„Jsem věřící.“ řekl mi AK.

2. července 2014 v 21:04 | Lola Kiss |  Moje téma týdne
Není tomu to tak dávno, co jsem se vrátila z malého zapadlého městečka, kde jsem strávila jeden měsíc na brigádě. Měla jsem hodně spolupracovníků, ale je n jeden z nich vyčníval jako Mount Everest.

Jmenoval se AK a seznámila jsem se s ním hned první den, kdy jsem nastoupila jako brigádnice do obchodu s potravinami (jak jinak). AK je poměrně vysoký, tipla bych ho na nějakých 180cm, a ve svých třiačtyřiceti letech bych jeho váhu raději neodhadovala.

Jednou, když jsem dorazila do práce o něco dřív, všimla jsem si, že AK sedí u stolu a pobrukuje si z nějakého zpěvníku. Ženy (i muži) jsou od přírody zvědavé, rozhodla jsem se proto podívat, jaká hudba se mu líbí. A světe div se, on měl před sebou zpěvník s náboženskými písničkami!

AK si moji přítomnost uvědomil a vybídl mě, jestli se nechci přidat. Na to jsem mu odpověděla, že ne, protože jsem bezkonfesní osoba. Jestli ten termín znal, netuším, ale soudě dle výrazu asi ne. Trochu jsme se spolu dali do diskuse, ale nebylo to ono. Občas jsem řekla něco, na co neměl argumenty nebo to odbyl jen slovy: "Tak to prostě je."

Po další dny už jsem se ho na to neptala a jen ho pozorovala. Docela mě překvapilo, že může srovnávat dnešní společnost lidí s nějakými mnichy na poušti před tisícovkou let a tvrdit, že tenkrát to oni všechno dělali správně (jak ti mniši setrvávali v klidu a nikdy nepoužili hrubé slovo nebo urážku bla bla bla). V tu chvíli mě napadlo, že to sice v té době mohli, když byli na poušti sami, ale dneska nežijeme na poušti! Pokud nás v dnešní době někdo urazí nebo chce ponížit, jasně mu dáme najevo, že takhle tedy ne!

Ale to byl jen takový malý příklad. Jak dny ubíhaly, pozorovala jsem AK ještě pečlivěji. Nejenomže musel mít ve všem poslední slovo a neuznával nápady ostatních, ale k tomu všemu byl i anarchista. Sám se mi přiznal na mou přímou otázku, že je to tak.

Jednou pronesl také větu, že první pražská defenestrace byla správná věc a všechno vyřešila. Na tohle jsem nemohla zůstat mlčet a zeptala jsem se, co jako tím vyřešili? AK neodpověděl. Jak mohlo být dobré to, že použili násilí a jemu jako věřícímu (třetí den začal nosit nechutný obrovský kříž kolem krku) to nevadilo?

Nakonec měsíc rychle uběhl a já se vrátila zpátky domů a na AK rozhodně hodlám v nejbližší době zapomenout, protože jeho divné způsoby, styl jakým mluvil o pokušení a svodech, se mi vůbec nelíbil.


Zdroj obrázku: http://ceske-tradice.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Amia Amia | E-mail | Web | 2. července 2014 v 22:12 | Reagovat

Náboženský fanatik v osobním příkladu. Juj.
Nebo jen zapálený...katolík? No nic. Jsou to zajímavé boje, protože věřící a nevěřící se zkrátka nechápou :-)

2 Laleh Maro Laleh Maro | E-mail | Web | 2. července 2014 v 23:09 | Reagovat

Náboženstvo je taká téma. Taká vďačná, vždy je sa o čom baviť. A oni majú vždy jednu naučenú odpoveď, keď sa už inak nedá...ja napríklad dosť poznám vetu "Ale Ježiš ťa aj tak veľmi miluje!" ...úžasné, nie?
Chodím na katolícku školu a po roku som sa vzdala. Oni sú proste zbavení mozgu, kritického myslenie a sú preprogramovaní.... Škoda reči! :-)

3 sarush ef sarush ef | Web | 3. července 2014 v 1:27 | Reagovat

Tak to musel být řádnej idiot.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama