Divergence - Veronica Roth

23. července 2014 v 19:08 | Lola Kiss |  Beletrie
Jak vypovídá název, jedná se o knižní předlohu pro stejnojmenný film Divergent. Těžko se odhaduje, jestli více zapůsobí kniha nebo film, protože obě verze Divergence mají jednu a tu samou podstatu. Ukazují na svět, který je řízen "něčím vyšším" a "co má kontrolu". Je to jako příjemnější verze knih, které odkazují na dalekosáhlejší mikroskopickou kontrolu v podobě neustále sledujícího Big Brothera - teď nemyslím tu potrhlou reality show. To, co mám na mysli, jsou knihy s podobnou tématikou, ovšem napsanými stylem, který čtenáře dokáže spíše vyděsit než uchvátit. Jen si připomeňme, jak dopadlo první rozhlasové vysílání Války světů, a lidé propadli v šílenství. Věřili, že to co slyší je pravda a svět spěje ke svému konci, no vlastně lidstvo samo.

Tato kniha je svou tématikou jasná, přesto se tu nacházejí problémy typických pro teenagery a dospělé. Musí se zodpovědět otázky ohledně vztahů v rodině, o odchodu dětí na svou vybranou profesi - školu, o poslušnosti vůči autoritám a především, o odlišnosti jednice ve skupině.

Divergence je román, v němž hlavní postavu tvoří Beatrice Prior - později má nové jméno Tris - se svými všestrannými dovednostmi, je divergentní. Co to znamená? Divergence je mnohokrát definováno jako rozhraní. Trisiin svět je rozdělen do pěti frakcí, které řídí jejich svět a určují společenská pravidla - separují lidi do skupin. Neohrožení, sečtělí, mírumilovní, odevzdaní a upřímní.

Tris si zvolí jako budoucí cestu život u Neohrožených. Zprvu nijak nevyčnívá z davu, co se týče jejích fyzických kvalit, ale nakonec se vyhoupne na první příčky díky mentálním testům. To upoutá pozornost jejího mentora "Čtyřky". Samozřejmě se do sebe zamilují a novinkou pro Tris je, že on je jako ona. Divergentní.

Děj je táhlý, ale dostane spád, když se jedna frakce rozhodne vyladit druhou. Tris a Čtyřka zasáhnou a ještě s pár dalšími lidmi zabrání masakru, která chtěla rozpoutat ředitelka Sečtělích. Bohužel jsou odhaleni jako divergentní a musí uprchnout. Tím také kniha končí.

Kdybych se měla poohlédnout po stylistice, řekla bych, si že kniha vede dobře. Věty jsou jednoduché, dialogy přímé bez zbytečných popisků. Jestli je to typická řeč adolescentů - ano i ne. To nikdo netrefí do puntíků přesně, ale především se mi jedná o jednu věc. Opakující se slova nebo slovní spojení, která by se opakovala a vryla se tak do paměti, tu nevyhledáte.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama