Druhá šance - 1.kapitola

7. července 2014 v 10:14 | Lola Kiss |  MY NOVELS Druhá šance
1. PROBUZENÍ


Bylo pět hodin ráno, když mi protivný zvuk budíku oznamoval návrat z víkendového opojení zpět do pracovního týdne.

To ten víkend vážně tak rychle utekl? Bylo první, na co jsem pomyslela. Neohrabaně jsem vylezla z postele. Rozkoukala jsem se a našla svůj oblíbený bílý župan s květinovým potiskem.

Dole v kuchyni mě další pípání, tentokráte od kávovaru, přimělo vrátit se plně do reality z nádherného víkendu stráveného na chatě mojí kamarádky Amandy.

"Dobré ráno, Barbie." pozdravila jsem svou bílou perskou kočičku a pohladila ji.

Musela jsem se usmát, jak mi příjemně zavrněla pod mým pohlazením a čekala na dobrůtku, posazená na kuchyňském pultu.

Připravenou kávu jsem ochladila mlékem a druhou volnou rukou jsem vzala z ledničky fialovou krabičku Whiskas pro kočky.

Barbie odmítala jakoukoli jinou značku. Nedalo se jí upřít, že má vkus. V televizi na to mají dobré reklamy.

Očima jsem přelétla svou hnědobílou a moderně vybavenou kuchyni, které pozvolna přecházela do zlatohnědého obývacího pokoje. Očima jsem se zarazila na košíku s jahodami a vzkazem.

Nemusela jsem se ani podívat, co na cedulce stálo. Ihned mi na mysli vytanula babička, které jsem půjčila klíče, aby se mi postarala o Barbií. Amandě by sice nevadilo kdybych ji vzala s sebou, ale Barbie je pokojová kočka a taky pouští chlupy.

"Crrrrrrr!!!" ozval se zvonek u dveří a utnul moje myšlenky a úvahy o mojí čilé, sedmdesátileté bábince a o tom, že jsem si chtěla vzít červenou, domácky vypěstovanou jahodu.

Rychle jsem dopila horkou kávu a spěchala otevřít. Po druhém netrpělivém zvonění jsem konečně otevřela dveře kamarádce Amandě.

"Ahoj Týno!" pozdravila mě a hbitě se protáhla dovnitř dřív, než jsem stačila říct : "Pojď dál."

Amanda je moje nejlepší kamarádka snad už od první třídy. Bydlí také ve stejném domě jako já, ale ve vyšším patře. Máme toho hodně společného.

"Čau Ami." odpověděla jsem jí a s úsměvem jsem se napojila na její radostnou náladu.

Zavřela jsem dveře a šla za ní do kuchyně, kde už netrpělivě seděla na barové židličce.

"Tak jak bylo na chatě?" zeptala se a sršela elánem, který u ní napovídá, že má v úmyslu něco víc, než si jen kamarádsky popovídat v půl šesté ráno o mém výletu na její chatě.

"Bylo tam …." Na chvilku jsem se odmlčela, abych ji zchladila. "fantasticky! Jsem moc ráda, že jsi mi půjčila ty klíče. Už chápu proč tam jezdíš každý víkend." mrkla jsem na ni a vzpomněla si na Erika, kluka ze sousední chaty, jak pracuje na zahradě v kraťasech a slunce mu svými paprsky opaluje vypracovanou postavu.

Ami se na mě usmála a s hraným podezíravým tónem řekla "Doufám, že jsi po něm nevyjela?"

"Víš, že modroocí blonďáci nejsou můj typ." Rozesmála jsem se ní. A než mohla něco dodat, podala jsem jí klíče. Chtěla jsem začít sama to téma, kvůli kterému za mnou přišla.

"Určitě mi přicházíš sdělit i jiné novinky, ne?" Nadhodila jsem a podívala se na černobílé hodiny v kuchyni.

"Jo, máš pravdu. Jak to, žes mě tak rychle prokoukla? Ale to je fuk. Jdu na rande s Erikem." Rozzářila se blahem.

Trošku to bylo moje dílo, protože po seznámení s Erikem se mě ptal na Amandu, proč tu není, a já jsem mu navrhla, že by ji mohl někam pozvat, že by ji to určitě potěšilo.

"Tak to je skvělý!" opětovala jsem její nadšení a hrála přitom překvapenou.

"Už musím jít. Musím si vybrat šaty. Jdeme do italské restaurace dneska večer." volala na mě - celá se rozplývala - a prchala ke dveřím. "Zatím pa!" křikla do bytu než zabouchla dveře. A byla pryč.

V hrůze jsem koukla na hodiny a spěchala do šatny. Snad nepřijdu pozdě.

Je pondělí a to znamená poradu se šéfem, který má rád velmi dobře upravené lidi kolem sebe. Vždyť přece pracují v redakci, která vydává časopis se zaměřením na módu, účesy, líčení a tak.

Z ramínka jsem stáhla svůj oblíbený, světle béžový kostýmek a doplnila ho bílou halenkou s dlouhými rukávy a volánky. Zvolila jsem jemné zlaté šperky a doplňky. Vlasy jsem sepnula do elegantního culíku a pečlivě uhladila, a vybrala jsem si decentní líčení, hnědých a zlatých tónů. Samozřejmě důležité byly i boty, ale já neměla čas přemýšlet natím jaké si vezmi a tak jsem se spolehla na klasické černé lodičky.

Posledním pohledem do zrcadla nad dřevěnou komodou jsem se zkontrolovala a pospíchala k autu.

Když jsem vyšla před dům, opřela se do mě vlna horkého těžkého vzduchu, válejícího na ulicí. Ohromilo mě to. Takhle hned po ránu a už takové horko. To zase bude ale den. V parnu trčet v kanceláři a přemýšlet nad letním stylem časopisu I´m Star. přemýšlela jsem a nasedla do auta, naštěstí schovaného ve stínu.

Můj malý červený Citroen C3 spolehlivě naskočil a rozjel se směrem k redakci. V rádiu hráli mou oblíbenou písničku : Let Me Love You Tonight, a tak jsem si zpívala. Třeba to dneska nebude tak hrozný. Ale bude! Hádala jsem se sama se sebou.

Dneska mám štěstí! promítla jsem si s úsměvem, že dnes nemám smůlu jako obvykle když pospíchám a chytám červenou na každé křižovatce. Po pár odbočkách jsem úspěšně dojela před redakci.

Autíčko jsem zaparkovala na velkém parkovišti pro zaměstnance a pomalu jsem kráčela k vysoké prosklené budově, na které byl nápis Agentura Miroslava Zajíčka. Ve dvanáctém patře mám svou kancelář.

Duševně a tiše jsem se smála, jak na mě všichni vrhali obdivné pohledy. Samozřejmě mě napadlo, jestli nemám někde něco nepatřičného, ale tak to nebylo. Takhle to chodilo pořád. I matka mi říkala jak po mě muži koukají.

"Dobrý ráno, Valentýno!" pozdravil mě vrátný a zároveň recepční Tony a otevřel mi dveře. Už dlouhou dobu je do mě zamilovaný, ale beru ho jako nejlepšího kamaráda. Na Tonym jsou nejhezčí jeho čokoládové oči, které se rozzáří, kdykoliv jsem na blízku. Pod černou čepicí má krátké černé vlasy kudrnaté vlasy a kolem úzkých rtů mu raší strniště.

"Ahoj, Tony." Obdařila jsem ho stejně zářivým úsměvem. Tony má v sobě zvláštní kouzlo a to na lidi v jeho blízkosti působí tím, že se prostě musí napojit na jeho náladu, pokaždé veselou, optimistickou.

Rychle jsem kolem něho proklouzla a čekala na loudající se výtah. Po pár minutách se výtah konečně rozhodl pro mě dostavit. Vyjela jsem do dvanáctého patra a pospíchala k sobě do kanceláře pověsit si tam své věci. A pak honem do šéfovy poradní místnosti. Všichni už tam seděli.

"Omlouvám se, že…" Chtěla jsem říct, že jdu pozdě, ale šéf mě přerušil slovy a tónem jako pro školačku. "Valentýno Tylerová! Posaďte se a nevyrušujte!" Zmlkla jsem pod jeho nadřazeným pohledem učitele, který právě přistihl žáka při nějaké špatnosti, a sedla si na modrou židli vedle mých kamarádek Zuzky a Lindy.

"Jak bylo o víkendu?" "Byl tam nějakej pěknej kousek?" šeptaly mi jedna přes druhou a oči jim plály zvědavostí. Zkoumavě si mě měřily, jestli náhodou nejsem zamilovaná. Jako kdyby to mohly na mě poznat.

"Holky," řekla jsem se zoufalým tónem a rozhlédla se po bílomodré místnosti, která dávala tušit, že patří muži. "necháme to na polední pauzu, dobře?" Obě se zamračily, ale nechaly mě a samy předstíraly jako ostatní plnou soustředěnost výkladu šéfa, co bude následovat v dalším čísle.

Jak jsem předpokládala a po ujištění z výrazu všech mých kolegů, mluvil šéf Max Tichý stále o tom samém jako vždy.V duchu jsem se hlasitě smála. Vůbec nepostřehl dokonalé předstírání mých spolupracovníků, kteří se to za ty tři roky, co je Max u nás, naučili úplně perfektně.

"Tím skončíme." zakončil svůj projev šéf a propustil nás pracovat.

U automatu jsem si koupila BeBe sušenky, protože v našem místním bufetu mají otevřeno až od dvanácti hodin. šla jsem se do kanceláře v klidu nasnídat.

Sedla jsem si na černou koženou židli a zapnula rychlý počítač. Se sušenkou v puse jsem tvořila titulní stranu, která musí být hotová, co nejdříve. Přemýšlela jsem nad barvou textu a nad hlavním námětem, když mě z přemýšlení vytrhla zpráva od Amandy:

Ahoj Tyno. Oficialne te zvu zitra
na svatbu moji klientky, ktera mi
dala dve pozvanky jako bonus za
mou vybornou pripravu. Mas ji
ve schrance. Pa Ami

To je celá Amanda, ví jak zbožňuji oslavy a když může, tak mě pozve. Amanda je, jak si s oblibou říká : svatební agentka 007 Ami, Lady Ami. Vlastní svatební agenturu, Šťastně až navěky v centru Prahy.

V hlavě mi svitlo. Napadlo mě vytvořit titulní stranu ve svatebním stylu. Červenec se proto dokonale hodí. Celou hlavní stranu jsem upravila a vytiskla ji. Teď mi to připadalo velmi jednoduché a správné. Nezapomněla jsem to samozřejmě odeslat kolegům.

Usměvavá pozváním na svatbu a zdařením stránky, tedy alespoň podle mě, jsem ji ukázala šéfovi Maxovi a ten s tím souhlasil. Moc nadšený on sám nebyl, protože se svatbám vyhýbá.

"Je to dobré jako vždycky." odbyl mě a dál podepisoval faktury pro různá oddělení.

Bručoun jeden! Myslela jsem si, ale mou náladu to nedokázalo zkazit. Šla jsem do bufetu, kde už na mě čekaly kamarádky. Netrpělivě se vrtěly na bíložlutých židlích a čekaly až si sednu a začnu jim vyprávět víkendové radovánky.

"Tak začneš konečně? Přestaň nás napínat." Neudržela svou prudkou povahu Zuzka. V tomhle ohledu jsem měla radši Lindu, která je tiché povahy a nemusí hned z každého na potkání vytáhnout novinky - drby.

"Dobře, ale není, co bych vám měla říkat, protože jsem si tam jela hlavně odpočinout." řekla jsem a vychutnávala si být středem pozornosti. Obě zavrtěly hlavou nad mým zjevným nedostatkem dobrodružného života. Ale než mohly něco namítnout, pokračovala jsem. "Vedle Amandiny chaty je mladý soused Erik, ale ten je zamilovaný do ní. Je to blonďák s modrýma očima. A obě dobře víte, že to není můj typ. Ale holky," Musela jsem se usmát, jak obě čekaly, co bude následovat. Narovnala jsem se a přitáhla tak k sobě větší pozornost. "on má fakt výstavně vypracovaný tělo."

Všechny jsme se nahlas rozesmály. Zuzka s Lindou se začaly rozplývat a to spustilo další proud otázek na jeho tělo.

Po vyčerpání otázek na spanilého - pokud se to tak dalo říct - Erika, jsem se svěřila se svým pozváním na svatbu.

"Pomůžeme ti vybrat šaty."

"A boty. A doplňky."

"A účes." Mluvily jedna přes druhou.

"Kdy se to koná?" vyhrkla Linda.

"Zítra." pípla jsem a provinile schoulila ramena. Čekala jsem negativní reakci na nedostatek času, co na to máme.

"Po práci musíme jít nakupovat a do kadeřnictví a na manikúru a pedikúru." řekla Linda a Zuzka rychle přitakala.

Na chvilku jsem zalitovala, že jsem jim to prozradila. Věděla jsem dobře jak se Linda umí rozvášnit, pokud se to týká jakéhokoli druhu oslav. Ale na odpoledne strávené hýčkáním odborníků a povídáním se svými nejoblíbenějšími kamarádkami, jsem se nemohla dočkat.

Zatímco se radily kam pro šaty a kolik toho ještě musí zařídit, jsem pozorovala dění kolem sebe. Všechno pokračovalo ve stále stejných kolejích.

"Už musím jít." vyrušila mě Linda z přemítání o ustálenosti pracoviště. Ani jedna si nevšimla, že nevnímám plně jejich konverzaci, a odešla.

"Musíš mi pomoct s focením." oznámila mi Zuzka a táhla mě dlouhou bílou chodbou, na kterou dopadaly sluneční paprsky skrz prosklené dveře každé kanceláře. Na stěnách visely zarámované obrazy titulních stran časopisu.

V pestrobarevném Zuzčině ateliéru bylo horko, někdo zapomněl zavřít okno.

"Dneska tu mám mít šest nováčků, takže to s nimi bude děsná práce." Kývla hlavou k šatnám.

"Dej pokoj Zuzi. Musejí se to přeci nějak naučit. Jen si vzpomeň na sebe." mírnil ji Mark a jeho hlas byl slyšet od schránky na klimatizaci.

"Jen to, že tě tu potřebuju mi brání, abych tě vyhodila z místnosti." odsekla mu a dál se věnovala svému fotoaparátu a skládání kulis.

"Ahoj zlatíčko Val." pozdravil Mark a ignoroval Zuzku. Zase hodnotil můj vzhled. Předstírala jsem, že to nevidím.

"Ahoj Marku." Čekala jsem na jeho verdikt.

"Bože Val. Vypadáš dneska fakt úžasně, ale měla sis vzít větší výstřih, aby vynikl ten řetízek i tvoje prsa." Profesionálně posoudil.

"Díky Marku. Radši by ses měl věnovat modelům." Vyhnula jsem se tématu o mém vkusu a podívala se na nové hlavní tváře červencového čísla.

Nijak mi nevadil komentář od nejlepšího stylisty v budově. U normálního muže by mi to připadalo divné, ale Mark je gay.

Se zájmem jsem pozorovala bezchybné líčení od Marka a focení od Zuzky.

"Postavte se sem. Obejmi ji kolem pasu. Běžte se převléknout. Vy pojďte sem." komandovala je a Mark musel občas upravovat.

Po hodině Mark nestíhal a Zuzka si se mnou přišla popovídat.

"Tak co tomu říkáš?" Usmívala se a ukazovala mi první snímky.

"Jsou dobré, ale udělal bych pár změn." okomentovala jsem a rukama ukazovala, co bych chtěla změnit.

"Hm. OK. Zajdi dozadu za Lindou a řekni jít to. Má tam novou kolekci spodního prádla od Triumphu. Já zatím připravím vítr."

Prošla jsem kolem šaten a našla Lindu, jak vybaluje spodní prádlo.

"Ahoj Týno," pozdravila mě Linda a hlavou mi pokynula k růžové židli a stolu, který byl zatížen spousty doplňky, krabicemi a třásněmi. "za chvíli se ti budu věnovat." A pověsila poslední soupravu, bílá krajka s růžovým.

Měla jsem dost času abych si mohla prohlédnout bílou čtvercovou místnost s plovoucí podlahou. Celou místnost oživovaly barvy modelů, takže to tu vypadalo jako někde v ráji pestrobarevných motýlů. Skoro ve středu místnosti stály stoly s módními trendy věcičkami, co právě letí.

"Tak, co to bude za změny dneska?" Uklidila špendlíky a otočila se na mě.

"Ahojky. Chtěla bych nafotit větrnou scénu a proto jim dej pro to focení menší podpatky. Budou skákat. A potom jim vyber něco od Triumphu. Postelová scéna." Čekala jsem na hlasité ne, protože Linda miluje vysoké podpatky, ale tohle počasí - horké blížící se léto - dělalo divy. Linda neprotestovala a jen pokývala hlavou.

Klidně jsem si sní mohla povídat i o něčem jiném než je práce, ale vzhledem k tomu, že na mě šéf tlačil s odevzdáním fotek, jsem si musel pospíšit. Nechtělo se mi ho prosit ještě o pár hodin navíc, dneska neměl dobrou náladu. Možná tohle počasí na něj má opačný vliv než na nás ostatní.

"Za chvilku tě bude potřebovat Zuzka, protože bude fotit postelovou scénu. Valentýno? Posloucháš mě vůbec?" Vytrhl mě Mark z přemýšlení šťouchnutím do ramene. Dneska jsem byla myšlenkami úplně někde jinde.

"Jo, jo. Uvidíme se po práci." S úsměvem jsem opustila a vrátila se do fotoateliéru s Markem za zády.

"Pojď mi pomoct, právě dělám postelovou scénu, Mark nemůže." podala mi misku s bílými, červenými a žlutými lístky růží. Voněly moc hezky. Mark zatím nalíčil dvojici.

Zuzka dávala povely a já házela lístky v příhodnou chvíli na ležící pár. Několikrát se muselo upravovat, protože se občas trochu poškodil make-up. Dotyky mají svá rizika, ikdyž máte to nejlepší vybavení.

Za necelé dvě hodiny jsme měli hotovo a to focení ve větru nebylo ani tak těžké jako to s růžemi. Řadila jsem snímky za sebou tak, jak budou následovat a ukládala je do šablony na časopis.

"Zanesu to Maxíkovi." křikla na mě Zuzka, vytrhla mi šanon a utíkala ho předat. Určitě ji těšila představa, že ho může trochu popíchnout. Samozřejmě to ale nedělala pořád.

Pomalu jsem došla do své kanceláře, zalila květinu a přečetla si email od Amandy, kde mi udává konaní zítřejší oslavy. Zítra ve čtyři hodiny. Budu to mít akorát, abych uskutečnila svou zkrášlovací proměnu. Musím ale holkám připomenout, že bych neměla zastínit nevěstu.

Výtah se dostavil a k mé smůle byl narvaný k prasknutí, ale na další se mi čekat nechtělo. Dneska mi to bylo jedno. V hlavě mi vířily myšlenky na nadcházející odpoledne s děvčaty a zítřejší oslavu.

Nastoupila jsem a bylo to horší, než jsem předpokládala. Vedle mě stála starší paní a vše nasvědčovalo tomu, že slovo deodorant jí nic neříká. A s parfémem to taky trochu přestřelila. Voněla jako celá parfumérie. Snad to nebude v tak malém prostoru zdraví škodlivé. Musím to vydržet. Ještě chvíli. Pár minut. říkala jsem si a po otevření dveří vyletěla ven jako raketa.

Na recepci jsem pozdravila Tonyho křiknutím přes rameno : "Zítra čau!" , a jeho odpověď - "Krásný den!" - mě uvedla do ještě lepší nálady, než ve které jsem se doposud nacházela.

Venku se sluníčko schovávalo za mraky, takže mi čekání v autě nepřipadalo těžké. Nebylo tam moc velké vedro.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama