje smrti: Město z kostí - Cassandra Clare

6. srpna 2014 v 12:14 | Lola Kiss |  Beletrie
Existují filmy, které jsou založené na knižní předloze a bez ní by se neobešly. A pak je tu i druhá skupina filmů vypracovaná podle knihy, ale k porozumění ji člověk nepotřebuje. Jedním z takových příkladů druhé skupiny je i film Mortal Instruments Město z kostí podle knihy Cassandry Clare Nástroje smrti Město z kostí.

Co se týče stylistiky, nemám žádných námitek. A někdo právě to bývá problém. Když malíři pochválíte techniku, je to, jako byste mu řekli, že samotné obrazy nestojí na nic. Stylistika na výbornou, ale příběh? No, věřím, že jste poznámku k malířskému umění pochopili.

Patnácta Clary, které zmizí matka, se doví pravdu o své maličkosti. Nepatří mezi obyčejné lidi jako její nejlepší kamarád Simon. Patří k lidem, kteří se nazývají lovci stínů/démonů. K jejímu zjištění jí nepomůže nikdo jiný než sarkastický lovec stínů Jace. Tím bychom měli splněný milostný trojúhelník, který zamíchá kartami. Clary, Simon a Jace. Simon je zamilovaný do Clary, ale ta o to nemá ani tušení. Za to je přitahována k Jaceovi, což Simon nemůže vystát. Navíc Clary nemusí řešit jen zmizelou matku, zamilovaného nejlepšího kamaráda Simona a ironického Jace. Potýká se také s nenávistí od Aleka - nevlastního bratra Jace -, protože ten ho miluje. Takže tu mámě nakonec čtyřúhelník? :-D

Zavedení čtenáře do vytvořeného fantasy světa Cassandry Clare je opírá o známá fakta a mýty, která byla použita ve všech knihách i filmech. Rozhodně bychom nemohli hledat originalitu, snad jen dokreslení jejího vymyšleného světa.

Clary se postupem času dozvídá, že její matka patřila ke stejným lidem jako Jace, Alek, jeho sestra Isabela a Hodge - lovci. Nejlepší přítel její matky, Luke, je vlkodlak a Claryin otec je bývalý lovec stínů, záporná postava, Valentýn. A aby tohle nebyla poslední bomba, kterou autorka sešle, Clary a Jace jsou sourozenci. Clary tomu odmítá uvěřit, Jace je nervově zhroucený. Hůře to dopadnout ani nemohlo, že?

Dokonalý svět - 3.kapitola

4. srpna 2014 v 11:06 | Lola Kiss |  MY NOVELS Dokonalý svět
Seděla jsem v křesle s květinovým potahem a črtala si dům podle svých představ. Moc se mi nepovedl, protože mi mysl každou chvíli zalétala dolů, do hlavního salonku, kam si matka pozvala kamarádky. Elena jim přezdívá Hlavní zprávy 1.0.

"Slečno, matka Vás prosí, jestli byste za nima přišla dolů." Jinými slovy, honem přijď, ať vidí, že mám vychovanou dceru.

"Hned přijdu." Odpověděla jsem. Matčina parta se skládá z Alžběty, která je herečka, která si zrovna dopřává "dovolenou" a na setkáních se chlubí svými postřehy ze světa showbyznysu, což v překladu znamená, drbe o tom, jaké prohřešky mají ti dokonalí lidé na obrazovkách.

Dokonalý svět - 2.kapitola

4. srpna 2014 v 10:54 | Lola Kiss |  MY NOVELS Dokonalý svět
Sledovala jsem Elenu, jak přechází po pokoji a každou chvíli opakuje…

"Pane bože. Pane bože. Jak… Co… Pane bože."

"Začínáš mě znervózňovat." Řekla jsem a Elena se na mě podívala, jakoby mi narostla druhá hlava.

"Tohle mi nemůžeš jen tak říct a čekat, že… Pane bože. Tedy." Elena dál rázovala podél okna a slova: pane bože, se staly tečkou na konci věty.

Vyprávěla jsem Eleně, jak mi ten únosce prozradil pravdu o mém otci, oprava, o mém nevlastním otci.

"Ale, ale. Ty jsi mi pěkně prolhaná potvora, viď?" Kovové dveře se s prásknutím zavřely.

"O čem to mluvíte?"

"Nehraj si se mnou, ty malá couro."

"Nechápu, o čem to tady mluvíte."

Dokonalý svět - 1.kapitola

4. srpna 2014 v 10:45 | Lola Kiss |  MY NOVELS Dokonalý svět

Nikdy nepoznáte perfektní život, protože ten neexistuje.

1. Kapitola

"Viviane?"

"Viviane, zlato. Slyšíš mě?" Matčiny velké oříškově hnědé oči se na mě ustaraně dívaly. Ani jsem si neuvědomovala její uklidňující dotek.

"Jsem v pořádku, mami. Neboj se." Usmála jsem se a její botoxem upravený obličej se vrátil do podoby, kterou znám.

"Je stále v šoku, madam." Poznamenala mladá policistka, která vedla můj výslech.

"Ach ano. Chápu." Posmutněla matka a pokývala hlavou.

Chápu?! Ona chápe! Zadržela jsem uchechtnutí. Matka nemá ani páru o tom, co jsem prožila.

"Dneska už ji nechte na pokoji." Promluvil chladně otec a pokynul rukou ke dveřím. Stejný nesmlouvavý tón, jaký používal pro zaměstnance, i pro rodinu.

"Na shledanou." Policistka rychle vycouvala.

"Sbohem." Řekl otec a dal jasně najevo svoji vůli. Žádné další otravování v mém domě.

Jako zabít ptáčka - Harper Lee

3. srpna 2014 v 19:42 | Lola Kiss |  Beletrie
Když jsem si knihu kupovala, věděla jsem o ní jediné. Příběh se točí okolo malého městečka někde v Americe, kde se to jen hemží pomluvami intrikami. Lidé si navzájem hledí do talíře a nikdo nemá právo na tajemství nebo soukromý život. Ve své podstatě to mělo být zábavné čtení. No, nevěřte pochybným zdrojům, které se snaží vědět vše o všem. A teď nemyslím nic a nikoho konkrétního.

Příběh, který se odehrává ve třicátých letech dvacátého století je vyprávěn z pohledu dospělé dívky, která se zpětně vrací do dětství. Je to malá Jana Louisa "Čipera" Finchová, která má o čtyři roky staršího bratra Jema a kamaráda Dilla. Žijí se svým otcem, jemuž říkají Atiku a v kuchyni pracuje jako hospodyně černoška Kalpurnie.

Jejich největší záhadou a zároveň strašákem je jejich soused Artur Radley, kterému děti neřeknou jinak než Bubu Radley. Nikdy nevychází z domu. Celou jeho rodinu popisují lidé ve městě jako podivíny - což je jiný význam slova špatní.

Jak to tak bývá, město je rozděleno podle povrchním předpojatých názorů, že nikdo se s nikým není roven, neboť se vždy najde něco, co dělá jedny lepšími než druhými. Autorka prokládá obsah svým pohledem a pohledem malého dítěte. Zvláštností také je Čipeřina a Jemova schopnost chápat jako dospělí, protože Atikus pracuje jako advokát.

Ve městečku se strhne povyk, když je mladý černoch obviněn ze znásilnění jedné bělošky. Atikus se ujímá obhajoby mladého černocha Toma Robinsona. Což má za následek jediný výsledek. Atikus je výborný advokát, a přestože je jasné, že Tom zločin nespáchal, předsudky zvítězily. Toma odsoudili, zavřeli do vězení, kde ho později zastřelili - pokusil se o útěk, protože ztratil naději, věděl, jak to chodí. Nikdo nepomůže černochovi, protože není běloch.

Na stránkách knihy, těsně před vynesením rozsudku, jsem si uvědomila, tohle je ono. V ten moment jsem pochopila Jako zabít ptáčka. Na posledních stránkách, kde se Čipera setkává s Bubu Radleym, sama použije název knihy k přirovnání. Lidé vidí jen černobíle.