Druhá šance - 5.kapitola, část 1

7. července 2014 v 11:00 | Lola Kiss |  MY NOVELS Druhá šance
5. ON

Matka nevěsty si ho posadila vedle sebe a začala se ho na něco vyptávat. Zírala jsem na něj jako omámená. Pozorovala jsem ho a zkoumala. Jeho tmavě hnědé vlasy, pečlivě nagelované. Dlouhé silné paže, které se rýsovaly pod tričkem, co měl na sobě. Nebyl ani tak nějak oblečený na svatební oslavu, spíš jenom jako kdyby se vracel odněkud z cest a stavil se tady, protože jel kolem. Odhadla jsem ho na sportovní typ člověka.

"Na co tak zíráš?" strčila mi do lokte Amanda, až mi spadla jím podložená hlava. Ve stejnou chvíli se on podíval naším směrem. Na chvíli jsme se střetli pohledem. Ten má ale krásný čokoládový oči. Za chvíli mi ale došlo, že slovo krásný se pro to nehodí. Rychle jsem sklopila oči. Tohle nikdy nedělám! Neuhýbám pohledem pěknému muži! Jenom když jsem bývala malá.


V jeho pohledu jsem viděla zvláštní jiskřičky. Měla jsem pocit, že mi po těle přejela elektřina. Musela jsem se na něj podívat znovu. Jeho pohled teď vypadal jinak. Díval se na mě jako…jako očarovaný námořník při vábení sirén. Neuhnula jsem a trochu se usmála. Oplatil mi to úžasným úsměvem.

"Val? Posloucháš mě vůbec?!" řekla kamarádka a mě to připadalo jakoby na mě mluvila z dálky. Špatně jsem slyšela a přitom seděla těsně vedle mě.

Zavrtěla jsem hlavou a přestala zadržovat dech. To proto se mi asi točila hlava. Nedostatek kyslíku. "Jo, poslouchám tě." Ale nebyla jsem si tím úplně jistá. Hlas mi na konci věty přešel do šepotu.

"Ten nový host na tebe pořád kouká." Usmívala se a podívala se na něj a pak na mě. "Tobě se líbí." konstatovala a sledovala střídavé výrazy v mém obličeji.

"Já…jo." Nevěděla jak popsat to, co jsem ucítila když jsem se znovu na něj podívala. Láska na první pohled přece neexistuje. Je to jenom v knížkách. Na tohle jsem nikdy nevěřila. A ani nehodlám začít. Tohle, ten pocit, to ani láska nebude spíš to bude tím pitím. Správně. Neměla jsem si dávat v horku alkohol. Dřív jsem si myslela, že mi to nevadí, ale to jsem se pletla. Sklenka šampusu v parnu pro mě není dobrý nápad.

"Val, ty ses červenala. To jsem u tebe viděla naposledy, když jsi zvala našeho školního idola na rande." Zachichotala se. V tu chvíli jsem vystřízlivěla.

"Ne, ne." řekla jsem na svou obranu. No, možná trochu jsem zrudla. Jenomže to ten jeho pohled. "Hm. Za jak dlouho bude kapela pokračovat?" Změnila jsem téma a podívala se naproti přes stůl. Seděl tam a sledoval slavnost. Ulevilo se mi, že si ho můžu prohlídnout a nebát se toho, že na mě znovu upře ten pohled a mě se podlomí kolena, ne doslova samozřejmě, přece sedím na židli. On se ale podíval k našemu stolu. Zkusila jsem zamrkat jako jsem to dělala, když se mi někdo líbil, ale připadala jsem si tak nějak neohrabaně. Uculil se fascinujícím úsměvem a otočil se ke kapele. Za chvilku se spustila hudba a on se zvedl a namířil si to přes parket k nám.

Polkla jsem, ale nešlo to, měla jsem sucho v krku a zadržovala jsem dech. Napila jsem se a snažila se zklidnit tepovou frekvenci.

"Smím prosit?" zeptal se sladkým hlasem a oslnivě se usmál. Zapomněla jsem jak se jmenuju. Kývla jsem a vzala ho za nastavenou paži. Tělem mi projel zvláštní pocit, něco jako adrenalin. Srdce se mi zrychlilo. "Jsem Sam. Uznal jsem, že by bylo fajn se představit osobně."

Přemýšlela jsem jestli mi to dělá schválně, že mluví tak…tak jako hypnotizér. "Ahoj. Já jsem Valentýna." Přinutila jsem se rozumně myslet.

"Těší mě." Vážně má tak podmanivý hlas nebo si to jenom představuju? Srdce mi teď bušilo ještě zběsileji než předtím. Nemohla jsem udržet jednu souvislou myšlenku. Nechtěla jsem na něj zírat jako idiot, takže jsem se podívala stranou a pročistila si hlavu.

"Takže Same," Bylo zvláštní vyslovit jeho jméno, "ty jsi jejich příbuzný?" Kývla jsem směrem k Patrice a Dominikovi. Vůbec jsem si nedovedla vzpomenout jak se flirtuje.

Zasmál se. "Ne. Já jsem rodinný přítel Debry, můj otec se přátelil s jejím manželem." Znovu se na mě usmál, až jsem přestala dýchat. "Snažíš se o rekord, jak dlouho vydržíš bez dechu?" Rychle nás zatočil. V tu chvíli jsem zapomněla na chytrou odpověď, kterou jsem mu chtěla poskytnout, protože si mě přitáhl k sobě blíž. Teprve teď jsem uslyšela, že hrají pomalou písničku.

"Ne, ale jenom jsem trochu víc pila a nechci…" Nevěděla jsem jak pokračovat.

"Hm?" Sklonil ke mně blíž svou tvář na vzdálenost ani né třicet centimetrů. "Nepřipadá mi, že by jsi něco pila." Jeho dech mi ovanul obličej, cítila jsem větrovou žvýkačku. Kupodivu to bylo příjemné.

"Tak to jsem ráda, protože se mi…" Zarazila jsem se uprostřed věty, protože jsem málem řekla, že se mi líbí. Cizímu muži. Ale nemohla jsem si pomoct. Musím se lépe ovládat. Jen tak někdo mě nedokáže rozhodit. Netušila jsem jak chabě na tom později budu.

"Ty to nedořekneš?" Přiblížil se ke mně ještě víc a usmíval se. Připadala jsem si jako naivní dívka, co věří na osudovou lásku. Ať za to mohlo pití nebo něco jiného, nedokázala jsem se od něj vzdálit, jak bych to udělala s kýmkoli jiným, kdo by se choval podobně jako on. Jako velice sebevědomí don Juan.

"Radši ne." řekla jsem a nechala se protočit. Jakmile si mě ale znovu přitiskl k sobě jeho dech si mi otřel o ucho. Cítila jsem, že mnou projelo zachvění. "Dokončím tvou větu." Odmlčel se. "Protože se mi líbíš." Cítila jsem, že se pousmál a přejel mi rty po tváři.

"Vadí ti to?" Vydechla jsem a trochu jsem se odklonila, abych mu viděla do očí pod hustým obočím. Chtěla jsem posoudit jeho reakci. Ani mi nevadilo, že ho neznám. Připadalo mi, že jsem našla svého dlouho ztraceného kamaráda. Člověka, před kterým nemám žádné tajemství.

Znovu se ke mně naklonil. "Vůbec ne. Troufl bych si říct, to samé." Zvedl moje ruce a obtočil si je kolem svého krku. Svoje ovinul kolem mého pasu a přitáhl si mě ještě blíž, než bych pokládala za možné. Nebylo to nepříjemné, právě naopak. Chtěla jsem aby mě k sobě přitáhl ještě víc. To pití dělá s lidmi divy. Nikdy jsem opilá nebyla a ani jsem se k té míře opilosti nepřiblížila. Tohle bylo poprvé.

"Líbíš se mi." řekla jsem a zabořila mu obličej do hrudi.

"Ta mě taky." Opřel si tvář opatrně o moje vlasy. "Hezky voníš." řekl a rukou mi zvedl bradu, abych se na něj podívala. Všechno mi připadalo v pořádku a žádný dotek nebo pohled mi nevadil. Zamlouvalo se mi to víc než by mělo.

"Díky." odpověděla jsem a všimla si, že na mě kouká jako člověk, který právě sní.

"Myslíš, že mi neutečeš?"

"Proč?" Teď jsem byla trochu zmatená. "Co tím myslíš?"

"Jsem si jistý, že se mi tohle určitě zdá." promluvil pomalu a pohladil mě po tváři.

"To se ti nezdá." řekla jsem a rukama jsem z jeho krku sjela na jeho tváře. Skoro jsme netancovali, jenom trochu hýbali nohama. Úplně jsem zapomněla, že jsme na oslavě a kolem nás jsou lidi. V koutku mysli jsem se zaobírala časem, který musí rychle utíkat.

"Asi máš pravdu, protože si myslím, že bych si nikdy neuměl vysnít, takové nádherné oči." Rukou mi zajel dozadu za krk a začal mi tam kreslit uklidňující kroužky.

"Takže tě neupoutalo to, jak vypadám?" Trochu se mě to dotklo, ale nijak moc. V hlavě jsme měla tisíce jiných otázek, na které jsem nenalézala odpovědi.

"Taky, ale to bylo až na druhém místě, ty máš totiž neuvěřitelné oči. Když ses na mě podívala, myslel jsem, že tohle jsou ty nejkrásnější oči na celém světě, takové zvláštně zelené. Okouzlující."

"Díky. Tohle mi ještě nikdo neřekl." řekla jsem a snažila si v hlavě urovnat myšlenky a vybavit si svoje oči. Věděla jsem, že je mám trochu jiné, od černé panenky se táhla světle zelená, která postupně přešla do tmavé, ale nenapadlo by mě, že si toho někdo všimne na takovou dálku. Ani holky mi to nikdy neřekly. A použít přitom slovo okouzlující, to by mě taky nenapadlo.

"Nechci, abys si to špatně vykládala, myslel jsem to dobře. To jenom, že mi tvoje oči připomínají hluboký deštný prales. Ano. Máš hluboké oči." Usmál se a pomalu mě otočil. Ale nepřitáhl mě zpátky a já si uvědomila s velkou lítostí, že písnička skončila. "Díky za tanec. Musím teď na chvilku pryč." řekl a políbil mě zlehka na tvář. Vadilo mi, že odchází.

"Tak jo. Taky děkuju." Stiskla jsem mu ruku a pospíšila si sednout vedle Amandy, která se právě vrátila z druhé poloviny tanečního parketu.

"Ty ho znáš?" řekla a začala si mě naštvaně měřit, jako kdybych se dopustila porušení pravidel.

"Ne. Dneska ho vidím poprvé." odpověděla jsem a rozhlédla se po oslavě, v naději, že ho vypátrám očima. Ale nic.

"Valentýno! Můžeš mi prosím tě alespoň na minutku věnovat pozornost?" Naléhala na mě a postavila přede mě sklenku se šampaňským. Očima jsem stejně nepřestával pročesávat osvětlenou slavnost. Malá naděje ve mně doufala, že ho uvidím zase co možná nejdříve.

"Já tě poslouchám." řekla jsem. "Co by jsi chtěla vědět?" Docela mě zajímalo, proč je tak netrpělivá, abych začala vyprávět. Nechápala jsem o zvláštní světlo v jejích očích.

"Víš vůbec jak jste vypadali? Myslím, vy dva spolu na tanečním parketu?"

"Jako dva lidí, co tancují." Pokrčila jsem rameny a zavrtěla hlavou. Tohle je přece jasné každému, ne? Taková hloupá otázka.

"Ha ha ha ha ha ha." Zasmála se. Nebo spíš měla menší záchvat smíchu.

"Co je?" Byla jsem docela zmatená a podrážděná. Co je na mojí odpovědi tak zábavného? Vždyť to bylo přece úplně normální. Vytáčelo mě, že se na mě dívá jako na hloupoučkého tvorečka, kterému uniká něco zcela zřejmého.

"Kdyby ses viděla. Vypadali jste jako pár, co se právě sešel z velkého odloučení. Víš vůbec jak jste se k sobě tiskli?" Nepřestával s ní cloumat smích.

"To se při ploužáku obvykle dělá." Vpadla jsem jí do řeči a hájila se. Měla jsem pravdu. To musí uznat.

"No jo. A co ty pohledy? Hm?" Poznala jsem, že si touhle otázkou vydupe potvrzení o pravdivosti svých slov.

"Pohledy?" vykoktala jsem zmateně.

"Ano, ty pohledy. Dívala ses na něj jako na…nějakého prince na bílém koni, akorát ten kůň chyběl. Koukala jsi fascinovaně." Zavrtěla hlavou. "Ale on byl na tom podobně. Koukal na tebe jako…jako…jako…Sakra. Tohle přirovnávání mi nejde. Mám pocit, že to ani nedokážu říct výstižně. Koukal na tebe jako na …svou bohyni, jako kdyby pro tebe chtěl udělat všechno na světě a byl do tebe zamilovaný až po uši." Podívala se do mého, trochu šokovaného obličeje. Nebyla jsem schopná jí dát nějakou rozumnou odpověď. Něco podobného jsem si myslela, ale nebyla jsem však schopná si to přesně v hlavě uspořádat. Byl tak blízko. Stačilo se jenom natáhnout a … Okamžitě s tím musím přestat.

"Asi jo. Víš, on je takový…Je pro mě hodně přitažlivý." Přiznala jsem poraženě.

"To jsem viděla."

"A já pro něj asi taky." Nechtěla jsem říct nahlas, že asi určitě, to by si ze mě Amanda dělala ještě větší legraci. Když jsem všechno tak vehementně bránila a snažila se o rozumné vysvětlení.

"Asi?!! Asi?!! Týno určitě. Nejsem slepá a viděla jsem jak se na tebe dívá a jak se díváš ty na něj a tak mě napadá…" Snad neřekne, že by z toho mohlo být něco víc než flirt. "Napadá mě, že to povede mnohem dál než k flirtu, třeba až k chození. Jasně, teď mi to dává smysl. Jste jako dva magnety, určené pro sebe."

"Přestaň už plácat hlouposti, možná máš pravdu a možná taky ne. Třeba je to jenom ta chemie. To se někdy stává. Jako jednou při natáčení filmu vybrali hlavní postavy proto, že mezi nimi to jiskřilo a tak. Celý film se pak stal trhákem roku a byl nejvíckrát oceněn." Chabá výmluva a její pohled tomu nasvědčoval. Moje obhajoba je na nic.

"Takže ty mi chceš namluvit, že to je jenom chemie?" Neuniklo mi, že zvýraznila slovo jenom. "Ne Val, to bude něco víc, vy se určitě dáte dohromady." Zatvrdila se pokývala hlavou. Odporovat jí není dobrý nápad a ani by mi to nešlo.

"Možná." V těchhle věcech se většinou neplete, pokud jde o lidi kolem ní. U sebe to ale neumí moc identifikovat. "Uvidím. Počkám, až se vrátí zpátky sem."

"Myslíš, že se dostanete k první puse?" Zvědavost s ní cloumala a tvářila se jako Sherlock Holmes, který právě rozluštil případ.

"Nevím, ale kdyby ta písnička neskončila, nevím jak by to dopadlo." Pokrčila jsem rameny a napila se. "Jak se zatím bavíš ty?" Nechtělo se mi to dál rozpitvávat. Mířilo to špatným směrem.

"Senzačně. Tančila jsem s dobrým klukem. Připomínal mi trochu Erika. Takový hodně nespoutaný." Koutky úst jí zacukaly. Musela jsem využít příležitosti k úniku a donutit ji se rozpovídat.

"Vypadala jsi spokojeně." řekla jsem, ale nebyla si tím jistá. Celou pozornost jsem věnovala Samovi. Zvláštní. Pořád, když si pomyslím jeho jméno, mám takový divný pocit.

"Taky jsem byla, ale nevypadala jsem tak jako ty. Celá omámená. Skoro bych řekla, že mezi váma přeskakovaly jiskry." Usmála se. Nebyla od pravdy daleko. Opravdu jsem mezi námi při tanci cítila něco zvláštního, ale taky to může být jenom tím, že je horko a lidem se mění chování. Teplé počasí dokáže divy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama