Druhá šance - 3.kapitola, část 1

7. července 2014 v 10:42 | Lola Kiss |  MY NOVELS Druhá šance
3. DEN D

Samou radostí a nedočkavostí jsem nemohla dospat. Bylo půl čtvrté ráno a já běhala po bytě a uklízela jako maniak. Barbie mě se zmatenýma očima chvíli pozorovala, ale pak zase usnula.

"Knihovnu přesunu sem, kytku dám sem a koberec tam…" mumlala jsem si pro sebe a pohledem jsem kontrolovala nově vytvořený obývák.

"Mňau!" Ozvala se Barbií, protože mě viděla u ledničky a to pro ní byl signál, aby okamžitě přišla a vyžádala nějakou dobrůtku. Ani nevím, kde a od koho se tohle naučila.

"Hned ti dám najíst." Zavřela jsem ledničku a pohled jsem zabodla na nákupní lístek.

"Kam jsem dala tu misku?!" Rozčilovala jsem se, ale nemělo to stejně cenu. Vždycky když člověk hledá něco, co v danou chvíli potřebuje tak to nikdy nenajde. Budu jí to muset dát do nějaké jiné.


V ložnici se rozpípal modrobílý budík a upozorňoval na pět hodin - můj obvyklý vstávající limit. Rychle jsem vyběhla po dřevěných schodech do ložnice a ukončila pípavý - a v tomto okamžiku radostný - zvuk.

Je vážně horko. Musela jsem pár minut počkat, abych si nemusela dát sprchu. Stejně jsem se tomu nevyhnula. Voda, i když studená měla stejné účinky jako teplá. Uklidňující. Vůbec se mi nechtělo vylézt, ale věděla jsem, že mě čeká nádherný den a hlavně to, že pokud nevylezu teď, začnou mi drkotat zuby. Tohle je menší nevýhoda studeného proudu vody - způsobí zimu.

Nasypala jsem Barbií do misky granulky a podle ranní vysoké teploty jsem se rozhodla pro hodně letní obleček. Kraťasy a vzdušnou košili. Přece nechci, aby ze mě v kanceláři byla fontána.

Snědla jsem jogurt a pospíchala do šatníku. Kraťasy a košile je určitě dobrá volba. Nechtělo se mi vymýšlet něco jiného. Vlasy smotané do volnějšího drdolu, ze kterého pár pramínků vypadalo. Trocha řasenky a rtěnky. Přes košili mi padl do oka široký kožený pásek.

"Ahoj Barbií!" Zamkla jsem dveře a byla pryč. Při pomalém postupu dolů po schodech, nevím proč nefungoval výtah, se do mě opírala zvětšující se vlna zahřátého vzduchu.

Na ulicích všichni pospíchali do stínu. Rychle pryč ze slunečních paprsků. Vyjela jsem s autem ze stínu stromů a pocítila sílu žhavých dotyků slunce, protože klimatizace v autě pracovala rychleji. Cesta mi utíkala rychle a příjemně. Vůbec mi nevadila červená na semaforech. Opustila jsem chladné prostředí autíčka a vystoupila na slunce. Páni! Neubránila jsem se údivu. Teprve ráno a slunce už začíná připalovat jako v poledne. Horký vzduch se válel mezi stromy a vířil se pod nohama proudícího davu.

Pospíšila jsem si do agentury a uvítala mě nízká teplota spolu se šťastným úsměvem vrátného, recepčního Tonyho.

"Ahoj Valentýno. To bude dneska ale pěknej hic, co?" Ukázal v dalším úsměvu své bílé zuby.

"Čau. Doufám, že to v kanceláři nějak přežiju." Naladila jsem se na jeho vlnu a věnovala mu stejný úsměv.

"Můžu tě někam dneska po práci pozvat?" Nabídl mi a doprovázel mě k výtahu.

"Promiň ale dneska nemůžu. Už něco mám."

"To nevadí," trochu posmutněl, protože ho moje slova ranila. "tak třeba někdy jindy." dodal a byl opět samý úsměv.

"Budu o tom přemýšlet." Mrkla jsem na něj a vklouzla do prázdného výtahu. Zmáčkla jsem tlačítko s číslem 12 a přistihla se, že se usmívám, ikdyž jsem právě odmítla Tonyho. To horko ale dělá divy.

"Ahoj Val!" vybafla na mě Zuzka a poskakovala na místě. "Jak se těšíš na oslavu?"

"Nemůže se přímo dočkat, ale víš co se říká. Když se na něco hodně těšíš, tak…" Nechala jsem myšlenku nedokončenou. Nejsem pověrčivá, ale tomuhle jsem věřila.

"Ale ne. To se určitě nestane. Ráno jsem se dívala na velmi spolehlivou předpověď o počasí, vždyť mě znáš, no a tam psali, že tohle má vydržet až do večera."

"To jsi mě teda potěšila." Ušklíbla jsem se při myšlence na večerní liják.

"Čus holky!" Vrhla se k nám Linda a zatáhla nás k ní do ateliéru.

Zuzka neustále poskakovala a Linda ze sebe vysypala, v kolik mám být u Adama a, že ještě musím dojít do obchodu Slečny Belly a dát jí jednu obálku.

"…a neboj, stihneš to všechno." Tím zakončila svou instruktáž pro krásu a poslala nás ven. Musela připravovat modely pro dnešní focení na téma : dovolená.

"Uvidíme se na obědě." Zamávala mi Zuzka a zmizela za dveřmi foto-království.

Dneska bude krásný den! Škoda jenom, že holky dneska se mnou nepůjdou. Nemohla jsem od té myšlenky upustit. Nakonec jsem se přece jen musela plně soustředit na psaní článků o tipech na dovolenou a o kritice různých míst na Havaji. Psaní mi šlo rychle od ruky a čas mi ubíhal také rychle. Hlavně díky vychlazenému nápoji z automatu a klimatizaci, kterou nedávno opravili.

Odevzdala jsem články a šla počkat na holky do bufetu. pozorně jsem se rozhlížela kolem sebe. Letní teplé dny nijak neovlivnily moje kolegy. No dobře, pár výjimek by bylo. Tony, Lindy, Zuzka.

Vanesa neustále obtěžovala lichotkami pana šéfa Maxe Tichého, aby jí zvedl plat. Alena z poradny zaučovala čtyři nováčky jak mají správně třídit zaslané dotazy. Kamil nosil hromady papírů na rukou od kanceláře ke kanceláři a sbíral razítka. Filip, nenapravitelný svůdník, jako obvykle postával u barového pultu a balil nové tváře časopisu. Honza opravoval neustále rozbitou kopírku kopnutím do její strany. Jo, tomu se říká oprava.

U Verči, vedoucí bufetu, jsem si koupila čerstvý ovocný salát a rychle jsem spolykala studená sousta, až jsem měla pocit, že mi zmrznul krk spolu s mozkem.

"Takže, jak hodně se těšíš na oslavu?" Široce se usmála Zuzka a s Lindou se posadily na obvyklá místa.

"Těším se hodně, že to snad ani nejde slovně vyjádřit!" Neodolala jsem pokušení projevit svou radost, kdykoli jsem si na to vzpomněla.

"Musíš nám vyprávět jaký to tam bylo a hlavně nezapomeň na nejdůležitější část hostů." Neubránila se Zuzka a oči jí zářily jako když k narozeninám ode mě dostala nové tričko od Prady. Podle ní se totiž nejlepší vztahy navazovaly na svatbách, ale to jí moc nevěřím.

"Jo abych nezapomněla, Mark ti vzkazuje, že se za ním máš stavit. Chce ti ukázat nové trendy líčení pro sexy kočičí oči."

"Tys mu řekla o mém plánu na odpoledne?" vybuchla jsem a nevěřícně zamrkala.

"Promiň, nechtěně mi to uklouzlo." zaprosila Linda a udělala psí oči. Moc dobře ví, že pod tímto pohledem se na ní nedokážu zlobit. Alespoň ne dlouho. "Omluva se přijímá." Usmířila jsem se s ní a dopila svou žlutou limonádu.

Dojedly jsme a šly do ateliéru za Markem. Sice se mi moc nechtělo poslouchat jeho rady, ale také se mi nechtělo ranit jeho uměleckou dušičku. To ale neznamená, že mu dovolím nechat to zajít do extrému.

"Podívej se sama." Strčil mi do ruky časopis a vněm zaškrtnutý článek a fotky. "Holky mi řekly jak budeš vypadat, takže se to dokonale všechno bude doplňovat." Neušlo mi, že se na ně s vděčností podíval. Čekal až promluvím, vlastně na to čekali všichni.

"Budu vypadat jako citrón." postěžovala jsem si.

"Ale jako roztomilý citrón. Au!" Linda praštila Zuzku do ramene.

"Nebudeš vůbec vypadat jako citrón." řekla Linda a vzala mi časopis z rukou abych se nemohla do něj znova podívat a vyvrátit tak její slova. "A navíc už jsem volaly Amandě a ona slíbila, že tě nalíčí." dodala rychle než jsem mohla něco namítnout.

Při představě, že budu muset sedět a nehnout ani brvou a nechat na svém obličeji pracovat Ami se mi moc nelíbilo. Né, že bych proti ní a jejímu malování něco měla, ale jsem daleko radši, když se můžu malovat sama. Nejraději svůj obličej svěřím jenom sama sobě. Začala mi naskakovat husí kůže. A to je venku pomalu třicet stupňů!

Abych se nemusela dozvědět ještě něco o dokonalém make-upu, jsem se radši vymluvila na neodkladnou práci, takový jsem zbabělec.

Dveře od kanceláře za mnou ještě ani nestačily zapadnout, zapínala jsem klimatizaci na větší výkon a na stole mi zapípal mobil. Volala Amanda. Zvedla jsem to a pozorně poslouchala její zrychlený vzrušený hlas. Vyprávěla mi o večeři s Erikem. Byla z toho úplně paf. Nebo lépe řečeno z něj. Ve vhodných okamžicích jsem vyjadřovala souhlas a nadšení a jinde jsem zase zdůrazňovala zděšení spolu s jejím. Nemohla jsem se na ni plně soustředit, protože mi pět stránek o svatebních šatech a názorech na ně, zabralo veškou mou myslící hlavu. "..už se těším až tě budu upravovat, ale ty taky musíš upravit ty mě." řekla a ukončila náš půlhodinový rozhovor. Ani jsem jí nestačila říct "Čau!"

Po zbytek dne se mi to v práci neúnavně vleklo. Koukala jsem na hodiny víckrát než bylo nutné a ručičky se pokaždé zase o tolik nepohnuly. Bylo to k zešílení. Co bych teď dala za nějaké vyrušení. V tu chvíli zazvonil telefon a přerušil tak zírání na hodiny vedle dveří, které se pohnuly jen o malinký kousek.

"U telefonu Valentýna Tylerová, časopis I´m star."

"Tady Max Tichý, mohla by jste ke mně přijít? Hned!" řekl štěkavým hlasem a zavěsil. Tak tohle vyrušení jsem teda zrovna nepotřebovala. Ale co naplat, chtěla jsem vyrušení a teď ho mám. Měla jsem si radši zamailovat jako to dělají ostatní, když už nemají co dělat a nebo si neví rady s článkem a potřebují odreagování.

Co to mělo být? Kladla jsem si tu otázku mnohokrát, zatímco jsem šla do jeho kanceláře. Zhluboka jsem se nadechla a zaklepala.

"Dále."

Zavřela jsem dveře a snažila se o milý tón. "Ano pane šéf?" Ups. Stejně jsem si neodpustila malý štěkavý podtón. Snad si toho nevšiml.

"Posaďte se." Pokynul mi rukou na šedou židli. Sedla jsem si a napjatě čekala, co se mi chystá říct. "Jste tady poměrně dlouho, máte dobrou praxi, umíte pracovat s lidmi. Zkrátka odvádíte výbornou práci." Uzavřel svou řeč a zkoumavě vzhlédl od papírů a čekal na mou reakci.

,,Děkuji vám za pochvalu, ale pořád nechápu proč jste si mě zavolal." Proboha! On mi dá určitě padáka! Chtělo se mi na něj křičet, že jestli mi ho tímto dává, tak to měl říct na rovinu a ne to okecávat! Panika spolu s výbuchem vzteku ve mně narůstala, ale než jsem mohla tohle všechno na něj zařvat, nadechl se, aby pokračoval.

"Zavolal jsem si Vás proto, že Vám chvi říct něco důležitého." Napřímil se v černém koženém saku a zvedl bradu. Divila jsem se, že mu nebylo horko. Pohledem střelil k mojí ruce, která nervózně poklepávala na opěradle u židle a prozradila tak mé pocity, které jsem si pečlivě držela na uzdě.

"Zvyšuji Vám plat." oznámil mi po krátké odmlce a na tváři mu pohrával pobavený úsměv. Velmi dobře si uvědomoval, že jsem čekala něco jiného, ale nahlas jsem se to neodvážila říct.

"Hm…Děkuju." zamumlala jsem a zvedla se k odchodu, ale Max mě ve dveřích přimrazil slovy "Dneska Vám to mimořádně sluší. Můžete jít." Hodně překvapená jeho posledními slovy jsem vyklopýtala ven a jemu na tváři zase pohrával ten pobavený úsměv.

Ve tváři jsem cítila šokovaný výraz, který nechtěl a nechtěl odpadnout. Přemýšlela jsem nad jeho slovy, co to mělo znamenat? Kdyby řekl jenom, že mi to sluší, přešla bych to rychle, ale že mi to mimořádně sluší? Tohle si obvykle k nikomu nedovoloval. Ostatním kolegyním občas řekl, že jim to sluší, ale to bylo všechno a né mimořádně. Může zato tohle parné letní počasí, určitě. Potřásla jsem hlavou, abych na to nemyslela a zaposlouchávala jsem se do hudby a posílala email a hotovými články k finální úpravě.

Dneska Vám to mimořádně sluší. Ta slova mi pořád zněla v hlavě a já jsem nevědomky hledala skryté významy v těch pěti slovech. Znovu jsem zatřásla hlavou a začala si balit věci. Musím už okamžitě odejít a pročistit si hlavu, za chvíli mám sraz s Adamem a pak s Amandou a pak oslava. Oslava! Skoro jsem na ní kvůli Maxově větě zapomněla.

Pozdravila jsem holky a schovala se do výtahu. Konečně můžu začít svou proměnu na oslavu. Už jenom pár hodin a začnu si užívat oslavu.

Vyběhla jsem z výtahu jako vystřelený šíp, zamávala jsem na Tonyho a utíkala k autíčku, abych mohla vyrazit do salónu Shine za svým kadeřníkem.

V salónu jsem se ohlásila a milá zrzka v šedozeleném úpletu mě poslala nahoru do stejné místnosti jako včera. Do čísla 13. Je to sice nešťastné číslo, ale ne pro mě.

Ani jsem se neobtěžovala zaklepat a vpadla jsem dovnitř, kde už na mě čekali. Adam opět usměvavý jako včera. A za ním se bavily další dvě pomocnice, které včera kamarádkám upravovaly nehty.

"Ahoj Valentýno." pozdravil mě, políbil na obě tváře a usadil do křesílka.

"Čau." Usmála jsem se. "Co se bude všechno dít?" Podívala jsem se na jeho kolegyně a teprve teď jsem si všimla, že to jsou dvojčata.

"Já ti budu upravovat vlasy a tady Ivanka a Irenka," podíval se po nich s oslňujícím úsměvem, "ti udělají nehtíky."

Jemně jsem přikývla a nechala se hýčkat. Z obou stran si ke mně přesedly kosmetičky a začaly mi upravovat nehty na rukou i na nohou. Adam hřeben učesával trochu vlnité vlasy a po spršce vody mi začal dávat natáčky. Připadala jsem si jako Anne Hathaway ve filmu Deník princezny.

"Irenko, mohla by jsi pustit hudbu, prosím?" Otočil se ke kolegyni po mé pravé ruce. Ta jen mlčky vstala a stiskla tlačítko.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama